tichými kroky || čtrnáctá kapitola

30. dubna 2018 v 1:38 | Kim Lula |  tichými kroky

Nejsem si jistá, co bych měla k této kapitole říct. Upřímně, tichými kroky je v podstatě jediný z rozepsaných cyklů, který v mém aktuálním psychickém rozpoložení zvládám psát. U všech ostatních bojuju s každým slovem. V této povídce se slova píšou sama. Po dlouhé době se v kapitole nevraždí. Po dlouhé době se dozvídáte (kdo nečetl hlavičku) identitu hlavní postavy. Nebudu lhát, tato kapitola je o poznání jiná než všechny předešlé. Kompletně jiná. Upřímně - fascinuje mě. A to jsem ji sama psala. Jsem zvědavá, opravdu zvědavá, jak na ni budete reagovat vy a jaké dojmy ve vás vyvolá. Jestli se vůbec budete schopni vyjádřit. Jestli přiměje k vyjádření i tiché čtenáře. Jestli se naopak nebude líbit vůbec. Netuším. Já ji miluju od chvíle, co jsem ji začala psát. Proto doufám, že se vám bude alespoň líbit. Užijte si čtení.




Dívali se na něj různě. Lidi. V jejich očích býval chtíč, opovržení, fascinace, zhnusení, zlost. Škála emocí neměla konce, a on už za svůj život spatřil snad všechny, proto ho žádná nemohla překvapit. Vyděsit. Ne, už dlouho ne. To, co spatřil v očích cizinců, kteří na něj nyní upírali zrak, ho zbavovalo dechu, bránilo mu byť jen mrknout. Ne, neměl strach, ani teď v této chvíli, kdy zíral do očí bezedných jako samo moře za nejhlubší noci - nebylo v nich nic. V tmavě hnědých duhovkách se odráželo světlo rudě zbarvených lamp místnosti, vetkávalo do nich měkký odstín horké čokolády, lživě do nich vkreslovalo něco živého.

Jenže ony živé nebyly. Ne, v těch očích nebylo nic. Žhnul v nich život, to ano, byl syrový a nespoutaný, viděl to, viděl, jak ta moc vyvírá z duše, vytryskává z očí a nemilosrdně sráží k zemi pouhým pohledem. Přesto byly jejich oči mrtvé, pusté jakékoli emoce. Dravé, zvířecké a uhrančivé. Živé tak moc, až z toho zadrhával dech, a přesto zbaveny všeho, co lidé živým považovali. Byli jako démoni. Možná jimi byli. Museli být, viděl, co dokázali.

Ve vzduchu pořád visela tíha vyřčených slov. Prosba, kterou k nim vyslal. Celým svým bytím vnímal smrt, obklopovala ho ze všech stran, stopy křiku jako vzdálená ozvěna rezonovaly v jeho uších. Zabijte mě. Zalknul se, tělo sebou vnitřně cuklo - vyšší z dvojice k němu vykročil, aniž by z něj spustil zrak. Nedýchal. Už nemusel. Brzy to skončí. Koutky rtů se zvedly v nepatrném pousmání. Teď zemřu. Přijal tu myšlenku s otevřenou náručí, obejmul ji, stulil na hrudi. Teď to skončí. Upíral na muže zrak, dychtivý, ani nemrknul. Lačnil po smrti, ale sám si ji nikdy dopřát nedokázal. Teď už ani nemusel. Démon stanul krok před ním, tyčil se nad ním mohutný jako tsunami. Jen ten pohled měl moc smést ho z povrchu zemského.

"Jméno."

Rty v němém šoku propustily výdech. Ten hlas, měkký a jemný jako pohlazení, přesto skrz naskrz chladný, postrádající jediný záchvěv emoce. Nekompromisní a definitivní.

"Yoongi," řekl. Nebo spíš zašeptal. Démon ho nemohl slyšet. Nadechl se, nabral sílu. "Min Yoongi."

