Hořkosladké || 11. díl

25. ledna 2013 v 11:00 | Kami |  Hořkosladké



Nehty se zatínaly do paží, ruce zkřížené na hrudi, alespoň v zoufalé náhražce objetí. Bylo to tu zase. Nenáviděl to. Tyhle zbytečné dny. A i když byly jen jednou za rok, i to bylo příliš. K čemu to bylo?! Pevně stiskl oční víčka. Nebude brečet. Ne, jako každý rok. Protože letos opravdu nemá důvod, ne?! Poprvé netráví narozeniny sám...víceméně. Ale proč zrovna dneska musel být Leeteuk celý den pryč?! O to hůř Renovi bylo - že z toho Leeteuka obviňoval. Leeteuk za to nemohl, křičel na sebe v duchu. Nemohl mít ani tušení, že Ren nějaké narozeniny má. Navíc šel za svou sestrou zeptat se Renovi na tu práci. Ren neměl nejmenší právo být na něj naštvaný. Ale byl. Přestože by měl být vděčný. Moc vděčný. A to ho ničilo o to víc.
Nenáviděl své narozeniny. A měl k tomu důvod. Vždycky to sledoval, hlavně u svých pěstounů...všechny ty dárky, sladké řečičky, hromadu sladkostí a ještě nějaký ten bonus k tomu, kterýma vždycky toho svého spratka zahrnuli, ale na Rena si nikdy nikdo nevzpomněl. Jednoduše proto...že nikdo necítil potřebu slavit jeho existenci. Ren byl...zbytečný. Vždycky. A tyhle dny to pociťoval o to víc.
Navíc to nebral jako výročí svého narození. Spíš jako výročí dne, kdy se ho jeho matka rozhodla zbavit. Skousl si spodní ret. To byl tak hrozné dítě? Na ramenou cítil drtivou tíhu rezignace. Po rodičích přestal prahnout už dávno - proč on by měl stát o někoho, kdo nestojí o něj? Ani mu nijak nechyběli, vždyť je ani nepoznal. Jen...občas...a právě v těchto dnech...se mu vždy vracela myšlenka, jaké by to asi bylo, kdyby to tehdy bylo jinak. Kdyby ho máma nikdy nedala do děcáku...co by teď dělal? Co by dělal celé ty roky? Asi by měl normální spokojené dětství, nadával by na školu, měl by partu přátel, nějaký koníček - dost pravděpodobně by chodil do nějakého kroužku kreslení nebo rovnou na uměleckou školu... Večer by koukal na filmy, které mu teď připadají tak stupidní a ještě by o nich třeba snil... A nikdy by nepoznal, co je to pravé pozemské peklo. A všechny tyhle myšlenky se do něj zařezávaly jako nože, rok od roku. Tedy...letos to bylo přeci jen o něco jiné. O něco světlejší. Protože...kdyby se tehdy rodiče rozhodli jinak...a všechno by bylo fajn...on...nikdy by nepoznal Leeteuka. Jeho Leeteuka.
To ho ale přivádělo zpět k původním myšlenkám. Stulil se ještě víc do klubíčka a upřel zoufalý pohled ke dveřím. Proč nepřišel? Vždycky když se vrátil domů, tak šel nejdřív za Renem do ložnice a až pak něco dělat. Dneska ale jen z chodby zavolal pozdrav a...nic.
Jsi nevděčný spratek, prolétl mu hlavou Heechulův hlas - a měl pravdu. To ti nestačí, že už včera kvůli tobě celý den kašlal na práci? - pokračoval hlas v hlavě, tentokrát jeho vlastní. Je samozřejmé, že to musí dohnat.
Sobeckost vlastních myšlenek ho zaskočila. Ale on...ho potřeboval. A v tuhle chvíli mu bylo upřímně jedno, že má Leeteuk práci. Vždyť...na něj nemusel Leeteuk mluvit, nebo ho vůbec vnímat, ne? Ren jen chtěl být s ním. Mohl by si sednout tiše na pohovku a sledovat Leeteuka, jak pracuje. A nebo ho nesledovat, pokud by mu to vadilo...prostě tam jen sedět, poslouchat, jak klape na klávesnici a uvědomovat si jeho přítomnost. To by tolik nevadilo, ne?
Pokušení té myšlenky na něj doléhalo v mocných vlnách. Vždyť Leeteuk se na něj zlobit nebude. Tak proč by nemohl?
Ovšem...nebude to fér. Vůči Leeteukovi. On by snesl Renovi modré z nebe a Ren by toho měl ještě využívat? Dokonale mu to připomínalo situaci před dvěma dny, když v noci váhal, jestli si pro něj zajít nebo nezajít.
Ren si povzdychl a sedl si. Protože stejně jako před dvěma dny věděl, jak tohle dopadne. Tak proč se tomu bránit, že? Už se smířil s tím, že je na Leeteukovi závislý. A to nejen tím, že mu Leeteuk dává jíst a pít. Ta podivný aura, co Leeteuk vyzařoval, byla jako droga.
Ren vyklouzl z pokoje tiše jako duch a stejně tak vklouzl do obýváku. Plánoval tam prostě vniknout tak, aby si toho Leeteuk nevšiml. Ovšem obývací pokoj byl prázdný. Ren se nechápavě rozhlédl a v hrudi ho bodlo...to Leeteuk zase odešel?
Pak si ale všiml světla vycházejícího z kuchyně a úporně se snažil potlačit tu nehoráznou úlevu, co se jeho tělem rozlila. Vydal se tedy tichými krůčky do kuchyně, ale ani tam se mu nepovedlo bez povšimnutí vklouznout, protože po pár krocích se ve dveřích srazil s pevným tělem. Vyjekl a zamával rukama ve vzduchu, ve snaze se něčeho chytit, ale než vůbec stihl zavrávorat, dvě pevné paže ho svíraly v objetí. Spokojeně vydechl a nemělo to nic společného se záchranou před pádem.
"Co ty se tady takhle plížíš, hm?" broukl Leeteuk vesele a svíral Rena déle, než bylo pro jeho záchranu nutné.
"J-já šel z-za tebou..." vykoktal překvapený Ren a nenápadně se snažil z jeho objetí vymanit. Ne, že by mu bylo nepříjemné. Vždyť právě o tom celý dnešek snil. Ale určitě Leeteuka od něčeho zdržuje a...a... "Máš práci?" vyklouzlo mu a nejraději by se praštil za vlastní hloupost. Samozřejmě, že má! No...tak se aspoň bude moct zeptat, jestli tam bude moct být s ním...bude potichu, nebude ho rušit... Jen prostě...
"Už ne." usmál se Leeteuk a v jeho úsměvu probleskovalo cosi uličnického. "Já totiž právě taky šel za tebou."
"Proč?" nechápal Ren, přestože to bylo vlastně to, co si nejvíc přál. Možná právě proto, to nechápal. Nebylo možné, aby se mu jeho přání splnilo.
Leeteukův úsměv zněžněl a jeho dlaně sklouzly z Renových zad k jeho pažím a pevně ho chytil za ruku. "Pojď." vyzval ho a táhl ho do kuchyně, odkud předtím vyšel.
Ren nechápal, proč při tom Leeteuk zhasl světlo. Teda...nechápal to první pět sekund. A pak to uviděl. Svíčky. Hodně svíček. Vytřeštěnýma očima počítal. Osmnáct svíček postavených do kruhu. Proč-...
Až teď si všiml toho, co je pod svíčkami. Fascinovaně přistoupil k velkému čokoládovému dortu, po stranách obloženému jahodami, Leeteuka, který ho stále držel za ruku, táhl za sebou.
"To je..." hlesl a hlas se mu zlomil. Tohle nemohla být pravda. Srdce mu bušilo tak, že to musel Leeteuk slyšet. Nemohla to být pravda. Něco se mu muselo zdát.
"Všechno nejlepší." zašeptal Leeteuk a znovu si ho zezadu vtáhl do náruče.
Ren cítil, jak se mu oči plní slzami. Tohle byla jedna z věcí, o kterých vždy mohl jenom snít. Stejně jako o většině věcí, co tady u Leeteuka zažil...
"Jak jsi to věděl?" zašeptal, aby slzy neprosákly i do jeho hlasu.
"Z těch tvých dokladů." přiznal Leeteuk, hlas nasáklý pocitem viny.
Ren pořád nebyl schopný pohybu. Vychutnával si ten sen, protože si byl jistý, že se hodně brzy probudí.
"Sfoukneš si svíčky, než ti shoří dort?" zeptal se se smíchem Leeteuk a povolil své sevření, když se Ren pořád k ničemu neměl.
Ren roztřeseně přistoupil až ke stolu a opřel se dlaněmi o jeho desku, jako by se bál, že upadne. Zhluboka se nadechl.
"Něco si přej." slyšel za sebou šeptat Leeteuka.
Zadržel dech v plicích, srdce vynechalo úder. Vždycky tuhle větu chtěl slyšet. Zavřel oči. Jediné přání ho teď napadalo. Naprosto sobecké, špatné. Ale...jsou to jeho narozeniny, ne?
Zůstat s ním.
Sfoukl svíčky. Kuchyní se rozhostila tma. A jeho duší třepetavý pocit štěstí. Hned nato Leeteuk opět rozsvítil, na rtech zářivý úsměv. Ren se tomu svému taky neubránil a hladově zašilhal po dortu...jedl dneska vůbec něco? Leeteuk se jeho pohledu nahlas zasmál.
"Hned to nakrájím, ale nejdřív dárky!" řekl nadšeně a působil jako dítě o Vánocích.
"Dárky?" nechápal Ren. Pro něj?
"No samozřejmě." usmál se Leeteuk a téměř pod nos mu vrazil štos papírů. "Tohle je od mé sestry."
Ren trochu nechápavě papíry vzal. He? Až pak ho napadlo, přečíst si natištěný text...a jeho srdce zapomnělo bít.
"Stačí to podepsat." pokračoval Leeteuk se stejným nadšením. "Nastoupit můžeš pozítří. Zítra jsem jí ještě vysvětlil, že musíme oběhat pár záležitostí - jako třeba banku, potřebuješ ten účet. A taky jsem to s ní dohodl tak, že ti bude chodit výplata každý den po pracovní době, protože jsme nevěděli, na jak dlouho ti udělat pracovní smlouvu. Máš to trochu protekční." zazubil se.
Ren jen ohromeně přikývl a téměř posvátně položil smlouvu na stůl, co nejdál od lepkavé polevy dortu. Pořád tomu nemohl uvěřit. Má práci. Bylo mu jedno, co bude dělat. Má práci. Opravdovou.
"A tohle je ode mě." vytrhl ho Leeteuk ze zamyšlení a podával mu malý balíček, zabalený v modrém dárkovém papíře a ovázaný mašlí snad větší než byl balíček sám.
Ren ho omámeně sevřel v roztřesených prstech a upřel štěstím zastřený pohled na Leeteuka. "Ale já už mám všechno, co bych mohl chtít." zašeptal.
"Jen to rozbal." pobídl ho Leeteuk a své nadšení už mohl sotva potlačit. Dárek pro Rena vybíral dlouho. Pořád nevěděl co. A pak nápad přišel jako z čistého nebe. Ren nepotřeboval žádné cenné zbytečnosti. Ren potřeboval jistotu.
Ren se s tichým povzdychem pustil do rozbalování, odporovat Leeteukovi by bylo jako snažit se zastavit tsunami vidlemi. Sundal mašli, aby ji nijak nepoškodil, byla by to škoda, a roztrhnul papír. Z balíčku na něj svýma velkýma očima vykoukl malý plyšový pejsek. Tak malý, že by ho ukryl v dlani. Usmál se. Plyšáci ho nikdy moc nebrali. Ale tenhle byl roztomilý. A byl od Leeteuka.
"Děkuju." zašeptal šťastně a prstem pohladil pejska po hebkém kožíšku, Leeteukova lehce pozvednutého obočí si nevšiml. Hladil ho dál, dokud nenarazil ještě na zbytek papíru. S konečnou platností ho vybalil celého a-...
Ren udělal dva kroky dozadu a tvrdě dopadl na židli, protože věděl, že kolena by ho neudržela. V ruce stále křečovitě svíral plyšáka. Který vlastně nebyl plyšákem. Ale přívěškem. Na stříbrném řetízku, který vedl kolem pejskova krku, se pohupoval stříbrný klíč. Ren se ho dotkl třesoucími se prsty.
"T-to je..." zmohl se konečně na slovo, ale hlas ho zradil.
"Myslel jsem, že bys měl mít svůj vlastní, když tu teď bydlíš." vysvětlil Leeteuk, trochu vyvedený z míry Renovou reakcí.
"Ale..to...to nejde." hlesl Ren a sklonil hlavu, aby mu vlasy zakryly oči, plnící se slzami.
"Nevím, proč by to nešlo." usmál se Leeteuk. "Je to i tvůj domov."
Renovým tělem projel třes a zvedl k Leeteukovi uslzený pohled. Na rtech mu hrál úsměv. "Domov..."


Ren vytřeštil oči do tmy, jeho hrudník se stále ještě zrychleně zvedal, jak sen úplně neodezněl. Vzduch pískal v jeho plicích, křečovitě svíral okraj peřiny. Stiskl čelist. Vždyť ty sny zmizely! Od té doby, co jej Leeteuk svírá v náručí, zmizely! Leeteuk... Ren si skousl spodní ret. Leeteuk. Fajn, nebyl to stejný sen jako vždycky, byl trochu jiný, to musí uznat. Dech se nezklidňoval. Ren se alespoň pokusil uvolnit z křečovité pozice, ale jakmile se pohnul, z jeho rtů uniklo tiché zaskučení, když se tenká látka pyžama otřela o jeho vzrušenou chloubu, a místo, aby deku pustil, stiskl ji ještě pevněji. Dobře, přiznává - ten sen byl HODNĚ jiný. Žádné cizí slizké doteky, žádná bolest. Jen jedny horké, vlhké rty a něžné doteky...a ten úsměv... Jeho úsměv. Tělem mu projela další vlna vzrušení. Prudce se posadil. Ne! Znovu prostě ne! Kdyby Leeteuk věděl-... Leeteuk! Ren se prudce obrátil na posteli, přičemž si musel zakrýt pusu, aby potlačil další vzdech, ale postel vedle něj byla prázdná. Jeho tělem se rozhostila úleva. Asi ještě pracuje.
Ale...co teď? Polkl. Myslet na něco odpudivého? Ren se ušklíbl. To sotva půjde, když leží na místě, kde ho Leeteuk před dvěma dny-... Ne. Nebude na to myslet, zasyčel sám na sebe v duchu, když mu při té vzpomínce ve slabinách zaškubalo. Sledoval v šeru své třesoucí se ruce. Tohle asi jenom tak nepřejde. Přeci jen, je mu osmnáct. Hormony si ještě pořád dělají co chtějí.
Povzdychl si a ramena mu lehce klesla pod vahou ponížení. Rezignace ho zavalila ještě dřív, než se vůbec pokusil bojovat. Tak se prostě na pár minut ztratí v koupelně. Hořce se ušklíbl. Dle toho, jak se mu roztřásla kolena, zatímco se pouze snažil vymotat z peřiny, mu bylo jasné, že to moc dlouho trvat nebude. A pak usnout dřív, než ho zase dožene deprese. I když...ani by nemusela, má to totiž skvěle zdůvodněné - kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby se takhle nadržený potuloval nadcházející dny v okolí Leeteuka. Takže tohle bude...bezpečnostní opatření? Jo. Hlavně si to umět odůvodnit.
Rychle se roztřeseně postavil, nejistě se přidržoval všeho, co bylo zrovna po ruce, aby náhodou neupadl a nepřitáhl tím na sebe nežádoucí pozornost. Úlevně si oddychl, když se už-už blížil ke koupelně a nikde nenarazil na Leeteuka, který pravděpodobně ještě dopisoval tu svou knížku. Kdyby jenom tak věděl...
Prudce, v očekávání úlevy, sáhl po klice koupelny a vrazil do dveří, načež zkameněl na místě a nemohl si vzpomenout, jak se dýchá. Tahle možnost...ho nenapadla.
Leeteuk na něj obrátil překvapený pohled, vlhké vlasy mě rozcuchané, na sobě už pyžamo, z pusy mu čouhal zubní kartáček. Jen párkrát zmateně zamrkal, vyplivl pěnu a vypláchl se pusu, než se obrátil zpět na Rena - nechápal to, proč vypadá tak vyděšeně?
"Stalo se něco?" zeptal se starostlivě.
Ren polkl, v prstech křečovitě sevřel okraj futra. Nemůže mu to říct. Rudl už jen z té představy. Tak ponižující...
"Já..no..uhn..teda..no..." koktal a nevěděl kam s očima. Mysli, řval na sebe v duchu.
Leeteuk pozvedl obočí a sjížděl Rena pohledem. Co mu je...? Sledoval, jak si rozkošně skousává spodní ret, přešlapuje, uhýbá pohledem, tváře i ve žlutém světle žárovky lehce zarudlé, tělo se lehce třáslo... Leeteukovi se samovolně rozšiřovaly zornice, jak mu to docházelo a dech se zadrhl v hrdle, když jeho pohled s konečnou platností skončil na bouli v Renově rozkroku. Ren pořád nic neříkal a vypadal, že by se nejraději někam propadl.
"Hm?" pobídl ho Leeteuk trochu pobaveně. Jo, byl hajzlík...ale hrozně ho zajímalo, jak co nakonec z Rena vypadne.
"Hledal jsem tě." střelil po něm náhle Ren pohledem a Leeteuk jasně z jeho očí četl, že to je to první, co ho napadlo. "Vzbudil jsem se, nebyl jsi tam..." vysvětlovat dál Ren.
Leeteuk si založil ruce na prsou, na rtech mu pohrával úsměv. Ví to, napadlo zděšeně Rena. On to ví.
"A proč jsi mě hledal? Chceš s něčím pomoct?" zeptal se jasně dvojsmyslně a jeho lehce zákeřný úsměv se stále rozšiřoval.
"Ne!" vyjekl Ren až příliš nahlas a mě sto chutí si zacpat pusu. Vážně...nápadnější už být ani nemohl.
Chvíli jenom tak stáli a měřili se pohledy, než Leeteuk nakonec jen pokrčil rameny. Kdo ví, kde se v něm vzala ta touha takhle to maličké potrápit.
"Tak půjdeme spát?" zeptal se naoko unaveně a protáhl se, zatímco Renovi se v obličeji střídaly všechny stupně zděšení.
"J-jo." odpověděl jen nakonec, protože fakt netušil, jak se z tohohle vyvléknout. Nemohl mu jen tak říct. "Hned přijdu, dej mi jenom pár minut o samotě." ...to prostě nedokázal.
Leeteuk tedy zhasnul v koupelně a téměř se mu Rena až zželelo, když viděl jeho svěšená ramínka... Ale ne dost na to, aby něco řekl. Sám si nebyl moc jistý, proč to dělá. Bavilo ho to, to bylo jasný. Ale asi prostě jen chtěl, aby mu Ren důvěřoval natolik, aby mu dokázal říct na rovinu prostě všechno. A co si nalhávat - neskutečně toužil po tom zase si s Renem pohrát. No co, i on je jenom člověk.
Leeteuk skočil do postele a automaticky nabídl náruč, zatímco předstíral, že si nevšiml, jak se Ren zdráhá. Ren si rezignovaně povzdychl a padl zpět na postel, všechny naděje na chvilku soukromí se už rozplynuly. Tak...to prostě bude muset vydržet. Aspoň do chvíle, než Leeteuk usne. Nebo prostě pár minut a pak prchne s tím, že si musí odskočit.
Akorát ta otevřená náruč ho trochu děsila. Moc dobře věděl, co s ním dělají všechny Leeteukovi doteky a je jedno jak moc intimní jsou. Sykavě se nadechl a přiblížil se k Leeteukovi, ovšem jen natolik, aby kolem něj Leeteuk mohl obmotat paže. Téměř se ho tak nedotýkal. I přesto se ale neubránil spokojenému výdechu, když cítil to spalující teplo.
Leeteuk byl ale pravděpodobně jiného názoru, což si Ren uvědomil taky, když si ho ruce, které ho svíraly, pevně přitáhly a Leeteuk si ho natiskl pevně na své tělo, snad ještě těsněji, než kdy dřív. Renův hrudník se rychle zvedal, vlny vzrušení se mísily se zděšením, když mu došlo, že svým vzrušeným klínem tlačí přímo proti tomu Leeteukovu, naštěstí klidnému. I ve tmě měl jeho obličej až nebezpečný rudý nádech, v prstech drtil látku Leeteukova pyžama. Ten ovšem nevypadal, že by si něčeho všiml...což byl pěkný nesmysl. Ren si skousl spodní ret a upřímně se začal obávat, co se Leeteukovi honí hlavou.
Leeteuk zhluboka dýchal. Tohle neplánoval. Ne až tak moc. Teď měl hlavně problém se svým vlastním vzrušením, co se mu začínalo vlévat do žil. Zavřel oči a snažil se uklidnit. Nechtěl Rena nijak vyděsit...co už se asi sice povedlo, ale mohlo to být ještě horší. Cítil, jak se Ren v jeho náruči chvěje. Potlačil záchvat cukrovky a nenápadně se pohnul, mimoděčně, jako by prostě jen hledal správnou polohu na spaní, přičemž se otřel o Renův klín. Pokojem se rozlehlo tiché zaskučení, které prudce ustalo, jak si jeho původně uvědomil, co udělal. Leeteuk téměř fanaticky pozoroval v šeru tu dokonalou tvář zkřivenou slastí a snahou o sebeovládání. Leeteuk pohyb zopakoval, teď si ani nesnažil skrývat jeho úmyslnost. Teď už to ovšem Ren čekal a tak udržel všechny nestoudné zvuky za stisknutou čelistí a odtáhl se, až Leeteuk dostal strach, že chce odejít - Ren se ale jen, jakoby uraženě, otočil k Leeteukovi zády. Mnohem bezpečnější, říkal si sám sobě ve snaze ovládnout svůj dech. Nebo taky ne, zatnul zuby, když se horké tělo natiskl na jeho záda a dvě ruce, které ho objímaly, vklouzly pod látku pyžama a začaly ho hladit po roztřesené hrudi.
"Teuku..." zaskuhral Ren, když neposedné prsty sklouzly po jeho bradavce.
"Copak?" zeptal se Leeteuk lehce zastřeným hlasem, užíval si možnosti se ho dotýkat plnými doušky.
"Já-..." zadrhl se Ren - co mu má jako říct?! Měl by mu říct, aby přestal. Ale už jenom ta myšlenka mu téměř způsobovala hysterický záchvat. Na druhou stranu...si už zase připadal, jako by Leeteuka využíval. I když to Teuk dělá dobrovolně. "Promiň." hlesl jen nakonec a svaly v jeho těle se napjaly, když ony prsty jeho bradavku stiskly a jemně promnuly.
"Za co?" vydechl do jeho vlasů, zatímco nepřestával v prstech třít obě jeho bradavky.
Renova odpověď zanikla v tichém zaskučení. Vypínal se proti jeho dlaním, celé jeho tělo se třásl, až Leeteuk překvapeně zamrkal - nenapadlo ho, že je na tom Ren až takhle. Nedivil se, že to chtěl vyřešit zmizením do koupelny. Ale... Leeteuk se zarazil. Co se mu pak zdálo? Tohle není obvyklá reakce na jeho noční můry...
Jednou rukou sklouzl dolů po jeho hrudi a bez nějakého ostýchání i pod gumu kraťásků pyžama a prsty ovinul kolem jeho bolestivě vzrušené chlouby. Ren hlasitě zasténal a vypnul se proti jeho dlani, veškerý stud šel stranou, na to se až moc potřeboval udělat.
"Řekni Rene," neodpustil si Leeteuk, zatímco přirážel rukou do jeho klína. "co se ti zdálo...?"
Ren ho vnímal jen okrajově v dlaních drtil polštář, zatímco hlavu bořil dozadu do Leeteukovy hrudi, oči křečovitě zavřené.
"T-ty...aaah...v-ve m-mně..." dostal ze sebe, moc vzrušený, než aby se snažil lhát.
