Butterflies With Punctured Wings || Chapter 2 (1/4)

12. února 2016 v 22:09 | Kami |  Butterflies With Punctured Wings

Děkuju za spolupráci s anketou, děláte mi radost. Znovu prosím - neklikejte víckrát, ať mi to nezkresluje přehled. A užijte si čtení.

Autor: AlexisDevanne
Překlad: Kami
Odkaz na originál: zde



Podle toho, co Liam vyčetl, bývaly časy, kdy Zemi obývalo devět miliard lidí. Naposledy, kdy počítali obyvatele, zůstávalo pouhých dvanáct milionů. Popravdě se Liamovi těžko věřilo, že lidská populace kdy dosahovala miliardy - a už vůbec si nedokázal představit, jak muselo vypadat devět.

Většina obyvatel Severní Ameriky žila pod jednou z pěti Kopulí - které měly kapacitu pro pouhých osm set tisíc lidí. Liam nevěděl, jak na tom byl zbytek světa, ale ti, kdo neměli štěstí a nedostalo se jim pohodlného života pod Kopulí, museli bojovat o přežití v tom, co zbylo po poslední válce.

Poslední válka se datovala zpět do roku 3548, takže asi o šedesát let dřív. A i teď - přes velmi podrobnou a jasnou dokumentaci - nemohl Liam uvěřit, že bylo něco jako zombie epidemie. Nikdy nic podobného neviděl a vážně sotva věřil, že něco podobného existovalo. Ale historie to udávala jako fakt. A tvrdila, že virus byl více jak padesát let vymýcen - a všichni naočkovaní.

Ovšem, ať už to bylo ze strachu z okolního světa nebo čistě z lenosti vlády, většina obyvatelstva zvolila zůstat v karanténě pod Kopulemi. Jen ti, co byli považováni za lidský odpad, byli vypovězeni ven. Takže nebylo divu, že všichni, které Liam za svůj život tam venku potkal, byli svým způsobem zločinci.

Lidé, kteří žili venku, neměli žádná práva, byli vyhoštění, nevítaní, výkaly civilizace. Většina lidí pod Kopulemi je nazývala podřadnými, protože nebyli ani natolik důležití, aby si vysloužili nějaký oficiální název.

Liam ovšem věděl, že tady venku se ten název nepoužívá. Přitahovalo to pozornost a pod Kopulí narození podřadní málokdy dlouho přežívali.

Život venku nebyl navzdory všemu očekávání tak dobrý, jak si Liam myslel, a poslední měsíc přežíval víceméně na odpadcích. A i přes tolik zdecimovanou populaci v jednom kuse narážel na jiné osoby. A vždy to nějakým způsobem skončilo tak, že Liam prchal, aby si zachránil život. Upřímně řečeno, Liam byl přesvědčený, že bude pravděpodobně mrtvý a roztrhaný hladovými krysami dřív, než se dožije pět a dvaceti. Takový svět prostě byl.

Pardon, jaká že byla pointa? Oh, ano. Pointou bylo, že Liam nebyl jednoduše zvyklý usadit se na delší dobu na nějakém místě, protože se vždy objevil někdo, kdo byl přesvědčený, že si jeho teritorium zaslouží víc. Stejně jako s nikým nezůstával déle než pár hodin - a už vůbec se v cizí přítomnosti nedokázal uvolnit. Bez ohledu na to, kam šel, vždycky byl tím novým členem skupiny. Takže když se věci posraly, nikdo k němu nepociťoval žádnou loajalitu.

A věci se posraly vždycky. Jako třeba teď.

"Myslel jsem, žes říkal, že tady žádné ursidy nejsou!" vykřikl Liam, když se po něm čtyřoká stvůra ohnala mohutnou tlapou, očividně s cílem utrhnout mu hlavu. Liam se sehnul právě včas a zuřivě se plazil suchým listím, aby se dostal co nejdál.

"Neměly tu být!" odpověděl Scott, který se náhle zjevil před Liamem a jedním rychlým pohybem strčil zvířeti do tlamy dýmovnici, co explodovala v momentě, kdy se do ní zaryly ostré tesáky.

"Nenávidím medvědy," slyšel Scottovo zamumlání, když ho starší chytil za loket a táhl ho pryč.

Nejspíš zadrmolil i omluvu, když jeho paži stiskl, ale v danou chvíli nemohl být Liamovi jeho vlastní odpor k fyzickému kontatu více ukradený. Přežití bylo vždycky Liamovou hlavní prioritou.

Na útěku Liam běžel s jednou rukou nataženou před sebe, ze strachu, že narazí do stromu, se vším tím kouřem, co je zahaloval. Naštěstí Scott nejspíš znal místní lesy doopravdy dobře, protože se jim povedlo prchnout bez jediného škrábnutí.

Když konečně vyběhli z lesa, Liam padl na kolena a téměř políbil zem, šťastný, že byli konečně pryč.

Scott se předklonil, ruce na kolenou, lapal po dechu. Potom se otočil na Liama a zašklebil se.

"To byla celkem sranda, co?" zeptal se, čímž si zasloužil značně vyjevený pohled. "Dobrý způsob, jak se zahřát."

"Ty jsi psychopat," vrátil mu Liam rozčileně. "Kdo se proboha takhle vrhne na ursidu? Jsi snad sebevrah?"

"Chtěla tě napadnout," namítl Scott, zmatený Liamovou zlostí. "Musel jsem něco udělat."

"Tak až budeš chtít něco udělat příště, dělej to z bezpečné vzdálenosti! Nemusel jsi chodit tak blízko, pokud jsi po ní hodlal házet dýmovnice! Protože kdyby se ti něco stalo, věř mi, že bych jen popadl batohy a prchal, jelikož fakt nemám čas starat se o nějakého šílence!"

Scott se na něj mračil, ale Liamovi to bylo jedno. Devatenáctiletý myslel svá slova vážně, a pokud byl Scott přesvědčený, že může fungovat jako Liamova stráž dvacet čtyři hodin denně, měl by se už vzapamatovat. Nebyli přátelé a Liam by vážně ocenil, kdyby se Scott podle toho už začal chovat.

"Některé nové fráze jsou fakt směšné," vypadlo ze Scotta a v danou chvíli to nejspíš bylo to nejabsurdnější, co mohl vypustit z úst.

"Cože?"

Liam by lhal, kdyby tvrdil, že si už dřív nevšiml Scottovy poněkud zvláštní slovní zásoby. V některých výrazech se fakt ani trochu nechytal. A taky si byl jistý, že Scotta slyšel nazvat ursidu medvědem, nebo něčím podobně směšným. Když nad tím přemýšlel, celkově bylo Scottovo používání retro-frází dost zvláštní.

Liam se cítil zaraženě, protože byl na jednu stranu na Scotta ještě pořád naštvaný. Na druhou přemýšlel, jestli Scott rád četl. Kde jinde by pochytil podobný slovník?

Proč musí být Scott tak frustrující?

"Jsi cvok. Doufám, že to víš," řekl Liam a vstal, aby zkontroloval, jestli nic neupustil. Uvolnil se, když našel paralyzér v bundě, kde ho i nechal. Přestože byl proti ursidě k ničemu, už jen pro jejich odolnost vůči bleskům, proti lidem se hodil vždycky.

"Povýšil jsem z magora?" zeptal se Scott zpoza Liama.

Mladší se otočil, chtěl ho podrážděně opravit, protože si byl jistý, že ho nazval šílencem, ne magorem, ale zastavil ho Scottův pobavený úsměv. Proč se zase usmívá? Liam to nechápal. Stejně jako nechápal, proč mu ve vší absurdnosti srdce bilo jako o závod. Nemohl se přece bavit jen tím, že s ním mluvil. Nebo se ho snažil ponížit? V tom případě ho Liam nehodlal nechat vyhrát.

Liam zatnul zuby, otočil se a vykročil vpřed. Scott ho musel doběhnout, ale když se tak stalo, Liam zpomalil a nechal se vést, protože neměl nejmenší tušení, kam vlastně jdou.

Nějakou dobu kráčeli v tichu a Liam cítil, jak se postupně uklidňuje. Rychle se ohlédl, aby se ujistil, že je nikdo ani nic nepronásleduje a potom zaměřil pozornost na Scottův zátylek.

Mimo Kopule neexistovala žádná doprava, takže pokud člověk někam chtěl, musel tam dojít pěšky. To představovalo riziko především v případě ohrožení.

Fakt, že byl Scott nepochybně rychlejší než on, ho neznervózňoval tolik, kolik by nejspíš měl. Liam stále netušil, o co Scottovi jde. Kdo ví, mohl to být ve skutečnosti kanibal, co jen hraje vřelého společníka, aby ho nalákal do svého doupěte. A Liam by mu rozhodně nedokázal utéct. Jedinou výhodou byl jeho paralyzér, kterému se ovšem Scott dokázal bravurně vyhnout, když se ho na něj pokusil použít naposledy.

Tak proč nejsem nervózní?

 


Anketa

Butterflies With Punctured Wings

čtu 100% (88)

Komentáře

1 Michiko Michiko | 12. února 2016 v 23:02 | Reagovat

Líbí se mi to čím dal víc a už mám ta sebou první díl teen wolf :D

2 Mira Mira | 13. února 2016 v 12:04 | Reagovat

:D !!

3 Karin Karin | 13. února 2016 v 20:40 | Reagovat

Perfektní jen by mě zajímalo kdo je Sccot.

4 Alexis Devanne Alexis Devanne | 15. února 2016 v 17:54 | Reagovat

I don't understand Czech, but I approve of this translation! And 42 new readers? This makes my heart dance with joy. Thank you Kami for your effort :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama