tichými kroky || sedmnáctá kapitola

28. května 2018 v 12:12 | Kim Lula |  tichými kroky

Tož. Touhle kapitolou bych mohla uzavřít čistě Yoongiho pohled a poklidné proudění děje. Myslím, že jsem sdělila všechno, co bylo potřeba sdělit. Nyní se můžeme vrátit k vraždám obohaceným o Yoongiho nevinnou asistenci. Nicméně musím s politováním oznámit, že další kapitoly se dočkáte nejspíš až koncem června, jednak mám teď po sobě několik zkoušek, jednak musím dodělat těch pár stran bakalářky, které mi chybí, a jednak musím promyslet, jakým způsobem začít další kapitolu. Kam se chci dostat, to vím, jen bude trošku komplikované se k tomu dopracovat. Ale to se vsákne. Co se týče konkrétně této kapitoly - jedna přímá řeč na 1300 slov, dobře já! Každopádně se tady dozvíte (z Yoongiho pohledu) víc nejen o exo, ale taky o něm samotném. Doufám, že se vám kapitola bude líbit.




Bylo jich dvanáct. Osm Korejců, čtyři Číňani. Čím déle je Yoongi pozoroval, tím rozporuplnější pocity se v něm hromadily. Nebyli to démoni. Nebyli jimi nikdy. Byli to lidé, a teď, když Yoongi znal jejich jména a nemusel jim vymýšlet vlastní pojmenování, uvědomoval si, jak nepřiměřené tohle označení bylo. Jak obyčejně lidští byli oni. Každé ráno se budil do chaosu rozespalých kluků, šramotu a cinkotu nádobí, šumu vody v koupelně, smíchu a pošťuchování. Každý večer usínal v jejich přítomnosti - pokaždé jinde. Jen málokterý z nich měl vlastní ložnici. Spali, kde se jim právě hodilo, a Yoongi do jejich chaosu zapadl, jako by to nikdy nebylo jinak.

Ne. Nebyli obyčejní, nebyli ani lidští. Ne ve chvílích, kdy se vraceli domů, ruce po lokty smočené zasychající krví, s oblečením potrhaným, v očích lesk predátorů. Nebyli démoni. Nebyli lidé. Bylo v nich víc ze zvířete. Gesta, doteky, pohledy - jejich komunikace Yoongiho fascinovala. Mluvili, smáli se, hádali, chovali se mezi sebou zcela lidsky. To jen ty jejich oči prozrazovaly pravdu, která byla na první pohled skrytá v obyčejnosti všedních dnů.

I jeho vlastní reakce v situaci, do které se dostal, mu připadaly nepřiměřené. Nešetřili na něm doteky, nešetřili na něm jediný pohled. Patřil mezi ně jako kousek puzzle - bylo to až děsivě snadné, do hloubky duše nepochopitelné. Mátlo ho to. Byl jen člověk, stejný jako ti, které za sebou zanechávali. Mrtvé. Užívali si to. Potěšení ze smrti, z mučení, dychtiví a lační po další oběti. Viděl to všechno. Byli zrůdní. Zvířata s lidským vědomím, s mocí ublížit a schopností chápat význam toho, co dělají. Zvířata zabíjela pro potravu. Oni z toho měli čisté potěšení.

Vlastnost tak lidská. A přesto jim tak říkat nemohl. Protože lidé své činy omlouvali. Vymlouvali se na okolnosti, na nemoci - vždycky se vymlouvali. Oni ne. Nebylo tam nic - věděli, jací jsou a neměli potřebu ospravedlňovat své činy. Stačilo pár dnů v jejich přítomnosti, aby to Yoongi pochopil. A pak, dva večery poté, co ho k sobě přivedli, pochopil i to, proč pořád žil. Pokal se tehdy na chodbě s Baekhyunem - v očích zářilo samo slunce, úsměv skrz naskrz zrůdný. Na levé tváři krvavá šmouha, dlaně taktéž od krve. Trhnul hlavou na stranu, Yoongi ten pohyb znal jako ryze vlčí, syrově divoký. Baekhyun k němu přistoupil, hrábl zakrvácenou dlaní do kapsy riflí, vytáhl drobný předmět. Podal Yoongimu jahodové lízátko.

A Yoongi si uvědomil, že je stejný. Že necítí ani špetku odporu, necítí potřebu omlouvat jejich činy, necítí zděšení nad vlastními myšlenkami. Neštítí se doteku zakrvácené dlaně ani kovového zápachu krve těžce se vznášejícího ve vzduchu. Už tam v bordelu, když se díval do mrtvých očí muže, který si ho bral v okamžiku, kdy přišli - když pak odcházel a bosými chodidly šlapal po ostatcích dětí se stejným osudem, jaký potkal jeho - on žil a oni byli mrtví. Prostý fakt.

