Human || 12. kapitola

7. června 2018 v 13:00 | Kami |  Human

Hádejte, kdo přežil čtvrťák v továrně na vymývání mozků? Aneb Kami má zkoušky úspěšně za sebou. Všem moc děkuju za trpělivost i podporu. Takže snad se konečně vrátíme ke čtvrteční tradici. Užijte si čtení.
A protože pauza byla poměrně dlouhá, zde jsem vám nachystala shrnutí povídky pro připomenutí děje.



Sangwoo nejistě pohnul prsty na nohou. Ten drobný pohyb způsobil jen silnou vlnu nevolnosti, v porovnání s čirou radostí, kterou v podobné situaci zažíval před několika týdny.

S povzdychem dopil zbytek kafe, unavené oči klouzaly po komplikovaném technickém nákresu. Hleděl do toho už více jak týden, jeho pracovní stůl pokrývaly desítky papírů s poznámkami a stejně měl pocit, že se téměř nepohnul z místa.

Od jeho rozloučení s Junyeongem uplynul skoro měsíc. A přesně dvacet dva dní od doby, co ho zavřeli tady. Počítal to. Musel, aby si udržel alespoň nějaké povědomí o životě za bílými zdmi.

"Hej," ozval se ode dveří známý hlas.

Sangwoo rezignovaně zvedl pohled. Muž bez optání vešel do místnosti a s úsměvem zvedl tác se dvěma miskami. Sangwoo mu úsměv slabě opětoval a odhodil z druhé židle štos papírů. Hyungsoo vždycky jedl s ním. Poměrně účinně to vytvářelo iluzi kolegů. Občas Sangwoo dokonce vážně zapomínal, že ho druhý muž měl hlídat.

"Přišel jsi na něco?" kývl Hyungsoo k papírům.

Sangwoo si s povzdechem protřel oči. "Nevím. Asi. Porovnal jsem spisy ze tří protéz z různých částí těla. Našel jsem několik prvků, které se ve všech třech případech shodují. Některý z nich by mohl mít něco společného se zdrojem. Ale potřeboval bych je mít v ruce, samotné papíry mi toho moc neřeknou."

Hyungsoo zamyšleně přikývl. "Řeknu to šéfovi."

Sangwoo se nervózně ošil a raději se dal do jídla. Zmíněný šéf byl jedinou osobou, ze které tady měl upřímný strach. O ostatních si byl téměř jistý, že kdyby chtěl, dokázal by se skrze ně dostat ven. Ale Han věděl, kde bydlí. A byl ozbrojený. Podle všeho ho taky dlouho sledoval.

Byl to právě on, kdo se před dvaadvaceti dny objevil v mechanikově garáži. Se zbraní, falešným úsměvem a nabídkou k práci. Junyeong očividně nebyl ve městě jediný, kdo se zabýval Xiang Liho technikou. A Sangwoo i za tu krátkou dobu, kterou s Junyeongem strávil, nasbíral dostatek znalostí, aby vzbudil Hanův zájem.

Mohl dopadnout hůř. To si Sangwoo snažil denně opakovat. Han sice neskrýval očividnou výhružku, která jeho nabídku k práci provázela, ale Sangwoo se pořád mohl volně pohybovat po budově a hlady netrpěl. A dostal zdroj. Vlastní zdroj. Na rozdíl od Junyeongova zdroje byl externí, neesteticky mu trčel z lýtka, musel se dobíjet a několikrát za den selhával. Ale fungoval.

Právě Xiang Liho zdroj byl cílem Hanova výzkumu a současně mechanikova hlavní priorita. Nebyla to samostatná součástka, muselo to být něco nenápadného, zabudovaného do spleti drátů a syntetického materiálu. A Han chtěl vědět co. Protože externí zdroj, který na sobě Sangwoo osobně testoval, možná zvládal napájet končetinu, které nevadilo, že několikrát za den přestala na pět až deset minut fungovat. U vitálních orgánů to ale bylo nepoužitelné.

