tichými kroky || šestnáctá kapitola

21. května 2018 v 14:50 | Kim Lula |  tichými kroky

Dobrý den, děti. Tak jsem tady s další kapitolou - přednastavila bych ji na dřív, ale musela jsem ji po sobě ještě přečíst (tech překlepů, ó bože!). Jak jsem řekla, ještě pár chvil setrváme u tohoto poklidného děje. Příští kapitola už by měla být v tomto ohledu poslední, pokud půjde všechno podle plánu, pak už bychom se měli přesunout zpátky k exo perspektivě. Co říkáte na způsob představování jednotlivých jmen Yoongimu? Nějak se mi do povídky nehodí typický uvítací ceremoniál, jak tomu bývá vždycky. Tohle mi přijde takové... přirozenější. Tedy - v rámci přirozených možností v této povídce, chápete. Podobně bych pak chtěla přistupovat i k prezentaci jejich schopností - u některých chlapců už mám i konkrétní představy, jak to provedu (v dobrém i ve špatném smyslu). Nejvíc se těším, až budu psát Minseoka. Ale nyní dost keců a bavte se.




"Je možné vám ublížit?"

Yoongi v dlaních svíral hrnek vlažného čaje. V kuchyni zůstal jen on a démon, který ho zde přivedl. A Kyungsu, ten s knížkou. Vysoký kluk se zády opřel o linku, minul zrakem Yoongiho, střetl se s Kyungsuovým. Rozečtená kniha přišla o svou pozornost jen na okamžik, Kyungsu si s démonem vyměnil krátký pohled. Poté natáhl dlaň pro šálek, dopil poslední doušek stydnoucí kávy a vrátil se ke čtení.

"Ano," zazněla místností jednoduchá odpověď.

Yoongi pozoroval démonova záda, v uších šum vody dopadající do dřezu. Z vedlejší místnosti slyšel zvuk televize a tichou konverzaci. Loupnul pohledem k oknu, ve skle však viděl jen svůj a jejich odraz, venku černočerná tma. Odsunul se od stolu, vstal, prázdný hrnek v dlaních. Natáhl se přes stůl, vzal šálek s černou usazeninou na dně, pár kroky se přesunul k umyvadlu, vložil obojí dovnitř. Vzápětí mu byly do dlaní vloženy dva kuchyňské nože.

"I vás zabít?"

Pohledem prozkoumal prostor, osvětlená kuchyňská linka byla ukázkově uklizena.

"Ano."

Yoongi vložil oba nože mezi ostatní do stojanu vedle rychlovarné konvice. Poté prsty sklouzl po hladké pracovní desce k jejímu okraji, hmátl po prvním šuplíku, pootevřel ho. Několik menších keramických nožů, nůžky na maso a metličky od mixéru. Zavřel šuplík, pokračoval dál. O šuplík níže byly jídelní hůlky, zahraniční příbor, poté vařečky, pokličky. Skříňka vedle dřezu byla plná hrnců.

"Tank je skrytý ve sklepě," promluvil za ním hluboký baryton.

Yoongi na okamžik ztuhnul a vzhlédl k démonovi, který mu před pár okamžiky vařil čaj, střetl se s jeho pohledem - jiskřil něčím, co vzdáleně připomínalo jakýsi prchavý závan dětské radosti, skrytý hluboko za clonou bezcitného chladu. Teď, když Yoongi klečel na zemi, připadal mu ještě mohutnější než předtím.

Žertuje, došlo mu záhy poté.

Démon se přes něj natáhl, vložil do dřezu misku a napustil do ní horkou vodu. Yoongi zavřel skříňku, o jejíž dvířka se přidržoval v podřepu, a zapřený o linku se vytáhl na nohy. Démonova mohutnost se o moc nezměnila, Yoongi by musel zaklonit hlavu, aby mu viděl do očí. Vyhřívaná podlaha vnášela do jeho těla teplo skrze bosá chodidla, přesto se mu do těla zakousl nepříjemný chlad, když nižší démon otevřel okno, aby dovnitř pustil noční vzduch. Yoongi pohlédl ke stolu, Kyungsu právě zaklapl knížku, zvedl se do stoje, beze slova opustil kuchyň.

"Padá," promluvil démon od okna věcně.

Chlapec nechápavě cuknul hlavou jeho směrem. Vzápětí se mu před očima udělalo černo, tělo přemohla slabost. Několikrát prudce zamrkal, svíraje dlaň silněji okolo pevného bodu ve snaze udržet se na nohou, dokud se tma neproměnila v mžitky a ty se pak nerozplynuly docela. Zhluboka se nadechl a ještě okamžik zůstal stát s očima zavřenýma, aby se ujistil, že další závrať nepřijde. Když oči otevřel, našel vlastní dlaň pevně sevřenou okolo démonova předloktí. Povolil stisk a udělal váhavý krok k židli. Hlava se mu už znovu nezamotala, ale díky náhlému kolapsu si uvědomil únavu. Psychickou i fyzickou. Jako by z něj ve vteřině opadlo všechno napětí - to mozek si konečně plně uvědomil absenci nebezpečí, nutnosti být pořád ve střehu, očekávat ránu, kdykoli byť jen na okamžik poleví na ostražitosti.

Vlastně si ani nepamatoval, kdy naposled pořádně spal. Odešel jeden, přišel druhý, pořád dokola, bez jakéhokoli zájmu o to, v jakém stavu byl. Mohl být při vědomí, mohl být zfetovaný svinstvem, které do nich všech cpali, aby vydrželi bdělí co nejdelší dobu. Na tom nezáleželo. Všichni chtěli jediné - ukojit své vlastní potřeby.

A teď to bylo všechno pryč, a Yoongiho mysl začínala zpracovávat realitu, ve které mohl zavřít oči s vědomím, že nepřijde nikdo, kdo by mu chtěl ublížit. Ten pocit nezažil tak dlouho, že mu nyní přišel podivně nepřirozený. Vědomí klidné, tělo uvolněné. Jen tam kdesi hluboko uvnitř dozníval stereotyp posledních let.

"Je pozdě."

Dřív, než se stihl opět posadit, vzal ho mohutný démon za ruku a změnil jeho směr ke dveřím. Odvedl ho do jednoho z mnoha pokojů v prostorném bytě - byl větší a zařízenější než ten, do kterého ho odvedli poprvé. Tento vypadal spíše jako pokoj nějakého studenta. Knihovna dominovala zdi vpravo, police plné literatury. Široká postel s rámem, velký stůl s notebookem i s klasickým počítačem, vedle rozložené klávesy - u nich Yoongiho zrak setrval nejdéle. Něco dávno zapomenutého silně bodlo v hrudi.

Velké dlaně přistály na Yoongiho ramenou, nasměřovaly ho k posteli. Chlapec se nechal usadit na matraci, měkká se pod jeho váhou lehce prohnula, lákala k ulehnutí. Věnoval démonovi nejistý pohled - nebudu spát tam? Těknul pohledem k chodbě - její protější stěna na sobě nesla pruh oranžového světla z pokoje - a zase zpátky. Démon se zeširoka usmál a Yoongi v tom shledával něco bizarního, skrz naskrz nepřirozeného, přestože si byl jistý upřímností onoho úsměvu. To nejspíš ty oči, k nimž, jak se zdálo, žádná emoce nedosáhla.

Byl zmatený. Čím klidnější si připadal, tím zmatenější byl. Postrádal strach, postrádal neklid, nezbyl prostor ani pro pocit ohrožení. Zůstalo jen čiročiré zmatení ze situace, do níž se dostal. Obyčejný člověk, děcko z bordelu. Kurva bez vlastního života, odkázaná na vůli jiných. Prohnilý skrz naskrz, nebylo v něm nic, co by stálo za přežití.

A oni ho stejně nechali žít. Nevzali si jeho život, nechali mu ho a odvedli ho pryč. Vzali ho k sobě, postarali se o něj a nechtěli nic na oplátku. Čím pro ně byl? Trofejí? Symbolem moci? Vlastní myšlenky mu přišly směšné záhy po jejich zrodu. Touha po moci byla vlastnost čistě lidská. V nich bylo lidského jen pramálo. A zmatení přetrvávalo. Yoongi nenacházel odpověď na žádnou ze svých otázek. Nic, co se okolo něj dělo, nedávalo sebemenší smysl, a Yoongi měl přesto nevysvětlitelný pocit, že je to takto správně.

"Tao ví, co dělá," promluvil démon.

Yoongi na něj zůstal zaraženě hledět, než zpracoval význam oněch slov. Tao. Démon, který ho přivedl? Ano, asi ano. Tao, zopakoval ještě jednou v duchu, přiřadil jméno k obličeji.

Tao ví, co dělá.

Tón, kterým démon ta slova řekl, utišil rozbouřené moře otázek v Yoongiho hlavě. Zamrkal, aby rozehnal mžitky. Zrak se rozostřoval, oči zalepené únavou. Spánek na něj dotíral čím dál razantněji, a Yoongi jen stěží odolával touze lehnout si, i když vlastně neměl ponětí, proč. Vždyť právě proto ho sem démon přivedl, bylo to evidentní.

"Jsem Chanyeol, mimochodem," uculil se na něj démon, načež se otočil na patě a zamířil ke stolu s notebookem.

Mdlé světlo monitoru vystřídalo světlo lampy, kterou Chanyeol cestou zhasnul. Yoongi sledoval jeho počínání - démon si nasadil sluchátka, rozklikl jakýsi soubor na liště, v němž Yoongi poznal hudební program. O okamžik později zaslechl tlumené tóny jemu neznámé melodie.

Démon skládal hudbu. Yoongi se nemohl cítit absurdněji. Celá existence těchto stvoření byla jedním velkým synonymem kontrastu. Na sítnici vytetované obrázky rozkládajících se těl, v uších křik prosících lidských kreatur o život. V reálném čase zcela nedémonický smích ozývající se z místnosti na druhé straně bytu, klávesy a tiché pobrukování doprovázené občasným kliknutím myší či tichým cvakáním klávesnice.

Možná by i uvěřil, že je to celé jen sen.

Nechal hlavu klesnout na polštář, tělo schované pod měkkou peřinou. Zavřel oči, Chanyeolovo pobrukování kolébalo mysl ke spánku. Na rtech vykvetlo letmé pousmání.

Sny se mu nezdály už roky.
patnáctá kapitola | sedmnáctá kapitola
 


Komentáře

1 Rose Rose | 21. května 2018 v 15:45 | Reagovat

Celou dobu jsem si myslela, že je to Kris... pak mi došlo, že těch žiraf ve skupině je víc :D Miloučká kapitola :) těším se na další :)

2 martes martes | 21. května 2018 v 16:13 | Reagovat

oooooooooooooh aaaaaaaaaaaaaaaaaah jeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeej bozeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee jak ja to mam rada ohohoho

3 Nagasaki Nicolca Nagasaki Nicolca | Web | 21. května 2018 v 16:38 | Reagovat

"Démon skládal hudbu." A odstavec k tomu se vztahující je naprosto kouzelný. Ono je to teda kouzelné celé, ale ten závěr... ten prostě nejvíc.

4 Hatachi Hatachi | Web | 21. května 2018 v 17:33 | Reagovat

Moc hezký díl. Jsem zvědavá, co bude dál. Těšim se na další díl. Děkuju...

5 Nissa Nissa | 21. května 2018 v 19:31 | Reagovat

Ten konec je tak rozkošnej... Teda, celá ta kapitola je, ale ten konec je špičkovej! Tohle představování mi tam sedí krásně, je to takový nenásilný. Jen Yoongi vypadá občas trochu zmateně, chudák.

6 Saia Saia | 22. května 2018 v 17:32 | Reagovat

To velice spokojný kus...to je moja maličkosť.Dakujem

7 Kim Lula Kim Lula | Web | 23. května 2018 v 15:21 | Reagovat

[1]: Napadlo mě, že si to bude hodně z vás myslet :D

[2]: Miluju tvé nadšení z kapitol :D

[3]: Ten odstavec miluju. Tedy jako já to miluju celé, ale ten odtsavec velmi.

[4]: Já děkuju :)

[5]: Kdo by nebyl zmatený, že ano :D Ale to se vsákne.

[6]: To je mi jasné :D Není za co.

8 K-Pop_fanfics K-Pop_fanfics | 29. května 2018 v 1:09 | Reagovat

Yoongi je obdivuhodně klidný. Ale je od něj rozumné, že si stále není jistý a nevěří jim, jako by to byli nějací rytíři ve stříbrné zbroji, přestože mu vlastně zachránili život. To se mi na jeho postavě líbí nejvíc - jeho racionalita a fascinace, kterou k nim právem chová.

Představování kluků tak, jak říkáš, se mi velice zamlouvá, určitě to tak bude přirozenější, než ony slavnostní ceremoniály, kde jen padne sto padesát jmen, která si čtenář mnohdy nezvládne zapamatovat :D Ačkoli jsem se toho dopouštěla sama... A stále se toho dopouštím ':D

Na to, jak odhalí své schopnosti se velice teším. Skoro až nezdravě moc xD Už teď je mi jasné, že to bude bomba a nepředpokládám, že by na ně Yoongi zanevřel tak snadno, i kdyby se mu ukázali v tom nejhorším možném světle. Tao už to svým způsobem koneckonců udělal.

Bože, snažím se nevyšilovat, protože i když se mi tyto poklidné kapitoly líbí, mé zvrácené já už se těší, až jej vypustím z klece, aby se mohlo spokojeně pást na tom, co dalšího si pro nás připravila 😁

Moc ti děkuju za díl, který byl opět naprosto bezchybný... A já si jdu zatím nějak léčit absťák, než přibude další 😁

9 Majo Majo | Web | 2. června 2018 v 14:56 | Reagovat

chudák Yoongi. To, jak je v pohodě, jak to všechno v klidu vstřebává, mi akorát víc a víc napovídá, jak je ve skutečnosti absolutně rozebraný zevnitř a zničený. Nejspíš od života už nic neočekává a myslí si, že život neočekává nic od něj. A nyní mi připadá jako Alenka v říši divů, která je ze všeho sice zmatená... ale v hloubi duše ví, že je všechno naprosto v pořádku...
Chany je afghpf omg... asi tak nějak. Je úplně k sežrání :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Dovolená v Jižní Koreji
Psal se rok 2018, sedmého ledna, neděle. Bylo chladno a deštivo a většina obyvatelstva... číst dál
Pravidla kpopu
1. Miluj svého oppa, dokud si nenajde slečnu. V takovém případě ho můžeš zabít... číst dál
O autorech a povídkách
Všechno, co zde zmíním, lze jednoduše dohledat v učebnicích i na internetu... číst dál
Život pokladní
Rozhodla jsem se sepsat v bodech, co mě na vás jako na zákaznících rozčiluje nejvíc... číst dál


Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Every life is a pile of good things and bad things. The good things don't always soften the bad things, but vice versa, the bad things don't necessarily spoil the good things or make them unimportant.
- Doctor Who
Výsledek obrázku pro jonghyun gif
Výsledek obrázku pro jonghyun gif
zdroje: youtube | google | tumblr: 1; 2; 3;... | instagram | facebook | iconarchive | deviantart | etc

~biases of admins/authors~
Výsledek obrázku pro heechul gifVýsledek obrázku pro taemin gifVýsledek obrázku pro daehyun gifVýsledek obrázku pro hongki gifSouvisející obrázek