Baekhyun toho večera odvedl Yoongiho do koupelny, kde se k nim vzápětí přidal hurikán v podobě mohutného těla. Baekhyun seděl na kraji vany a s nadšením dítěte vypovídal o svých činnostech Chanyeolovi - Yoongi stihl postřehnout, že jakkoli podivné a jakkoli nepochopitelné jejich vztahy byli; a cokoli mezi těmi kluky bylo, Baekhyun s Chanyeolem si byli jistým specifickým způsobem blíž - ano, Baekhyun vypovídal o svých činnostech, zatímco Yoongi klečel na podlaze koupelny a vatovým tampónkem otíral zbytky Baekhyunovy oběti z jeho tváře a rukou a čistil tak i těch pár drobýných ranek, které chlapec utržil, i když věděl, že Yixing svou péčí zvládne mnohem víc. Jakoukoli mocí Baekhyun disponoval, toho dne použil ze své schopnosti pramálo, vystačil si sám se sebou, s holýma rukama a - jak jim stihl sdělit a následně ukázat - drahokamy vykládanou dýkou ze sbírky kradených artefaktů, kterou nebožtík v záchvatu konečného zoufalství použil na svou obranu.

Yoongi bříšky prstů přejel po lesklé čepeli - Baekhyunova nová hračka naleštěná ležela na polici hned vedle přívěšku ve tvaru slunce. Jejich byt byl plný zajímavých věcí, a na cokoli Yoongi sáhl, neprobudilo v jeho zrůdné společnosti pranic, co by naznačovalo, že jim jeho průzkum vadí. Byla to další z věcí, které Yoongimu otřásali vesmírem. Tihle tvorové neměli žádná tajemství. Nesnažili se skrýt nic před sebou ani před ním. Když se zeptal, dostal přímou odpověď. Bez přikrášlování, bez vyhýbání se.

Tichými kroky přešel do kuchyně. Syčení z pánvičky do okolí prskalo rozžhavený olej a ochucené maso vypouštělo do vzduchu kořeněnou vůni obohacenou o špetku bylinek. Ve vysokém hrnci na druhé plotně bublala voda připravená pojmout přichystané nudle. V troubě se dusila rýže. Přešel ke konvici, zkontroloval stav - voda v ní byla ještě teplá, Kyungsu na svém obvyklém místě s hrnkem kávy. Četl si. Pořád tu samou knihu, předpokládal Yoongi, jen o několik set stran dále.

Junmyeon vařil. Yoongi se posadil na židli s hrnkem ovocného čaje v dlaních, sledoval muže zkušeně se pohybujícího okolo ploten. Junmyeon byl zvláštní. Tichý. Klidný. Pokorně snášel jakékoli pošťuchování od ostatních kluků, a hluboko za ledem zmrzačených očí (když tohle přirovnání blesklo Yoongiho myslí poprvé, šokoval sám sebe, ale myšlenka už se jeho bytí nezřekla) Yoongi občas zahlédl něco tak absurdního, že mozek doteď nedokázal ono slovo přijmout jako jim vlastní. Něha.

Junmyeon ji měl v úsměvu, měl ji v gestech, měl ji v každém letmém doteku. Vlastně oni všichni. Yoongi pravděpodobně nikdy neviděl, aby se někdo, kdokoli, choval ke svým přátelům, ke své rodině, s takovou syrovou náklonností, jakou v sobě měli oni. Naprosté souznění, jako by jejich mysli byly propojeny. Když se nad tím zamyslel, bylo to svým způsobem pochopitelné. Oni nebyli rodina. Nebyli ani přátelé. Ne, se svým zvířecím chováním, se svými zvyky, se vším, co jejich bytí představovalo.

Oni byli smečka. Ucelená, nezlomná. Sdíleli své životy jako jeden, patřili k sobě bezvýhradně, akceptovali se i svá rozhodnutí. V Yoongim jejich soužití vzbuzovalo pocit něčeho posvátného. Jen představa, že by mohl do takového světa patřit, bouřila jeho nitro jako zemětřesení.

A on do toho světa patřil.

Maso chutnalo výborně. Yoongi ujídal pomalu, neměl kam spěchat. Byt zel prázdnotou, byl tu jen on, Junmyeon a Kyungsu, někde v útrobách bytu by možná našel Wufana - ten z nich byl nejtišší. Zatímco oni ho mezi sebe přijali, on je pozoroval. Díval se a hledal. Rysy jejich povahy, odlišnosti mezi nimi, jejich slabosti, všechno. Chtěl je poznat, chtěl je poznat sám svými vlastními schopnostmi. Zeptat se a získat odpověď bylo snadné. A přestože by ji hned dostal bez jediného zaváhání, nechtěl. Pozoroval je rád při jejich každodenních činnostech. Jejich byt měl prolezený skrz naskrz. Jeho prsty se dokonce po letech dotkly hladkého povrchu kláves, a kdyby v Yoongim události minulé dávno nezabily emoce, v ten okamžik by plakal.

Odsunul prázdný talíř, vzal do dlaní hrnek vlažného čaje, upil z něj.

Yoongi se k smrti nudil.

Byl tady skoro týden a v podstatě neměl do čeho píchnout. Začínala se ho zmocňovat frustrace. Jakkoli nové a nepoznané bylo vše, s čím se v tomto bytě mohl setkat, všednost dnů nabírala na rutině, do níž Yoongi nechtěl upadnout.

"Můžu jít ven?" promluvil do ticha.

Kyungsu nedal nijak najevo, že by si jeho otázky všiml, líně otočil své čtivo na další stránku, snad jako by se ho vyřčená slova nijak netýkala. Za jeho zády cinkl kov o sklo, vzápětí se přes jeho rameno nahnul Junmyeon, vzal ze stolu prázdný talíř. Položil na něj klíče a peněženku.

Trvalo necelou minutu, než Yoongi zpracoval odpověď. Vzal klíče i peněženku, vstal a spěšným krokem zamířil k východu. Až ve chvíli, kdy doslova vyběhl na ulici a do tváře ho ovanul venkovní vzduch nesoucí v sobě šum hlasů lidí spěchajících po hlavních třídách, si uvědomil, že nemá nejmenší představu, kam by šel. Neznal to tady. Nikdy se v této části města (vlastně celkově v Seoulu) nevyskytoval, neměl tušení, kde se nachází, kde by měl jít.

Shlédl k peněžence ve svých dlaních, v kapse kalhot vnímal tíhu klíčů. Ohlédl se, zrak vystoupal k oknům v příslušném patře. Na rovných rtech neviditelný příslib úsměvu. Bylo jedno, kam půjde. Nezáleželo na tom. Mohl kamkoli.

Měl se kam vrátit.
šestnáctá kapitola | osmnáctá kapitola
 


Komentáře

1 Nagasaki Nicolca Nagasaki Nicolca | Web | 28. května 2018 v 13:10 | Reagovat

Ok, toto byla pro mě asi nejhezčí "mírumilovná" kapitola. Od začátku až do konce naprosto kouzelná.
Na nové masakrování se velice těším, ale musím přiznat, že tato pozorovací část měla rovněž něco do sebe.

Hodně štěstí se školou!

2 Rose Rose | 28. května 2018 v 16:00 | Reagovat

Já si k tomu nemám co jiného dodat než jen to, že to bylo DOKONALÉ!!! Přeju mnoho úspěchu se školou a brzy se nám vrať :)

3 Hatachi Hatachi | Web | 28. května 2018 v 17:29 | Reagovat

Moc hezká kapitola. Opravdu klidná a mírumilovná. Jsem tedy zvědavá, co bude dál. Těšim se na další díl...

4 K-Pop_fanfics K-Pop_fanfics | 29. května 2018 v 0:26 | Reagovat

Je až morbidní, jak Yoongi kluky vnímá. Bere je však takové, jací jsou, což je zkrátka to nejlepší, co se mohlo stát.

Jsem ráda, že se navzájem tak berou a respektují. Dali Yoongimu všechno, co kdysi ztratil.
Jen... ta tichá domácnost je tak trochu frustrující xD Ale to se jednou prolomí, věřím tomu ^^

Snad se na procházce neztratí xD Ale kluci by ho možná našli, kdyby bylo nejhůř ^^
A ta poslední myšlenka byla svým způsobem krásná ^^ A navíc se i pousmál ^^

Už teď se teším na další krváky, vnitřnosti a násilí, které bude okořeněno o onu, jak říkáš, Yoongiho nevinnou asistenci.
Snad se mé abstinenční příznaky nezhorší, ale konec června se dá zvládnout.
Budu držet palce se vším, co tě čeká ^^

P.S.: Ten okamžik mezi Yoongim a Baekhyunem byla perfektní 😁 A taky úchvatný, skoro jsem nedýchala, když jsem tu část četla ^^

5 Kim Lula Kim Lula | Web | 29. května 2018 v 1:16 | Reagovat

[1]: Jako tahle kapitola se psala úplně sama, já jsem se jen vezla s tím textem a sledovala, co on sám dělá. Ačkoli na vraždění už jsem sama natěšená vzhledem k tomu, že mám už několik scének před-vymyšlených.

Děkuju!

[2]: Děkuju! Jsem ráda, že jsi nadšená. A ještě jednou děkuju! Snad vše zvládnu.

[3]: Takové ticho před bouří, haha :D

[4]: ...kdybys věděla, jak morbidní teprv Yoongi bude, řekneš si, že tady je ještě rozkošné malé a maximálně nevinné štěňátko, haha :D
Ono to není vyloženě tichá domácnost jako že by s ním nechtěli mluvit - oni mezi sebou komunikují víc pohledy a gesty, než aby používali slova: jako zvířata, jak je Yoongi nazval. Oni vesměs mluví opravdu jen tehdy, když musí (a taky když je musím nechat mluvit já, aby čtenáři pochopili, co se děje :D). Yoongimu to vlastně vůbec nevadí, taky není moc výřečný. Ale neboj, konverzací mezi nimi ještě bude hafo. Hlavně mezi Taozim a Yoongim.

Neboj, neztratí :D ...kluci vědí celou dobu, kde je. Ne že by ho sledovali naschvál. Ale oni vidí všechno. Všude. A pořád. (Jongdae a Jongin mají velmi zajímavé schopnosti, víme)

Ta poslední myšlenka přišla sama od sebe, úplně náhodně (a psala jsem to ve 2:50 ráno...).

P.S.: ...tak ten je tam taky náhodou a neplánovaně *padla*. Vidím, že spontánní okamžiky, které se tam vyskytnou, aniž bych je promýšlela, mají největší úspěch. Dobře vědět.

6 Ainne Ainne | 29. května 2018 v 14:19 | Reagovat

Opravdu se omlouvám, skutečně neumím komentovat, ale chci ti dát najevo, že tenhle skvost miluju :)

7 Kim Lula Kim Lula | Web | 29. května 2018 v 16:03 | Reagovat

[6]: Tohle úplně stačí, jsi strašně milá, děkuju :) Cením si toho, když se ozve kdokoli, jakkoli.

8 Nissa Nissa | 29. května 2018 v 17:01 | Reagovat

Já z toho čím dál víc měknu. Ono je strašně sladký, jak tam kluci společně žijí, i to, jak je Yoongi vnímá. Líbí se mi, že je vidí prostě takový, jací jsou a nesnaží se nic přikreslovat. Neříkám, že se netěším na masakry, ale tyhle klidný části mají taky něco do sebe, člověk by skoro zapomněl, že tam někdy ty krváky byly. Celkově byla tahle kapitola moc pěkná, zvlášť ta část s lízátkem mě dostala do kolen.

A hodně štěstí, jak se zkouškama, tak s bakalářkou...

9 Kim Lula Kim Lula | Web | 30. května 2018 v 20:58 | Reagovat

[8]: Já miluju ten Yoongiho pohled na věc, jednoduše upřímný k nim i k sobě samotnému. Masakry budou velmi kouzelné. I Yoongi bude kouzelný. Všechno bude kouzelné! Krvavé, ale fakt kouzelné.

Děkuju!!!

10 Majo Majo | Web | 2. června 2018 v 15:07 | Reagovat

Yoongi se mi líbí čím dál tím víc. Je skvělé, že mezi ně zapadl. Musí to být úžasný pocit, s tak výjimečnými bytostmi. Málokdo by s nimi nejspíš tak v pohodě koexistoval. Je vidět, že je to stejné "monstrum" jako oni, protože normální člověk by se asi zbláznil. Ale o to je to lepší. A něco mi říká, že pro něj byla hudba kdysi hodně důležitá. Jsou spolu úžasní.. jen by mě zajímalo, co říká na to malé brutální hovádko Luhana :3 protože ten je z nich podle mě ten největší ďábel :3
Na další kapitolu budu věrně a s láskou čekat :3

11 Kim Lula Kim Lula | Web | 5. června 2018 v 12:04 | Reagovat

[10]: Oh, jak já bych s nimi spokojeně koexistovala! Ale u mě je to asi zřejmé, co...
Ano, hudba pro něj důležitá byla a pořád je. S Luhanem ještě moc interakce neměli :D Budou mít později.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Dovolená v Jižní Koreji
Psal se rok 2018, sedmého ledna, neděle. Bylo chladno a deštivo a většina obyvatelstva... číst dál
Pravidla kpopu
1. Miluj svého oppa, dokud si nenajde slečnu. V takovém případě ho můžeš zabít... číst dál
O autorech a povídkách
Všechno, co zde zmíním, lze jednoduše dohledat v učebnicích i na internetu... číst dál
Život pokladní
Rozhodla jsem se sepsat v bodech, co mě na vás jako na zákaznících rozčiluje nejvíc... číst dál


Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

zdroje: youtube | google | tumblr: 1; 2; 3;... | instagram | facebook | iconarchive | deviantart | etc

~biases of admins/authors~
Výsledek obrázku pro heechul gifVýsledek obrázku pro taemin gifVýsledek obrázku pro daehyun gifVýsledek obrázku pro hongki gifSouvisející obrázek