Slzy

14. července 2012 v 11:00 | Luli(na) |  SuJu povídky
Děti, tohleto... měl být další POKUS o drabble. A jako vždycky... co myslíšte? No jasně, nevyšel. Jak jinak. Ale můžete to považovat za... KRÁTKOU povídku? *tomuhle ani sama nevěří* Mám pocit, že už spím, či co, protože tohle je šílené. Taková kratičká povídka?! Huéééé!!! Zbláznila jsem se? No, ale dala jsem ji v průběhu 15 minut, to je slušné, což? Muhahaha, a myslím, že mi to vyšlo, i když, je to vcelku... zmatená povídka, řekla bych... no... nevadí :D Na to, že je čtvrt na jednu v noci, je to slušné :D Tak si to užijte a nezabíjejte mě, já za to nemůžu :D


Nepřítomný pohled, lesklý a zamlžený, upírá jej někam do dálky, vypadá jako loutka pohozená v koutě, jako zbitý pes, jež pomalu umírá a čeká, až se v dálce, v té černočerné tmě plné bolesti objeví bílé světlo, které sebou přinese úlevu a klid… Z pohledu muže, který stojí za dveřmi a pozoruje jej přes zamřížované okénko, to vypadá, jako by byl mrtvý, pouhá skořápka bez duše. Prázdný pohled, stejně mrtvý jako jeho tělo, pohled směřující do prázdna… Onen muž nemůže vědět, že chlapec, kterého pozoruje, právě v tuhle chvíli trpí, nevidí, ani jen netuší, jak jeho nitro křičí, řve, brečí, ječí, běsní jako vichřice, prosí, žádá o něco, co se mu již nikdy nevrátí. Ne, muž v bílém plášti vidí jen nehybné tělo opřené o měkkou bílou zeď, která má zabránit tomu, aby si chlapec ublížil. Nemá nejmenší zdání, že žádná zeď, kterou by před něj postavil, nedokáže utlumit bolest, jež se rozprostírá jeho nitrem. Bolest, která jej sužuje, drtí na prach jeho zničené srdce, útočí na jeho mysl v podobě vzpomínek, obrazů, které se míhají jeden přes druhý, předhánějí se, který z nich jako první ublíží již tak křehké a pochroumané duši v jeho tělíčku, která se pomalu rozpadá, rozsypává se jako jemný písek, nasakuje krví zrozené z veškeré bolesti. Obrazy v chlapcově hlavě ještě zrychlí, snad ze strachu, že by zemřel bolestí a utrpěním dříve, než by se mu stihly všechny ukázat, než by mu stihly způsobit veškeré muka, které jen dovedou. Krev, křik, zoufalství, bolest, všechno se to mísí v jednu obrovskou šmouhu, mučí jej, vyžívá se v tom, že ji chlapec nedokáže vyhnat, že nedokáže nic, jen odevzdaně sedět a nechat si bodat do srdce ostrým nožem, pořád dokola, přičemž každé bodnutí bolí víc a víc, je tak nesnesitelné, že touží zemřít. Jo, zemřít, přesně po tom jeho rozdrásané srdce prahne. Zemřít a moct být opět s ním. Odejít za ním, tam, kde již žádná bolest neexistuje. Není mu přáno. Nemůže zemřít. Psychická bolest, jakkoli je velká, nezabije je, pouze jej mučí, trápí, zabíjí jeho mysl, zatímco tělo zůstává neposkvrněné na tomhle světě, který tolik nenávidí. Nenávidí vše, co je spjaté s tímhle světem. Nenávidí, tak moc nenávidí, proklíná ty zrůdy. Vzali mu jej, ukradli, vytrhli ho z jeho života spolu se srdcem a to pak pošlapali, roztrhali na maličké kousky stejně tak jako chlapce, kterého miloval. Křik, další, srdcervoucí, slyší ho ve své hlavě, pořád a pořád, připomíná mu zas a znova to, co se stalo, to…. Co mu jej navždycky vzalo. Utíkej! Heechule, běž! Zachraň se! Jeho nitro řve, křičí, prosí, ať ten hlas zmizí, kdyby mohl, kdyby se jen mohl hnout… léky mu brání, prášky, jež jej mají uklidnit, jsou proti němu, uklidnili jeho tělo… ale jeho mysl, jeho mysl uklidnit nedovedou. Vidí to, všechno, vidí i slyší, křik, Hannieho zoufalý křik, jeho oči, plné hrůzy a bolesti. A on… stejně jako teď… nemohl se hnout, nemohl nic. Jen stát a koukat se jak ty stvůry trhají jeho přítele na malé kousky, jak jej zabíjí před jeho očima, pomalu, bolestivě, stejně jako jeho vlastní myšlenky teď, tak i oni před tím se mu vysmívali, ukazovali mu, jak je bezmocní, jak je bezbranný, jak je zbytečný na tomhle světě. Nedokázal jej uchránit, nedokázal nic, stejně jako nedokáže nic teď. Jen sedět, hledět očima do minulosti, pořád dokolečka si přehrávat v mysli chvíli, která si sebou vzala vše a nenechala tady nic. Jen tělo, chabou existenci, stín toho, co se kdysi smělo nazývat člověkem. Dnes… z něj nezbylo nic. Jen slzy, jež dokazují, kolik bolesti a žalu cítí uvnitř sebe. Slzy, jež jako jediné v horkých pramenech vytékají z jeho očí stejně jako život z jeho srdce, slzy, které znamenají mnohem víc, než co může ubohý psychiatr za tlustou bílou zdí vůbec někdy pochopit.
 


Komentáře

1 Anete Anete | 14. července 2012 v 11:07 | Reagovat

To bylo tak krásně smutný:(( Chudinka Chulie:((

2 Jolly (the Sad) Jolly (the Sad) | Web | 14. července 2012 v 11:16 | Reagovat

T_T přes slzy nevidím, co píšu..

3 Woonie Woonie | Web | 14. července 2012 v 16:39 | Reagovat

T 3T Páni... Jdu se pro kapesník.

4 Hatachi Hatachi | 14. července 2012 v 19:51 | Reagovat

To bylo nádherné...
Dohnalo mě to k slzám,brečim jako želva.
HanChul...krásný milující se pár. Ale stačí chvilka a všechno se posere. Hannie umřel a Chulí je na tom psychicky ještě hůř. Možná si ho měla nechat umřít...aby mohli být zase spolu...

5 Saia Saia | 15. července 2012 v 14:38 | Reagovat

Lulííí totok mi nerob...uáááá,trápiš mi detiškýýý.

6 Syrinox Syrinox | Web | 18. července 2012 v 14:33 | Reagovat

é, sice jsem řekla, že tě zabiju dneska už jednou, ale nevadí, já to řeknu znovu... Zabiju tě... fakt že jo... nebo aspoň zbiju a umlátím banánem.. Jako... já ti sice sakra dala pár a slovo... ale nečekala jsem... fakt NE a to vím, že si schopná všeho... že z toho vyrobíš něco také... A ano, měla jsi pravdu, když jsi řekla, že tě sežeru, jak si to přečtu... však počkej... já totiž...
TAKY VÍM KDE BYDLÍŠ!!!! (i když si nejsem zdaleka jistá, či tam z nádra trefím, ale neboj, pamatuju si ty paneláky, co se přebarvují, podle nich tam dojdu... MUHAHAHHAHA)  takže... jako... bylo to krásné a smutné a já bulím a to mě navíc ještě bolí to oko, protože proto, ale jako... sežeru tě... Však počkej...28! MUHAHAHHAHA! Přejedu tě tím vlakem... Jen co uspím strojvedoucího... MUHAHAHAHA! Těš se! Kekekekekek! *ďábelsky se chechtá* Muhaha

7 Jannie Jannie | 2. srpna 2012 v 23:28 | Reagovat

:OOOOOOOOO chudáček:´((( to bylo nádherný...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama