Perfect || 25. kapitola

7. ledna 2017 v 1:07 | Kami |  Perfect



Jihun seděl na pohovce, zkoprněle sledoval televizní obrazovku. Hlavou mu prolétla myšlenka, kolik tady strávil hodin jako dítě. V dobách, kdy se ještě nedalo všechno dohledat na internetu, kdy vstával v šest ráno a nahrával si kreslené pohádky na videokazety.

Byly to příjemné myšlenkové pochody pro potlačení paniky, co v něm nevyhnutelně narůstala. Hyeyeon se konečně povedlo propojit foťák s televizí, takže momentálně promítala fotky z jejich svatební cesty. Nebyli daleko, jen asi sto kilometrů na jih, malé město, zasněžené domky a vlastně to celkově vypadalo jako snímky z vánoční pohádky. Byla nadšená. A Jihun byl za to neskutečně vděčný, protože původně chtěla do Tokia, ale nakonec z toho nic nebylo, protože máma strávila několik hodin na internetu a pak jí oznámila, že v těhotenství prostě letadlem létat nebude. Ve výsledku Hyeyeon nevypadala, že by si na cokoli stěžovala.

Což nic neměnilo na faktu, že by se atmosféra dala řezat motorovou pilou. Jihunovi se povedlo ve jménu pracovního vysílení vyvléknout ze společně strávených Vánoc. Takže strávil svátky doma a koukal s Heejunem na stupidní rodinné filmy a nejspíš nikdy nebyl spokojenější. Ale ze Silvestru se už vykroutit nemohl a momentálně měl pocit, že mu někdo drtí žaludek v kleštích.

Nemohl tvrdit, že by s rodinou od svatby nemluvil. Máma volala, jestli přijde na Vánoce. Řekl, že zjistí, jak to bude mít s prací, protože ji nedokázal odmítnout rovnou. Vlastně ji nedokázal odmítnout vůbec. Raději zavolat rozčilenému tátovi, než mámě oznámit, že doopravdy nechce dojet na Vánoce.

Táta se choval normálně. Nejspíš oba předstírali, že se nic nestalo. Takže těžko říct, proč v obývacím pokoji klesala pomyslná teplota pod bod mrazu. Snažil se soustředit na fotky. Nedařilo se mu to.

S omluvou zmizel v kuchyni. Potřeboval pauzu. S povzdechem se posadil na židli a skryl obličej v dlaních. Pálily ho oči, co dostali v práci poslední velký projekt, moc toho nenaspal. Lépe řečeno, naspal by, kdyby netrávil většinu času s Heejunem a nepracoval v noci.

"Zdrhnul jsi v nejlepším," ozvalo se ode dveří o několik minut později. "Abych si to nevzala osobně."

Jihun nemusel zvedat hlavu, aby si dokázal představit sestřin pobavený pohled.

"Jsem unavený."

"Fakt? Kdo tě tak unavil?"

Tentokrát už oči zvedl, aby ji mohl obdařit silně kritickým pohledem. Hyeyeon s usměvavou ignorací přešla ke kuchyňské lince.

"Není to nebezpečný?" zeptal se s pozvednutým obočím, když Hyeyeon vhodila do hrnku třetí lžičku kafe.

"Nemluv jako máma. Už z toho šílím."

Jihun se zašklebil. "Tak víš co, musí si to užít."

Hyeyeon si povzdychla, dala vařit vodu a posadila se vedle Jihuna. Ten zpozorněl. Nestávalo se často, aby sestra upustila od svého rázného přístupu.

"Co se děje?" zeptal se narovinu.

"Nic moc, jenom jsem se pohádala s tchýní."

"Už zase?"

Hyeyeon mu věnovala útrpnou grimasu a vstala, aby zalila kafe. Jihun do toho zbytečně nerýpal, věděl, jak špatné vztahy Hyeyeon má se Seungjunovou rodinou. Nemohla za to, Seungjun měl bohužel přesně ten typ matky, která byla přesvědčená, že pro jejího andělského syna není žádná dost dobrá.

"Ty, Jihune," ozvala se po chvíli, když se i s kafem vrátila ke stolu.

"Hm?"

"Přemýšlela jsem," začala opět s neobvyklou vážností. Musela být doopravdy vyčerpaná. "Kdybych někdy potřebovala hlídání, mohla bych ti dát vědět?"

"No, moc zkušeností nemám, ale proč ne?" odpověděl trochu zaraženě.

Sice si z toho dělali srandu už od doby, co sestřino těhotenství proniklo do všeobecného povědomí, ale tohle bylo poprvé, co ho ohledně podobného tématu oslovila vážně.

Sestra mu věnovala téměř zakřiknutý úsměv. "Díky."

"Co se stalo?"

"Jen se mi to poslední dobou všechno rovná v hlavě. V práci chtěli vědět, jak dlouho budu na mateřský. Neumím si představit, jak budu po šéfovi chtít, aby mi dal volno, kdykoli malé omarodí. Mámě si ani nedovolím říct, nezvládla by to zdravotně, i tebe jsem v podstatě vychovávala já, a to byla o dvacet let mladší. A Seungjunova máma…"

"Hele, klid," přerušil ji Jihun, protože sestřin hlas se začínal nebezpečně chvět. "Nemám problém pracovat z domova, takže i kdybys potřebovala na delší dobu hlídat, zvládne se to."

Hyeyeon se vděčně usmála. "Děkuju."

Několik chvil tam mlčky seděli. Hyeyeon pila kafe.

"Co ty, srabíku?"

Jihun střelil pohledem po jejím provokativním úsměvu. A to už mu jí začínalo být skoro líto. Bestie.

"Prý jsi nedorazil na Vánoce," pokračovala sestra vesele.

"Chceš mi to i ty vyčítat?"

"Ne, chci detaily."

"Proboha."

Jihun měl co dělat, aby opět neskryl obličej v dlaních. Tentokrát z úplně jiného důvodu. Nevěděl, co si Hyeyeon představovala, a nebyl si jistý, že to chce vědět.

Odkašlal si. "Vánoce byly uvolňující. Byl jsem s Yuji nakupovat, když začaly výprodeje."

Hyeyeon málem vyprskla kafe a věnovala mu tak kvalitní chceš-umřít-pohled, že se Jihun neubránil smíchu.

"Heejun byl s námi," dodal. "Chtěla ho poznat."

Hyeyeon pozvedla obočí. "A co na to Heejun?"

Jihun se ošil. "No, nejdřív říkal, že jde se mnou, jen aby mě měl pod dozorem. Ale pak mi to přišlo celkem v pohodě."

"Vzal si svého přítele na rande s bývalou přítelkyní. Možná je dobře, že jsi obvykle takový přizdisráč, ty když nabereš odvahu, měníš se skoro v psychopata."

"Co to je za slovník, Hyeyeon," promluvil hlas ze dveří a Jihun měl pocit, že ho někdo kopnul do břicha.

Olověnou podrážkou.

"Promiň, tati," odpověděla a pro jednou si odpustila všechny poznámky, protože jí pod stolem Jihun zaryl nehty do stehna.

Táta přešel k lednici, vyndal lahev s minerálkou. Hyeyeon svázala s Jihunem pohled a kývla ke dveřím. Mám odejít? Jihun prudce zavrtěl hlavou. Nenechávej mě tu.

Jihun cítil, jak mu buší krev v uších. Do hlavy se hrnulo horko. Žaludek se svíral v křečích, měl pocit, že se pozvrací. Teď ne.

"Jihune?" oslovila ho sestra něžně.

Jihun ji nevnímal. Zoufale bojoval s nastupujícím záchvatem paniky.

"Jihune, bolí to," pokračovala stejně měkkým tónem.

To ho probralo, alespoň natolik, aby si uvědomil, že pořád tiskne její stehno. Uvolnil stisk. Dýchat. Hlavně dýchat.

"Chlapče, jsi v pořádku? Celý se třeseš," připojil se druhý hlas.

Jihun se nebyl jistý, jestli ho to uklidňuje, než ještě víc bičuje k panice. Ruce na jeho ramenou rozhodně nepatřily Hyeyeon. Teď rozhodně pociťoval paniku.

Něžný stisk na rukou. Ten Hyeyeon už patřil. Vytáhla ho do stoje, z dosahu pevného sevření. Nechal se, přestože přes slabost v kolenou málem zkolaboval.

"Půjdeme na chvíli na vzduch," oznámila Hyeyeon spíš tátovi, protože Jihun nevnímal.

Dýchat. Hlavně dýchat. Nebrečet. Jenom dýchat.

Promiň, chlapče.

Jihun nedokázal rozlišit, jestli ten tichý, smutný hlas fakt slyšel, nebo si ho jen domyslel. Konsternovaně se oblékl do kabátu, mráz pro něj byl jako facka. A nejspíš tu právě potřeboval.

Mlčky šli asi patnáct minut, jen se brodili sněhem, míjeli ulice, ve kterých si hráli jako děti.

"Lepší?" zeptala se Hyeyeon, když jí přišlo, že se Jihun relativně uklidnil.

"Jo, díky."

Byla to pravda jen částečně. Z tohohle se bude vzpamatovávat ještě hodně dlouho. Tisíckrát si představoval, jak to tátovi řekne. Tahle možnost na jeho seznamu nebyla.

