Absolutno || 7. kapitola

25. června 2015 v 6:57 | Kami |  Absolutno



Geunsuk s povzdechem odložil notebook na konferenční stolek a zvedl knížku, co bezvládně skončila na podlaze. Nechtěl si na něm vylévat zlost. Ale to neznamenalo, že si může takhle dovolovat. Musí se naučit respektovat určité hranice. A Hongki je dnes rozhodně překročil.

Tázavě pozvedl obočí, když si všiml, že plátěná záložka označovala teprve druhou stranu. Co tu celý čas dělal? I kdyby si knihu vzal těsně před jeho příchodem, jen za tu dobu, co tu spolu seděli, by těch stran stihl přečíst alespoň deset.

Geunsuk se zarazil. To s tím na něj doopravdy čekal? Znovu si povzdychl a narovnal se. Klesl zpět do křesla, ukazováčkem a palcem si třel kořen nosu. Pohled upíral do ohně. Tohle přeci chtěl, ne? Aby na něj někdo čekal, když se naštvaný a unavený vrátí z práce. Choval se jako idiot.

Ještě chvíli v té poloze setrval, než rezignovaně vstal a zamířil ke dveřím. V ruce tiskl knihu. Věděl, že by neměl. Měl by se chovat jako pán. Ale nechtěl, aby dva týdny ochočování vyšly nazmar. Na jednu stranu cítil dokonce uspokojení. Fakt, že byl svou ignorancí schopný Hongkiho urazit, jasně dosvědčoval, že se mu jeho plán alespoň částečně dařil.

Tiše sešel schody a zamířil rovnou do Hongkiho pokoje. Pokud trucoval, bylo mu jasné, že bude tam. A nepletl se. S klepáním se neobtěžoval, pořád to byl jeho dům. A on byl pořád pán. Hongki ležel na posteli, ovšem ještě předtím, než se stihly dveře plně otevřít, se k nově příchozímu otočil zády. Jako malý, pomyslel si Geunsuk s náznakem pobavení.

Hongki upíral pohled do zdi. Pořád byl naštvaný. A teď o to víc, protože věděl, že bude stačit jediné Geunsukovo slovo a on bude muset poslechnout, ať už bude příkaz jakýkoli. Za celé dva týdny ho ta bezmoc tolik nefrustrovala tolik jako nyní.

Cítil, jak se postel prohnula, když se Geunsuk pravděpodobně posadil. Proč byl vůbec tady? Hongki v duchu uraženě zaprskal. Nemá snad práci?

"Nechtěl bys mi chvilku číst?"

Hongki jasně slyšel pobavení v jeho hlase, což by ho za jiných okolností rozzuřilo ještě víc, ale fakt, že ta věta byla zformulována jako otázka, měl naopak značně uklidňující účinky. Nebyl to rozkaz. Dával mu na výběr. To byl asi ten nejhlubší způsob omluvy, k jakému se mohl pán snížit.

"Ne."

Ale neznamenalo to, že za ním Hongki poslušně přiběhne. Neměl náladu číst. Proč by měl? Stejně to nemělo smysl. Jak by to mohlo nějaký mít, když na tom stejně nezáleželo.

Teď už se Geunsuk tiše zasmál. "Pojď ke mně."

Hongki nechtěl. Ale tentokrát už na výběr neměl. Opět vydržel několik sekund odolávat, než ho obojek donutil zvednout tělo z měkké matrace. Nechtěl se na něj dívat, pořád byl uražený. Hodlal se mu prostě posadit k nohám a trucovat dál. Pak si ale všiml Geunsukových natažených paží. Došlo mu poměrně rychle, jak byl rozkaz ve skutečnosti myšlen.

Se značnou nelibostí se mu posadil na klín. Jeho nohy zůstávaly na posteli, pravým bokem se opíral o Geunsukovu hruď. A ještě s větším odporem potlačil ten zavrženíhodný pocit spokojenosti, co se rozlil jeho tělem ve chvíli, kdy mu pán opřel bradu o rameno. Na příjemné věci si člověk vážně zvyká příliš rychle.

"Vážně nechceš číst?" zeptal se Geunsuk měkce.

"Ne," odmítl Hongki znovu, tentokrát ovšem jeho hlas postrádal stopy zlosti.

Už netrucoval, jen ho doopravdy přešla nálada. Cítil se psychicky vyčerpaný. Na podobné stavy nebyl zvyklý. Už jen proto, že se nestávalo příliš často, aby mu na něčem záleželo natolik, aby měl důvod se kvůli tomu rozčilovat.

"Tohle se už nebude opakovat, rozumíš?" promluvil náhle Geunsuk, hlas opět vážný.

"Ano, pane," zamumlal Hongki, kterému bylo jasné, že pán naráží na jeho chování.

Otočil se k němu tváří, nadechl se, cítil náhlou potřebu se omluvit. Nic v tom nebylo, ani toho nelitoval, cítil to jen jako povinnost vůči nadřízenému. Vzduch ale vyšel skrze jeho rty naprázdno, nevěděl, co říct. Obzvlášť proto, že se na něj Geunsuk zase měkce usmíval. Lidé se na něj moc často neusmívali. A Geunsuk měl nádherný úsměv.

A to byla ta chvíle, kdy se k němu Geunsuk naklonil, Hongki cítil dlaň, tlačící na jeho zátylek. Na zlomek sekundy v něm vzplál pud sebezáchovy, protože se Geunsuk ocitl až příliš blízko, ale i ten zamrznul, spolu se zbytkem jeho těla, když pocítil dotek na svých rtech. V ten okamžik cítil pouze čirý šok. Nechápal důvody Geunsukova jednání, nechápal nic. A v okamžiku ihned následujícím se instinkty vzbouřily, chtěl se prudce odtáhnout, ale jeho obojek na to zareagoval ještě před tím, než stihl jakkoli jednat. Jediné, co mohl dělat, bylo nechat klesnout víčka, protože oči ho ze snahy zaostřit na vlastního pána bolely. A čekat.

Geunsuk se něžně pohyboval proti jeho rtům, polibek byl stejně měkký, jako jeho úsměv. Příjemné mravenčení, co sjelo z Hongkiho rtů do jeho páteře, mladšího téměř vyděsilo. Jen malátně pootevřel rty, když po štěrbině mezi nimi sklouzla špička vlhkého jazyka. Dech se mu zadrhl v hrdle, když Geunsuk pronikl do jeho úst. Všechny hmatové receptory se bouřily, reagovaly přecitlivěle na každý Geunsukův dotek. Jazykem se proti němu pohnul spíš instinktivně, než že by si doopravdy uvědomoval, co dělá. Pravdou bylo, že pořádně ani nevěděl, co dělat. Nikdy ho nikdo nelíbal.

Ve chvíli, kdy se Geunsuk odtáhl, se mu s třepetavým zamrkáním povedlo otevřít oči, jeho srdce bilo až v krku. Nevěděl, jak dlouho to trvalo, jeho mysl byla zahalená smogem. Cítil se podivně vláčný. Byla to normální reakce?

"Myslím, že bys měl ze mě slézt," promluvil náhle Geunsuk.

Hongki na něj zmateně zaostřil, jeho hlas byl tvrdý, snad až trochu podrážděný. Hongki nechápal, co provedl, ale kontrolní páska mu nedala příležitost o tom přemýšlet. Až ve chvíli, kdy se vrávoravě pokusil zvednout z Geunsukova klína si uvědomil, že jeho penis vzdorovitě napíná látku kalhot. Geunsuk si nemohl nevšimnout.

Hongkiho tvář byla během několika vteřin rudá ponížením. Na trochu roztřesených končetinách se mu povedlo přelézt až na druhý konec postele, co nejdál od svého pána, kde si přitáhl kolena k bradě a pevně své nohy objal, aby svou reakci na Geunsukův dotek skryl. Geunsuk se na něj nedíval, jen si opět třel kořen nosu.

Hongki měl chuť se propadnout. Tohle ponížení bylo ještě horší, než když Geunsuk zjistil, že neumí pořádně číst. Především proto, že vzrušení ho neopouštělo, rty stále ještě brněly Geunsukovými doteky, cítil jeho chuť ve svých ústech, srdce bilo jako splašené.

"Spal jsi někdy s někým?" ozval se náhle Geunsuk.

Nebyl idiot, s normálním dospělých chlapem jeden polibek něco takového neudělá. Takže Hongki byl buď panic, nebo abnormálně citlivý. Anebo obojí.

Hongki odmítal odpovídat nahlas, jen záporně zavrtěl hlavou, aniž by se na něj podíval. Kdy to asi tak měl stihnout? Navíc, nikdy se ho nikdo takhle nedotýkal. Ani pořádně nechápal svůj vlastní projev. Samozřejmě, nebylo to poprvé, co skončil v tomhle stavu, především po ránu s tím míval během puberty dost problémů. Párkrát to zkoušel řešit i… klasickým způsobem, ale značný nedostatek soukromí a stres, že ho někdo uvidí, ovlivnily celý akt natolik, že ho Hongki shledal značně neuspokojivým a od té doby raději čekal, že se jeho tělo uklidní samo, nebo pokud byla příležitost, zalezl do studené sprchy. Tohle bylo ovšem doopravdy poprvé, co se dostal do podobné situace s jinou osobou.

"Pojď sem," povzdychl si nakonec Geunsuk, znělo to spíš unaveně - po chladu, se kterým ho před chvílí odehnal, nebylo ani stopy.

Hongki nechtěl, cítil se trapně… Ale šel. Skousnul si spodní ret, když se kolem něj opět omotaly Geunsukovy paže a jeho tep ještě zrychlil. Pán mu moc nepomáhal se uklidnit.

