Human || 16. kapitola

5. července 2018 v 13:41 | Kami |  Human

A jsem tu zas. Už pátý čtvrtek v řadě, beru to jako osobní úspěch. Psaní téhle povídky mě velmi baví, už si ani nepamatuju, kdy naposledy jsem čtvrteční povídku psala dřív než ve čtvrtek večer, natož měla dva předepsané díly. Takže samozřejmě dle zákonů schválnosti mi umírá notebook a nový nebude dřív jak na podzim. Ale tak... zatím žije. Jen má trochu potíž se občas probudit. A umřelo mi písmenko E a Š, ale nic, co by nevyřešila externí klávesnice. Takže... se bavte? Než umře úplně.



Junyeong si se zasténáním protřel oči. V místnosti byla tma. Což dávalo prakticky dvě možnosti. Buď byla ještě noc, anebo byla znovu noc. Nevěděl, jak dlouho byl mimo. Až když prsty unaveně promnuly čelo, uvědomil si, že není svázaný. Postel se s ním zhoupla prudce do strany. Až na to, že nebyl na posteli. Sedativum ještě nejspíš plně nevyprchalo, protože vjemy přicházely postupně.

"Co to sakra -"

"Ticho," přerušilo ho okamžitě tiché zasyčení.

Další prudké zhoupnutí, tentokrát na druhou stranu. Jeho utlumená mysl konečně dokázala ty pohyby přiřadit. Jedoucí auto.

"Sangwoo?"

Ve tmě viděl jen obrysy muže, co seděl vedle něj, ale ten hlas znal.

"Šeptej," zopakoval Sangwoo.

"Co se to děje?" zeptal se Junyeong tlumeným hlasem. "Kde to jsme?"

"Přibližně dvacet minut za městem," odpověděl Sangwoo a z jeho splývajících slov byla slyšet únava. "Jsme v poštovním autě."

Junyeong na několik okamžiků zavřel oči, mechanikova slova nedávala smysl. Naposledy si pamatoval, když byl přivázaný k posteli a křičel do ochraptění čistě proto, aby je naštval. Pak všechno splývalo. Možná si byl matně vědom, že ho přesouvali. Ale tím končil.

"Co se stalo?"

"Měl jsem tě zabít," odvětil Sangwoo vyčerpaně.

Junyeong na něj vyčkávavě hleděl, ale Sangwoo nepokračoval. Seděl s hlavou opřenou o jednu z papírových krabic a vypadal, že každou chvíli usne.

"A dál?" zeptal se konečně Junyeong.

"Nezabil jsem tě."

"Wau, toho bych si bez tebe nevšiml," zasyčel Junyeong, v hlase tolik sarkasmu, kolik mu šepot dovoloval. Pak strnul. "Kde je Jieun? Yunseok?"

Sangwoo si povzdychl. "Zůstali."

Junyeong se prudce napřímil. "Cože?! Jak jsi je tam mohl nechat?! Musíme zpátky."

"Tak promiň, že se mi nepodařilo nepozorovaně odnést dva chlapy v bezvědomí!" odsekl Sangwoo hlasitěji, než původně zamýšlel.

Unaveně si promnul čelo, už několik hodin ho bolela hlava a Junyeong tomu zrovna nepomáhal. Přesně tohle je ta hádka, které se chtěl vyhnout, dokud byli v budově. Junyeong ale nereagoval, jen ho nejspíš probodával pohledem, což nemělo ve tmě dodávky moc velký efekt.

"Poslyš, mluvil jsem s Jieun," začal Sangwoo smířlivě, protože na hádku neměl energii. "Měli jsme odtamtud vypadnout všichni, ale nedostali bychom Yunseoka ven, hlídají ho. Sama mi řekla, ať tě vezmu a zmizím, protože jim na rozdíl od tebe nešlo o život."

"Ne, jenom na nich dělají pokusy, nic velkého," odsekl Junyeong.

Sangwoo nereagoval. Vážně na to neměl sílu. Byl na nohou nějakých třicet hodin a to zatraceně stresujících. Dostat Junyeonga na vozíku přes město taky nebyl zrovna snadný úkol.

"Sakra," vydechl Junyeong a z jeho hlasu čišela rezignace. "Sakra!"

Prudce bouchl hlavou do kovové desky za sebou. Sangwoo pevně stiskl jeho rameno. Chtěl ho jen zastavit, nemohli na sebe upozorňovat, ale Junyeong se pod jeho dotekem sesypal jako špatně postavený hrad z písku.

"Chtěl jsem je odtamtud dostat," hlesl. "A místo toho mě sebrali taky. Hyoshin měl pravdu. Neměl jsem šanci."

Sangwoo nevěděl, jak na to reagovat. V podobném stavu viděl Junyeonga jen jednou - když se vrátili z laboratoře a Junyeong našel prázdný byt. Chtěl stáhnout ruku, která pořád svírala Junyeongovo rameno, ale když se Junyeong instinktivně do doteku opřel, s povzdechem si poposedl a i přes trapnost situace mu hodil paži přes ramena. Popravdě čekal, že se Junyeong bude bránit, ale ten místo toho v pěsti sevřel mechanikovo tričko a držel ho na místě. Asi minutu bylo ticho.
"Je to všechno moje vina," promluvil konečně Junyeong.

"Nech toho," odvětil Sangwoo, ale v jeho hlase chyběl typický jed. "Nemůžeš na sebe vzít úplně všechno."

"Ne," řekl Junyeong tiše. "Za tohle vážně můžu já. Ten den, co jsem poprvé skončil ve tvojí garáži… hledal jsem Xiang Liho bratra. Doufali jsme, že bude vědět něco o Xiang Liho výzkumu, že nám pomůže. Nenašel jsem ho. Někdo mu ale očividně řekl, že jsem tam byl. A očividně se vážně bratrovým výzkumem zabýval."

Sangwoo strnul. "Han?"

Cítil, jak Junyeong přikývl. "Kdybych za ním tehdy nešel, nic z toho by se nestalo."

Sangwoo vydechl. No, pár věcí se tím vysvětlovalo. Ale zdaleka ne všechno.

"Proč mu jde o Yunseoka?" zeptal se po chvíli ticha.

Junyeong neodpověděl. Sangwoo byl na vztek příliš unavený, ale i tak se neubránil vlně hořkosti. A jsme zpátky na začátku.

"Xiang Li chtěl vždycky stvořit život," promluvil nečekaně Junyeong.

"Já vím," přikývl Sangwoo, když Junyeong nepokračoval. "Vyprávěl jsem mi to tehdy v laboratoři. Že skončil u protéz, protože zjistil, že to nejde."

"Nikdy na tom nepřestal pracovat," pokračoval Junyeong tiše. "Když zjistil, že dokáže sestrojit ostatní orgány, zaměřil se na mozek. Pracoval na něm roky. Plán byl ho dokončit a pak počkat na nějakého pacienta s mozkovou smrtí, na kterém by ho mohl vyzkoušet."

"Dokázal to," hlesl Sangwoo. Celé to znělo neskutečně.

"Ne tak úplně. Yunseok žil s jeho otcem na vojenské základně poblíž laboratoře. Jsem si jistý, že ho Xiang Li znal. Připletl se k jednomu útoku, krvácení do mozku. Nikdo mu nedával šanci na přežití. Tehdy… doktor měl před sebou ještě minimálně rok výzkumu a práce. Mozek nebyl dokonalý a chyběl mu zdroj. Byla dost velká šance, že to nevyjde. Xiang Li byl ochotný obětovat roky výzkumu, aby ho zachránil."

Sangwoo mlčel, vstřebával nové informace. Začínal chápat, proč Junyeong tak prudce reagoval na jakýkoli náznak útoku na Xiang Liho psychické zdraví.

"Takže Yunseok je…" začal bezradně Sangwoo, ale nebyl si jistý, jak větu dokončit, aby Junyeong zase nevypěnil.

"Je jediný, o kom se vážně dá říct, že je robot," dokončil za něj Junyeong. "Nevím, kolik z jeho jednání je svobodné uvažování a kolik předprogramované chování. Ale rozhodně se změnil, kompletně. To byl taky důvod, proč Yunseok zůstal bydlet s námi, přestože jeho otec žil celkem blízko - pro něj jeho syn zemřel. Yunseok, jak ho známe my, se zrodil po té nehodě."

"Xiang Li to dokázal," hlesl Sangwoo ohromeně.

"Stvořil člověka," potvrdil Junyeong. "Alespoň jeho základ."

"Takže Han chce jeho výzkum zopakovat?"

"Nejspíš," přikývl Junyeong. "I když si zatím nejsem jistý, k čemu by mu to bylo."

Mechanikovi po zádech přeběhl mráz. "Han spolupracuje s armádou."

Jen ten samotný fakt nabízel celou škálu děsivých důsledků. Umělá inteligence ve špatných rukou byla zatraceně špatný nápad. Obzvlášť v období války. Vývojáři zbraní se prakticky předháněli v tom, kdo zabije víc lidí.

Junyeong prudce vzhlédl. "Cože?"

"Viděl jsem tam poměrně dost lidí v šedých uniformách. Nejednoho vojáka se taky pokusili zachránit pomocí protéz, ale ani jednou neuspěli."

Junyeong mlčel. Sangwoo ho téměř slyšel přemýšlet. Až teď si uvědomil, že Junyeong do teď nezvedl hlavu z jeho ramene.

