Human || 11. kapitola

11. května 2018 v 19:21 | Kami |  Human

Ha, moje zpoždění se zkracují! Tak... já abych šla...



Junyeong zatlačil na těžké kovové dveře starého opuštěného skladiště. Povolily až na druhý pokus, na jeho těle se začínala podepisovat probdělá noc. Trvalo mu několik hodin projít nepozorovaně městem. Lidé se obvykle snažili hlavních cest držet, ne se jim vyhýbat, tudíž mu zkomplikovalo cestu mnoho slepých ulic a náhodně pohozené hromady odpadu.

Zavřel za sebou dveře, v ruce pevně sevřel lovecký nůž.

"Je tu někdo?" zavolal do temného, zaprášeného prostoru.

Srdce mu bilo až v krku. Odpovězte, prosil v duchu. Kdokoli.

Průmyslová část města stála na samotném okraji chráněné oblasti, byla připomínkou výroby, co kdysi ve městě existovala. A zároveň to bylo první místo, kde tehdy po svém příchodu do města skončili. Poprvé za dlouhý měsíc se cítili v bezpečí. Zůstali tady několik dní, než se jim povedlo sehnat byt.

Tehdy také uzavřeli dohodu. Když se něco podělá, sejdou se tady. Posledních několik hodin Junyeong strávil modlením k bohu, v kterého nevěřil, jen aby je tady našel. Oči se mu samovolně zavíraly. Doléhalo na něj vyčerpání.

"Junyeongu?"

Junyeong prudce zvedl hlavu. Ve tmě rozeznal jen obrys podstavy, ale ten hlas by poznal kdekoli.

"Hyoshine?"

Dřív, než stihl zareagovat, dvě silné paže ho sevřely v nekompromisním objetí. To skončilo stejně rychle, jako začalo.

"Už jsem si začínal myslet, že nedorazíš," poznamenal Hyoshin, ale v jeho hlase chyběla typická ostrost. Junyeong nebyl jediný vyčerpaný.

"Jieun je tady taky? Yunseok?"

Odpovědí mu bylo ticho. Junyeong potlačil záchvat nevolnosti.

"Co se stalo?"

"Vtrhli k nám, když jsem byl nakoupit," hlesl Hyoshin. "Pět nebo šest chlapů, museli čekat, než vytáhnu paty. Viděl jsem už jenom, jak je vlečou pryč."

Junyeongovy rysy ztvrdly. "A tos nic neudělal?!"

"A co jsem měl dělat?" odsekl Hyoshin hlasitěji, než sám plánoval. Jeho hlas se odrážel od holých stěn. "Umlátit je nákupní taškou?"

Junyeong se ostře nadechl, ale neřekl nic. Věděl, že má Hyoshin pravdu.

"Víme o nich něco?" zeptal se místo stovky dalších nepříliš slušných frází, co ho napadaly.

"Museli nás sledovat delší dobu, očividně šli po Yunseokovi a chtěli se vyhnout zbytečným komplikacím. Kdyby chtěli i nás, neprovedli by to takhle."

"Jieun?" hlesl Junyeong.

"Žije," ujistil ho Hyoshin. "Ať už to byl kdokoli, byli obeznámeni s tím, že Yunseok nemá vlastní zdroj."

Junyeong se zhluboka nadechl a zavřel oči. Chvíli mu trvalo, než unavený mozek zpracoval příval informací. Jistěže chtěli Yunseoka. Oni byli jen mrzáci s kvalitními protézami. Yunseok byl Xiang Liho životní výtvor.

"Sledoval jsem je," pokračoval Hyoshin. "Nevím, kdo po nás jde, ale žije ve městě."

"Víš kde?"

"Jo."

Junyeong přikývl. Alespoň něco. Přestože neměl tušení, jak je odtamtud dostanou, jako první krok to nebylo zlé. Kdyby nevěděli, kde hledat, naděje na jakoukoli záchranu by byly nulové.

"Musím se vyspat," řekl Junyeong, aniž by vlastně chtěl. Teď, když z něj odpadla alespoň část stresu, dolehla na něj únava o to silněji. "Ráno něco vymyslíme. A mám pro tebe pár náhradních součástek."

"Kde máš vůbec mechanika?"

Junyeong si povzdychl. "Rozhodl se zůstat. Nebo ho dostali. Nevím."

"Jestli zůstal, je to idiot. To si neuvědomuje, že po něm půjdou?"

"Sám si řekl, že chtěli Yunseoka," pokrčil Junyeong rameny a přešel ke zdi, kde shodil batoh a s úlevným zasténáním dopadl na zem. "Bude v pohodě."

"Junyeongu, my jsme jim v podstatě k ničemu, jsme jen pokusný krysy. Ale pokud vědí, že Sangwoo je náš mechanik, bude hned po Yunseokovi nejvyšší prioritou."

Junyeong neodpověděl. Nenapadala ho vhodná odpověď. Anebo už usnul.


Sangwoo se zhluboka napil z oprýskané lahve. Ostrá hrana nalomeného hrdla nepříjemně dřela do rtu a zanechala po sobě zarudlou ranku, přestože to Sangwoo přes oheň v puse pomalu necítil. Další doušek domácího alkoholu mu spálil hrdlo. Měl doma jen několik lahví, co kdysi sehnal na černém trhu, ale tohle se zdálo jako vhodná příležitost.

Mlčky pohlédl na hodiny. Bylo to už několik hodin, co Junyeong s největší pravděpodobností opustil město. Přemýšlel, co bude dělat. Myšlenku, že by ho mohl někdo pronásledovat, vytěsnil už po polovině první lahve. Byl doma. Byl v bezpečí.

Znovu se napil. To pravé nebezpečí čekalo venku. Pohled mu automaticky padl na prozatím ještě funkční protézu. Junyeong možná z dálky válku zahlédl, když se měsíc potuloval venku, ale Sangwoo ji více jak rok sledoval z bezprostřední blízkosti. Junyeongovi jeho ztráta končetiny při základním výcviku "nezněla moc hrdinsky", ale Junyeong pravděpodobně při svých nulových zkušenostech netušil, že už výcvik probíhá na frontě. Kdyby ho Junyeong prakticky nedonutil, nikdy by město neopustil. Do laboratoře se vydal jen pod příslibem nohy a vědomí, že se nejpozději do dvou týdnů vrátí domů. Ale rozeběhnout se za hranice jen tak, bez zázemí, domova a pušky? Jen šílenec by to udělal. Což Junyeongovi v podstatě odpovídá.

S povzdechem přešel k oknu, čistě pro ten pocit, že může chodit. Kolik mu zbývalo? Den, dva? Snažil se alespoň utěšovat myšlenkou, že kulhat po skvěle padnoucí protéze bude stále menší utrpení než dřevěný pahýl, co mu dala armáda.

Otázkou bylo, co dál. Ať už se Junyeong choval jakkoli, stále to byl jeho zaměstnavatel. Jeho odchod ho stavěl do značně nepříjemné situace. Mohl znovu otevřít garáž, ale bude dlouho trvat, než zase získá zakázky. Jediná auta vlastnila armáda - právě ta mu po jeho nehodě poskytla smlouvu na opravu armádních vozů. Nebyl to zrovna způsob, jak zbohatnout, ale práce to byla. Teď ho po jeho výpovědi armáda jednoduše vyškrtla a Sangwoo neměl tušení, zda ho přijmou zpátky.

Odtrhl se od okna, lahev s hlasitým zařinčením dopadla do odpadkového koše. Cesta, stres a alkohol na něj konečně dolehly. Pomalu si nebyl jistý, jak došel do ložnice, všechna ostražitost opadla. Usnul v momentě, kdy jeho hlava dopadla na tuhý, neforemný polštář.

Zabralo to přesně šest dní, než se věci daly do pohybu. První den ho kromě kocoviny zachvátila i silná paranoia. Po několika hodinách paniky zjistil, že nosit s sebou nůž poměrně pomáhá uklidnit pochroumané nervy. Nemohl si dovolit zůstávat doma. Během dne obešel většinu sousedů v nejbližším okolí, dokud ještě mohl plně využívat svou protézu, a posbíral všechny nefunkční spotřebiče. Když nemohl opravovat auta, bude prostě opravovat něco jiného. Většina mužů byla na frontě a jen málo žen vědělo, jak si opravit šicí stroj. Práce bude vždycky.

Ještě další dva dny nebyl schopný jít po ulici, aniž by se neustále obezřetně ohlížel. Chůze s protézou, byť nefunkční, nebyla tak hrozná jako kdysi. Byl schopný se bránit. Alespoň za to byl vděčný. Nikdy to ale nebylo třeba.

A když se do čtvrtého dne neobjevil nikdo, kdo by ho chtěl unést a rozřezat, všechen stres pod tím falešným pocitem bezpečí postupně opadl.

Šestý den dopoledne seděl v otevřené garáži a soustředěně se snažil donutit k funkci staré hodinky. Po tom, co ho donutil dělat Junyeong, to vlastně nebylo nic těžkého. Takže nechápal, proč nefungovaly. Začínal mít podezření, že majitelka omylem poztrácela několik součástek, než se dostaly Sangwoovi do rukou.

"Máte otevřeno?" ozval se ode dveří cizí hlas.

"Ano," odpověděl Sangwoo, aniž by zvedl pohled. "Minutku, hned jsem u vás."

Když konečně zvedl pohled od frustrující změti drobných součástek, jeho oči padly na vysokého muže v obleku. Už to bylo špatné znamení. Jediné příležitosti, na které i dnes muži nosili obleky, byly svatby a pohřby. A Sangwoo si byl jistý, že svatbu si u něj v garáži nikdo neobjednal.

Druhá věc, které si Sangwoo na jeho outfitu všiml, bylo pouzdro se zbraní. Muž se ji očividně nesnažil skrýt. Jestli oblek nebyl špatným znamení, tak toto už doopravdy ano.

"Potřebujete něco opravit?" našel Sangwoo ztracený hlas.

Muž na něj několik chvil mlčky hleděl, než se pobaveně pousmál. "Vlastně ano."

 


Komentáře

1 Nissa Nissa | 11. května 2018 v 19:48 | Reagovat

...a piča. I když jsem nějak tušila, že se něco takovýho stane. Tak doufám, že je Junyeong a Hyoshin všechny najdou/zachrání... Už se nemůžu dočkat příštího dílu.

2 Hatachi Hatachi | Web | 11. května 2018 v 20:05 | Reagovat

Tak už i na něj přišli? No tak až půjde Junyeong všechny zachránit, tak Sangwoo pro něj bude takové malé překvapení. A třeba taky ne...
Těšim se na další díl. Děkuju.

3 Michiko Michiko | 12. května 2018 v 15:33 | Reagovat

Ty mě chceš zabít? Jak mám být teď v klidu? V 😿

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Dovolená v Jižní Koreji
Psal se rok 2018, sedmého ledna, neděle. Bylo chladno a deštivo a většina obyvatelstva... číst dál
Pravidla kpopu
1. Miluj svého oppa, dokud si nenajde slečnu. V takovém případě ho můžeš zabít... číst dál
O autorech a povídkách
Všechno, co zde zmíním, lze jednoduše dohledat v učebnicích i na internetu... číst dál
Život pokladní
Rozhodla jsem se sepsat v bodech, co mě na vás jako na zákaznících rozčiluje nejvíc... číst dál


Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Every life is a pile of good things and bad things. The good things don't always soften the bad things, but vice versa, the bad things don't necessarily spoil the good things or make them unimportant.
- Doctor Who
Výsledek obrázku pro jonghyun gif
Výsledek obrázku pro jonghyun gif
zdroje: youtube | google | tumblr: 1; 2; 3;... | instagram | facebook | iconarchive | deviantart | etc

~biases of admins/authors~
Výsledek obrázku pro heechul gifVýsledek obrázku pro taemin gifVýsledek obrázku pro daehyun gifVýsledek obrázku pro hongki gifSouvisející obrázek