Human || 10. kapitola

6. května 2018 v 16:45 | Kami |  Human

Omlouvám se za zpoždění, ale zkoušky a poslední díl Avengers mě dočasně indisponovaly (ti, co mě stalkují na tumblr, vědí). Děkuji všem, co hlasovali. Tento díl jsem vlastně neměla vůbec v plánu, ale moje duše tam potřebovala trochu deprese a vlastně jsem si říkala, že byste možná ocenili víc informací o Junyeongově rodině...?! A vzhledem k tomu, že jste si ve většině odhlasovali dlouhou verzi, tak mě za tohle protahování ani nemůžete bít. HAHAHA. Užijte si čtení.



Junyeong rychlými kroky přecházel po bytě a systematicky třídil těch několik málo užitečných věcí, co přežily anonymní útok. Mohl vzít s sebou jen tolik, kolik unese na zádech. Největší problém bude s vodou. Nevěděl, jak dlouho bude muset strávit mimo to, co zbylo z civilizace, ale už teď si byl jistý, že voda nebude stačit. Po krátkém zaváhání vyndal z batohu polovinu naplněných pomačkaných plastových lahví a nahradil je dezinfekčními tabletami. Ani ty nebyly stoprocentní, když přišlo na znečištěné pitné zdroje mimo města, ale mohl doufat, že to bude dost na to, aby neonemocněl.

Pohled mu padl na pečlivě vyskládanou řadu syntetických orgánů, co donesli z laboratoře. Nemohl vzít s sebou všechno. Po krátkém přemítání nad zdravotním stavem své rodiny s sebou vzal jen ty nejnutnější náhradní díly. Zbytek opatrně naskládal do papírové krabice. Několika kroky byl v ložnici, s vyheknutím odsunul těžkou postel. Prkna na podlaze vypadala neporušeně. Polila ho vlna úlevy. Naučeným pohybem odsunul několik neupevněných prken a vsunul krabici do malé skrýše pod podlahou, k dalším náhradním dílům, co tam schovávali. Alespoň něco nevzali.

Když uvedl ložnici zpět do původního stavu, vrátil se do obývacího pokoje. Pohledem skenoval nachystané věci. Jídlo, voda, dezinfekční tablety, léky, zbraně, náhradní díly, nářadí. Druhá brašna se sirkami, sadou nožů, tužkami a několika dalšími cetkami, co se daly za hranicemi měst dobře směnit. Zkontroloval čas. Dal mechanikovi dvě hodiny, takže měl ještě třicet pět minut. Unaveně dopadl na pohovku. Měl všechno. Pravděpodobně. Nebyla to jeho první evakuační akce a nebude ani poslední.

Několik chvil jen mlčky seděl s obličejem v dlaních. Bylo to dlouho, co se naposledy cítil takhle vyčerpaně. Všechno se postupně rozpadalo. Včetně nich. Od Xiang Liho smrti jako by všechno postupně mířilo k záhubě. Museli opustit domov. O laboratoři sice nikdo nevěděl, bylo to jediné bezpečné místo, ale sami by tam nepřežili. Doktor spolupracoval s onou vojenskou základnou, do které jezdil zásobovací vlak, měl povolení od nich nakupovat zásoby. Kdyby tam ale přišel sám Junyeong nebo kdokoli z rodiny, v nejlepším případě by je jen vyhodili. Nebo zatkli, protože civilisté neměli za hranicemi měst co dělat.

Tak se vydali do města, odkud jejich lékař pocházel. Xiang Li o svém bratru mluvil málo, Junyeong viděl jen několik starých fotek. Věděl o pouze to, že oba bratři byli vědci. A že mu Xiang Li říkal Han. Ale vzhledem k tomu, kolikrát lékař utíkal před zákonem, Junyeong upřímně pochyboval, že vůbec i Xiang Li bylo pravé jméno.