Démon se k němu sklonil - a Yoongi přes všechno své smíření, přes všechnu dychtivost umřít, musel zavřít oči, sklonit se pod tíhou aury, která z této bytosti vyzařovala, a nakonec přeci jen podlehnout jiskře omamující hrůzy vyvolávající husí kůži po celém těle.

Velké dlaně ho sevřely příliš silně a rychle, Yoongi jen vyhekl nad sílou tlaku, který se mu ovinul okolo paží. Pak s ním síla smýkla do stoje, až se zapotácel na vratkých nohách zamotaných do srolovaných džínů kdesi u kotníků.

"Obleč se."

Yoongi lapl po dechu - cože? Podíval se na démona v němém šoku, rty pootevřené. A udělal, co se mu řeklo, spalován tím pohledem. Sklonil se, vytáhl si džíny k bokům, zapnul je. Dlaní povytáhl tričko zpátky na rameno - stejně sklouzávalo, potrhané a příliš velké na jeho tělesné rozměry. Ani nebylo jeho. Boty neměl.

Démon ho propustil ze svého pohledu a Yoongi měl pocit, jako by někdo přestříhl provazy utažené okolo hrudi. Nadechl se, dlouze vydechl. Díval se na široká záda, která se od něj na několik kroků vzdálila, aniž by se hnul z místa. Stál tam nehybně netuše, co se od něj očekává. Že začne utíkat? Že se poběží schovat? Kam by šel, stejně nic neměl. Nebo že tu bude jen stát a čekat v nejistotě toho, co s ním zamýšlejí? Proč ho vlastně nechali naživu? Pocítil v hrudi bolest, bodavou a vtíravou, hraničila s ukřivděním. Ani jeden z dvojice nelidských bytostí mu nevěnoval pozornost. Mluvili na sebe, ale Yoongi neslyšel, co je předmětem jejich diskuse. Přesto z nich nedokázal spustit zrak, ne, nemohl. Bylo v nich něco - přeci jen pohledem uhnul. Podlaha smočená krví těch bestií…

Yoongi se otočil, upřel oči k zemi, tam, kde ještě před chvíli stál konferenční stolek. Pohlédl na muže; pohlédl na ostatky té zrůdy. Oči vypoulené z důlků, zmražené v šoku z vlastní smrti. Krk deformovaný, rozdrcený. Ležel tam jak hadrová panenka, rozvalený s končetinami od sebe, nahý. Yoongi se na něj nemohl přestat dívat, uhranutý definitivností toho zjevu - opravdu byl mrtvý. V Yoongiho hrudi se usídlil další pocit. Zadostiučinění. A agonie. Protože on byl pořád naživu.

"Půjdeš se mnou."

Jako by mu ten hlas vrazil facku. Yoongiho tělo zvyklé na všechno sebou neráčilo vylekaně cuknout, chlapec se pouze otočil, zaklonil hlavu a opět se setkal s těma očima. Otázka "kam" odumřela ještě ve svém zrodu. Nezáleželo na tom. Těknul očima k druhému z dvojice neznámých. Mluvil do mobilního telefonu ve své dlani. Yoongi stáhl obočí k sobě, jak mu ten výjev přišel něčím nepatřičný. Nezapadající. Zvláštní.

Přesunul svou pozornost zpátky na vyššího démona ve chvíli, kdy koutkem oka zahlédl, jak se mohutné tělo pohnulo. Bosá chodidla vnímala lepkavou tekutinu, po které šlapal. Následoval démona ke schodům. Ven. Na ulici. Nevzpomínal si, kdy naposled byl venku.

Démon otevřel dveře. Vysoký muž v černém obleku se vrhnul jeho směrem, znehybněn v dalším okamžiku uprostřed pohybu. Jako by někdo stiskl stop na ovladači. Yoongi neměl čas zkoumat, co se před ním odehrávalo. Démon již kráčel v pár metrovém předstihu. Chlapec chvíli pozoroval jeho vzdalující se záda. Pak se démon zastavil, otočil se, upřel na něj zrak a rázným gestem kývl hlavou k sobě.

