život pokladní

1. srpna 2017 v 18:45 | Kim Lula |  daddy rainbow

Dobrý den přeji. Dnešní článek je poněkud agresivnější a vulgárnější, potřebuju ventilovat negativní emoce posledních dvou dnů, kdy to v obchodě vypadalo, že má nastat konec světa nebo co, a zákazníci byli otravnější a protivnější než kdykoli jindy.

Ve výsledku jsem se vám rozhodla sepsat v několika bodech, co mě na vás jako na zákaznících rozčiluje nejvíc, a za co bych nejraději zakroutila krkem a zakopala do země. Předem varuju, že je to velmi útočný článek a že mě nemrzí jediné slovo. Jen kdyby náhodou.



1, nedočkaví zákazníci
Okey, já nechápu, že se otevírá v sedm a v šest padesát už je pozdě, ale ty řady stojící před vchodem do hypermarketu už půlhodiny před otevírací dobou mi jednoduše přijdou opravdu choré (ne jako já to myslím vážně, běžte se léčit, fakt), to zaprvé. Zadruhé - já chápu (ne, ve skutečnosti opravdu nechápu), že spěcháte (především vy, důchodci, že ano), ale kurva, když přijdu ve dvě (nebo třeba i ráno v sedm nebo v osm) na svou odpolední (nebo ranní) směnu k pokladně, a pořád mám zavřeno, teď pozor, zavřeno, chápete to slovo?!, jakože pořád je tam ta velká červená značka stop na těch skleněných dvířkách a číselko nad pokladnou je zhasnuté a na pase je bordel od kolegyně z předešlé směny - nechtěné zboží, nápovědníky a podobné blbosti - a vy, milí zákazníci, vy máte úplně vpiči a naserete se k té pokladně jak supi a začnete na pas mezi ten bordel ukládat své drahocenné zboží a vůbec vás nezajímá, že je ta kasa pořád zavřená a ještě jako bonus máte pindy, jak to nám pokladním trvá, tak mi věřte, že mít po ruce kulomet, bez výčitek svědomí do vás střílím. Jakože fakt střílím. Protože jste psychopati. A vážně mě nezajímá, že vám jede autobus. Nemáte do toho krámu lézt, když vám jede autobus.

2, dvoutisícové bankovky
Vážení a milí zákazníci, především vy nedočkaví, kteří chodíte ráno v sedm. Sdělím vám něco, co jste nejspíš netušili. Pokladní na začátku směny (alespoň u nás v albertu) nesmí odejít z trezoru s větší bankovkou, než je ta 500 korunová. 90% případů má v kase ty pětistovky dvě. Pokud je vůbec má. Takže když přijdete se svou nakrásně z bankomatu vybranou dvoutisícovkou, nedivte se, že vás s ní pokladní posílá doprdele. Když takhle (ano, zásadně se to děje, fakt, nekecám) přijde pět zákazníků po sobě, a pokladní má po deseti minutách od začátku směny v kase jenom stokoruny a požádá vás o menší bankovku, než je ta vaše úchvatná dvoutisícovka, držte laskavě hubu a krok a vyberte z peněženky těch dvě stě korun, co tam máte (protože v 90% je tam fakt máte a ta pokladní to vidí, a když jí kokotsky lžete do ksichtu, buďte rádi, že vám rovnou nedá po papuli - a to taky jen proto, že je v práci, kdyby nebyla, bez milosti vás sejme, fakt). Popřípadě aspoň buďte slušní, kousněte se do jazyka a nepičujte okolo toho, jako by za to za pokladní mohla, když vám devět stovek vydá ve stokorunách (popřípadě ještě v padesátikorunách). Fakt to není její vina.

3, rozměňování peněz
Ne. Prostě ne. Až vás nějaký kokot okrade o tisíce, pochopíte to.

4, stravní lístky
Platí na potraviny. Jídlo. Lidské. Žádný alkohol. Žádné psí žrádlo. Žádné sandále. A ne, nezajímá nás, že v tom a v tom obchodě jste to pivo stravenkami zaplatit mohli. Co se děje v jiném obchodě, máme fakt u prdele. Příjemný mužský hlas Albert to opakuje co pět minut v každém supermarketu/hypermarketu. To, že máte sluchátka nebo že jste ignoranti, je váš problém. Také nakrásně sděluje, že ze stravenek vydáváme pouze do deseti korun. Pro opožděné jedince - když je rozdíl mezi součtem stravenek, které nám vnucujete, a součtem položek "potraviny" ve vašem nákupu větší než deset korun, počítač ty stravenky jednoduše nevezme a systém nás pokladní nepustí dál. "Tak mi vydejte jen deset korun no" si strčte doprdele. Ten počítač to nezajímá. Vážně ne.

5, akce/slevy
Úvodem. Co se děje na prodejně, o tom pokladní nemá nejmenší tušení - pokladní sedí u pokladny a markuje zboží. Pokladní nezajímá, co je napsané na cenovce na prodejně, pokladní zajímá to, co jí ukáže obrazovka jejího počítače. Pokladní nemůže za to, že někdo po akci zapomene vyměnit cenovku za novou, a že to víno už nestojí 99 korun, ale 109 korun. Nenadávejte pokladním, že to mají vědět. Ne, ony to opravdu nemají jak zjistit. To by musely oběhnout celý obchod a nastudovat cenovky - pokud by na to ovšem měly čas, který jim vy nedáte, protože se naserete k pokladně dřív, než pokladní stihne pokladnu otevřít. Pokud jde o slevy, ty většinou bývají na zboží, kterému se blíží konečná doba spotřeby, a ta když uběhne, zboží jde na odpis a EAN se deaktivuje. Takže na pokladně už zboží neprojde. "Tak proč to tam máte?" - no milý pane/milá paní, asi to tam někdo zapomněl, bohužel. Takže opravdu si vyprosím, abyste na mě kvůli tomu začali ječet, že ten salát/okurky/čokoládu chcete a že pro jiné zboží se vrátit odmítáte. To, že jste nevychovaní burani, je sice obohacující, děkujeme, ale příště jděte dopiče, ne do obchodu, když se neumíte chovat.

6, pečivo
Zklamu vás. Pokladní nemá v hlavě počítač. Takže se nedivte, když si nepamatuje kód vaší žitné bagety nebo rustikálního šneka. Taky se nedivte, když se ten ubohý kus pečiva snaží najít. A už vůbec se nedivte, když ho nenajde a utíká za jinou pokladní. 90% pokladních, které vás obsluhují, jsou brigádníci, kteří jsou rádi, že umějí to zboží vůbec pípnout. Kdybyste tam seděli vy, sranda by vás hned přešla. Prostě držte hubu a čekejte. Nebo buďte aspoň té lásky, a když už si něco kupujete, podívejte se na název a zapamatujte si ho (protože mnoho kousků pečiva je v nápovědníku jenom slovně bez popisného obrázku. "Stálo to deset korun" nám nepomůže a za "To tam prostě leželo" vás v duchu na tisíc krát posíláme do prdele a představujeme si, jak vás někdo stahuje z kůže.

7, tašku!
Pokladní pozdraví a jediná reakce zákazníka je: "tašku!". No bu, kokote. Pak chcete, abychom se chovali mile, jo? Když nemáte ani tolik slušnosti, abyste pozdravili. Když se vám stane, že vás pokladní nepozdraví, je to právě proto, že pět lidí před vámi udělalo právě toto a pokladní ztratila důvěru v lidstvo a v duchu už rozmýšlí nad barvou tapety ve své cele. Neumíte si ani jen představit, kolik úsilí a sebezapření je potřeba k tomu, abychom vám tu tašku nehodili do ksichtu se slovy: "sežer si ji, vole." Ne fakt. Nemůžete očekávat, že se k vám někdo bude chovat v rukavičkách a bude vám líbat boty, když se chováte jako banda neandertálců.

8, kontrolování nákupního vozíku
Vozík má být úplně prázdný. To, že vám tam necháme bednu piva nebo karton mléka, je jen naše dobrá vůle. Takže když vás požádáme, abyste tu bednu/karton nadzvedli, prostě držte hubu a krok a tu bednu/karton nadzvedněte. Pokud s tím máte nějaký problém, můžete si nakrásně zacouvat a vyskládat to všechno na pas, příjemnou zábavu přeji. To, že vás poprosíme, abyste nadzvedli bundu/kabelku/tašku, není proto, že si o vás myslíme, že jste zloději, ale proto, že to máme nařízeno a je to naše práce, víte? A když náhodou půjde kolem manažerka a uvidí, že neděláme svou práci, máme z toho problém, chápete? Tak laskavě nevyřvávejte po celém obchodě, že jste nic neukradli a že vás to ponižuje a uráží nebo podobné pičoviny. Nikdo na to není zvědavý, fakt ne. Děláte ostudu sami sobě.

9, nevychovaní zákazníci
Nějaké to slovo na závěr. Pokud jste si během čtení řekli, že tu do vás ryju, ale chyby pokladních, které jsou protivné jak osina v zadku, už nezmíním, tak prosím, už se zmiňuju. Některé pokladní jsou opravdu na ránu a protivné a drzé a jsou schopné se s vámi pohádat do krve. A já vím, že vy konkrétně nemůžete za naši špatnou náladu nebo tak. A opravdu se snažíme být slušné a zdvořilé. Ale uvědomte si, že tam sedíme několik hodin, aniž bychom měly čas si zajít na záchod, navíc, pokud máme šichtu kratší než sedm hodin, nemáme nárok ani na svačinu - takže 6 hodin bez jídla a pomalu bez záchodu v horku a dusnu na přímém slunci, kdy se ani na chvíli nezastavíme, přičtěte zákazníky ze všech předešlých bodů, kteří se tam celý den vyskytují, a zkuste se sami sebe zeptat, jestli byste vydrželi být milí, pokud vás celý den někdo posílá dopiče a jako bonus nezapomene zmínit vaši podřadnou práci stylem "nebudu se dohadovat s obyčejnou prodavačkou". Uvědomte si, že se na vás ta prodavačka může taky vysrat, a že kdyby tam ty prodavačky nebyly, obchod je zavřený a vy si můžete akorát nasrat. A pokud náhodou budete chtít argumentovat tím, že často vidíte, jak tam pokladní jen sedí a nic nedělá - věřte, že tento stav trvá tak přibližně 2-5 minut, kdy je pokladní ráda, že se aspoň na okamžik nemusí hýbat. Než však stačí pořádně vydechnout, přijde další vlna zákazníků, ze kterých mají pokladní velmi často chuť oběsit se na kabelu od počítače.

To je myslím všechno, co jsem vám chtěla sdělit. Za mou agresivitu se neomlouvám. Mějte hezký zbytek dne.

Poznámka pod čarou: Pokud někoho napadne sdělit mi něco na styl "pokladní není žádná namáhavá práce", tak vám rovnou odpovídám - naserte si.

 


Komentáře

1 monika | E-mail | 1. srpna 2017 v 19:10 | Reagovat

Tedy...četla jsem jedním dechem,a i když jsem zatím na pokladně nedělala ,tak 13 let v marketu Makro ,to asi mluví za všechno.Milovala jsem noční směny,klid a žádní zákazníci...chyba ,vznikla sekce delivery a bylo to v p....i,ač pikují zboží pro jiné,chovají se stejně jako ti debilní zákazníci..Takže shrnutí....souhlasím se vším,co jsem četla a těm,co budou mít blbé kecy...zkuste si to sami !!!!!

2 Nagasaki Nicolca | Web | 1. srpna 2017 v 19:27 | Reagovat

"pokladní není žádná namáhavá práce" (jo, střílet za tuhle poznámku) No, ona by možná ani nebyla... nebýt těch lidí.
(Ale právě jsem si hluboce oddechla, protože jsem asi úplně vzorný zákazník. :D)

3 Kim Lula | Web | 1. srpna 2017 v 19:34 | Reagovat

[1]: Proboha, nečti věci jedním dechem, můžeš z toho omdlít?! Noční směny musejí být opravdu zajímavé, já zůstávala v (ještě předešlé práci) supermarketu ještě asi hodinu poté, co byl zavřený a bylo tam hrobové ticho a nikde ani noha. Jo, je to hustý pocit.

[2]: Ty jsi vzorný všechno, synu. Ale vskutku, chtělo by to ten kulomet, život by byl mnohem jednodušší, kdybych měla tuhle malinkou pomůcku...

4 Tomiko Natsuki | E-mail | Web | 1. srpna 2017 v 20:27 | Reagovat

Ja sa ti vôbec nečudujem, že si sa z toho musela vypísať. Keď chodím do obchodu a vidím niektorých ľudí, ako sa správajú si vždy hovorím: By som ťa na jej mieste prefackala.

A to, že niektorí čakajú už pol hodinu pred otvorením obchodu pred vchodom, dala by som to liečiť. Nechápem tých ľudí, hlavne ak sú celý deň doma. ja som rada, že po práci stíham obchod a nie to ešte si počkať pol hodinu v rade.

Sama nemám skúsenosti s prácou v obchode. Úprimne nemala by som na to nervy, plus nerada pracujem s ľuďmi. No, obdivujem predavačky, že ešte niekoho neprizabili, keď viem aké indivíduá tam zvyknú chodiť.

Ale ako som tak čítala, nie som ani jeden prípad (za čo som sama na seba hrdá).

5 samba | 1. srpna 2017 v 22:03 | Reagovat

Tohle by chtělo zarámovat a dát jako oběžník. Výstižný, naprosto se vším souhlasím.

6 Kim Lula | Web | 1. srpna 2017 v 23:03 | Reagovat

[4]: Já lidi nesnáším, v podstatě jsem spíše introvertní typ, tahle práce je pro mě dost utrpěním, ale jinak to nejde, že. Člověk se musí chytit toho, co se mu nabízí, a prachy jsou prachy, že. Není to moje jediná práce, ta druhá je taky mezi lidmi, ta třetí je naštěstí z domu, ale i tak je ta na pokladně nejlépe placená a v podstatě tak jako nejstálejší. Při škole se hodí každá koruna. Což nemění nic na tom, že bych ty... úžasné lidi někdy pozabíjela.

[5]: Děkuju. No já sem to zkusila podsunout dál, uvidíme, co z toho vzejde.

7 Rose | 2. srpna 2017 v 17:44 | Reagovat

Toto prostě nejde neokomentovat. Pobavila jsi mně. Ale tím nechci říct nic urážlivého, jen to, že tě chápu. Za pokladnou v supermarketu jsem sice nedělala, měla jsem tu čest dělat v obchodě s oblečením, což je trošku jiná věc, co se týče zákazníků, ale přesto se do tvého pobuřujícího rozčilení dokážu opravdu vcítit. Už jenom když zavítám do velkoobchodu a je jedno zda je to Tesco, Albert či jiná tato firma, i pro mně jako pro obyčejného smrtelníka co si tam jde koupit jednu věc, protože jí jinde nemají, je to hrozné. Co si ty lidi k vám dovolí, to je na přes držku. Takže si myslím, že tvůj článek není vůbec ale vůbec pobuřující, bohužel jen říká čistou pravdu dnešního světa. Nějak to zvládni bez toho aniž bys skončila v kriminále. Lidi jsou hovada, ale bohužel, to už je jejich výchovou, s tím my nic nenaděláme. Pevné nervy :)

8 Kim Lula | Web | 2. srpna 2017 v 17:52 | Reagovat

[7]: děkuji za vlídná slova. Ono jako většinu času jsem v klidu, stává se i takové něco, čemu říkám dny zázraků, kdy nepřijde během dne fakt nikdo protivný, ale to se stává málokdy. Obvykle jsem vážně klidná a v pohodě, ale teď jsem měla šichtu 6 dní po sobě, z toho dva dny jsem tam byla o hodinu-dvě déle, než jsem měla být původně, pač tam bylo tolik lidí, že mě prostě nemohla vedoucí pustit, jinak by zbořili obchod ti kokoti. Fakt nechápu, co je na nakupování tak zábavného, že se tam někteří lidé vracejí během dne několikrát...

9 Rose | 2. srpna 2017 v 21:32 | Reagovat

[8]: Ještě jednou zareaguji. Lidi nemají co dělat, obzvlášť o víkendech a místo toho aby vyjeli do přírody když je venku vyloženě nádherně tak dokáží jen opruzovat a nakupovat jako kdyby je čekal konec světa. Za vlídná slova neděkuj, je to prostě jen pravda pracujících lidí :)

10 Mirek | 3. srpna 2017 v 17:08 | Reagovat

Asi to bude tím, že dost lidí má nějaké komplexy a léčí si je na lidech, kteří se v danou chvíli mohou jen omezeně bránit......

11 Engie | E-mail | 29. září 2017 v 1:21 | Reagovat

Mám brigádu v řeznictví v jednom malém obchodě, kde mám kasy přímo před sebou, takže vím jak je tato práce mnohdy o nervy. Soucítím s vámi.
Haha, kolikrát s kolegyněmi žertujeme, že před dveře nalepíme startovní pásku. Kdybych mohla, v tu dobu bych ještě vyspávala a ne se hnala do krámu.
Jo, rozměňování peněz po ránu je super (y). A i tak všeobecně, třeba když k tobě po poledni přijde chlap s tisícovkou, koupí si cosi za dvacku!, za pět minut se vrátí s tím, že jsi ho ošidila asi o deset korun. Měla jsem co dělat abych nevylétla, a to jsem docela klidná.
Nezdravící zákazníci by byla kapitola sama. To jsem už párkrát měla chuť nahrát si do telefonu tu bučící krávu ze Slunce seno... Jednou takhle kolegyně zdravila jednu třikrát. Na počtvrté se dočkala odpovědi stylu ''Já jsem vás moc dobře slyšela, ale já jsem přeci zákaznice, já zdravit nemusím.'' Na pěst jsou i ti, kteří jdou s dítětem a nezabučí.
A taky zbožňuju ty, kteří na dobrý den odpoví ''Já se jenom dívám.'', jako kdyby pod pozdravem bylo zašifrováno ''hned se vám jdu vtírat do prdele.''

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|

Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Využíváme youtube | google | tumblr | instagram | facebook | ask.fmlayout by: purple-line.blog.cz

Výsledek obrázku pro lr whisper gifVýsledek obrázku pro lr whisper gifVýsledek obrázku pro lr whisper gifVýsledek obrázku pro lr whisper gif

~icons by iconarchive.com~