pray [banglo]

3. září 2018 v 19:22 | Kim Lula |  oneshot fictions | bap

Jedna z "povídek na přání" pro jedno z mých dětí. Sepsaná byla v náhlém záchvatu inspirace, v podstatě ji ruce napsaly rychleji, než ji mozek promyslel, ale syn byl spokojený, takže hádám, že se povídka vyvedla. Dávám ji sem místo Kroků, které pořád nemám dopsané, ale troufala bych si slíbit, že příští pondělí se už kroků dočkáte. Teď to jen splnit. Inu užijte si povídku, která je zase kamuflované porno, protože koho baví psát a číst porno.




Junhong rozsvítil v předsíni. Studený vzduch klimatizace z útrob bytu se zakousl do rozpáleného těla, nepříjemně zamrazil. Mladík špičkou chodidla zastrčil tenisky pod botník, nazul bílé látkové papuče a šouravým krokem se vydal skrze chodbu do docela prostorného obýváku. Prázdný. Samozřejmě. Pousmál se a natáhl se pro ovladač, aby ubral na intensitě studeného vzduchu. Hlasitost klimatizace se poslušně snížila a ledový vzduch začal okamžitě mizet.

Přesunul se do kuchyňského koutu, položil tašku na linku a jal se vyložit nákup. Džus z mandarinek z ostrova Jeju skončil s okamžitou platností ve dveřích lednice, ledové kafe a tři menší láhve aloe vera uložil k plátu s vejci. Instantní nudle a nějaký polotovar v podobě bibimbap či teriyaki uložil do poličky nad umyvadlem. Rychle pohledem zkontroloval linku, ale nádobí bylo umyté a odklizené do odkapávače. Sklidil několik misek pod dřez k hrncům, hůlky vhodil do šuplíku a po kratším zaváhání se natáhl pro hadřík, aby jím dodatečně otřel pracovní desku.

V obýváku začínalo být tepleji, horký vlhký vzduch proudil skrze otevřené dveře balkónu. Junhong dotekem zkontroloval prádlo, pořád bylo vlhké, z některých kousků dokonce kapala voda do lavóru na podlaze.

Tiché vrčení klimatizace bylo jediným zvukem v doslechu, dokud Junhong tiše neotevřel dveře pokoje naproti koupelně. Tlumená hudba ze sluchátek ani v náznaku nenapověděla melodii, nicméně Junhong bez váhání poznal, že se jedná o novou skladbu. S úsměvem na rtech pozoroval Yonggukův profil, starší muž seděl pohodlně opřený do křesla, jedna noha natažená pod stolem, chodidlem opřená o rouru radiátoru, druhá pokrčená v koleni. Yongguk přemýšlivě klepal tužkou o opěradlo křesla, kýval si hlavou do rytmu a z hrdla se mu ozývalo vrčení, jak Junhong sám pro sebe nazval pobrukování v podobě Yonggukova hrubého hlasu.

Vypadal spokojeně. Junhong se zády opřel o futra dveří, založil ruce na hrudi a jen se díval. Protože tohle byl Yongguk, jakého si přál vidět posledních pár měsíců. Možná i let, těžko říct. Bylo neskutečné, kolik zázraků dokázala tak jednoduchá věc, jakou byl pocit svobody. Volnost. Obyčejná volnost, něco, co by mělo být každé bytosti přirozené. Kdy naposled ji kdokoli z nich pocítil? Junhong se musel usmát víc záhy po této myšlence. Jistěže si pamatoval. Jak by mohl zapomenout. Tehdy byl Yongguk naposled silným. Pro ně. A dal všechen zbytek svých sil, aby o ni oni nikdy nepřišli.

"Měl by sis hlídat výraz."

Mrknul. Yongguk byl nyní otočený čelem k němu, seděl mírně rozkročmo, pořád v tom uvolněném posedu, v očích jiskra života, rty roztažené v pobaveném úsměvu. Junhong tázavě zvedl obočí, prsty promnul lícní kosti: "Jaký výraz?"

"Koukal jsem na vystoupení," řekl Yongguk, jiskra v očích o něco jasnější.

"Oh," splynulo Junhongovi na rtech. "Tenhle výraz."

"Jo. Tenhle výraz," zopakoval po něm starší.

Junhong se napřímil, udělal několik kroků vpřed, až Yongguk musel zaklonit hlavu, aby mu viděl do obličeje. Mladší k němu shlížel, pohledem těkal po jeho obličeji. Pořád na něm byla znát únava, dozvuky stresu a záchvatů, ačkoli postupem času se prodlevy mezi nimi znásobovaly. Ano, bylo to tam pořád, příliš dlouhá doba na to, aby všechno jen tak mávnutím ruky zmizelo. Jenže teď bylo v Yonggukově tváři mnohem víc. Zdravější barva, uvolněnější svaly, upřímnější úsměv. A v očích život. Junhong ten pohled miloval. Intensivní, hluboký, vroucí. V Yonggukovi se rodila nová síla. Kdesi hluboko.

"Něco nového?" zeptal se a na ozřejmění kývl hlavou k počítači.

Yongguk se hudbě věnovat nepřestal. Skládal pořád, skládal víc. Hudbu, kterou miloval, ne tu, kterou měl rozkazem. Bylo to pro něj osvobozující a bylo to vidět pouhým okem. Yongguk jako by kvetl. Junhong se zašklebil, v hlavě obrázek Yongguka s obrovskou růžovou kytkou místo hlavy.

"Můžu si to poslechnout?" zeptal se.

Starší zavrtěl hlavou, pomalým pohybem zaklapl notebook. "Až to bude hotové."

"Ale notak, hyung!"

"Ne."

V očích jiskřilo, smích vyvřel z hrdla. Junhonga z toho zamrazilo. Muselo na něm být znát, co s ním dělá pouhá Yonggukova přítomnost. Tolik dlouhých let nad ním měl převahu, jak fyzickou, tak psychickou. Přesto měl pořád pocit, že není tím, kdo ovládá situaci.

Yongguk vstal, aniž by z Junhonga spustil pohled, a mladší chlapec polknul nejspíš až moc hlasitě, načež rozevřel rty, aby je mohl navlhčit jazykem. Yongguk k němu přistoupil, paže natažené, volně uložené na Junhongových ramenou. Výraz šelmy bral dech, zaháněl do kouta. Junhong pevně sevřel nejbližší pevný bod, zaryl do něj prsty. Yonggukovy oči potemněly, mírně zaklonil hlavu, rty pootevřené. Junhongovy dlaně svíraly jeho boky skoro až bolestivě.

"Vlk, ne jehňátko," řekl Yongguk tiše.

Junhong na něj hleděl, dech zrychlený. Chyba. Pořád se měl co učit o lidech. V Yonggukovi žádná nová síla nekvetla. Byla v něm pořád ta samá, plála neuhasínajícím ohněm. Skrytá v nejhlubším koutu duše. Yongguk nikdy nebyl slabý. Byl…

Několik kroků vpřed, Yongguk před ním zacouval, záda se střetla s chladnou stěnou pokoje. Starší s sebou nechal manipulovat, nechal se přitlačit ke zdi. Junhong si vzpomínal na okamžik, kdy ho držel poprvé. Pár měsíců poté, co se vrátili, pár týdnů po prvním záchvatu. Tehdy měl strach dotýkat se, držet ho pevněji. Měl pocit, že se mu Yongguk rozdrolí pod rukama. Ano, tehdy věřil, že Yonggukova síla zmizela. Že je všechno pryč. Nebylo.

Yongguk nebyl slabý. Byl jen jiný. Jeho síla byla jiná. Dokud oni nemohli, on bojoval za ně. A pak, když v nich tu sílu probudil, proměnil sebe v důvod jí použít. Což o to. Junhong svou sílu používal rád. A Yongguk byl důvodem. V různých ohledech.

Z Yonggukova hrdla se vydral spokojený výdech, když Junhong srazil jejich rty v polibku, když se silně otřel rozkrokem o ten jeho, když sevřel jeho ruce nad hlavou jednou svou, aby druhou mohl vklouznout pod volné tílko. Rozpálená pokožka se chvěla pod jeho doteky, a Yongguk vrčivě sténal do jeho ucha, zatímco ho Junhong líbal na hrdlo, odhalené rameno, klíční kosti. Starší pevně svíral jeho vlasy v dlaních, vtisknutý do zdi odpovídal na každý jeho dotek.

"Nezlobíte se," promluvil té noci Yongguk zamyšleně, hlava opřená o Junhongovo rameno. "V podstatě jsem vás opustil."

"Ty," řekl Junhong, vložil na Yongguka skeptický pohled. "To byl dobrý vtip."

Ve tmě se zaleskl Yonggukův úsměv, Junhong ho spíš vnímal, než viděl. Usmál se zpátky, obejmul Yongguka pevněji. Nebylo možné, aby je Yongguk kdy opustil.
 


Komentáře

1 Hotaru Hotaru | 3. září 2018 v 19:35 | Reagovat

Umírám v rozpuštěné loužičce neurčité barvy a konzistence v rohu pokoje.
Však víš, jak moc ty dva miluji. A Junhong. Ten pohled. A tak.
Děkuju moc. Pohladilo to na duši.

2 Sairen Sairen | 3. září 2018 v 20:57 | Reagovat

Já. Tě. Oficiálně. Miluju.

3 eni eni | Web | 3. září 2018 v 21:50 | Reagovat

Čím dál víc si uvědomuju, že mám ráda, jak píšeš Yongguka. Je to poklad a já se většinou usmívám, i když pro to nemám nejmenší důvod. Tohle bylo krásné, děkuju.

4 Hatachi Hatachi | Web | 4. září 2018 v 16:38 | Reagovat

Nedivím se, že bylo dítě spokojené. Bylo to fakt moc hezky napsané...

5 Nissa Nissa | 6. září 2018 v 10:20 | Reagovat

Toto je absolutněsupermegamoc boží, děkuju za to, vážně... Sakra, doufám, že se Yonggukovi povede dobře, ať se vrtne kamkoli (i když mi bude v BAP chybět).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Dovolená v Jižní Koreji
Psal se rok 2018, sedmého ledna, neděle. Bylo chladno a deštivo a většina obyvatelstva... číst dál
Pravidla kpopu
1. Miluj svého oppa, dokud si nenajde slečnu. V takovém případě ho můžeš zabít... číst dál
O autorech a povídkách
Všechno, co zde zmíním, lze jednoduše dohledat v učebnicích i na internetu... číst dál
Život pokladní
Rozhodla jsem se sepsat v bodech, co mě na vás jako na zákaznících rozčiluje nejvíc... číst dál


Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Every life is a pile of good things and bad things. The good things don't always soften the bad things, but vice versa, the bad things don't necessarily spoil the good things or make them unimportant.
- Doctor Who
Výsledek obrázku pro jonghyun gif
Výsledek obrázku pro jonghyun gif
zdroje: youtube | google | tumblr: 1; 2; 3;... | instagram | facebook | iconarchive | deviantart | etc

~biases of admins/authors~
Výsledek obrázku pro heechul gifVýsledek obrázku pro taemin gifVýsledek obrázku pro daehyun gifVýsledek obrázku pro hongki gifSouvisející obrázek