"Co všechno víš?" zeptal se nakonec Junyeong.

"Nic moc. Většinu času mě nutili zkoumat zdroj. Vymysleli svůj vlastní, ale je dost na nic," Sangwoo pokýval nohou, i když Junyeong ve tmě sotva něco viděl. Mechanikovi to dřív nepřišlo, ale co byl Junyeong v budově a noha začala opět fungovat tak, jak měla, bylo znát, jak špatný Hanův zdroj doopravdy je. "Taky myslím, že neumí vyrábět orgány a nemají je odkud brát. Něco jsem je nejspíš slyšel i říkat o Xiang Liho laboratoři, ale nemyslím si, že vědí, kde je, jinak by tam už byli."

Junyeong neodpovídal.

"Co?" zeptal se Sangwoo nakonec.

"Myslel jsem, že ses na mě vykašlal, a oni tě místo toho dostali. Neměl jsem bez tebe odcházet."

"Já se na tebe vykašlal," popíchl ho Sangwoo s náznakem pobavení, protože se mu nelíbil Junyeongův zhrzený tón. "Až pak mě dostali."

Sangwoo by přísahal, že prudké vydechnutí do jeho trička byl tlumený smích. Opět seděli několik chvil v tichu. Auto sebou poměrně prudce házelo, museli najet na jednu z rozbitých cest.

"Co dál?" zeptal se nakonec Sangwoo. "Dojedeme až do dalšího města?"

Junyeong vydechl. "Ne. Pokud Han spolupracuje s armádou, není to bezpečný. Počkal bych ještě tak hodinu, abychom byli dostatečně daleko od města. Pak vystoupíme."

Sangwoo byl schopný jen přikývnout. Už ani nepřemýšlel nad tím, že se Junyeong ještě pořád neodtáhl. Únava ho konečně dostihla. Spoléhal na to, že ho Junyeong za hodinu vzbudí.

předchozí | následující
 


Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 5. července 2018 v 15:06 | Reagovat

Je dobře, že se jim podařilo utéct. Jen mě mrzí, že tam Jieun a Yunseok zůstali. Ale doufam, že ani těm dvěma se nic nestalo.
A Sangwoo s Junyeongem jsou si zase o krůček blíž...
Těšim se na další díl. Děkuju.

2 Michiko Michiko | 7. července 2018 v 10:33 | Reagovat

Jsem z toho na prášky. Válečné prostředí mi nedělá dobře a představa toho, co píšeš, je vážně děsivá. Uf, ještě že utekli ale doufám že zachrání ostatní. Těším se na pokračování, tenhle příběh je výborný 😗

3 Nissa Nissa | 7. července 2018 v 10:44 | Reagovat

Junyeong to vzal až překvapivě dobře, čekala bych, že bude víc nadávat. Je hezký vědět, co jsou ostatní zač, ale fakt by mě zajímalo, jak je dostanou ven...

4 Ivuše Ivuše | E-mail | Web | 11. července 2018 v 12:34 | Reagovat

Hmm... tak jsem kvůli tomuhle blogu docela dost propadla fanfikci. :-D Fakt díky! Nestačí, že nemám čas ani na překlady, ještě se mi začaly v hlavě rodit nápady na vlastní povídky. :-D
No, ale proč píšu, protože tahle se mi líbí jakože hodně! :-D A ze mě se stal tichý stalker, až mě teda začalo tížit svědomí, že se ti tu ani k ničemu nevyjadřuju... tak mě tady máš, s přiznáním, že tě žeru :-D a teda i tu povídku mimochodem. :D Jsem zvědavá, jak se to rozvine dál a těším se na další díl. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Dovolená v Jižní Koreji
Psal se rok 2018, sedmého ledna, neděle. Bylo chladno a deštivo a většina obyvatelstva... číst dál
Pravidla kpopu
1. Miluj svého oppa, dokud si nenajde slečnu. V takovém případě ho můžeš zabít... číst dál
O autorech a povídkách
Všechno, co zde zmíním, lze jednoduše dohledat v učebnicích i na internetu... číst dál
Život pokladní
Rozhodla jsem se sepsat v bodech, co mě na vás jako na zákaznících rozčiluje nejvíc... číst dál


Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Every life is a pile of good things and bad things. The good things don't always soften the bad things, but vice versa, the bad things don't necessarily spoil the good things or make them unimportant.
- Doctor Who
Výsledek obrázku pro jonghyun gif
Výsledek obrázku pro jonghyun gif
zdroje: youtube | google | tumblr: 1; 2; 3;... | instagram | facebook | iconarchive | deviantart | etc

~biases of admins/authors~
Výsledek obrázku pro heechul gifVýsledek obrázku pro taemin gifVýsledek obrázku pro daehyun gifVýsledek obrázku pro hongki gifSouvisející obrázek