počkám

31. března 2015 v 16:25 | Kim Lula |  u-kiss povídky

Tak si sedím na semináři literatury, dělám si úkol do korejštiny a přemýšlím, že bych vám mohle udělat radost nějakým oneshotem, co mám ve sbírce. Je to fanfikce na u-kiss, což tu dlouho nebylo. Ale Jun už mě provokuje dlouho, maličké. Takže to dřív nebo později přijít muselo. Tak si to užijte, děti.



Nebylo to tak, že by Eli Juna děsil, chlapec z něj neměl strach jako takový. Byl to jen pocit, velmi silný, který se strachem hraničil, a když se přičetl přirozený respekt vůči staršímu muži, bylo zcela jasné, že v jeho přítomnosti dítě vzbuzovalo dojem křečovitosti.

Jun nevěděl, jak se ke staršímu muži chovat, protože Eli nejevil zájem o jeho společnost, naopak vypadal, že se při mladším chlapci necítí dobře a nechce ho u sebe. Jun tuhle nikdy nevyřčenou pravdu toleroval a držel se od něj dál, aby muže zbytečně nerozčílil, přestože ho vlastně nikdy neviděl zlobit se.

Bylo to něco v Eliově pohledu, ten odtažitý chlad, se kterým se na dítě díval, kdykoli se k němu Jun přiblížil.

Když měl Eli chlapce obejmout, Jun ztuhl v jeho náruči a na okamžik ztratil dech v očekávání něčeho, co nikdy nepřišlo. Bylo to studené objetí, takové, které se zahryzlo do páteře a celou sílou ji zacloumalo ve snaze vyrvat ji z těla ven.

Jun nevěděl, čím si u Elie vysloužil takové chování. Eli nebyl zlý, věděl to, vždyť bydleli pod stejnou střechou a Jun měl možnost sledovat jeho chování vůči ostatním klukům. Ztrácel se v pohovce s koleny přitisknutými k hrudi a díval se, jak Eli drží Kevina u sebe s paží kolem jeho ramen. V tu chvíli cítil jen jediný pocit a tím byla lítost prostupující jím skrz naskrz.

Tihle kluci ho mezi sebe přijali až příliš rychle a jednoduše, s nečekanou samozřejmostí, o které Jun netroufal ani snít. Čekal, že se mezi nimi bude cítit jako vetřelec - že oni ho jako vetřelce budou brát.

Když se Kevin zhostil role matky a přisvojil si Juna, jakoby na světě neexistovalo nic přirozenějšího, byl chlapec doopravdy šťastný a vděčně přijal nabízenou náruč staršího kluka. Byl první, kdo dal Junovi jistotu, že je vítaný a chtěný, což bylo pro chlapce něčím nepřestavitelným.

Hoon na sebe nenechal dlouho čekat a i on dal Junovi pocit domova. Chlapec se v jeho náruči cítil bezpečně a dobře, stejně jako v náruči Soohyuna či Kiseopa, kteří vnímali Juna jako svou součást takřka jakoby to nikdy nebylo jinak.

Stačil jediný Eliův pohled, aby vzal Junovi vše, co mu ostatní dávali. Bylo to jako studená sprcha, jako chladné ráno, jež člověka probudí z krásného snu. I když časem Eliova odtažitost polevovala a jeho pohled postrádal takový chlad, Jun měl pořád pocit, že je mezi nimi zeď. Snažil se sám sobě nalhat, že ho to nebolí, ale opak byl pravdou a fakt, že pro něj u Elie není místo, zraňoval.

"Copak?" zeptal se Hoon, když se vrátil ze sprchy a posadil se vedle mladšího chlapce.

Jun k němu vzhlédl a usmál se, načež zavrtěl hlavou v záporném gestu: "Jen jsem unavený."

Byla to jen malá lež, která mu prošla velice snadno, nebo aspoň on měl ten dojem, protože mu Hoon věnoval hřejivý pohled a zabalil ho do svých paží tiskaje si jeho obličej k hrudi. Jun spokojeně vydechl, jak Hoon vpletl prsty do jeho vlasů a uvolnil se v jeho náruči.

"Dej mu trochu času," promluvil Hoon později do přítmí pokoje, když doprovodil Juna až do postele, snad pro ujištění, že je malé v bezpečí.

Jun k němu zmateně vzhlédl, ale nedostal šanci zeptat se, jak Hoon ví. Zabránilo mu v tom vláčné políbení na rty, které - stejně jako pokaždé - smetlo všechny jeho myšlenky v tornádu a zůstalo jen prázdno. Jun si rychle zvykl na tyhle projevy náklonosti. To však nezměnilo nic na skutečnosti, že srdce při každé takové příležitosti zuřivě bušilo do hrudi.

"Dobrou noc," zašeptal starší do polibku.

Pohlazení ve vlasech Junovi připomínalo domov, a on se v takových okamžicích cítil v bezpečí. Díval se na Hoona s vděkem, který nedokázal vyjádřit slovy. Nemusel. Natáhl k staršímu muži paže, stáhl ho k sobě a srdce se opět zbláznilo při doteku rtů.

"Počkám," vydechl poté tiše, do již prázdného pokoje.

Nemusel čekat dlouho.

Měli jedno ze svých dalších vystoupení, když se Eli znenadání ocitl vedle něj a přehodil paži přes jeho ramena, aby si ho vtáhl do náruče. Jun nevěděl, co dělat, příliš šokovaný, příliš nadšený, příliš šťastný. Pocit, že vyletí z kůže, sílil každou vteřinou, a on se musel staršího muže chytit, aby se ujistil, že pořád stojí na pevné zemi. S dlaněmi na jeho bocích se přimkl k Eliovu tělu a vnímal všemi smysly ten pocit, příjemně hřejivý, dobrý, až příliš, než aby byl skutečný. Ale on opravdu byl.

Eli cítil, jak chlapec sevřel jeho triko pevněji, když ho chtěl ze své náruče propustit, a tak setrval ještě na malý okamžik.

Když se Jun od staršího muže odtáhl, pohlédl mu do očí s prosbou o ujištění, zatímco se na něj nejistě usmíval a prsty svíral lem Eliova rukávu.

Široký úsměv a pocuchání vlasů, poté se Eli otočil a zmizel na druhé straně podia.

Jun zářil štěstím.


 


Komentáře

1 jongsuk | E-mail | Web | 31. března 2015 v 17:19 | Reagovat

Miluju u-kiss (i když zatím znám hlavně Kevina) a jsem hrozně ráda, za tuhle povídku.
Škoda, že byla tak krátká, ale možná právě díky tomu za sebou zanechala, ten podivný pocit.
Budu se těšit na další, jen tak dál~

2 Hatachi | 31. března 2015 v 18:25 | Reagovat

Sice to bylo "jen" objetí, ale bylo od Eliho a Junovi udělalo takvou radost, že by to nepřebyl ani žádný drahý dárek.
Moc se mi to líbilo.

3 Jannie | 31. března 2015 v 18:32 | Reagovat

Rozkošné

4 Kaspi | Web | 31. března 2015 v 20:30 | Reagovat

Sladké. Sice se u u-kiss moc nezastavím, co se týče...ehm, všeho, ale nějak mi to nedalo. Mám ráda tvoje povídky, bohužel čtu jenom nějaké....lol, já jsem fakt blb. No, s tím už nehnu :D Prostě je to povídka, která mě vyplňuje štěstím a vůní domova...Omlouvám se, já se jen nudím a plácám blbosti :D

5 Karin | 31. března 2015 v 20:43 | Reagovat

Moc pěkně napsané.

6 Sairen | E-mail | Web | 1. dubna 2015 v 10:45 | Reagovat

jůůůů... a bude další díl? xDDD

7 Ronia | 1. dubna 2015 v 13:31 | Reagovat

Pořád si nemůžu zvyknout, že Dongho už není členem U-kiss, se kterými je teď Jun. chvíli mi trvalo, než jsem Juna přijala a tahle povídka mi to mé váhání připomněla. Úžasně napsané, díky =)

8 Saia | 3. dubna 2015 v 16:22 | Reagovat

Elison a Jun.....Elison a mališké...
  Milujem ju.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|

Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Využíváme youtube | google | tumblr | instagram | facebook | ask.fmlayout by: purple-line.blog.cz

Výsledek obrázku pro lr whisper gifVýsledek obrázku pro lr whisper gifVýsledek obrázku pro lr whisper gifVýsledek obrázku pro lr whisper gif

~icons by iconarchive.com~