tichými kroky || patnáctá kapitola

7. května 2018 v 15:09 | Kim Lula |  tichými kroky

Přeji hezký den, děti. S lítostí vám musím oznámit, že ani v této kapitole se nedočkáte žádných vražd ani mučení, a pravděpodobně to tak bude i v té následující a další následující kapitole. Brzy se však opět dočkáte masakru plného mozků, střev a jiných částí těla, které se rozhodnou, že v dutinách lidských už se rozvalovaly dost, a je načase prozkoumat vnější svět. Prvně však musím pořádně vpravit Yoongiho do děje, to jistě chápete, ostatně je to hlavní postava, že ano. Berte to jako malý oddech, než začne další kolo. Mimochodem, všimli jste si jedné myšlenky, která Yoongimu mezi všemi ostatními ještě ani jednou neprobleskla hlavou? Která ho za celou dobu ani jednou nenapadla?




Seděl v tureckém sedu uprostřed postele a pozoroval vlastní dlaně uložené v klíně. Zrakem vstřebával každý milimetr hladké kůže. Čisté. Neposkvrněné jizvami, krvavými šrámy, modřinami. Hromádka oblečení ležela nepovšimnutá vedle něj. Seděl na posteli nahý, lhostejný k času, který se najednou nezdál ničím důležitý. Pohled sklouzl po pažích, taktéž postrádajících jakýkoli důkaz o tom, co bylo ještě před pár hodinami jedinou realitou jeho života.

Bříšky prstů pohladil hladká stehna, obočí stažené k sobě, přejel dotekem směrem ke kolenu. Dlouhá bílá jizva po hlubokém řezu byla pouhou vzpomínkou obtisknutou na vnitřní straně víček. Stačilo zavřít oči a viděl vše, každý cigaretou zohyzděný kousek kůže, každé zjizvení, každou modřinu zabarvenou takřka do černa.

Otevřel oči. Jako by to všechno byl jen sen. Pouhá noční můra. Pořád cítil každý dotek na svém těle, pokožka ještě lehce brněla, když na to jen pomyslel. Když ho démon vyvedl ze sprchového koutu, zmateného prožitým okamžikem, Yoongi netušil, jak se zachovat. Pouze stál tak, jak ho démon nechal, zatímco z něj osuškou otíral kapky vody. Záhy poté velké dlaně vystřídaly menší, a Yoongi jediným pohledem poznal druhého démona, se kterým se setkal v baru.

Měl obličej chlapce, a když Yoongimu věnoval pousmání, ledové jako sněhové vločky padající do dlaní, na tváři se mu vytvořil ďolíček. Lidskost, která vyzařovala z jeho vzhledu, v Yoongim vyvolávala podivné pocity - doprovázel je mráz v zádech a husí kůže na šíji. A pak ho odvedl do ložnice, posadil na kraj postele a začal se ho dotýkat. Stejně, jako předtím vyšší démon, i tento vložil svůj dotek na každý kousek Yoongiho kůže. A s každým dotekem mizelo vše, co na tělo nepatřilo. Nezůstala nejmenší jizvička. Vše bylo pryč.

Vzhlédl ke dveřím. Byly otevřené. Všechny dveře vyjma vchodových byly v tomto bytě otevřené. Prozkoumal pohledem zbytek ložnice. Obyčejná, skromně zařízená a poněkud chladná. Z pootevřeného okna dovnitř pronikal studený večerní vzduch. Yoongi jako by až nyní procitl, nepatrně sebou cuknul, natáhl se pro oblečení. Muselo patřit některému z nich.

Posunul hromádku k sobě, sevřel v dlani měkkou látku šedého trička. Oblékl se a zůstal stát vedle postele, pohled zabodnutý do dveří. Měl zůstat zde? Netušil. Neměl nejmenší ponětí o tom, co se od něj v této chvíli očekávalo. Co se od něj vyžadovalo. Proč tady vůbec byl. Proč pořád žil. Proč… proč.

Mrknul. Vlastně se ani nevyděsil, mysl příliš zpomalená - mnoho nového, co mozek ještě nestihl vstřebat. Vnímání zapomínalo na základní lidské pudy. Takže ne, ani se nevyděsil, když se před ním v setině vteřiny objevil další z nich. Bronzová pokožka, temně černé vlasy, oči hluboké. Na bradě měl jizvu. Démon naklonil hlavu, pozoroval Yoongiho snad až zvědavě. Jeho pozornost byla pro chlapce nečekaná. Nezdálo se mu, že by o něj jevil kdokoli z nich zájem.

Až na ty doteky. Yoongi se jich nedokázal zbavit, vyhnat je z mysli. Pořád pálily na těle. Desítky mazlivých doteků, z nichž ani jeden nepřinesl bolest. Nerozuměl tomu. Nemohl. Nechtěl, asi. Bylo to tolik jiné. Děsilo ho to.

"Jsem Jongin."

Yoongi si v první vteřině ani neuvědomil, že na něj démon promluvil. Trvalo několik vteřin, než vstřebal jeho slova a pochopil jejich význam. Jongin. Jméno. První, které se za několik posledních hodin dozvěděl.

"Yoongi," řekl jen.

Jongin se na něj usmál, otočil se na patě a vykročil ke dveřím. Tři kroky, než se opět zastavil, ohlédl se přes rameno, upřel na Yoongiho dlouhý pohled, trhnul hlavou na bok. Yoongimu ten výjev něco bytostně připomínal, ale mozek nebyl schopen pracovat tak, jak by měl. Jongin přerušil oční kontakt, opět se vydal ke dveřím. Podruhé zastavil mezi futry, ohlédl se po Yoongim, díval se. Trvalo vteřiny, než Yoongi pochopil, co po něm Jongin chce. A co mu jeho chování připomíná. Usmál se nad přirovnáním, které mu mysl přihrála, a vykročil za démonem, který ho k sobě volal očima.

Následoval ho bez jediného slova, vyhřívaná podlaha pod bosými chodidly byla příjemně teplá, konejšila promrzlé tělo. Hluk zaslechl dřív, než vešel do prostorné kuchyně v moderním slohu. Jakkoli otupělý sám sobě přišel, šok byl tentokrát dost silný, aby Yoongimu poklesla čelist. V kuchyni vládl chaos. Cinkání nádobí se mísilo se smíchem a proudem nadávek - Yoongi by přísahal, že zaslechl vyhrožování smrtí. Jongin přešel ke stolu, usadil se na klín jinému klukovi, který ihned protáhl paži pod jeho loktem a položil dlaň na jeho stehno.

Yoongi zůstal stát ve dveřích, pokus vstřebat, co mu zrak nabízel, selhával na plné čáře, a stál by mezi futry i nadále, kdyby ho velké dlaně na bocích neposunuly do místnosti. Vzápětí okolo něj prošel vysoký muž s přísně řezanými rysy obličeje, pohled mnohem hlubší než všechny ostatní. Yoongi z něj cítil přirozenou autoritu vůdce.

Další dotek, tentokrát na ramenou, Yoongi byl vzápětí usazen ke stolu před talíř s jídlem, velké dlaně sklouzly po jeho pažích v pohlazení a zmizely. Ohlédl se, ale vysoký viděl jen široká záda otočená ke kuchyňské lince a drobného kluka, kterého si pamatoval z koupelny - nesl mu oblečení. Kluk se na něj zašklebil se lžičkou mezi rty, v dlani miska se zmrzlinou, nohama vesele houpal ve vzduchu, usazený na lince.

Otočil se zpět, pohlédl před sebe. Seděl u stolu mezi démony s bestiálními pohledy zvířete, mezi bytostmi, které uměly zavraždit člověka nepředstavitelným způsobem. Hleděl na ďolíček ve tváři toho, kterému se pod rukama lidské tělo rozpadalo jako zasaženo morem, a snažil se vstřebat bizarnost celé této situace. Démon s ďolíčkem se tylem hlavy opíral o břicho vysokého muže, ten měl ruce přehozené přes jeho ramena, překřížené na jeho hrudi. Mluvili spolu. Měkká zpěvavá čínština, jemný hlas a smířlivě tichý tón - absurdní obrázek naprosto popírající skutečnost, že před ním seděla zrůda.

Yoongi se zhluboka nadechnul, zavřel oči a vydechoval pomalu dlouhé vteřiny. Bylo načase procitnout, zahnat opar mlhy, který plul jeho myslí, a konečně si plně uvědomit realitu, která kolem něj plynula nehledě na to, že ji ve své zmatenosti nestíhal.

Nechtěli mu ublížit. V podstatě o něj nejevili zájem, jako by neexistoval. Tak nicotný pro ně byl lidský život, že neměli potřebu věnovat mu byť jen menší pozornost? Co po něm tedy chtějí, když ho sem přivedli? Měl pro ně nějaký význam, nebo byl jen…co vlastně? Netušil. A ona nevědomost poháněla dech k rychlejšímu tempu, nutila srdce tlouct zběsileji. A čím byli oni? Démoni? Zvířata? Monstra? Otevřel oči, pořádně si je prohlédl. Seděli u stolu čtyři, jeden stál opřený o démona s ďolíčkem. Další dva se tlumeně smáli kdesi za jeho zády. Démon, který ho sem přivedl, v kuchyni nebyl. Takže jich bylo osm. Vypadali lidsky. Jako obyčejní mladí kluci, parta přátel vedoucích bezstarostný život.