Leeteukovi poklesla čelist, vytřeštil oči a jeho pohyby v Renově klíně automaticky ustaly, jak celé jeho ztuhlo. Ren frustrovaně zasténal a pootočil hlavu, aby viděl Leeteukovi do obličeje... Asi nebyl tak úplně dobrý nápad říkat pravdu. Skousl spodní ret. Zlobí se...?
Leeteuk tomu nemohl uvěřit. Renovi se zdál erotický sen o něm...a skončil takhle? Žádná noční můra, přestože mu udělal to samé, co ostatní...? Zachytil Renův skelný pohled a až táhlé zasténání mu připomnělo, že tu má něco rozdělaného. Rychle zhodnotil situaci, jen aby zjistil, že Ren na jeho zaseknuté já kašle a snaží se dodělat sám. Leeteuka polilo horko, když mu došlo, že Ren - Ren, kterého svírá v náruči - se před ním bez nějakého ostychu honí a ještě zamlženým pohledem sleduje jeho tvář.
Z hrdla se mu vydralo tiché, vzrušené zavrčení a odstrčil Renovu ruku, s úmyslem dokončit to, co začal. Ren zaskučel, byl tak zatraceně blízko... Sám přirážel proti Leeteukově ruce, slast se rozlévala jeho tělem čím dál intenzivněji.
"Aahn..." prohnul se v zádech, když Leeteuk ještě zrychlil tempo, zatímco z Rena shazoval peřinu a vyhrnoval mu pyžamo, aby toho ušpinil co nejméně.
Stačil poslední příraz a vzrušení, vybičované na maximum, vybouchlo a Ren s hrdelním zasténáním strnul v křečovité poloze, všechny svaly stažené ve slastné křeči, z hrdla unikal sten za stenem, protože ho Leeteuk nepřestával třít, dokud z něj nevytekla poslední kapka, čímž téměř až bolestně prodlužoval orgastickou křeč. Pak jeho svaly ochably a Ren se zhroutil na záda, v hlavě prázdno. Leeteuka, který ho očisťoval - těmi všudypřítomnými kapesníčky - ani pořádně nevnímal. Ještě chvíli si užíval tu dokonalou malátnost, než se zaměřil zpět na hnědovláska, který se k němu tiskl a pohrával si s Renovými zpocenými vlásky. Vyhledal jeho pohled, stejně něžný jako vždycky, ovšem silně protkaný vzrušením a Ren si až teď uvědomil erekci tlačící ho do boku...stejně jako minule. Přitahuju ho, prolétlo Renovi hlavou a kdoví proč mu to silně zrychlilo srdeční rytmus. Sám nevěděl, proč ho tak zraňovala myšlenka, že ho Leeteuk už po téhle stránce nechce, co se v něm usadila hned druhý den, co Leeteuka poznal.
Teukův úsměv se ještě prohloubil a sklonil se k Renovým rtům, aby se o ně mohl něžně otřít. Renovy ruce automaticky zapluly do Leeteukových vlasů a natiskl se se spokojeným zavrněním k jeho rtům. Nechal Leeteuka pohrávat si s jeho jazýčkem, zatímco rukama vyklouzl z jeho vlasů a zamířil níž...minule si sice užíval, že nemusí nic dělat, ale dneska už by mu to měl vrátit. Ren překvapeně zamrkal nad vlastními myšlenkami. Nechtěl mu to vracet proto, že mu něco dluží. Chce to udělat...protože ho chce slyšet sténat jeho jméno...
Ruce klouzaly pořád níž, dokud se nedostaly k lemu Leeteukova trička na spaní a nevklouzly pod něj. Měl co dělat, aby sám nezasténal do polibku pod návalem pocitů, co v něm možnost dotýkat se Leeteukova těla vyvolávala. Vlastně...se ho ještě nikdy nedotýkal. Ne takhle. Vždycky to byl Leeteuk, kdo to celé vedl. Vystoupal dlaněmi ještě o něco víc a prstem zakmital přes Leeteukovu bradavku. Zavrnění, co zaniklo v polibku, jako by vyslalo elektrické impulzy po jeho páteři a zase zpět. Je to vždycky takové? Způsobovat slast někomu, na kom vám záleží? Už chápal, proč si s ním Leeteuk tak rád hraje...
"Rene..." odtáhl se od něj Leeteuk a zabodl do něj lehce zamlžený pohled. "Už jsem ti říkal, že tohle dělat nemusíš." zašeptal.
Na Renových rtech se zjevil lehký, spokojený úsměv, který ovšem Leeteuk ve tmě nemohl postřehnout. "Ale já chci."
Leeteukovi se zadrhnul dech v plicích. Ren...chce? Jeho tělem projel další záchvěv slasti, když ty horké, vlhké rty sklouzly jemně, téměř cudně, po jeho čelisti a stále níž, až na citlivou kůži krku, kde Ren nechal skrze rty vyklouznout jazýček a několikrát jím zakmital v místech, kde tepala krční tepna. Leeteuk vzdychl a mimoděčně naklonil hlavu ke straně, zbytky jeho protestů pomalu mizely do ztracena. Nejspíš by vzdoroval víc, kdyby Rena...tak zatraceně moc nechtěl. Sám byl zoufale vzrušený.
Ren dál bloudil dlaněmi po tom pevném těle, o tolik silnějším a zdravějším, než bylo jeho vlastní...a chvíli ho napadlo, co na něm vlastně Leeteuk vidí. Dlouho se těmi myšlenkami ale nezdržoval, vzdechly, co se draly Leeteukovi ze rtů, ho čím dál víc poháněly k činnosti. Prsty sklouzly až k lemu kalhot a na okamžik zaváhal - snad úplně poprvé v životě. Leeteuk mu to ale ovšem usnadnil, když nedočkavě nadzvedl pánev a Renovi nezbývalo, než mu kalhoty stáhnout. A přestože si pořád nebyl jistý, přišlo mu...že dělá správnou věc.
Pohled mu padl na Leeteukovu erekci a polilo ho horko, když se mu opět začaly vracet vzpomínky na jejich první noc. Očima střelil k jeho tváři, Leeteuk ho pozoroval zpod slastně přivřených očí, rty nervózně skousnuté. To mu jako pobídka stačilo. Stiskl jeho penis u kořene a sklonil se, aby mohl olíznout špičku. Cítil jak se tělo pod ním vzepjalo. Ren polkl. Fascinovaně pohyb zopakoval, reakce byla stejná. Opět pohledem zkontroloval Leeteukův výraz, ten si skousával spodní ret, hlavu lehce zakloněnou, celé tělo se chvělo očekáváním. Ren vsál špičku jeho chlouby mezi rty, k jeho uším dolehl tlumený vzdech. Pohnul hlavou, pomalu, nenásilně a pak znovu a znovu, načež ve vlasech ucítil Leeteukovu ruku. Nesnažil se ho nijak dohnat k rychlejšímu tempu, prostě se ho akorát dotýkal.
"Rene..." vydechl tiše Leeteuk.
A Rena v tu chvíli zaplavila taková vlna citu, že se málem utopil. Sám netušil, co to je, nikdy nic takového nezažil. Odtáhl se od Leeteuka, jen aby mohl znovu pohlédnout do jeho tváře. A Ren v tu chvíli nechtěl nic jiného, než ho donutit křičet slastí, sténat jeho jméno...chtěl vidět jeho výraz, až dojde k vrcholu. Chtěl ho. Ta myšlenka se mu usadila v hlavě jako parazit a rostla, sílila, přemáhala ho. Na jedné straně se pořád hlásila ta jeho část, co nechtěla sex bez citů. Na té druhé se ozýval jeho vnitřní hlas...copak tu vážně žádné city nejsou? Leeteukovi na Renovi záleží, to se mu nezdráhá slovy i činy ukazovat stále dokola. Oficiálně spolu bydlí. A navíc spolu i spí...nebo teda něco tomu podobného. To...znamená, že mají nějaký vztah, ne?
Ren omotal kolem Leeteukovy erekce prsty, sklouzl jim dolů a zpět nahoru a zatímco si vychutnával další slastné zaskučení, sám ze sebe stahoval pyžamo. Chtěl ho. V jeho mladém těle se pomalu opět začínalo hromadit vzrušení už jen z těch myšlenek, co se mu honily hlavou. Svlékl se celý, necítil potřebu před Leeteukem cokoliv skrývat. Leeteuk byl první člověk, kterého Ren upřímně chtěl. V porovnáním s ním byl Heechul jen pubertální pobláznění.
"Rene?" zamumlal Leeteuk nechápavě, hlas zastřený vzrušením, když se od něj Ren odtáhl. Chce vycouvat? Leeteuk si povzdychl. Nedivil by se mu. Akorát...s tím, jak na tom teď je, to asi nebude moct prostě nějak rozchodit. Hold do koupelny teď pláchne on.
Ren se přesunul trochu víš a obkročmo si na Leeteuka sedl, na jeho nechápavý pohled se jen nevinně pousmál. A taky trochu nervózně. Hlavně z toho, že ho Leeteuk odstrčí. Že ho po tom všem přeci jenom nechce. Opět stiskl jeho chloubu v dlani a nasměroval ji ke svému pozadí. Vzrušeně si skousl spodní ret a sledoval Leeteuka, jehož obličej se začínal rozjasňovat.
"Rene, ne-!" stihl ještě říct, než se na něj Ren pokusil dosednout. "Počkej!"
Ren ho ale neposlouchal. Bolelo to. Moc. Ale...on...nechtěl být odmítnutý. Ne Leeteukem. Prostě ne. Ale...nešlo to. Příliš to bolelo. Vlastní tělo odmítalo Leeteuka pustit dovnitř.
"Hloupé zbrklé děcko." slyšel zavrčet Leeteuka těsně před tím, než silné ruce sevřely jeho boky v ocelovém sevření. Neznělo to ovšem naštvaně. Spíš káravě. Hned na to bolest zmizela, když ho Leeteuk ze sebe zvedl a povalil ho vedle sebe do peřin.
Leeteuk starostlivě klouzal pohledem po Renově těle, jestli si moc neublížil. Co ho to napadlo? Takhle bez přípravy, lubrikantu a ještě v takové poloze, kdy jsou jeho svaly automaticky stažené...
Ovšem jediné ublížení našel v Renových očích.
"Promiň." hlesl Ren tak nějak chladně, mrtvě. Věděl, že ho Leeteuk nechce. Nikdo ho nikdy nechtěl...
"Co tě to jenom napadlo?" zašeptal Leeteuk a sklonil se k němu, Ren ovšem uhýbal zraněným pohledem. Nechtěl, aby Leeteuk věděl, jak moc to bolí. "Takhle si ubližovat..." pokračoval Leeteuk a se zavrněním se otřel o jeho rty. "To se dělá?" mroukl do jeho rtů.
"Já jenom chtěl...chtěl jsem..." zašeptal Ren, ale hlas ho zradil, oči se plnily slzami.
Leeteuk se pousmál do jeho rtů. "Vždyť víš, že já ti dám všechno, co chceš. Stačí si říct."
Ještě chvíli trvalo, než Renovi došel význam Leeteukových slov. Vytřeštil oči a těkal po těch Leeteukových, které byly tak blízko...
"Chci tebe." hlesl a musel oči zase zavřít, protože neunesl tíhu toho studu.
Leeteuk se nepřestával otírat o jeho rty. "Dobře." šeptl jen, než se odtáhl od něj. Ren oči prudce otevřel a sledoval, jak se Leeteuk natahuje k nočnímu stolku a vrací se s tubou gelu. Jeho tělem se opět prohnalo vzrušení, mocnější než před tím. Leeteuk...on...on s ním...
"Otoč se." řekl jen Teuk tichým hlasem a v tu chvíli už Ren ležel na bříšku, v prstech tisknul polštář, pozadí vyzývavě vystrkoval na Leeteuka.
Ten se zhluboka nadechl, vzrušení bylo téměř nesnesitelné. Ale musel pomalu. Nemohl mu ublížit. Tak jako ostatní. Vymáčkl si na prsty trochu gelu, načež jimi přejel po Renově otvůrku. Cítil, jak sebou tělo pod ním trhlo. Na nějaké hraní byl moc vzrušený. Přitlačil jedním prstem, který bez větších obtíží vklouzl dovnitř.
Ren vzrušeně zasténal a zatnul nehty do polštáře. Tohle nebolelo. Naopak. Slast se rozlévala jeho tělem...jak moc mu tenhle pocit chyběl. Sám se pohnul proti Leeteukově prstu a zaskučel o něco hlasitěji, když do něj prst vnikl hlouběji.
Leeteuk zalapal po dechu, polévaly ho vlny horka, jeho sebeovládání bylo na maximu. Úzký prostor kolem jeho prstu ho doháněl k šílenství. Jen z představy, že co nevidět se v něm bude pohybovat jinou částí svého těla, se mu zatmívalo před očima. Pohnul prstem, Ren mu svým poddajným tělíčkem vyšel vstříc. Leeteuk to nevydržel a druhou rukou sám sevřel svou erekci, aby se mohl začít třít.
Ještě chvíli v Renovi pohyboval prstem, než přidal trochu gelu a nato druhý prst, lehce je od sebe odtáhl a vnikl o něco hlouběji. Z Renova hrdla se draly slastné steny, Leeteuk mohl jen z profilu vidět rudé tváře, křečovitě zavřené oči a pramínek slin, který stékal z jeho otevřených a nestoudně sténajících rtů na polštář. Po nějaké chvilce přidal ještě prst třetí, ale věděl, že tohle hraní už prostě nevydrží dlouho.
Asi po minutě z Rena pomalu prsty vytáhl a gelem potřel i vlastní bolestně vzrušením tepající chloubu. V tu chvíli se Ren pohnul a na okamžik na něm spočinul zamlžený, vzrušený pohled, načež se Ren obrátil na záda a vyzývavě roztáhl nohy. Leeteuk jen imaginárně pokrčil rameny, ať si Ren lehne, jak mu to bude pohodlnější. Neměl ani tušení, že Ren chce jednoduše vidět do jeho tváře, až se Leeteuk udělá.
Leeteuk se vmísil mezi jeho nohy a sklonil se k Renovi, aby ho mohl políbit. Ren mu ruce okamžitě obmotal kolem krku. Polibek byl krátký, vlhký, horký. Hned nato do něj pronikl až po kořen, pokojem se rozlehlo dvojí zasténání. Ren zaťal nehty do Leeteukových ramen, hlavu bořil do polštáře. Jo, tohle byl ten pocit. Žádná bolest...
Zaskučel, když se v něm Leeteuk pohnul a sám mu vyšel vstříc. Škádlivě v sobě sevřel svaly a sledoval Leeteukův slastí zkřivený obličej, stenů, co se mu draly z hrdla, se nemohl nasytit.
"Udělej to ještě jednou a je po všem." usmál se těžce Leeteuk a chytl Rena za boky, aby mohl nasadit mučivě pomalé tempo. Mučivé pro oba. Ale Leeteuk si chtěl ty okamžiky co nejvíce vychutnat. Znovu se sklonil, aby mohl Ren políbit, tentokrát polibek trval déle, dokud jim stačil dech.
Leeteuk se narovnal a o něco zrychlil tempo a na okamžik zavřel oči, aby si mohl plně vychutnat ten slastný pocit. Hned ale oči prudce otevřel, když se místností ozvalo o dost hlasitější zasténání, jen aby zjistil, že Ren sám začal zpracovávat svou opět vzrušenou chloubu. Nesnažil se jeho ruku nahradit, protože by to znamenalo, že by musel zvolnit tempo, což nechtěl...jen ať si Ren pomůže. Sevřel jeho boky o něco pevněji a tempo ještě o něco zrychlil, steny se odrážely od stěn, byl jen kousek od vrcholu... Stačil už jen poslední příraz a Leeteuk se prohnul v zádech a vlastně poprvé od doby, co tehdy spal s Renem, se udělal. Táhlé zasténání jeho jména mu jasně vypovědělo, že vrcholu dosáhl i Ren, kterého tam poslal pouhý pohled na Leeteukův slastní stažený výraz a pár rychlých pohybů ruky.
Leeteuk se na Rena doslova zhroutil.
"Jsi těžký." zamumlal po chvíli Ren, ale váha na jeho těle mu ve skutečnosti nijak nevadila. Připadal si v bezpečí. A spokojený. Zatraceně spokojený.
"Promiň." odpověděl Leeteuk stejným tónem, ale nepohnul se.
Ren se pousmál a stále ještě lehce se třesoucí rukou prohrábl Leeteukovy zpocené vlasy, jako to předtím dělal on jemu. Byl nádherný. Ren spokojeně vydechl, už dlouho se necítil takhle dobře. Dneska to bylo o tolik jiné...tak nepochopitelně jiné... Mohly za to právě ty "city?"
Co je sex poznal už v patnácti a to bolestně dobře. Ale co je to milování pochopil až dneska. Aspoň po té fyzické stránce. A možná...možná...ne jen po té.
Leeteuk se konečně pohnul a věnoval Renovi jeden ze svých zářivých úsměvů. "Co takhle sprcha?"

 


Komentáře

1 Martyn Martyn | E-mail | 25. ledna 2013 v 15:14 | Reagovat

ááá to je hezoučký a sladičký!!! bomba!
asi se mi hladina curu neposadí zpátky... už jen ten obrázek jak ren rozbaluje toho pejsánka! boží!

2 Ruby Clarie Ruby Clarie | E-mail | Web | 25. ledna 2013 v 15:42 | Reagovat

*s infantilním výrazem tlapká po krvavé klávesnici*
Ty chceš abych vykrvácela žejo? MUHAHAHAHÁÁÁÁÁ! Konečně, KONEČNĚ!!! Reník může být konečně šťastný - teda jestli to neposereš, jak to tak ráda děláš *její výraz jasně říká "Opovaž se to posrat!"*

3 Hatachi Hatachi | 25. ledna 2013 v 19:08 | Reagovat

Och bože...to bylo něco naprosto dokonalého...no prostě jedním slovem boží.
Počínaje Reníkovýma narozeninama a milováním konče.
Ren je po dlouhé době konečně šťastný a myslim že Teukie taky.
Tak snad jim to štěstí nic a nikdo nenaruší...
Moc se těšim na další díl...

4 Marča Marča | 25. ledna 2013 v 19:22 | Reagovat

Stále tak milý, krásně kouzelný příběh... och těším se na další díl...

5 Barica Barica | Web | 25. ledna 2013 v 22:07 | Reagovat

*slinty slint* *potopááá*
...
"Leeteuk mohl jen z profilu vidět rudé tváře, křečovitě zavřené oči a pramínek slin, který stékal z jeho otevřených a nestoudně sténajících rtů na polštář."
...
Tahle... věta... je... tak... neskutečně... GENIÁLNÍ!!! T.T Přečetla jsem si ji asi čtyřikrát... a pokaždý měnila bryndáček.... :D
YAOIYAOIYAOIYAOIYAOIYAOIYAOI KYÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ :D

6 katka katka | 26. ledna 2013 v 15:43 | Reagovat

mám vyražený dech skvělé

7 Saia Saia | 27. ledna 2013 v 15:41 | Reagovat

Takže Ren prekonal sám seba,zbavil sa nepríjemných spomienok a ja len dúfam,že s Teukieho pomocou ho čaká lepší život ako doteraz.

8 Miki(na) Miki(na) | 27. ledna 2013 v 19:35 | Reagovat

boží boží boží!!!

9 Karin Karin | 27. ledna 2013 v 22:34 | Reagovat

Krasa.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama