o autorech a povídkách [pravopis; gramatika]

20. října 2017 v 15:54 | Kim Lula |  other shit

Dobrý den, děti. Dnes přicházím s článkem, který jsem plánovala sepsat už strašně dlouhou dobu, ale pokaždé mě odradil fakt, že o tom píše pořád víc lidí. Nakonec jsem se rozhodla, že to stejně udělám a poukážu na detaily, které jako autoři děláte špatně. A nejen vy. Předem chci upozornit, že nejsem žádný znalec a že sama neumím psát natolik dobře, abych mohla poučovat, ale jsou věci, o kterých si myslím, že není tak těžké se je naučit. Tento článek není ani tak návod, jak to dělat správně, spíše jen moje postřehy a stěžování si na to, jak to autoři dělají špatně. Všechno, co zde zmíním, lze jednoduše dohledat v učebnicích i na internetu - myslím tím na příslušných stránkách jako ústav pro jazyk český a podobně. Ne náhodně se vyskytující články, které jsou ne vždycky správné. Ale dost tlachání, zde máte výpis bodů, které mi zvedají tlak.



►čárky
Abych byla upřímná, tak ve většině případů nedám povídce ani šanci a nezačnu vůbec číst, pokud už v takzvaném "předkecu" vidím absenci čárek. Myslím, že umět oddělit jednotlivé věty (nebo klauze, jak chcete), není tak velký problém. Výmluvy typu "je těžké poznat, kam čárka patří!" jsou pro mě přímou výzvou k tomu, abych hodila dotyčnému šutr do hlavy. Jeden přísudek = jedna věta (klauze). Oddělujeme čárkou. Nebo použijeme spojku. A tak. Co je přísudek, jste se učili už na základní škole. Že jste nedávali pozor, je váš problém. Támhle jsou pravidla českého pravopisu. Když máte čas na psaní povídek a čtení (většinou) naprosto otřesných fanfikcí, najdete si jistě čas na přečtení tohoto daru z nebes.

mě/mně
Mnoho lidí si pravděpodobně myslí, že je nemožné se naučit, kde se které z těchto neskutečně komplikovaných tvarů používá. Dativ a lokál (pro ty, kteří očividně nikdy nevychodili základní školu: komu/čemu/o kom/ o čem) - mně (popřípadě "mi"). Všechny ostatní pády - mě (popřípadě "mne"). Ta-ta-tá. Těžší než zkouška z biochemie, co? Jak vůbec po vás někdo může něco tak těžkého chtít, že? Vždyť to je stejně k ničemu, když se to čte stejně, že?

i/y
Tak k tomuto tématu se mi nechce ani vyjadřovat, protože nic primitivnějšího neexistuje. A když už nevíte, stačí si zapnout českou internetovou příručku (tady toto, děti) a napsat tam ono inkriminované slovo. Když vám ho s měkkým i nevyhledá, znamená to, že tam patří ypsilon. Nebo naopak. Ona minuta, kterou tím strávíte, vám zas tolik času života nesežere. A s největší pravděpodobností zabrání případnému pravopisně/gramaticky zdatnému čtenáři v sebevraždě. Nechtěli byste to? Zachránit lidský život tím, že strávíte minutu vzděláváním?

věty vedlejší
Nemyslela jsem, že někdy narazím na něco, co by otřáslo mým vesmírem tak, jako právě toto. Myslím tím skutečnost, že existují lidé, kteří neumějí správně přiřadit výrazy k jednotlivým druhům vedlejších vět. Ve výsledku to vypadá, jako by byl autor tak trošku retardovaný. Minimálně. Podívejte se na to. Je to vlastně jednoduché. Nebudu vám tu vysvětlovat, jak to funguje, nejsem váš učitel. Všechno jsou to věci, které byste měli umět - především v případě, že jste se rozhodli psát povídky. Nedejbůh knihu. Nemůžete jen tak vecpat zájmeno vyjadřující například čas do věty, kam nepatří. Myslím něco jako toto: "Vstal jsem ze židle a zamířil k oknu, kdy jsem si dlaní protřel obličej.". Jakože… co? Když se s něčím takovým člověk setká poprvé, s nadějí si řekne, že to je jen překlep. Ale když se to objeví v jednom textu dvacetkrát po sobě, začíná člověk uvažovat, že se půjde utopit do vany. Další maličkostí je třeba toto: "Viděl toho člověka, co zabil holčičku.". Člověk není věc: "Viděl toho člověka, který/jenž zabil holčičku.". Tak je to správně. Když už jsme u "jenž" a jemu podobných tvarů všech rodů. Nepoužívejte je, pokud to neumíte. Většina z vás to neumí. Víte, že když si tento kouzelný výraz zadáte v základním tvaru (jenž nebo jež) do internetové jazykové příručky, vyplivne na vás obratem tvary ve všech rodech i ve všech pádech?

přechodníky
Používáte je, aniž byste věděli, co to slovo znamená. Ve většině případů. Z čehož vyplývá, že je máte špatně. A já pak brečím a jsem smutná. Proč mne takto trápíte? Co jsou vlastně přechodníky? To jsou ta magicky vyhlížející slovíčka: "Mark se na něj usmál dívajíc se mu při tom do očí.". Všimli jste si někdy, že vám to slovíčko word podtrhnul zeleně? Ne, není to proto, že máte před ono slovíčko vložit čárku. To proto, že Mark není slečna ani štěně. Tvar přechodníku s koncovkou -íc je totiž ženský nebo střední přechodník, víte? Tvar mužského přechodníku tohoto slova zní: "Mark se na něj usmál dívaje se mu do očí.". Další z tvarů přechodníků: "Mark si pobrukoval písničku jdouc do města.". Opět, Mark není slečna ani štěně, takže: "Mark si pobrukoval písničku jda do města.". A ještě perlička nakonec. Pokud se někdo skupinově usmíval nebo skupinově mířil do města, použijeme zase jiný přechodník - pro množné číslo: "Chlapci se na něj usmáli dívajíce se mu do očí.", nebo: "Pobrukovali si písničku jdouce do města.". Přechodníky jsou jednou z nejkomplikovanějších záležitostí v českém jazyku, se kterými se můžete setkat, mají mnoho a mnoho tvarů, jakože opravdu mnoho. Takže máte jen dvě možnosti. První - když vlezete na internetovou jazykovou příručku a vyhledáte si konkrétní sloveso ve slovníkovém tvaru (v infinitivu, děti. Tj. neurčitý tvar), vyplivne na vás příručka tabulku, kde je napsané také to, jak vypadá tvar přechodníku nejen v rodech, ale také v časech. Tou druhou možností je naprosto dokonalá varianta - nepoužívejte přechodníky vůbec, děkuju.

přímá řeč
Popovídáme si o přímé řeči, kterou běžně používáme - tu s uvozovkami. Že jsou i jiné další druhy přímé řeči, raději vynecháme, pamatujeme přeci, že většina z nás nechodila na základní ani na střední školu, pravda. Takže. Přímá řeč se píše do uvozovek. Pokud je na začátku řádku, na konci se odděluje čárkou, vykřičníkem, otazníkem nebo výpustkou. Čtyři možnosti. Konec. Žádné jiné možnosti (budeme se pro dobro duše tvářit, že pomlčka neexistuje). Uvozovací věta se poté píše malým začátečním písmenkem. Děkuji za pozornost.
Příklad:
"Jsem si jistá, že jste to všichni pochopili," usmála se na své čtenáře Lula.
"Nejsem si jistá, zda to opravdu chápete?" zamračila se na své čtenáře Lula.
"Prostě si kupte Pravidla českého pravopisu!" vykřikla na své čtenáře Lula.
"Předpokládám, že stejně mluvím do zdi…" zamručela si pro sebe Lula.
To je takový ten základní způsob, jakým psát přímou řeč. Následující věta se pak píše na nový řádek, nikoli za větu uvozovací. Dalším je možnost použít uvozovací větu na začátek řádku a oddělit ji od přímé řeči dvojtečkou.
Příklad:
Lula se na své čtenáře usmála: "Jsem si jistá, že jste to všichni pochopili."
Ještě jinou možností, jak napsat přímou řeč, je vložit uvozovací větu mezi přímou řeč.
Příklad:
"Jsem si jistá," usmála se na své čtenáře Lula, "že jste to všichni pochopili."
A následující věta se opět píše na nový řádek, nikoli za přímou řeč. Neexistuje žádné:
"Jsem si jistá," usmála se na své čtenáře Lula, "že jste to všichni pochopili," dodala.

Myslím, že k pravopisu/gramatice je to asi všechno, co jsem vám chtěla sdělit. V příštím článku bych se ráda zaměřila spíše na obsahovou stránku textu, pokud o to někdo z vás bude stát. A nejspíš i v případě, že nebude. Stejně máte možnost sdělit mi, jestli další takový článek chcete nebo ne. Děkuji za vaši pozornost.


 


Komentáře

1 Kay Kay | 20. října 2017 v 16:05 | Reagovat

Děkuji.

2 Nissa Nissa | 20. října 2017 v 16:48 | Reagovat

Jo, tohle je jedna z věcí, která mě dokáže spolehlivě naštvat. Teda neříkám, že bych snad uměla používat přechodníky, ale i/y, mě/mně nebo čárky mě fakt odrazují od čtení čehokoli...

3 Nagasaki Nicolca Nagasaki Nicolca | Web | 20. října 2017 v 16:56 | Reagovat

...boha, jdu se zahrabat... U každýho bodu vidím hrubky, který jsem kdy udělala. :D A pořád dělám. Ale snažím se jich vyvarovat... většinou...
U "mě/mně" je můj největší problém, že ráda přepisuju už napsané věty, jenže pak nezkontroluju pád (který se v devadesáti procentech případů změní)... jo, a pak to tak dopadá.
"Co" místo "který" ve větě jednající o lidech občas používám schválně. Jo, je to špatně, ale někdy se mi to tam prostě líbí víc. A budu se za to smažit v pravopisném pekle. :D
K tomu zbytku se vyjadřovat nebudu, to bych tu byla do rána (a na to není nikdo zvědavý). Takže děkuji za článek a těším se na pokračování!

4 eriana eriana | 20. října 2017 v 18:49 | Reagovat

Žehnej ti všichni bohové za tento článek. Autoři (zhusta však autorky) by toto měli (respektive měly) považovat za povinnou četbu! ne že bych občas taky nesekla hrubici, ale drtivá většina FF mi vypaluje sítnice! Proto už radši čtu v AJ, tam ty chyb tak nevidím, tudíž mi tak neva. Dobrých (pravopisně) česky psaných FF je jako šafránu. A těch, které jsou navíc ještě dobré dějově, je ještě méně.

5 Majo Majo | Web | 20. října 2017 v 19:48 | Reagovat

... je mi tě čím dál tím víc líto, když vidím, jak na všechno reaguješ, a jak moc musíš trpět. Nehledě na to že jsem dělala a stále ještě dělám snad úplně všechno, co píšeš v jednotlivých odstavcích :D jsem ráda že jsem tě potkala (násilně se na tebe přilepila a odmítala se pustit) a že mi tak moc pomáháš :3
Děkuji :3

6 Hatachi Hatachi | Web | 20. října 2017 v 21:15 | Reagovat

Takže ... po přečtení toho článku, si nakonec připadam jako naprostý debil. Jako bych snad ani do té školy nechodila. Nebo chodila, ale jen na přestávky.
A když nevim, jak se nějaké slovo píše, nebo jaké i/y by tam mělo být, tak si to radši zadam do googlu.
Ale i když si po sobě vše kontroluju, tak stejně i potom tam najdu chyby.
A mě třeba hodně vadí, když se v povídce objeví slovo "objat". Co to je sakra za slovo? Nemělo by tam spíš být "obejmout"?
Nebo další příklad ... vždycky bych chtěla vraždit, když si přečtu větu ve stylu "Šlo slyšet jeho dech". Prostě to slovo "šlo" mi vyvolává kopřivku.
Jsem čtenář a vím, co se mi v povídkách nelíbí, tak se snažím, abych neměla taky chyby ve svých povídkách, ale prostě nějaké té chybě se neubráním...

7 Michiko Michiko | 21. října 2017 v 8:48 | Reagovat

Článek je super. Budu ráda za další, protože jsem se dozvěděla něco nového, i když jsem měla pocit, že na mě celou dobu někdo křičel.

8 Rose Rose | 21. října 2017 v 12:16 | Reagovat

No... protože už se psaní fanfikcí nevěnuji a věnuji se psaní povídek, které mě baví a mají pro mě veliký význam, evidentně s tím přestanu. Píšu si to do sešitu a dělám chyby, vím o tom. Pak to teprve přepisuji do Wordu, kde to s konečnou platností upravuji. Ale chybička přece někdy ujede, ne?

9 Eliss Eliss | Web | 21. října 2017 v 18:22 | Reagovat

Děkuji ti, zase jsem se dozvěděla něco nového :)

10 eni eni | Web | 21. října 2017 v 20:23 | Reagovat

Tak tímhle článkem mi naprosto mluvíš z duše. Nejde o to, že někdy chybuje každý, protože jo, každý někdy chybuje, jde o to, že někdo prostě ani ta základní pravidla neumí. Trhá mi to vždycky oči, když vidím chyby v mě/mně, v i/y (zatraceně, vždyť i ten word to umí opravit...) nebo v slovech jako je holt a hold... Čeština je těžká (miluju, když mi někdo řekne "však česky umí každý, ne"), ale chybovat i v těch věcech, kde existují úplně jednoduchá pravidla? Ale dobře, přestanu si stěžovat, na tohle téma bych mohla mluvit hodiny :D

11 Mirek Mirek | 22. října 2017 v 12:04 | Reagovat

No hlavně ty přechodníky, které někteří autoři nadužívají ( nesprávně). A shoda podmětu s přísudkem.....

12 Háťa Háťa | 23. října 2017 v 20:06 | Reagovat

Občas mám tedy problém s tím, že čárek píšu moc nebo naopak málo :D
Mě/Mně umím :D Přechodníkům se vyhýbám, protože je neumím :D Shodu si troufám říct umím, občas tápu nad zvířaty a děvčaty :D
Co se týče přímé řeči, držím se dvou způsobů, jak jí napsat a to stačí.
Snažím se psát jednoduše a nekomplikovaně. :)

13 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 24. října 2017 v 12:59 | Reagovat

No, když jsou v tomhle v povídkách chyby, taky je většinou nemůžu číst. (I když pokud někdo dá vědět, jak by nějaký obrat měl být, pokud ho mám blbě, je to super a lepší, než rovnou odejít - kolikrát si člověk v autorské slepotě, když ví, co tím chtěl říct, neuvědomí, že ostatním to moc smyslu nedává). To je pravda. Ale chtělo by to ubrat. Já vychodila dokonce i vysokou, čeština byla můj nejmilejší předmět, dokud jsem ji měla, a vyrazit na mě s dativem a lokálem, stejně nevím, o čem to meleš. Možná mi dojde, že o nějakých pádech, ale nic víc. Nebo hele, nebudu vám to vysvětlovat, nejsem váš učitel. Přičemž to o pár vět dál vysvětlíš a navíc... není smysl toho článku poučit a vysvětlit? Jaksi?

14 Kim Lula Kim Lula | Web | 24. října 2017 v 16:22 | Reagovat

[13]: Upřímně jsem toho tedy moc nevysvětlila, akorát jsem uvedla dva nebo tři příklady (u kapitoly, v níž jsem napsala "nebudu vám to vysvětlovat") z desítek možností. Kdybych to měla vysvětlovat, článek má tak 10 stran A4 - předpokládám, že to by nečetl nikdo. Pouze poukazuji na nejčastější chyby a ve zkratce uvádím, jak by to mělo vypadat správně s tím, že na vysvětlování je tu toho tolik, že bych potřebovala více než jeden takový článek. Navíc opravdu nejsem učitel, a kdybych s nějakým vyučováním začala, dopadne to přesně podle očekávání - lidé začnou hledat sebemenší chybku nebo překlep, aby mi mohli ukázat, jak jsem arogantní mrcha, která se snaží poučovat, a přitom sama chybuje. O to moc zájem nemám. Navíc jsem se už mnohokrát pokusila někomu osobně pomoct, a dopadlo to jen výmluvami, nenávistí, ukřivděností a nakonec pomluvami na mou osobu. Takže... tento článek sám o sobě podle mě stačí. Je tu ve zkratce to základní, v čem se chybuje a nějaké minimální "vysvětlivky" o tom, jak to má být, plus k tomu "odkazuji", kam se podívat po správném řešení. Je mi jasné, že 90% lidí, kteří si to přečtou, to stejně neudělají, ale už jen fakt, že jedna jediná slečna se do toho pustila, mi dává naději, že není všem autorským dnům konec. A ne, není to článek o poučování, to jsem dávno vzdala, jsou to jen výkřiky do ticha jednoho zoufalého jedince, který má příliš mnoho volného času (haha...) :D

Jinak už několikrát jsem se snažila někomu opravdu slušně naznačit v komentáři, co dělá špatně. A pořád to byl stejný výsledek: "Ale to stejně nikdo nepozná, že to je blbě." "Ale mně to prostě nejde." "Nezáleží na tom, že je to blbě, ale na tom, že to dělám ráda." "Na názor se tě nikdo neptal!" a podobně. Takže - raději nečtu vůbec, a co nečtu, to nekomentuji. Snadné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Dovolená v Jižní Koreji
Psal se rok 2018, sedmého ledna, neděle. Bylo chladno a deštivo a většina obyvatelstva... číst dál
Pravidla kpopu
1. Miluj svého oppa, dokud si nenajde slečnu. V takovém případě ho můžeš zabít... číst dál
O autorech a povídkách
Všechno, co zde zmíním, lze jednoduše dohledat v učebnicích i na internetu... číst dál
Život pokladní
Rozhodla jsem se sepsat v bodech, co mě na vás jako na zákaznících rozčiluje nejvíc... číst dál


Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

zdroje: youtube | google | tumblr: 1; 2; 3;... | instagram | facebook | iconarchive | deviantart | etc

~biases of admins/authors~
Výsledek obrázku pro heechul gifVýsledek obrázku pro taemin gifVýsledek obrázku pro daehyun gifVýsledek obrázku pro hongki gifSouvisející obrázek