Yoongi vykročil, nejistý svými kroky, se zimou zakousnutou do těla. Zastavil u démona, vzhlédl k němu. Naháněl hrůzu. Neskutečnou hrůzu. Jeho pohled, jeho výraz, celá jeho existence naháněla nepopsatelnou hrůzu zažírající se do morku kostí. Yoongi ji vnímal bytostně, tam kdesi hluboko, zakořeněná v podstatě lidskosti. Pohřbená zrůdnostmi, které již zažil. Yoongi se démona jednoduše nebál.

Nic horšího už ho v životě stejně potkat nemohlo - s tou myšlenkou následoval démona dlouhou dobu, bosky za ním kráčel v těsném závěsu, míjeli spolu nespočetné množství lidí, kteří jim nevěnovali ani špetku své pozornosti. Přeplněné ulice nočního Seoulu byly ponořené do tisíců očí zabodnutých do displejů mobilů.

Než došli na místo, kde démon vkročil do panelového domu, Yoongi vnímal syrový chlad pokrývající celé jeho tělo. Jako opar smrti, na kterou už čekal s rozevřenou náručí. Stanul s démonem přede dveřmi bytu. Démon je otevřel dokořán, sevřel Yoongiho paži, strčil ho dovnitř a sám ho záhy následoval. Prostorná předsíň byla přímo propojená s ještě prostornější místností, jež byla pravděpodobně obývacím pokojem.

Yoongi se díval. Pokud v přítomnosti dvou párů smrtících očí postrádal schopnost se nadechnout, nyní si byl jistý, že všechny životní funkce selhaly. Celá jeho existence se otřásla v základech pod tíhou pohledů, které se na něj upřely. Yoongi je nepočítal, nemusel, nebylo to důležité. Bylo jich tolik, očí stejných jako měl démon, který ho pořád pevně svíral za paži. Smrt Yoongiho něžně pohladila po tváři, s úsměvem na rtech sametovým hlasem promlouvala: vyslov své přání.

A tak to udělal. Kdesi ve svém nitru, vykřičel onu prosbu opět, v očích dychtivost. Rty němé.

Chlad očí nechal jeho existenci jít, jakýkoli zájem o jeho osobu vyprchal. Jako by tam nebyl. Yoongi se zalknul, nechápal - zmatený na dno svého bytí. Co… se to děje? Pak s ním démon opět smýknul, odtáhl jeho drobné tělo do jiné místnosti, postavil ho doprostřed. Koupelna.

Chladné dlaně uchopily lem potrhaného trika, vyhrnuly ho trochu nahoru, silně škubly. Slabá látka se roztrhla vejpůl, démon Yoongimu svlékl cáry trika jako košili. Džíny z něj sklouzly záhy poté, stačilo rozepnout knoflík - příliš velké na jeho hubeném těle se neměly o co zachytit.

Aha.

Pochopení se Yoongimu vysmálo do obličeje v okamžiku, kdy démon začal ze svého těla sundávat oblečení. Z hrdla propustil uchechtnutí, suché a skrz na skrz bezmocné. Rezignace prostoupila jeho tělo, Yoongi sklonil hlavu, semknul víčka k sobě, jen na okamžik. Když oči otevřel, byli v koupelně tři.

Vzhled dítěte Yoongiho zmátl, na okamžik, než si všiml jeho pohledu. Drobný démon - Yoongiho ani nezaráželo pojmenování, kterým se mozek rozhodl říkat nepochopitelnému - položil hromádku oblečení na vrch pračky, otočil se a odešel. Dveře koupelny zůstaly otevřené.

Dlaně na ramenou ho donutily couvnout, Yoongi poslušný opět udělal, co se po něm chtělo, smířený se svým osudem vstoupil do sprchového koutu. Úsměšek, kterým by jindy ozdobil své rty, se nyní konal jen v myšlenkách. Znechucení sebou samým ho drtilo na prach. Proč - proč se nesnažil aspoň trochu bránit? Proč byl -

Byl tak ubohý.

Ale jako hračka nejspíš obstojný. Jinak by byly jeho ostatky pohozené na podlaze bordelu spolu s ostatními, že ano.

Proud příjemně teplé vody dopadl na jeho nahou kůži, měkce se s ní pomazlil. O vteřinu později se k vodě připojily doteky. Všude. Obkreslovaly každý záhyb jeho těla, krk, paže, hruď, záda, stehna, intimní partie. Démon se ho dotýkal opravdu všude. Yoongi si připadal jako výstavní zboží. Držel oči zavřené, klidně dýchal, ramena svěšená. Nic jiného stejně nebyl.

Vůně čokolády pomalu pronikala do nosní dutiny a Yoongi si začínal uvědomovat ledovou mazlavost laskající pokožku. Otevřel oči, shlédl ke svým pažím. Nahnědlý sprchový gel vytvářel bohatou pěnu - obklopovala jeho pokožku všude, kam zavítaly démonovy ruce, zbarvovala se do temna, jak se mísila se zaschlou krví čerstvých řezných ran na rukou. Okamžik procitnutí vyslal do Yoongiho mozku palčivou bolest, jak se do otevřených ran dostávala mazlavá tekutina. Dlouhé prsty démona po jeho pažích přejely ještě několikrát, jejich bříška sklouzla po podélných ranách, zanechala pokožku čistou, nezraněnou.

Yoongiho rty se rozevřely, oční víčka se několikrát zatřepala nahoru a dolů. Jeho paže byly bez poskvrny, žádná krev, žádné řezné rány. Jen dávno vybledlé jizvy po starých zraněních. Zmateně vzhlédl k démonovi, ale ten mu nevěnoval pozornost. Očima kmital po jeho těle a pořád, pořád se ho dotýkal, jako by byl nějaká formovací hmota, ze které má vzniknout něco… něco.

Nebylo to příjemné. Žádný z těch doteků. Nechápal je. Zasypávaly jeho tělo, pořád a znova, klouzaly po vláčné pokožce masírované horkou vodou. A přinášely úlevu. Od bolesti, od trýzně. Vše mizelo a Yoongi nedokázal vstřebat, neuměl to pochopit. Neuměl to přijmout. Protože doteky bolely. Vždycky bolely.

Ale nyní bolest mizela s každým pohlazením, jako by nikdy nebyla. Mizela a nevracela se, přestože ji čekal, každou vteřinou, číhala v nejtemnějším rohu a připravovala se na skok, vrhnout se po krku, nelítostně rozsápat. Neskočila.

Nejspíš příliš vyděšená bezednýma očima.
 


Komentáře

1 Rose Rose | 30. dubna 2018 v 8:19 | Reagovat

Rozhodně to bylo zajímavé, vidět příběh zase z toho druhého úhlu pohledu. Mám radši ten první úhel, přeci jen vyprávění z jejich pohledu, mi přijde zajímavější, ale je to jen můj subjektivní pocit, samozřejmě. Tahle kapitola vnesla do příběhu zase něco nového a podstatného. Moc jsem se na ni těšila a moc jsem si ji užila :)

2 martes martes | 30. dubna 2018 v 11:00 | Reagovat

aaach ako mi tato poviedocka chybala...dakujem

3 Nissa Nissa | 30. dubna 2018 v 11:02 | Reagovat

Zase jednou obdivuju tvoje popisovací schopnosti, protože tohle je fakt dokonalý.

4 Katii Katii | 30. dubna 2018 v 15:35 | Reagovat

Zase nevím, co na to mám říct. To, jak píšeš a jak ty situace popisuješ, je něco dokonalého. Moc děkuju <3

5 Nagasaki Nicolca Nagasaki Nicolca | Web | 30. dubna 2018 v 17:02 | Reagovat

Ber to tak, že jsem komentující osoba, co tentokrát nekomentuje, protože vskutku nemá co (ne)inteligentního říct a zcela se identifikuje s komentářem slečny [1]:.

6 Hatachi Hatachi | Web | 30. dubna 2018 v 18:06 | Reagovat

Bylo to zajímavé čtení.
A jen tak mezi námi...zvířecí, ne zvířecké.

7 Kim Lula Kim Lula | Web | 1. května 2018 v 15:32 | Reagovat

[1]: Ten bude právě pár dílů (nejspíš) z pohledu spíš Yoongiho, pak se to zase vrátí do takové té všeobecnosti, kde bude pohled všech kluků exo a tak. Nyní potřebuji aplikovat Yoongiho do děje, nechat ho vstřebat a poznat je z pohledu člověka, který má možnost je sledovat. Doteď jsme vlastně viděli kluky jen z jejich pohledu, kdy sami nad sebou příliš nepřemýšleli, takže vlastně čtenář vůbec netuší, co jsou zač. A taky tu byl pohled vědců, kteří na ně pohlíželi jako na materiál. Chce to ještě třetí pohled někoho, kdo opravdu bude vidět jejich podstatu a přiblíží ji čtenáři :) Jsem ráda, že se ti kapitola líbila :)

[2]: Nemáš vůbec za co!

[3]: No u této kapitoly jsem se s tím vážně mazlila, takže to nejspíš zní i trošku přehnaně, ale děkuju!

[4]: Já děkuju, jsem ráda, že se vám to všem líbí.

[5]: Silně si představuji onen inteligentní komentář a rozumím :D Díky.

[6]: Děkuju :)

8 Saia Saia | 2. května 2018 v 19:11 | Reagovat

Chlad očí nechal jeho existenci jít, jakýkoli zájem o jeho osobu vyprchal.........

..Bez mučenia priznávam,že táto veta ma dostala najviac...
Pretože bez ohľadu na Yoongiho ľudskosť-je rovnaký ako oni.

9 Majo Majo | Web | 5. května 2018 v 11:07 | Reagovat

Chudák Yoongi, musí to pro něj být strašně nové, že o něj někdo takhle pečuje. Je pochopitelné, že si hned myslel, že ho budou chtít jako hračku, ale něco mi říká, že to tak není.. ale naprosto chápu, proč si to myslel. snad se brzy vzpamatuje, i když to asi bude nějakou dobu trvat.
Je super, že to byl díl z jeho pohledu, je zajímavé podívat se pod pokličku, co se uvnitř něj odehrává :)

10 Kim Lula Kim Lula | 6. května 2018 v 20:07 | Reagovat

[8]: Až moc stejný. Což na té povídce miluju nejvíc.

[9]: Yoongi to vstřebá rychle. Zatím je trochu v šoku, ale to ho přejde a pak to bude jen lepší :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Dovolená v Jižní Koreji
Psal se rok 2018, sedmého ledna, neděle. Bylo chladno a deštivo a většina obyvatelstva... číst dál
Pravidla kpopu
1. Miluj svého oppa, dokud si nenajde slečnu. V takovém případě ho můžeš zabít... číst dál
O autorech a povídkách
Všechno, co zde zmíním, lze jednoduše dohledat v učebnicích i na internetu... číst dál
Život pokladní
Rozhodla jsem se sepsat v bodech, co mě na vás jako na zákaznících rozčiluje nejvíc... číst dál


Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

zdroje: youtube | google | tumblr: 1; 2; 3;... | instagram | facebook | iconarchive | deviantart | etc

~biases of admins/authors~
Výsledek obrázku pro heechul gifVýsledek obrázku pro taemin gifVýsledek obrázku pro daehyun gifVýsledek obrázku pro hongki gifSouvisející obrázek