the fear lies, and you trust it || osmá kapitola

30. března 2016 v 0:05 | Kim Lula |  the fear lies, and you trust it

Původně měla být v této kapitole ještě scénka navíc, ale nějak jsem se rozepsala, takže jsem si ji nechala až na příště. Užijte si kapitolu.




Jongdae právě snídal, když mu začal zvonit mobil. Srdce mu poskočilo a dech se zadřel, když viděl jméno na displeji. Junmyeon hyung. Jongdaemu se do očí nahrnuly slzy. Rychle zamrkal, polknul knedlík v krku a spěšně hovor přijal.

"Hyung?" hlesl trochu přiškrceně.

"Jongdae, jak ti je? Jedl jsi už? Jsi v pořádku? Promiň, nemohl jsem zavolat dřív, museli jsme - "

"Hyung," přerušil ho Jongdae, na rtech úsměv, srdce bolelo. "Jím teď. A je mi dobře, jsem v pořádku. A já vím, neomlouvej se."

"Hm," udělal tiše Junmyeon. "A… jak to zvládáš? Víš… s nimi? Jsou k tobě… nechovají se…?"

Koutka Jongdaeho rtů se zvedla v úsměvu, střelil očima po Junsuovi. "Neboj se."

Chtěl mu říct, že jsou na něj moc hodní, ale bylo mu trapně říkat to před nimi. A tak rychle změnil téma. Vyslovil omluvu, která ho tížila na hrudi. Lítost nad Junmyeonovou kreditní kartou a nad starostmi, které mu tím přidělal, se ho odmítala pustit.

"To nebyla tvoje vina, nezlobím se na tebe," chvilka odmlky. "Ublížili ti moc?"

"Ne," odpověděl Jongdae a snažil se ignorovat bolest v boku a nepříjemné pnutí na poraněných dlaních. "Co potřebuješ?"

Jongdae věděl, že by mu Junmyeon nevolal jen tak. Ne, nebylo to tak, že by se Junmyeon nestaral. Ob prostě nemohl. A pokud mohl, musel k tomu dostat příkaz. Šťouchl hůlkami do měsíčku rajčete, posunul ho na kraj talíře a opět zpátky.

"Neví, že ti volám," řekl Junmyeon. "Udělali jsme ti nahrávku choreografie. Není to nic moc, ale… možná ti to pomůže se aspoň zorientovat, aby…"

Na tebe zase neřval.

Jongdae slyšel jeho nevyřčená slova. Pousmání bylo protkané smutkem a celé jeho tělo zaplavoval nepříjemný chlad - postrádal jeho náruč. Opět pocítil touhu zvednout se a běžet domů, za nimi. Pevněji stiskl mobil v dlani. "Tak mi to pak pošli, podívám se."

"Chanyeol už to šel poslat," odpověděl Junmyeon a pak si povzdechl. "Musím jít, shání se po nás Seunghwan hyung. Volal ti už Hyunkyun hyung?"

"Ještě ne."

"Tak ti ještě zavolá," oznámil mu Junmyeon. "Tak… drž se. Pokusím se ještě zavolat, až budeme sami."

Jongdae věděl, že to nebude tak jednoduché. Věděl, jaké to bylo, když odešel Wufan, Luhan i Tao. Hlídali je na každém kroku jako zločince. Chtělo se mu brečet, ten pocit přišel náhle - nepotřebný. Odříznutý. Když později koukal na jejich novou choreografii, pocit bezmocnosti se ještě znásobil. Díval se na sestavu a z těch kroků se mu dělalo nevolno.

"V pořádku?" zeptal se Junsu, když chlapec pouštěl choreografii podruhé.

Jongdae k němu vzhlédl, pokusil se o úsměv. "Jo, jen… je to…"

"Můžu?" vložil se do toho Wooyeong a přisedl si k Jongdaemu, aby mohl nahlédnout do notebooku, který mu před chvíli půjčil.

Jongdae cítil, jak se opěradlo za ním pohnulo - Junho se opřel vedle jeho hlavy, sledoval choreografii taky. Jongdae se cítil pořád bezmocněji. I kdyby se to chtěl naučit…

"Pěkné," zhodnotil Wooyeong, když video skončilo. "Máte dost těžké choreografie, ale - je ti dobře?"

Chlapec vypadal, že se brzy rozbrečí. Bude je jen zdržovat a oni kvůli němu budou muset trávit v tělocvičně o to víc času. Jeho představivost mu až příliš barvitě předhazovala scénář blízké budoucnosti. Kdo na to doplatí teď? Opět Jongin? Chanyeol? Sehun byl jen teď nemocný.

Stisk na rameni. Jongdae se setkal s Junsuovým pohledem.

"Já neumím tančit," promluvil nešťastně.

"No, to Junsu taky ne, jste oba spíš na zpěv," pokrčil rameny Junho.

Junsu neumí tančit?

"Každý máme něco," usmál se na něj Junsu, když si všiml toho pohledu. "Někdo umí tančit, někdo zpívat."

"Někdo obojí," prohlásil Junho a ze zad mu vyrašilo pomyslné páví peří.

"Možná sis nevšiml, ale já se ho snažím povzbudit…"

Junho na něj vypláznul jazyk. Jongdae seděl mezi Wooyeongem a Junsuem, Junha za zády, poslouchal jejich debatu a přemýšlel, jak je možné, že se najednou necítí tak neschopně.

"Ale ta choreografie není zas až tak složitá. Jestli chceš, můžeme ti s tím pomoct," vložil se do toho Wooyeong. "Aspoň pár kroků, aby ses pak chytal."

Dvojčata vzala Jongdaeho do tělocvičny v dormu. Byl to zvláštní pocit, když okolo sebe neměl Junsua, ale něco z onoho bezpečí, které v jeho přítomnosti vnímal, zůstalo, i když byl s těmi dvěma. Chvilku ohromeně zíral, když Wooyeong rozsvítil a odhalil chlapci rozměrnou tělocvičnu. Byla tak dvakrát větší než ta jejich. Jongdae opět pocítil něco - něco.

"Tak ukaž," Wooyeong položil notebook na podlahu, poskládal se před něj do tureckého sedu a opět zapnul choreografii.

Junho si dřepl vedle něj, chvíli si u toho s druhým klukem něco mumlali a Jongdae stál kousek od nich, trochu nejistě, nevěděl, co se od něj v tuto chvíli očekává, ale než začal být až příliš nervózní, oba se zvedli.

"Tohle bychom mohli zkusit pro začátek…?" náznak otázky, Junho přikývl. "Jednoduché a neublíží mu to."

Pak se oba otočili k Jongdaemu. Wooyeong kývl hlavou k jeho boku. "Bolí to ještě?"

"Už moc ne," zavrtěl hlavou Jongdae.

Prášky začaly účinkovat, ještě než opustili byt. Pořád to bylo nepříjemné, ale mohl se s tím hýbat. A stejně trénoval už i v horším stavu. Teď se cítil poměrně dobře.

"Tak začneme."

Ukázali mu několik pohybů, které si Jongdae pamatoval z videa, pár krát mu je zopakovali jeden po druhém, a Jongdae se pokusil je napodobit. Připadal si jako dřevo, obzvláště vedle těchto dvou. Už na první pohled bylo poznat, že jsou vynikající tanečníci. Cítil se vedle nich úplně nepoužitelně.

"Počkej," zastavil ho Junho, když chlapec opakoval pohyb po Wooyeongovi.

Starší kluk k němu přišel, položil mu dlaň na rameno. "Uvolni ramena, ruku trochu níž, takhle, a ta otočka musí být trochu jistější a stabilnější - moc rychle jsi přenesl váhu na levou nohu, proto jsi klopýtl…"

Jongdae naslouchal jeho hlasu, nechal s sebou manipulovat, přestože pro něj bylo ze začátku těžké se soustředit, když se ho Junho dotýkal, ale starší nejspíš postřehl a poznal to, protože se jeho doteky zredukovaly jen na ty nejnutnější. Jongdaeho na jazyku svrbělo poděkování, ale mlčel.

Strávili v tělocvičně asi dvě hodiny, když rána na boku začínala opět bolet. Snažil se to na sobě nedat znát. Nejspíš byl až moc špatný herec. Nebo prostě jen oni byli až příliš vnímaví.

"Na dnešek to stačí, půjdeme nahoru," ukončil jejich lekci Junho.

"Myslel jsem, že ti to půjde hůř, když jsem viděl, jak na to video koukáš," usmál se na něj Wooyeong. "Překvapil jsi mě."

Jongdae cítil, jak mu hoří tváře. Rychle sklopil pohled k podlaze.

"Tak jdeme," Junho s notebookem pod paží už stál u dveří, dlaň na vypínači.

Procházeli okolo dveří, které byly určitě zavřené, když šli do tělocvičny. Jongdae zaslechl rány, které se zpoza nich ozývají, a zvědavost ho přinutila zpomalit a natáhnout krk. Junho, který šel za ním, se pro sebe usmál, taky stočil pohled ke dveřím.

"Chceš se kouknout?"

Jongdae byl až příliš zvědavý, co se za dveřmi děje, než aby odmítl. Za dveřmi byla posilovna. Mnoho strojů, z nichž Jongdae některé viděl jen ve veřejných posilovnách nebo v obchodech. U většiny z nich si nebyl přesně jistý, na co slouží. V tuto chvíli to stejně nebylo důležité, protože veškerá jeho pozornost se přesunula ke dvěma mužům - přesněji k Chansungovi a Nichkhunovi. Oba jen v teplákách, stáli naproti sobě, pohledy zaklestěné do sebe. Chansung vyrazil vpřed, zaútočil. Nichkhun vykryl jeho ránu, rychle se otočil, vykopl. Jongdae zíral na střet bojových umění. Vždy ho to fascinovalo, a rád sledoval při tréninku Taa, když byl ještě s nimi. Ale tohle bylo jiné. Jongdae v jejich boji shledával cosi děsivého, i když tomu nerozuměl, nedokázal se zbavit pocitu, že se ani jeden z nich nedrží zpátky. Že by si mohli vzájemně opravdu ublížit. Přinutil se na okamžik od nich odtrhnout pohled, podívat se na Junha a Wooyeonga.

"Sázím na Chansunga," prohlásil zrovna v tu chvíli Junho.

"O co?" chytil se okamžitě Wooyeong.

"Nádobí?"

Wooyeong sledoval, jak Chansung dva kroky ustoupil, když po něm Nichkhun vystartoval, a ušklíbl se: "Beru."

sedmá kapitola | devátá kapitola
 


Komentáře

1 Michiko Michiko | 30. března 2016 v 7:18 | Reagovat

Oni jsou tak fajn, pořád se usmivam když to čtu :) super :)

2 Nagasaki Nicolca Nagasaki Nicolca | Web | 30. března 2016 v 12:06 | Reagovat

"Někdo obojí." Haha, Junha si v tu chvíli nešlo živě nepředstavit. :D
[1]: Jak píše kolegyně nade mnou, ta nálada tam je tak milá a hezounká, že s každým dílem stále napjatěji čekám, kdy se něco posere.
PS: Sázím na Taecyeona. (Čistě proto, že tam není... Já totiž nechci být nařčena z nadržování Nichkhunovi... A VŮBEC nejde o to, že Nichkhuna s Chansungem páruju... (ne, že bych ho s někým nepárovala))

3 Hatachi Hatachi | Web | 30. března 2016 v 19:08 | Reagovat

To je tak skvělé. Culím se tady u toho jako debílek.
Kluci z 2PM jsou skvělý. To, jak se o Chena starají, je naprosto úžasný. Ale takovouhle péči by si zasloužili všichni z EXO.
Moc se těšim na další díl...

4 Deny Deny | 30. března 2016 v 20:06 | Reagovat

Kluci jsou jako Chenovi tátové.. je roztomile jak se o neho staraji xD tesim se na pokracovani

5 Karin Karin | 30. března 2016 v 21:28 | Reagovat

Povídka je moc hezká kluci se k Chenovi moc hezký chovají.

6 Saia Saia | 31. března 2016 v 18:26 | Reagovat

Zamilovávam sa s každou kapitolkou viac a viac.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Dovolená v Jižní Koreji
Psal se rok 2018, sedmého ledna, neděle. Bylo chladno a deštivo a většina obyvatelstva... číst dál
Pravidla kpopu
1. Miluj svého oppa, dokud si nenajde slečnu. V takovém případě ho můžeš zabít... číst dál
O autorech a povídkách
Všechno, co zde zmíním, lze jednoduše dohledat v učebnicích i na internetu... číst dál
Život pokladní
Rozhodla jsem se sepsat v bodech, co mě na vás jako na zákaznících rozčiluje nejvíc... číst dál


Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Every life is a pile of good things and bad things. The good things don't always soften the bad things, but vice versa, the bad things don't necessarily spoil the good things or make them unimportant.
- Doctor Who
Výsledek obrázku pro jonghyun gif
Výsledek obrázku pro jonghyun gif
zdroje: youtube | google | tumblr: 1; 2; 3;... | instagram | facebook | iconarchive | deviantart | etc

~biases of admins/authors~
Výsledek obrázku pro heechul gifVýsledek obrázku pro taemin gifVýsledek obrázku pro daehyun gifVýsledek obrázku pro hongki gifSouvisející obrázek