Taipan: reunited || 1. kapitola

3. srpna 2017 v 12:00 | Kami |  Taipan: reunited

První díl a s ním se vrací tradice čtvrteční povídky. Pro ty, co to nepostřehli, sepsala jsem stručné shrnutí první série, kdo by si chtěl před čtením připomenout, co už znáte. Bavte se.



Město vonělo mořem. Yuhwan se nakláněl přes zábradlí, chladný vítr se mu opíral do tváře. Pohled směřoval k pobřeží. Cítil se klidně. Už si nepamatoval, kdy naposledy viděl něco podobného. Potřeboval by dovolenou.

S povzdechem se odtáhl a nastavil větru záda. Neměl čas. Byl tady pracovně. Vlastně už měl být na cestě zpět, ale vystopovat jeho cíl mu trvalo déle, než původně čekal. Busan bylo velké město.

Vmísil se do davu, večerní ulice se hemžily civilisty. Ještě jednou zkontroloval mapu v mobilu. Šel správně, rozhodně šel správně. Svým způsobem byl nervózní. Což se v podstatě dalo čekat. Poslední kontrola, než zvedl hlavu a pohledem přeměřil nízkou budovu. Byl si jistý, že je na správném místě. Ať už za to mohl policejní instinkt nebo nezaměnitelných pach rybiny.

Posadil se do restaurace, objednal si kávu. Zkontroloval čas. Musel čekat. Budovu našel dříve, než očekával, takže mu zbývalo minimálně půl hodiny času. Nakrčil nos. Dokázal si představit lepší místo pro schůzku. Káva v samotném centru rybí restaurace zanechávala na jazyku podivnou pachuť.

Netrpělivě poklepával na displej mobilu. Rozhodl se ukrátit čas utříděním plánů. Dnes už nemělo smysl odjíždět, autem to do Soulu potrvá minimálně tři hodiny, pokud bude doprava bez problému - a to není nikdy. Na jednu stranu to nevadilo, hotel měl zarezervovaný ještě na jednu noc, ale na stranu druhou by už zítra vážně potřeboval být zpět ve službě.

S tou myšlenkou zkontroloval zprávy, ale schránka byla prázdná. To ho uklidnilo jen částečně, byl si jistý, že by mu dal Jungwoo vědět, kdyby se něco dělo, ovšem šéfová to pokládala za zbytečné, když stejně nemohl nijak zasáhnout. Což vlastně byla pravda, ale i tak byl rád v obraze.

"Tváříš se, jako bys mě přišel zatknout."

Yuhwan zvedl pohled k pobavenému hlasu a jeho zamračená tvář okamžitě roztála v úsměvu. Taeha se vůbec nezměnil, stále měl svůj lehce provokativní pohled, snad jeho vlasy byly o něco delší a vzadu vpravo na čelisti měl drobnou jizvu, kterou Yuhwan nepoznával.

"Taky že jo," vrátil mu s úsměvem.

Přijal nabízenou ruku a rovnou si za ní přitáhl Taehu do krátkého objetí. Poněkud rozpačité gesto, ale Taeha ho beze slov přešel a posadil se naproti svému bývalému kolegovi.

"To je mi jasné."

Jak dlouho se neviděli, čtyři roky? Bylo samozřejmé, že když mu Yuhwan najednou zavolal a chtěl se sejít, nebude to kvůli přátelskému klábosení.

"Tak co se děje?" zeptal se, když si objednal vlastní kávu a prohodili několik slov na účet restaurace a Taehově nové práci.

"Potřebujeme pomoct," připustil Yuhwan poměrně neochotně.

"Ode mě?"

"Ze shora mě pro tebe poslali."

Taeha se uchechtl. "To zní, jako bys byl posel smrti."

Yuhwan s povzdechem vytáhl složku papírů. "Není to zas tak daleko od pravdy."

Taeha složku přijal, ale neotevřel ji. Váhavě ji svíral v dlaních a na čele se mu vytvořila vráska.

"Víš, že už vrahy nechytám," upozornil ho, než se konečně rozhodl do papírů nahlédnout.

"Vím. Opékáš lososy," ušklíbl se Yuhwan.

"A jsou výborný, nechápu, proč sis nedal," zamumlal Taeha nepřítomně, zatímco očima klouzal po papírech. "Proč přesně tohle dostalo vaše oddělení? Myslel jsem, že vás po té veřejné slávě, co následovala doktorův případ, specializovali na vraždy a jiné komplikované případy."

"Čti dál," vybídl ho Yuhwan.

"Sebevražda," okomentoval to Taeha bez zájmu.

"Tři."

"A?"

"Všichni se utopili."

Taeha protočil oči. "A nech mě hádat. Jinak spolu nemají nic společného, ale okolnosti jejich smrti jsou nadmíru záhadné."

Yuhwan se pousmál. "Naopak. Jsou to téměř sousedi, všichni bydlí ve stejné čtvrti. A okolnosti nebyly nijak zvláštní, prostě jednoho dne bezdůvodně skočili do řeky."

"Jako fakt?" pozvedl Taeha obočí.

Yuhwan přikývl. "Vedení má podezření na nějakou sektu. Poslední dobou se to jimi hemží všude."

Taeha odložil papíry. "A co to má společného se mnou? Říkal jsem ti už do telefonu, že se vracet odmítám."

Byl spokojený. Sice plán na vlastní bistro selhal už v základech, ale vyučil se, měl příjemného šéfa. Nulové společenské postavení, nikoho nezajímalo, co dělá po práci, kam chodí, nebo s kým spí. A hlavně… jeho minulost s sebou nesla vinu, které odmítal čelit.

"Jak jsem říkal, vedení tě vybralo. Potřebujeme v týmu každou ruku. A tys pomohl vyřešit nejsofistikovanější případ, s jakým naše policie kdy přišla do styku."

Taeha se uchechtl, když Yuhwan tak honosně zarecitoval větu, kterou tak dlouho omývala média.

"Taewoon mě chce zpátky? To si musím napsat do deníčku."

Yuhwanův výraz se změnil. Potemněl.

"Hodně věcí se změnilo, cos byl pryč."

Taeha tázavě pozvedl obočí, ale zatvrdil se dřív, než otázka stihla opustit jeho rty.

"To je jedno. Mrzí mě, že nevíte, co s případem, i žes sem jel zbytečně, ale já s policií skončil."

"Taeho…"

"Ne."

Odložil prázdný hrnek od kávy, mávl na servírku.

"Pokud chceš, můžeme zajít ještě ke mně, rád si popovídám, ale… ne. Fakt. Trvalo mi celkem dlouho, než jsem se z toho dostal."

"Potřebujeme tě."

"Nemáte dost lidí?" prskl nepříjemně. "Takových, co nejsou v důchodu."

Yuhwanovi se ve tváři nehnul ani sval. "Po určitých událostech podobné případy zůstávají za hranicemi osmého sektoru."

Taeha mu mlčky opětoval pohled. Byly to už čtyři roky a policie se očividně pořád nevzpamatovala z toho, že za nejhorším případem za posledních dvacet let stál někdo zevnitř. Nebylo to jen o důvěře. Média tehdy dost zpochybňovala jejich kompetenci. Nemohli se dovolit udělat stejnou chybu dvakrát. Ne v takhle krátkém časovém úseku.

Taeha zavrtěl hlavu. "I tak ne, promiň."

Přišla servírka, Taeha zaplatil. Mlčky vyšli z restaurace, Yuhwan ho nepřestával propalovat pohledem. Taeha v duchu doufal, že narazí do dopravní značky.

"Navíc o případu nic nevím," začal se znovu bránit, aniž by Yuhwan cokoli řekl. "Fakt by pro vás bylo lepší prošetřit a přibrat někoho, kdo byl u toho už od začátku."

"To je právě ten problém," promluvil Yuhwan. "Potřebujeme cizí tvář."

"Cože?"

"Někoho, kdo se do té čtvrti nastěhuje. Informace přímo od zdroje. Ale nás už tam znají, díky vyšetřování jsme tam denně. Ty jsi z venku jediný, komu můžeme věřit."

"Fakt po mně chceš, abych se vrátil k práci, kterou jsem přísahal, že už nikdy dělat nebudu, jen abych se nastěhoval vrahovi přímo pod nos a dělal tajného informátora?"

Yuhwan se zašklebil. "Když to řekneš nahlas, zní to fakt blbě."

Taeha si povzdychl. "I tak. Vzkaž Taewoonovi, že se omlouvám, ale prostě ne."

Yuhwan uhnul pohledem, poprvé za celou dobu. "Taewoon s námi už není."

To Taehu šokovalo natolik, že zapomněl předstírat nezájem. "Cože?"

"To je na dlouho."

Tentokrát mu pohledem vypaloval do hlavy díru Taeha. Nedokázal si to představit. Jakkoli se se šéfem nemuseli, jakkoli byl netolerantní, protivný a nesympatický, pořád byl základním kamenem týmu.

"Co se stalo?"

Nedokázal tu otázku zastavit.

Yuhwan jen zavrtěl hlavou. "To je jedno, měl bych jít zpátky, je pozdě. Chci ráno vyrazit dost brzy, abych byl na osmou v Soulu."

"Yuhwane," oslovil ho Taeha váhavě a snad poprvé v tom Yuhwan slyšel svého parťáka. Toho, se kterým po večerech vysedávali a probírali nejnemožnější hypotézy, se kterým vždy po ránu snídal. Než se to všechno posralo.

"Prostě si to promysli, jo?" poprosil Yuhwan, aniž by se na něj znovu podíval.

"Nechci se do toho znovu zaplést," zašeptal Taeha. "Udělal jsem už dost chyb."

"Neříká se, že právě jimi se člověk učí?" koukl na něj Yuhwan konečně, ale v jeho očích bylo něco špatně. Něco tam chybělo.

"Ne, když za ně zaplatí lidským životem."

"Jak dlouho si to plánuješ vyčítat?" zeptal se Yuhwan a možná v tom bylo i něco podrážděného.

"Byla to moje chyba."

"Byla to nešťastná shoda náhod."

V Taehovi se něco vzedmulo. "Ne, mohl jsem za to já! To já tam ten zatracený vzorek přinesl!"

"S nejlepšími profesionálními úmysly."

"Nebyl pravý," hlesl Taeha tiše. Stálo ho to nespočet depresí a šestnáct sezení u psychologa, než by schopný říct to nahlas. "Ten vzorek nebyl pravý. Byl to podvrh. Celý to byl jen plán, podělaný od samého začátku."

Čekal šok, čekal zlost, čekal otázky. Yuhwan ale neudělal nic.

"Já vím."

A ta dvě slova se Taehovi zabodla přesně mezi žebra.

"Cože?"

Jeho hlas byl sotva hlasitější než šepot.

"Věděl jsem to, celou dobu. Všiml jsem si už na pitevně, kdy jsi Kim Sanjunovi vytrhl několik vlasů. Stejně jako jsem viděl, žes to tam v té pekárně podvrhl."

"Proč jsi nic neřekl?"

Yuhwan pokrčil rameny. "Důvěřoval jsem tvojí intuici. A taky jsem byl na tvém seznamu podezřelých. Navíc jsem chápal, proč to děláš - a tvůj plán mi přišel jako dobrý nápad, byla to nejjednodušší metoda, jak zjistit, jestli za tím stojí někdo od nás."

"A Catherine za to zaplatila."

"Cathy byla ve špatnou chvíli na špatném místě."

Taeha se s povzdechem odvrátil. "To už je jedno. Nic to na věci nemění."

"Na tom, že se nechceš vrátit, nebo na tvém přesvědčení, že to byla tvoje chyba?"

"Na obojím. Já vím, že tobě to připadá… neříkám, že v pořádku, chápu, že tys ji znal déle, byli jste přátelé, ale…" stočil k němu pohled. Tolik unavený pohled. "Prostě jsem ji zabil. Moje rozhodnutí ji připravilo o život. A to nezměním."

Yuhwan mu pohled opětoval. Už několik minut stáli uprostřed chodníku a nehnuli se z místa.

"Chápu," promluvil nakonec.

"Díky."

"I tak se nad tím zamysli."

"Není moc nad čím."

Yuhwanovy rty se zvedly v úsměvu. "Já vím, že když půjdeš, tak jí život nevrátíš, ale… mohl bys pár dalších zachránit."
Taeha se nepohnul, vypadal, jako by zamrznul v čase. Yuhwan se otočil k odchodu.

"Budu odjíždět kolem čtvrté," houkl na něj přes rameno. "Zavolej, kdyby sis to rozmyslel."

 


Komentáře

1 Hatachi | Web | 3. srpna 2017 v 13:59 | Reagovat

Opravdu si to Taeha nerozmyslí? Zcela jistě by jim pomohl a zachránil by tím mnoho jiných lidí.
No jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál, ať už s Taehou nebo bez něj. Těšim se na další díl. Děkuju...

2 Rose | 3. srpna 2017 v 15:07 | Reagovat

Beztak si to rozmyslí :D nedá mu to :D děkuji moc za Taipana, moc jsem se na něj těšila :) díky ještě jednou :)

3 Háťa | 3. srpna 2017 v 15:21 | Reagovat

Začíná období, kdy se budu těšit na čtvrtky! ˇˇˇ :3 :3 :3

4 Jannie | 4. srpna 2017 v 14:42 | Reagovat

Piš?!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|

Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Využíváme youtube | google | tumblr | instagram | facebook | ask.fmlayout by: purple-line.blog.cz

Výsledek obrázku pro lr whisper gifVýsledek obrázku pro lr whisper gifVýsledek obrázku pro lr whisper gifVýsledek obrázku pro lr whisper gif

~icons by iconarchive.com~