Hyungsoo odešel i s prázdnými miskami. Sangwoo si nebyl jistý, kolik času uběhlo, než se vrátil, protože v polovině dalšího spisu se jeho oči samovolně zavřely a hlava poklesla na komplikovaný nákres syntetického žaludku.

"Sangwoo."

Lehký stisk na rameni ho vrátil do reality. Hyungsoo se nad ním skláněl, čelo mu krabatilo několik starostlivých vrásek. Sangwoo občas musel přemýšlet, co člověk jako on dělá na tomhle místě.

"Můžeme jít?"

Sangwoo jen přikývl a vstal. Jeho záda bolestně zaprotestovala. Musel tam ležet zkroucený déle, než si původně myslel.

Vyšli z mechanikovy provizorní kanceláře a zamířili ke schodům. Budova měla pět pater, a přestože z venku vypadala jako všechny ostatní oprýskané obytné domy, měla zabezpečení na úrovni menší vojenské základny. V horních patrech byl jen dvakrát. A ve zbytku času se snažil jejich přítomnost vytěsnit.

Hyungsoo bez zaklepání otevřel dveře na konci chodby. Sangwoo strnul, když se k němu okamžitě obrátil vyděšený pohled. Ano, už dvakrát tady byl, ale pokaždé byla dívka v bezvědomí. Tohle nemohl. Nedokázal ji zkoumat, když se na něj dívala. Nemluvě o tom, že mu Junyeong nejednou připomínal, že živá tkáň kolem protéz byla neskutečně citlivá na bolest.

"Potřebuješ k tomu něco?" zeptal se Hyungsoo.

Nepotřeboval. Hyungsoo věděl, že všechno nářadí má Sangwoo v brašně, bez které kancelář ani neopouštěl. Bylo to jen nenápadné pobídnutí. Sangwoo byl pořád vězeň. Pořád musel odvést svou práci. Iluze svobody ho nejspíš jen měla motivovat k lepšímu výkonu.

"Ne," odpověděl konečně a přešel k posteli, na které dívka seděla.

"Mě, nebo jeho?" zeptala se dívka tiše, rezignovaně.

Až teď si Sangwoo všiml chlapce na posteli u okna. Nejspíš ho sem od jeho poslední návštěvy přestěhovali. Muselo to být ještě dítě. Spal.

"Vás," odpověděl Sangwoo.

Úleva, která se rozlila dívce po obličeji, v něm zvedla vlnu nevolnosti.

"Můžu?" zeptal se a rozpačitě pokynul k jejímu tričku.

Beze slov si tričko svlékla a lehla si na postel. Blednoucí modřiny lemující její žebra napovídaly, že za její poslušností se rozhodně skrývalo víc, než by chtěl Sangwoo slyšet.

"Jenom se potřebuju podívat," řekl tiše, zatímco prsty naučeně sklouzly po sotva viditelném lemu syntetické kůže. "Ověřit si několik detailů, co nebyly jasné z nákresů."

Kůže povolila. Xiang Li měl univerzální a poměrně šikovný uzávěr pro všechny své výtvory, stačilo mu proces jen několikrát zopakovat, aby se bez problémů dostal k orgánům prakticky u kohokoli. Když o tom tak přemýšlel, znělo to neskutečně zvráceně. Prsty se pohybovaly automaticky, k cílovým orgánům se dostal během minuty. Měl pocit, že za dvacet dva dní z něj byl téměř profesionál. S pomyslnou hlavní u spánku se člověk učil překvapivě rychle.

"Jak se jmenujete?" zeptal se Sangwoo mimoděčně, protože cítil potřebu alespoň něco říkat, když už se dívce hrabal v břiše.

"Jieun," odpověděla tiše.

Mechanikovy prsty jen na vteřinu zaváhaly, než opět pokračovaly ve své práci. Na obličeji udržel soustředěný výraz, nic, co by naznačovalo, že mu někdo právě vrazil pěstí do břicha. Junyeong o své komunitě mluvil minimálně. Ale to jméno znal.

"Jak jste tady dlouho?" zeptal se přátelským tónem. Jen nenucená konverzace, aby se vyhnul trapnému tichu. Jistěže nevyzvídal.

"Asi měsíc."

Sangwoo sebou trhnul, když ode dveří zaslechl tiché odkašlání. Jeho pokusy být nenápadný očividně selhávaly.

"Alespoň tu máte hezký výhled," prohodil Sangwoo s nucenou lehkostí.

Jen si povídáme, nic škodlivého, vysílal myšlenku k muži ve dveřích.

"Nemám ráda výšky," odvětila dívka a v jejím tichém tónu byly znát poslední zbytky bojovnosti, které jí ještě zůstaly.

Sangwoo cítil své srdce bít až v krku. Pět úderů, deset, než byl schopný zformulovat odpověď.

"Lepší než žít v podzemí, ne?"

Jen konverzace, obyčejná konverzace. Alespoň to tak muselo vypadat. Ale pohled, kterým mu Jieun vypalovala díru do hlavy, napovídal, že jeho poznámka nepřešla bez povšimnutí. Pravděpodobně tu nebylo mnoho lidí, kteří by věděli o jejich dětství v opuštěném dole.

"Neřekl jste mi své jméno," promluvila konečně Jieun.

"Sangwoo," odpověděl mechanik rychle.

Právě včas, protože v další sekundě ho přerušil hlas ode dveří: "Dost mluvení."

Sangwoo stiskl rty do úzké linky. Chápal, že to Hyungsoo neschvaloval. Nevadí. Pohled, který mu Jieun věnovala, stačil. I ona jeho jméno už slyšela.

Po další půlhodině ticha opouštěli místnost. Páté patro, nalevo od schodiště, dveře na konci chodby. Sangwoo si to několikrát zopakoval, aby to nezapomněl. Protože právě za těmi dveřmi byl asi jediný spojenec, kterého se na tomhle šíleném místě dočká.

 


Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 7. června 2018 v 18:42 | Reagovat

Takže Han vězní Jieun i malého? A Sangwoo je má tedy zkoumat? Snad se jim nestane nic do té doby, než se tam objeví Junyeong...
Těšim se na další díl. Děkuju...

2 Michiko Michiko | 8. června 2018 v 8:20 | Reagovat

Gratuluji k úspěšnému zvládnutí zkoušek. A moc děkujeme za kapitolu :) už se těším jak se bude příběh vyvíjet dál.

3 Nissa Nissa | 9. června 2018 v 15:22 | Reagovat

V první řadě gratuluju ke zkouškám, vážně.
V druhé, kapitola se ti moc povedla, už úplně vidím, jak spolu Jieun a Sangwoo plánují útěk nebo tak něco. Jen doufám, že se jim mezi tím nic nestane.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Dovolená v Jižní Koreji
Psal se rok 2018, sedmého ledna, neděle. Bylo chladno a deštivo a většina obyvatelstva... číst dál
Pravidla kpopu
1. Miluj svého oppa, dokud si nenajde slečnu. V takovém případě ho můžeš zabít... číst dál
O autorech a povídkách
Všechno, co zde zmíním, lze jednoduše dohledat v učebnicích i na internetu... číst dál
Život pokladní
Rozhodla jsem se sepsat v bodech, co mě na vás jako na zákaznících rozčiluje nejvíc... číst dál


Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Every life is a pile of good things and bad things. The good things don't always soften the bad things, but vice versa, the bad things don't necessarily spoil the good things or make them unimportant.
- Doctor Who
Výsledek obrázku pro jonghyun gif
Výsledek obrázku pro jonghyun gif
zdroje: youtube | google | tumblr: 1; 2; 3;... | instagram | facebook | iconarchive | deviantart | etc

~biases of admins/authors~
Výsledek obrázku pro heechul gifVýsledek obrázku pro taemin gifVýsledek obrázku pro daehyun gifVýsledek obrázku pro hongki gifSouvisející obrázek