just relax [daehyun & yongguk]

9. července 2018 v 20:50 | Kim Lula |  oneshot fictions | bap

Koukám na dorama. Nechce se mi psát. Jakože vůbec. Mám Kroky promyslení a vím, co do nich, ale - nechce se mi. Mám úplně nějaký vegetativní stav nebo co. Asi že to je jediný volný den a pak až do neděle makám. Ale příští týden budu mít volna víc, pak snad něco napíšu, haha. Chtělo by to i nějaké recenze a hodnocení blogů a tak. Ale to přijde později, nebojte. Jen musím překonat ten stav maximální lenivosti. Aby to tu nestagnovalo, tady máte aspoň nějakou oneshot fanfikci na bap, kterou jsem napsala už před pár měsíci :)




Daehyun seděl na sedačce v obýváku, zabalený do teplé deky, ve zkřehlých dlaních svíral hrnek čaje, na klíně počítač. Sledoval epizodu seriálu, zatímco pomalu zahříval promrzlé tělo. Venku bylo neobvykle chladno - přestože už bylo jaro, teplota ne a ne vystoupat nad deset stupňů. K tomu všemu se v celém bytovém komplexu porouchalo topení. Zavrtěl se na sedačce, pokusil se najít pohodlnější polohu, čímž docílil akorát toho, že mu deka sklouzla z chodidel, která měl už tak doslova ledová. Nesnášel zimu. S povzdechem zaklapl notebook, nemohl se soustředit ani na sledování. S dekou okolo ramen vstal, nazul si chlupaté papuče a odnesl notebook do svého pokoje.

V bytě bylo ticho, většina obyvatel pobíhala buď někde venku, nebo měla práci. Daehyun měl dnes volno, jelikož ho předevčírem začalo zlobit hrdlo, a tak se domluvili, že na pár dní vynechá hlasová cvičení - čistě preventivně. Shodil ze sebe deku a natáhl si hrubý svetr, načež vyšel na chodbu a zamířil ke dveřím. Yongguk by měl být ve studiu. Daehyun ho nechtěl rušit při práci, ale nevěděl, co se sebou. Byla mu zima a to ticho mu lezlo na mozek. Potřeboval společnost.

Nestihl ani otevřít vchodové dveře, když se v zámku ozvalo cvaknutí. Daehyun uskočil stranou, aby ho příchozí nesejmul, a vzápětí se setkal s Yonggukovým překvapeným pohledem.

"Ty někam jdeš?" zeptal se leader zvědavě.

"Jo, za tebou," odpověděl. "Nudil jsem se."

"Ah," usmál se starší muž, načež se začal svlékat z kabátu.

Daehyun ho mlčky pozoroval. Každý pohyb, každé skousnutí rtů, každý jeho pohled. Dělali to všichni v poslední době. Přestože byl Yongguk jejich leader, přestože je měl vést - nyní byl on tím, kdo potřeboval péči a pozornost. Všichni měli strach a děsili se chvíle, kdy se Yongguk opět zlomí. Občas měl pocit, že to bylo příliš brzy, že měli ještě s jeho návratem počkat. První chvíle před kamerami leader vypadal na nervové zhroucení. Poslední dny to bylo lepší, zdálo se, že se Yongguk spravil. Ale nemohli vědět. Uměl to maskovat za úsměv a laskavý pohled.

"Budeš se ještě vracet?" zeptal se mladší chlapec.

Yongguk zavrtěl hlavou v záporném gestu. "Jsem unavený."

Daehyun z něj nespouštěl oči. Starší si vyzul boty a jal se rozepínat knoflíky na hnědošedém svetru, zatímco se pomalým krokem vydal ke kuchyni. Daehyun ho následoval, oči zabodnuty do jeho zad. Yongguk kráčel poněkud shrbený a celý jeho pohyb byl jaksi trhaný a napjatý. Nedivil se, pokud byl starší několik hodin skloněný nad počítačem.

"Jak ti to šlo?" pokračoval v dotazování.

Yongguk napustil vodu do skleničky a hltavě se napil, opřený zády o kuchyňskou linku. Daehyunovi se zdálo, že držel sklo u rtů déle, než bylo potřeba, a když pak sklenku nechal klesnout v dlaních, civěl do ní s napůl prázdným pohledem. On celý tak působil. Daehyuna zaplavila vlna pocitu tak silného, že zaškubal páteří a přinutil ho hnout se z místa.

"Nemusíš tolik pracovat, ty songy nepotřebujeme hned," natáhl k němu ruku, prsty jemně pohladil paži přes hrubou látku svetru.

Yongguk po něm loupnul pohledem, rty se zvlnily do úsměvu, který vytvořil na jeho tváři ďolíčky, zjemnil rysy a rozjasnil tvář. Daehyun na něj zůstal hledět, cítil, jak Yonggukovo vzezření silně zabodává kůl přímo doprostřed srdce.

Jejich leader byl vždy atraktivní. Vyzařovala z něj síla a odhodlání, a každý jeho pohled či dotek přinášely pocit bezpečí. A oni mu věřili, každý den. I tehdy, když je vzal pryč, kdy je nenechal trpět ve společnosti, která se jim za zády vysmívala, zatímco se hřála na výsluní jejich tvrdé práce. Nejspíš nikdo z nich nedokázal říct, kdy přesně nastal ten bod zlomu. Jak přesně se to stalo. Yongguk byl silný, vždy byl tolik silný.

A pak se jednoho dne zlomil. Praskl a rozsypal se na prach. Netušili, co se děje, neměli nejmenší ponětí. Vyděšení ten den mysleli, že umírá, v šoku natolik, že nebyli schopni zavolat pomoc. Záchvaty úzkosti pro ně byli velkou neznámou jen tehdy jedinkrát. Zjistit si o nich úplně všechno pro ně bylo samozřejmostí. Yongguk zmizel ze scény, schovali ho. Byli s ním často, tak často, jak jen jim to práce dovolovala, a pokud to šlo, nehnuli se od něj vůbec. Byl pro ně vším. Dal jim vše. A nyní bylo na nich, aby oni dali vše jemu.

Vztáhl k němu dlaň, bříšky prstů jemně pohladil tvář. Cítil, jak se Yongguk pod tím dotekem zachvěl. Nebyl zvyklý. Vždy to byl on, kdo dával tenhle pocit. Chtěli mu to vrátit. Všechno. Pohladil ho celou plochou dlaně a fascinovaně sledoval, jak se Yonggukovy řasy chvějí, když přivíral oči a opíral se do pohlazení. Vypadal pořád stejně, nezměnilo se na něm nic. Daehyun v něm přesto nedokázal vidět toho silného leadera, ničím neohroženého. Únava, bezmoc, psychické problémy, to všechno vetkalo do Yonggukova výrazu něco skrz naskrz zranitelného, světlo jeho očí, kdysi jiskřivé a jasné, bylo dnes jen měkkou září, která se rozlévala duhovkami jako tavená čokoláda. Jakkoli nepatřičné se to Daehyunovi zdálo, jakkoli nevhodné vzhledem k situaci, která leadera do tohohle stavu dostala, nemohl si pomoct. Yongguk byl prostě nádherný.

Mlčky vyjmul skleničku z jeho dlaní, vložil ji do dřezu. Poté vzal Yonggukovu dlaň do své a zacouval nutě tak staršího, aby ho následoval. Yongguk se jím nechal vyvést z kuchyně, prošli spolu chodbou, Daehyun ho dovedl do koupelny. Zavřel za nimi dveře, zamknul. Yongguk na něj tázavě hleděl, ale Daehyun neměl, co by mu řekl. Položil dlaně na jeho ramena, naklonil se. Oči nechával otevřené, chtěl vidět, musel vidět Yonggukovy reakce. Políbil ho. Měkce se přitiskl k jeho rtům svými, aniž by přerušil oční kontakt, jakkoli to bylo v této situaci komplikované. Nezdálo se, že by to staršího překvapilo - jinak výrazně. Duhovky se zachvěly, vnímal i to, jak jeho tělo ztuhlo, ale jinak Yongguk neprojevil žádné známky odporu.

Daehyun zavřel oči, pootevřel ústa, pohnul rty proti Yonggukovým. Odezvy se mu dostalo v podobě neslyšeného vydechnutí. Políbil ho intenzivněji, zatímco sklouzl dlaněmi z jeho ramen na hruď, vsunul palce pod látku svetru, stáhl ji muži z těla, nechal dopadnout s těžkým žuchnutím na zem.

"Je zima," hlesl, když přerušil polibek.

Odtáhl se, věnoval Yonggukovi úsměv. Trochu nejistý sám sebou a ještě nejistější Yonggukem, který pořád nic nenamítal. Ale byl odhodlaný, toužil až do hloubi duše udělat pro svého leadera první poslední. Oni všichni. Vysvlékl ho z košile, přitiskl rty na odhalenou kůži. Yonggukovo vydechnutí ho polechtalo na obličeji. Pak si Yonggukovy dlaně našly místo na Daehyunově pase, starší ho od sebe odtáhl, v očích otázka.

Daehyun vykouzlil úsměv, upřímný do hloubky, roztančil jiskřičky dětské radosti v očích. "Jen relaxuj, hyung."

Vtáhl jeho nahé tělo do sprchového koutu, zatáhl za nimi zástěnu a pustil na jejich kůži horký proud vody. Yongguka opřeného zády o stěnu koupelny, ruce všude po jeho těle, rty laskající hrudník, břicho, podbřišek…

Slastný sten, který vyvřel z Yonggukova hrdla, Daehyun slyšel i přes šum vody. Vyslal impulsy po jeho páteři, celé tělo se rozechvělo touhou. Touhou dát Yonggukovi všechnu slast světa. Prsty ve vlasech, Yongguk ho od sebe prvně odtáhl, stisk povolil, na okamžik, pak opět zesílil, druhá ruka na Daehyunově rameni, aby se udržel na nohou. S hlavou zakloněnou tiše sténal a zprudka dýchal, zatímco mu Daehyun klečel u nohou, maximálně spokojený sám se sebou.

Protože bylo načase vrátit Yonggukovi vše. A ještě víc.

 


Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 9. července 2018 v 21:33 | Reagovat

Se strachem a se slzama v očích vzpomínam na tu dobu, kdy se zhroutil. Ale stále mi přijde, že ještě není zcela v pohodě...

2 martes martes | Úterý v 16:47 | Reagovat

ooooooh to je roztomilé

3 Temi Temi | Úterý v 18:10 | Reagovat

je to nádherné <3, keď sa postarajú jeden o druhého

4 Michiko Michiko | Čtvrtek v 19:09 | Reagovat

Už dlouhou jsem neměla husinu pro čtení, nádhera.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Dovolená v Jižní Koreji
Psal se rok 2018, sedmého ledna, neděle. Bylo chladno a deštivo a většina obyvatelstva... číst dál
Pravidla kpopu
1. Miluj svého oppa, dokud si nenajde slečnu. V takovém případě ho můžeš zabít... číst dál
O autorech a povídkách
Všechno, co zde zmíním, lze jednoduše dohledat v učebnicích i na internetu... číst dál
Život pokladní
Rozhodla jsem se sepsat v bodech, co mě na vás jako na zákaznících rozčiluje nejvíc... číst dál


Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Every life is a pile of good things and bad things. The good things don't always soften the bad things, but vice versa, the bad things don't necessarily spoil the good things or make them unimportant.
- Doctor Who
Výsledek obrázku pro jonghyun gif
Výsledek obrázku pro jonghyun gif
zdroje: youtube | google | tumblr: 1; 2; 3;... | instagram | facebook | iconarchive | deviantart | etc

~biases of admins/authors~
Výsledek obrázku pro heechul gifVýsledek obrázku pro taemin gifVýsledek obrázku pro daehyun gifVýsledek obrázku pro hongki gifSouvisející obrázek