Prudce sebou trhnul, když po jeho krku sklouzl vlhký jazyk, na pažích mu vyskákala husí kůže a po páteři přejelo příjemné zabrnění. Málem si ret prokousl, když jazyk doputoval až k jeho uchu a dlaně sklouzly po jeho pase. Ve chvíli, kdy prsty pronikly pod jeho tričko a sklouzly po holé kůži, sebou opět několikrát zaškubal. Vlastní tělo bylo přecitlivělé na každý dotek, jako by skrze jeho kůži proudil elektrický proud z každého místa, po kterém Geunsukovy dlaně sklouzly.

Geunsuk něžně hladil jeho pas, zatímco rty dráždil citlivé místo pod uchem. Původně neplánoval zacházet takhle daleko, neplánoval nic z toho, ale… myšlenka, jak moc nevinný jeho nový mazlíček ve skutečnosti je, ho k tomu přímo vybízela. Ať už to bylo zvrácenou touhou tu nevinnost zničit, nebo čistě uspokojením, že je prvním, kdo ho naprosto zbaví kontroly.

Z Hongkiho sevřených rtů uniklo tiché zaskučení, když Geunsukova ruka vklouzla pod jeho kalhoty a lehce pohladila vzdouvající se erekci. Hongkiho zrazovalo vlastní tělo, dokázal sebou jen nekontrolovatelně házet a vydávat zvuky, za které měl chuť se propadnout, ale v danou chvíli mu bylo všechno ukradené. A když se prsty omotaly kolem jeho bolestně vzrušeného penisu a přirazily, z jeho rtů unikl první hlasitý sten, okamžitě následován dalším.

Geunsuk laskal jeho tělo, bylo mu jasné, že to nebude dlouho trvat. Za což byl upřímně rád, protože už teď měl značný problém se ovládat. Doopravdy chtěl, aby mu poslali ženu. Té by neměl jak ublížit. Ovšem Hongkiho tělo bylo příliš velkým pokušením.

Hongki prudce zaklonil hlavu a strnul v poslední křeči. Ještě sebou několikrát trhnul, když Geunsuk nepřestával hladit jeho povadající penis a líbat jeho krk. Až v tu chvíli mu začínalo docházet, co se vlastně stalo. Mysl byla ovšem ještě pořád příliš zamlžená orgasmem, než aby o tom dokázal jakkoli hlouběji přemýšlet. Všechno mu v tu chvíli bylo jedno, srdce nepřestávalo hlasitě bít.

"Měl by ses jít umýt."

 


Komentáře

1 Sulina Sulina | 25. června 2015 v 8:14 | Reagovat

To bylo.. Boží a trochu nečekané, ale boží :D těším se na další díl :3

2 Rose Rose | 25. června 2015 v 8:37 | Reagovat

No... prostě super :D Těším se :)

3 Michiko Michiko | 25. června 2015 v 11:30 | Reagovat

Skvělý díl :-) Hongki je tady boží :-D moc se mi to líbí, těším se na další díl :-)

4 Ronia Ronia | 25. června 2015 v 11:42 | Reagovat

Skvěle napsané, jako vždy =) Jen mi to přijde moc rychlé a to mi trochu vadí.

5 Deny Deny | 25. června 2015 v 12:15 | Reagovat

Usmiřovani jsem čekala, ale az takhle xD Geunsuk se teda nezda xD Tesim se na dalsi pokracovani.. hlavne na Hongkiho rekaci po tom všem xD

6 K.R. K.R. | 25. června 2015 v 15:07 | Reagovat

hezký, Božka, hezký!!! příští čtvrtek už jsou prázdniny, děsím se, že se nedostanu k pc!!! :-) moc pěkný dílek!!!

7 Jannie Jannie | 25. června 2015 v 19:09 | Reagovat

Tak tohle bylo lehce nečekané :D Ale dokonalé!

8 Hatachi Hatachi | 25. června 2015 v 20:03 | Reagovat

Tak to bylo od Geunsuka šlechetné, že Hongkimu pomohl s jeho problémem.
Těšim se na další díl...

9 XXMikki XXMikki | 25. června 2015 v 20:54 | Reagovat

Ooooh, to bylo krásné, nečekala jsem to, ale příjemně mě to překvapilo :D

10 Karin Karin | 25. června 2015 v 22:10 | Reagovat

Krásna kapitolka.

11 Hotaru Hotaru | Web | 26. června 2015 v 0:46 | Reagovat

Povídku jsem četla už ráno, krátce po vydání. Díl se mi ale tak hrozně líbil, že jsem to musela nechat chvíli "uležet", aby se mě vylezlo něco maličko smysluplnějšího než pouhé wasuijnefdoikmawspokerfdjo.
Bylo to nečekané, ale vážně úžasné. Moc se mi to líbí. Líbí se mi, jak je podaný Hongki, líbí se mi, jak je podaný Geunsuk. Takhle kapitola byla opravdu něco dokonalého.
Děkuji za kapitolu, moc se těším na pokračování.

12 Mia Mia | 30. června 2015 v 16:12 | Reagovat

Krásna kapitola ,len tak ďalej a neboj sa že sa ti to vymyká z rúk nám sa to o to viac páči.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama