Human || 9. kapitola

26. dubna 2018 v 21:03 | Kami |  Human

Kami je zpět! Všem děkuji za trpělivost. A rovnou na vás mám dotaz.
Přemýšlela jsem, co dál s touto povídkou a mám dvě verze - krátkou a dlouhou. Ta krátká by byla stylem psaní trochu jako Lovec - rychlý spád, víc akce, ale zároveň by se děj odehrál v krátkém časovém rozmezí, takže Junyeong / Sangwoo vztah by dospěl maximálně tak k přátelství. Dlouhá verze bude naopak pomalejší, pravděpodobně nudnější, ale dojde i na nějakou tu romantiku, protože bude čas ten vztah nějak rozvinout.
Osobně jsem spokojená s oběma verzemi, takže prosím hlasujte v anketě, kterou verzi byste chtěli a já se pokusím k tomu přihlédnout.



Sangwoo svižným krokem překonal několik opuštěných ulic, než se dostal na hlavní silnici, po které i s prohlubující nocí spěchalo ještě několik skupinek lidí. Někteří kráčeli domů, přikrčení pod tíhou únavy, jiní naopak nervózně spěchali na noční směnu. Bylo to jedno z mála míst ve městě, kde se neustále někdo vyskytoval. Procházet se sám po setmění v prázdných ulicích mezi starými budovami tradičně vedlo k okradení - pokud měl člověk štěstí. Nebylo vzácné, že po ránu našli v některé ze zapadlých uliček pohozené bezvládné tělo. Nedostatek jídla, peněz a svobody lidi ovlivňoval v různých směrech.

Do laboratoře dorazil v rekordním čase. Neubránil se úsměvu. Bude příjemné nemuset do práce vycházet s hodinovou rezervou. Všichni obyvatelé budovy už pravděpodobně spali, ale skrze zatemněná okna bývalého kadeřnictví prosvítalo světlo. Bez zaváhání zamířil ke dveřím. Junyeongův tón ho znepokojil dost na to, aby zapomněl, že by měl být podrážděný. I přes rozvrzané sluchátko telefonu Sangwoo slyšel zlost, prosakující telefonními dráty. Což nebylo nic nového, Sangwoo na to byl už poměrně zvyklý. Ovšem na strach, který onu zlost nepochybně provázel, zvyklý nebyl.

"Junyeongu?" zavolal Sangwoo nejistě, když za sebou zavřel dveře. Místnost zela prázdnotou.

Výpad přišel odnikud, Sangwoo byl schopný jen přidušeně vyheknout, když ho ocelový stisk přirazil zpět na zavřené dveře. Jen dlouhé měsíce vojenského výcviku mu umožnily zastavit Junyeongovu pěst dřív, než stihla dopadnout na jeho čelist. Stisk kolem hrdla přišel ovšem rychleji, než byl schopný jednat.

"Komu jsi o nás řekl?!" vyštěkl Junyeong hlasitěji, než ho kdy slyšel Sangwoo promluvit.

Sangwoo jen zasípal, mozek ještě nedokázal dostatečně zpracovat situaci, aby byl schopný jakkoli reagovat.

"Komu?!" zopakoval Junyeong, odtáhl mechanika od dveří a prudce ho přirazil zpět.

"Nikomu," dostal ze sebe Sangwoo s bolestivým zasténáním.

Strach mu sevřel vnitřnosti v bolestivém stisku, když v chladném, ostrém předmětu, nově přitisklém k jeho krku, s téměř stoprocentní jistotou poznal nůž.

"Být tebou mluvím a mluvím rychle," zavrčel Junyeong. "Pro koho pracuješ?"

"Pro tebe, ty idiote!" vyštěkl Sangwoo.

Jeden dobře mířený výkop poslal Junyeonga do bolestivého předklonu. Další dva rychlé výpady, nůž s hlasitým zařinčením dopadl na zem a Junyeong skončil tváří natisknutý ke zdi. Prudce se vzepřel, ale mechanikův pevný stisk mu nedal šanci se vyprostit. Junyeong mohl být napůl robot, ale Sangwoo byl nejlepší ve své jednotce, dokud se ještě mohl hýbat.

"Koukej se uklidnit," zasyčel Sangwoo.

Junyeong se ještě několik sekund zuřivě vzpínal, než jeho ramena poklesla a tělo zvláčnělo v mechanikově stisku. Sangwoo ještě pár krátkých chvil setrval a poté stisk uvolnil s několika obezřetnými kroky vzad.

Junyeong se ovšem nehýbal, stál čelem opřený o zeď a vypadal, jako by ho se zlostí opustila i veškerá síla.

"Nikomu jsem o vás neřekl," zopakoval Sangwoo a nejspíš by se i pokusil o soucitný tón, kdyby ho po Junyeongově pevném stisku ještě stále nepálilo hrdlo.

Nedočkal se ovšem žádné reakce.

"Co se stalo?" zeptal se Sangwoo nekompromisně.

Junyeongovo mlčení pokračovalo necelou půlminutu, než konečně promluvil.

"Jsou pryč."

Sangwoo se zamračil. "Kdo?"

"Všichni," hlesl Junyeong. "Někdo nás našel."

Sangwoo strnul, když mu plně došel význam Junyeongových slov. Přestože byl Junyeong značně zdrženlivý, když došlo na sdílení informací o komunitě, neváhal poměrně barvitě vylíčit ty desítky ne vždy marných pokusů ukrást doktorovu práci.

"Jsi si jistý?"

Sangwoo přesně nevěděl, ve které bodu opadla z jejich dialogu formalita, ale zdá se, že když už se jednou s člověkem vzájemně přiškrtíte, zdá se pak vykání poměrně iracionální.

"Byt vypadá, jako by tam něco vybouchlo. Jsou vylomené dveře. A všechny moje poznámky jsou pryč."

"A... zbytek?" zeptal se Sangwoo nejistě, protože si sám nebyl jistý, o kolik osob se jednalo.

"Pryč."

Junyeong k němu stále stál zády, ale Sangwoo jeho zoufalství dostatečně jasně slyšel jen z tónu hlasu. Neodpověděl. Nevěděl co.

"Musíme odsud zmizet," hlesl asi po minutě Junyeong.

Sangwoo sebou trhnul. "My?"

Ano, věděl, že jeho protéza bude bez Junyeonga nefunkční. A jen z té představy mu téměř vyhrkly slzy, protože po zatraceně dlouhé době byl konečně schopný zase stát na vlastních nohou. Ale ať už Junyeong naznačoval cokoli, Sangwoo už teď věděl, že by mu to za to nestálo.

"My," potvrdil Junyeong.

"A kam chceš jít?" pozvedl Sangwoo obočí.

"Pryč z města. Zůstat tu by byla sebevražda."

Sangwoo stiskl rty do úzké linky. "Ne že bych si náš poslední výlet neužil, ale tohle raději oželím, děkuju."

Junyeong se na něj konečně podíval.

"Cože?" zeptal se téměř nevěřícně.

"Nikam nejdu," zopakoval Sangwoo ostře. "Vím, že bez zdroje nebudu funkční, ale pokud sis nevšiml, tam venku je válka."

"Mám pocit, že si neuvědomuješ vážnost situace," promluvil Junyeong, stále nejspíš příliš vyvedený z míry, protože jeho hlas postrádal typickou ostrost. "Nemůžeš tu zůstat. Šli by po tobě."

Sangwoo strnul. "Jsem jenom mechanik!"

Junyeonga neopouštěl nevěřícný pohled. "Jsi jedním z nás."

Sangwoo se dostával čím dál hlouběji do svého defenzivního módu. "Moje noha byla jen podmínkou spolupráce, nejsem členem žádné pošahané robotí sekty."

"Z pohledu toho, kdo se snaží tu techniku ukrást, jsi," odvětil Junyeong, aniž by se pozastavil nad mechanikovou formulací.

Jako by rozhovor vrátil Junyeongovi sílu do žil, poprvé od útoku se konečně dal do pohybu. Zvedl ze země batoh, který měl s sebou ve velké laboratoři a který byl pravděpodobně ještě stále plný umělých orgánů. Svižným tempem se pohyboval po místnosti a systematicky sbíral vše, co by mu mohlo být v budoucnu pravděpodobně k užitku.

Sangwoo ho konsternovaně pozoroval. V hlavě se mu stále přehrávala Junyeongova poslední slova v marné naději, že když si je bude neustále opakovat, objeví v nich nějaký skrytý význam, který mu napoprvé unikl. Jako třeba to, že se nic z toho doopravdy neděje.

"Musíme pryč ještě dneska v noci," promluvil konečně Junyeong a věnoval mechanikovi tvrdý pohled. "Tentokrát na tyhle tvoje scény nemám čas, budu potřebovat, abys spolupracoval."

"A když nepůjdu?" hlesl Sangwoo.

Junyeong pokrčil rameny. "Máš prakticky tři možnosti. Jít domů a doufat, že ať už je ve městě kdokoli, nejsi další na řadě. Nebo se zbavit protézy, ale to by znamenalo provést novou amputaci, protože tohle je napevno. A ani pak bys neměl jistotu, že si pro tebe nepřijdou, protože i když na tobě nebude nic umělého, pořád máš informace, co se jim můžou hodit. Anebo si můžeš jít sbalit."

Junyeong si hodil batoh přes rameno a zamířil ke dveřím. Sangwoo ještě stále nebyl schopný pohybu. Junyeong se ohlédl.
"Jdu zjistit, jestli v bytě zbylo něco, co by se mohlo hodit. Odcházím za dvě hodiny. S tebou, nebo bez tebe."

A s těmi slovy za sebou definitivně zabouchl dveře.

 


Anketa

Verze Human:

krátká 14.3% (1)
dlouhá 85.7% (6)

Komentáře

1 Michiko Michiko | 26. dubna 2018 v 21:30 | Reagovat

200% pro dlouhou, miluju tvoje příběhy a taky jsem začala číst vaše povídky právě kvůli boys love, takže doufám v dlouhou verzi 😍😍😍😍 už se moc těším, a vítej zpět 😊😊

2 Hatachi Hatachi | Web | 26. dubna 2018 v 21:40 | Reagovat

Myslim si, že pro něj bude nejlepší, když půjde s Junyeongem. A snad se i dozví, co se vlastně stalo, že všechno a všichni zmizeli...
Těšim se na další díl. Děkuju.

3 Nissa Nissa | 27. dubna 2018 v 3:34 | Reagovat

A teď bych to viděla na strastiplnej výlet za záchranou zbytku Junyeongovy party. Nebo tak něco.
Moc pěkný, nemůžu se dočkat dalšího dílu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Dovolená v Jižní Koreji
Psal se rok 2018, sedmého ledna, neděle. Bylo chladno a deštivo a většina obyvatelstva... číst dál
Pravidla kpopu
1. Miluj svého oppa, dokud si nenajde slečnu. V takovém případě ho můžeš zabít... číst dál
O autorech a povídkách
Všechno, co zde zmíním, lze jednoduše dohledat v učebnicích i na internetu... číst dál
Život pokladní
Rozhodla jsem se sepsat v bodech, co mě na vás jako na zákaznících rozčiluje nejvíc... číst dál


Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

zdroje: youtube | google | tumblr: 1; 2; 3;... | instagram | facebook | iconarchive | deviantart | etc

~biases of admins/authors~
Výsledek obrázku pro heechul gifVýsledek obrázku pro taemin gifVýsledek obrázku pro daehyun gifVýsledek obrázku pro hongki gifSouvisející obrázek