Ledový opar smrti stoupající z každého z nich. Ne. Nemohli být lidmi. Lhali vzhledem, lhali vším, co bylo možno spatřit volným okem.

"Kdo chce čaj?"

Hrubý hlas přehlušil veškeré dění v místnosti.

"Třešňový, díky," promluvil Jongin.

"S čokoládou?"

"Ne, ten druhý."

"Máme ještě zelený?"

Yoongi shlédl do evidentně svého talíře, byl plný nějakého masa, skleněných nudlí a zeleniny. Hůlky připravené, opřené o stojan s podobiznou pandy. Měl by to sníst.

"Kyungsu-ah, budeš čaj?"

Démon doteď tiše sedící u stolu skloněný nad jakousi knihou vzhlédl, upřel zrak kdesi za Yoongiho. Vypadal jako dítě, velké oči, plné rty a absolutně nevinný obličej.

"Kávu," řekl prostě a opět se sklonil ke svému čtivu.

"Yoongi?"

Yoongi mrknul, zmateně se ohlédl přes rameno. Vysoký chlapec s rozcuchanými vlasy zatřepal ve vzduchu s krabičkou plnou barevných sáčků čaje v jednoznačné nabídce. Přikývl.

"Udělej mi kakao," zavelel drobný chlapec sedící na lince.

Těkal pohledem z jednoho na druhého - pořád si mezi sebou povídali, aniž by je Yoongiho přítomnost jakkoli vyváděla z míry. Jako by jim cizí osoba v bytě ani v nejmenším nepřekážela. Žádné pohledy, žádné dotazy, žádné… nic. Vedle talíře přistál hrnek s čajem, do nosu ho udeřila vůně čokolády a třešní, velká dlaň na okamžik opřená o jeho rameno.

Yoongi ten pocit nejdřív zaznamenal jen nepatrně, přišel k němu po špičkách, splynul s ním, přinesl s sebou pochopení.

Démoni ho neignorovali.

Akceptovali ho.
čtrnáctá kapiola | šestnáctá kapitola
 


Komentáře

1 Rose Rose | 7. května 2018 v 17:34 | Reagovat

hmmm... asi bych tu kapitolu měla brát trochu vážněji než ji beru, ale scéna s čajem mě fakt dostala do kolen, omlouvám se. Ten chudák musel být tak v šoku, když zjistil, že i banda "démonů" mohou být magoři se zálibou v čaji :D A bohužel, myšlenku jsem neuhodla, musela bych si přečíst zpětně pár dílů a na to kvůli zkouškovému nemám čas :( ale hezké to bylo :) děkuji moc :)

2 Nagasaki Nicolca Nagasaki Nicolca | Web | 7. května 2018 v 18:35 | Reagovat

Takže... musím říct, že tvůj úvod mě rozsekal tak, že jsem chvíli silně pochybovala, že můžu čístu dál, protože "Brzy se však opět dočkáte masakru plného mozků, střev a jiných částí těla, které se rozhodnou, že v dutinách lidských už se rozvalovaly dost, a je načase prozkoumat vnější svět." je absolutní skvost. :D

Co se týče samotné kapitoly, poslední dvě věty mě dostaly do kolen. Nevím proč, ale prostě dostaly.

3 Katii Katii | 7. května 2018 v 19:09 | Reagovat

Takový roztomilý Yoongi s kakaem xD, to je rozkošné 😊. Úžasná kapitola, děkuju ❤

4 martes martes | 7. května 2018 v 19:24 | Reagovat

TO BOLA TAKA KRASNA EPIZODKA i ked nema ani sajnu co sa deje...

5 Nissa Nissa | 7. května 2018 v 19:26 | Reagovat

Je to roztomilý, jak je z nich Yoongi zmatenej. Což se dá pochopit, na jedné straně tu jsou vyhřezlý orgány, na druhé třeba kakao... Ani mi nevadí, že to byla zase taková "popisová" kapitola, ono je to takový miloučký a upřímně, nebála bych se toho, že v téhle povídce už krev nepoteče...

6 Hatachi Hatachi | Web | 7. května 2018 v 20:02 | Reagovat

Mam ráda oddychové kapitoly. Je to takové to ticho před bouří, kdy pak hlavní hrdina udeří a udeří velmi tvrdě...
A dnešní díl byl fakt moc hezký a klidný. Ty něžné doteky, čaj a kakao. A nakonec ho adoptovali. No koukala jsem na to jako debil. Až pak mi došlo že ho neadoptovali, ale že ho akceptovali. Ale bylo by hezké, kdyby ho adoptovali.
A Yoongi...taky disponuje nějakou tou zvláštní mocí? No...taky jsem na tu jeho ještě nevyslovenou myšlenku nepřišla.
Jsem tedy zvědavá, co bude s Yoongim a s klukama dál. Těšim se na další díl...

7 Saia Saia | 8. května 2018 v 15:35 | Reagovat

Porozumenie a bezpečie na mieste tak nepravdepodobnom....tak načo by myslel na útek.....

8 Kim Lula Kim Lula | 9. května 2018 v 3:06 | Reagovat

[1]: No jo, tohle mu maličko rozbilo mozek, něco takového nečekal. Ale neboj, oni jsou z něj taky trošku vykolejení, i když to nedávají najevo. A to nevadí, já myslím, že mnozí z vás tu myšlenku podvědomě vědí, jen vás nenapadlo, že je to právě ona. Zde v komentáři od Saie je odpověď.

[2]: Doufám, že tě dostaly jen v tom nejlepším slova smyslu. A ten předkec, o jsem si prostě nemohla odpustit, strašně se mi ta věta líbila, když sem si ji skládala v hlavě :D

[3]: S čajem, kakao dostal Baekhyun. Já děkuju :D

[4]: Neboj, jednou to začne dávat smysl :D Díky.

[5]: Jsem ráda, že se ti popisové kapitolky líbí - dlouho už sice trvat nebudou, ale příběh je vyžadoval. Další se pak asi budou střídat půl napůl z pohledu yoongiho a z pohledu exo, ale už za doprovodu mučení :D

[6]: A ta bouře bude tedy pořádná apokalypsa! Konečně nejsem jediná, kdo si plete slovo "adoptovali" s jinými slovy, haha. Ne, Yoongi žádnou zvláštní schopnost nemá, je naprosto člověkovský člověk :D

[7]: že? ŽE?!

9 Sairen Sairen | 9. května 2018 v 9:39 | Reagovat

Okay Mom... Tak už jsemto začla číst i já...

10 Kim Lula Kim Lula | 13. května 2018 v 2:40 | Reagovat

[9]: Okay, son, beru na vědomí!

11 K-Pop_fanfics K-Pop_fanfics | 29. května 2018 v 1:10 | Reagovat

Zatím se mi díly bez násilí zamlouvají, nebudu lhát ^^
Kluci jsou na Yoongiho až podezřele milí, ale nemyslím si, že by jim měl Yoongi sloužit jako hračka. Kdyby mu totiž chtěli ublížit, už by to zřejmě udělali.
Ale jaká myšlenka Yoongiho nenapadla, to jsem upřímně nevykoumala. Ačkoli se kvůli tomu cítím jako špatný, nevnímavý čtenář. Což není pravda, jelikož si tvé příběhy naopak velice užívám ^^ Zatím se jsem však zmatená stejně, jako nový přírůstek do rodiny démonů.
Jsem moc zvědavá na to, jak se bude Yoongi aklimatizovat, ale zatím se zdá, že mu to akceptace kluků celkem usnadní. Snad to bude pravda ^^

Mockrát děkuju za díl, užila jsem si ho, jako cokoli od tebe ^^
Budu se ovšem těšit na další díly plné krve, násilí a vnitřností, které jsou připraveny na průzkum venkovního světa 😁

12 Majo Majo | Web | 2. června 2018 v 12:36 | Reagovat

... já jsem jakože... vadná? Vím, že jsem tenhle díl četla, ale nekomentovala? no, nic...
Každopádně jak už víš, tak ani já jsem na onu myšlenku, která ho nenapadla, nepřišla. A přitom je to tak jasné, sakra! Příště musím dávat větší pozor :D
Jinak se mi líbila poklidnost tohoto dílu, Yoongi se pomalu rozkoukává. Je hezké, že ho neignorují a že se na něj ani nevrhli hned od začátku, ale snaží se ho nevyplašit :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Dovolená v Jižní Koreji
Psal se rok 2018, sedmého ledna, neděle. Bylo chladno a deštivo a většina obyvatelstva... číst dál
Pravidla kpopu
1. Miluj svého oppa, dokud si nenajde slečnu. V takovém případě ho můžeš zabít... číst dál
O autorech a povídkách
Všechno, co zde zmíním, lze jednoduše dohledat v učebnicích i na internetu... číst dál
Život pokladní
Rozhodla jsem se sepsat v bodech, co mě na vás jako na zákaznících rozčiluje nejvíc... číst dál


Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Every life is a pile of good things and bad things. The good things don't always soften the bad things, but vice versa, the bad things don't necessarily spoil the good things or make them unimportant.
- Doctor Who
Výsledek obrázku pro jonghyun gif
Výsledek obrázku pro jonghyun gif
zdroje: youtube | google | tumblr: 1; 2; 3;... | instagram | facebook | iconarchive | deviantart | etc

~biases of admins/authors~
Výsledek obrázku pro heechul gifVýsledek obrázku pro taemin gifVýsledek obrázku pro daehyun gifVýsledek obrázku pro hongki gifSouvisející obrázek