Ten měsíc byl hrozný. Nebýt Třetí populace, všichni by umřeli hlady. Přestože bylo lepší se utečencům za normálních okolností vyhnout, tehdy jim zachránili život. Nejspíš je měli za jednoho z nich. Čtyři děti za hranicemi mohly prchat jen před armádou nebo před policií. Navíc Hyoshin i Junyeong byli ve věku, kdy by už oba měli být na frontě, kdyby oficiálně existovali. Tudíž se dal jejich útěk pochopit.

Yunseok tehdy onemocněl. Bouřky jim nedělaly dobře. Oni tři to ještě dokázali přejít, Junyeong jen s občasným bušením srdce, Hyoshin s křečemi v syntetických svalech a Jieun prozvracela noc. Ale Yunseok. Stačilo jedno silnější elektrické pole a jeho syntetická mozková tkáň zešílela. Nejhorší bylo, že nikdy nevěděli, co od toho čekat. Když Jieun při bouřce selhávaly trávicí orgány, následky byly předvídatelné. Ale Yunseok většinu času jen křičel, nebo byl v bezvědomí. Co se dělo v jeho těle, nikdo z nich nevěděl.

Nejhůř to snášela Jieun. Yunseoka milovali všichni, ale jeho vztah s Jieun se nedal popsat jinak než mateřský. Starala se od něj od chvíle, co ho doktor dovedl do laboratoře. Před pěti lety. Bylo mu tehdy sotva deset. Jieun se ho ujala ve chvíli, kdy poprvé prošel dveřmi. Od té doby ho držela při životě. Nejen svou péčí, ale i zdrojem energie. Přestože měl Yunseok poměrně silný akumulátor, byli nerozluční.

Když konečně došli do města, všechno se na pár chvil obrátilo k lepšímu. Xiang Li po sobě zanechal velké množství peněz, takže jídlo ani byt nebyly problém. A osm měsíců žili s nadějí, že najdou doktorova bratra a všechno bude zase v pořádku. Dokud nezjistili, že se už dávno odstěhoval. To byl ten den, kdy potkal jejich nového mechanika. Ale i tak to zvládali, dokud byli spolu.

A teď byli pryč. Junyeongovi se sevřel žaludek. Ne. Byli naživu. Museli být naživu. Pokud je chtěl někdo zkoumat, potřeboval je funkční. Dávalo mu to čas. Přestože nevěděl, co s ním udělá. Nebyl bojovník, byl vědec. Díky životu v laboratoři neměl ani vojenský výcvik, takže byl na tom v podstatě hůř než devadesát procent mužů, se kterými se kdy střetl. A jakkoli to nerad přiznával, byl rád, že měl s sebou svého mechanika. Zvlášť, když teď viděl, co s oběma nohama dokáže. Do teď ho bolelo břicho v místech, kam ho Sangwoo kopnul. Ten muž byl silný. A uměl se bránit. S ním bude mít šanci to přežít.

Sám si nebyl jistý, jak se jeho myšlenky stočily k Sangwoovi. Je pravda, že spolu dost bojovali. Junyeong mu nevěřil. Nebyla to mechanikova chyba. Sangwoo to vlastně celé nesl dost statečně. Ovšem prakticky každý, komu kromě doktora kdy důvěřovali, se je pokusil okrást nebo rozebrat. Ten měsíc, co byli na cestě, potkali poměrně milého muže. Nabídl jim útočiště. Hyoshin skončil se dvěma zlomenými žebry, když dostával polonahou Jieun z jeho spárů. Lidé byli zkažení.

A i tak Junyeong zapomínal, že by měl být kolem mechanika ostražitý. Už teď mu řekl mnohem víc, než plánoval. I když by to nahlas nepřiznal, mluvil s ním rád. Už jen proto, že to byl někdo nový. Když strávíte celý život se čtyřmi lidmi zavřený v podzemní laboratoři, je každý rozhovor s někým, koho neznáte, požehnáním. A Sangwoo byl příjemná společnost. Byl inteligentní a nějakým zvláštním způsobem dokázal tolerovat Junyeongovu odtažitost. Junyeong se nesnažil být vyloženě nepříjemný. Jen byl vystresovaný a vyčerpaný. A měl na sebe vztek, protože s mechanikem zapomínal, že nemá nikomu věřit. Ale Sangwoo to toleroval.

Junyeong vstal. Jeho myšlenky nabraly nečekaný obrat, musel je umlčet. Nemohl si dovolit pustit si mechanika příliš blízko k tělu. Bylo to nebezpečné. Pro něj i pro rodinu.

Vzal batoh, brašnu a opustil byt. Dveře byly vylomené, takže mu bylo jasné, že než se vrátí, lidé vyrabují vše, co se dá odnést. Mohl doufat, že skrýš v podlaze a dvě ve zdi, kde skryl vše, o co nechtěl přijít, zůstanou neodhaleny.

U kadeřnictví byl během několika minut. Znovu zkontroloval čas. Sangwoo měl ještě pět minut. Junyeong se opřel o zeď. Chvíli se nervózně ošíval, pak z kapsy vytáhl poloprázdnou krabičku cigaret. Původně patřila Hyoshinovi, našel ji zapadlou pod pohovkou. Xiang Li se vždy neskutečně vztekal, když Junyeong kouřil, popel a dehet zanášely syntetické plíce. Ale uklidňovalo ho to.

Čas vypršel. Dokonce bylo už pět minut po dohodnuté hodině. Junyeong dokouřil. Chvíli si pohrával s myšlenkou, že si zapálí ještě jednu. Počká dalších deset minut. Ze všech sil potlačoval paniku nad všemi scénáři, které ho napadaly. Co když na mechanika už někdo čekal doma? Nebo ho dostali, když šel od Junyeonga? Naprosto iracionální část jeho mozku křičela, že by měl vyrazit za ním. Nemohl ztratit i jeho.

Špičkou boty uhasil, co z cigarety zbylo. Znovu pohlédl na hodinky. Deset přes čas. Potlačil veškeré nutkání běžet mechanika zachránit. Protože věděl, že by to bylo zbytečné. Sangwoo byl v pořádku. Jenom se na něj vykašlal.

Bylo načase jít.

předchozí | následující
 


Komentáře

1 Nissa Nissa | 6. května 2018 v 17:37 | Reagovat

Ale notak. Přece by bez něj neodešel, jen ať na něho hezky počká. I když by mě zajímalo, kde se Sangwoo zdržel... (Beztak je někde za rohem a ty jen děsíš...)

2 Kim Lula Kim Lula | 6. května 2018 v 18:33 | Reagovat

[1]: ...to zní jak ten vtip o želvách a studně...

...a tebe vydědím z blogu, jestli to budeš ty kapitoly _takhle_ usekávat. Skoro sem mrdla Jungsua z okna. (a pak smazala 300 krát opakované "najeb si" ...)

3 Hatachi Hatachi | Web | 6. května 2018 v 20:20 | Reagovat

Sangwoo se jistě jen někde zdržel. Jen mu trochu dýl trvalo, než se ukecal. Přece nenechá Junyeonga jít samotného...

4 Michiko Michiko | 12. května 2018 v 15:26 | Reagovat

Tak teď jsem hodně zvědavá :O těším se na další kapitolu a tá už tu je, Promiň že čtu až teď 😘

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Dovolená v Jižní Koreji
Psal se rok 2018, sedmého ledna, neděle. Bylo chladno a deštivo a většina obyvatelstva... číst dál
Pravidla kpopu
1. Miluj svého oppa, dokud si nenajde slečnu. V takovém případě ho můžeš zabít... číst dál
O autorech a povídkách
Všechno, co zde zmíním, lze jednoduše dohledat v učebnicích i na internetu... číst dál
Život pokladní
Rozhodla jsem se sepsat v bodech, co mě na vás jako na zákaznících rozčiluje nejvíc... číst dál


Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

zdroje: youtube | google | tumblr: 1; 2; 3;... | instagram | facebook | iconarchive | deviantart | etc

~biases of admins/authors~
Výsledek obrázku pro heechul gifVýsledek obrázku pro taemin gifVýsledek obrázku pro daehyun gifVýsledek obrázku pro hongki gifSouvisející obrázek