"Stejně to tušil," poznamenala Hyeyeon, která hádala, jakým směrem míří Jihunovy myšlenky.

Jihun se napjal. Neodpověděl.

"Věř mi," stála si na svém sestra. "Vždyť jsi ho viděl, ani nebyl v šoku."

Jihun to nekomentoval. Nebyl si jistý, co k tomu říct. Ani nevěděl, jestli k tomu něco říkat chtěl. Pořád se klepal, cítil se slabě. A zoufale potlačoval bublající zlost. Ano, samozřejmě, že si všiml, že táta nebyl v šoku. Víc ho překvapila sestřina slovní zásoba. O to to bylo horší. Všechny ty roky, kdy do něj táta hučel, aby si našel nějakou milou, hodnou holku a usadil se. Raději by věřil, že táta netušil nic. Necítil by se tak zatraceně ukřivděně.

Když se vrátili, táta seděl u televize. Jenom vyměnil minerálku za plechovku piva. Máma o něčem diskutovala se Seungjunem v kuchyni, smála se. O scéně v kuchyni nejspíš netušila nic. Přisedl si zpět ke stolu.

"Hyeyeon, to přece nemůžeš pít," zamračila se máma, když se Hyeyeon vrátila ke svému hrnku kafe.

"Mami…"

"Udělám ti čaj."

"To není fér, piju teď za dva, potřebuju dvojitou dávku kofeinu."

"A vyroste z něj stejně hyperaktivní pošuk, jako z tebe," prohodil Jihun mimoděčně.

Seungjun vyprskl smíchy, což asi neměl dělat, protože Hyeyeon vypadala, že ho něčím ubije. Atmosféra nabrala poměrně příjemný tón. Jihun se dokázal i trochu uvolnit. Hlavně dýchat.

"Brzy se zastav," přikázala máma, když se loučili. "Bydlíme kus od sebe a skoro tě nevídám."

"Promiň, mám hodně práce," omluvil se Jihun s úsměvem.

"Nesmíš se tak přepracovávat."

"Já vím, děkuju."

Objal ji. Působila v jeho náruči neskutečně křehce. Když se odtáhl, jeho pohled padl na tátu, který s ním od svého návratu nepromluvil ani slovo. Polkl. Klid. Dýchat.

Chtěl se odvrátit, obout se a konečně vypadnout. Zastavilo ho pevné sevření na paži. A než se stihl bránit, skončil v nekompromisním objetí. Táta pořád nic neříkal. Ale momentálně to bylo Jihunovi jedno. Zabořil obličej do jeho košile.

 


Komentáře

1 Hatachi | Web | 7. ledna 2017 v 1:21 | Reagovat

Tak už to má Jihun za sebou, ale jistě si to představoval úplně jinak. Ale nakonec to nebyla až taková katastrofa, jak původně čekal.
Jsem zvědavá, co bude dál. Těšim se na další díl. Děkuju...

2 eriana | 7. ledna 2017 v 1:24 | Reagovat

Hurá... coming out proběhl, byť asi neplánovaným způsobem. :) Díky moc za další díl, hodně štěstí u zkoušek a chuť do psaní, neskutečně se těším na pokračování!

3 Michiko | 7. ledna 2017 v 9:26 | Reagovat

Já nevím co říct, je to pořád tak skvělé :) Chudáček Jihun, je vážně roztomilý, snad to bude s tátou v pohodě. Vypadá to, že ho má opravdu moc rád.

4 KayTee | 7. ledna 2017 v 19:07 | Reagovat

Chlapec, který přežil coming out, on přežil, volejte sláva a tři dny se radujte!

5 Sairen | 7. ledna 2017 v 21:59 | Reagovat

Uhm, přečetla jsem to všechno naráz (ani nevím proč jsem se k tomu nedostala dřív? O.o)
Je to dokonalé...

6 Monnie | 8. ledna 2017 v 0:57 | Reagovat

Keby všetky coming outy prebiehali takto hladko život by bol hneď jednoduchší...

7 HaeHae | 8. ledna 2017 v 11:31 | Reagovat

"Možná je dobře, že jsi obvykle takový přizdisráč, ty když nabereš odvahu, měníš se skoro v psychopata." Tak toto ma úplne rozsekalo xD ale no chudák Jihun...na druhú stranu, asi je to tak dobre. Jeho taťka to aj tak vedel, len si to nechcel pripustiť...?

8 magical-miracles | 8. ledna 2017 v 13:31 | Reagovat

No... Tak toto nečekal nejen Jihun ale ani já :) Úžasný!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama