Neublížím ti

28. července 2012 v 11:00 | Luli(na) & Kami |  super junior fiction

Táááák, děti, je to tady. Lula a Kami se spojily. He... a dopadlo to takhle. Já myslela (á právě v tom je háček :D), že to bude mít tak 1000-2000 slov. No, tak to má 4332, ale to vůbec nevadí! Kekeke, jinak, se chci omluvit, víte, že s Kami máme každá jiný styl psaní a tak se nám tam střídají časy, jak se přitrafí a asi nás za to zabijete... nějak jsem neměla náladu kontrolovat to až tak. Nakonec jsem jen opravila většinu překlepů, které jsem našla a přečetla to po nás a mám pocit, že je to vcelku čitelné :D A šíleně ňuuu. *padla* Tak si to užijte, děti moje, já padám, než dostanu něčím přes držku :D

Název: Neublížím ti
Fandom: Super Junior
Pár: HaeKyu
Autor: Luli(na) & Kami
Věnování: É-... no... uhn... třebáááá... VŠEM!!!
Varování: SLADKÉ


"Sakra!" zařval Donghae na celý dům, chytnul se za nohu, poposkočil, ztratil rovnováhu a padl na zem. "Kyuhyune!!!"

Kluci v kuchyni si vyměnili zmatené pohledy, poté se podívali na nejmladšího. Te jen pokrčil rameny a nevinně se usmál.

"Miluju vás?"

"Kyuhyune, doprdele! Já tě zabiju!!!"

"Uhm...hehe...právě jsem si vzpomněl, že musím něco dodělat..." usmál se nevinně Kyu a nenápadně se vytratil do svého pokoje zrovna ve chvíli, kdy Hae doběhl do kuchyně. "Kde je?!!"

Všichni kluci s byli vědomí, že nasraný Hae je nebezpečnější jako žralok, 13 prstu se otočilo směrem k chodbě. kterou jejich maknae použil jako únikovou cestu.Donghaeho výraz se změnil ve vražedně sladký. Teď, když věděl, kam to štěně uteklo.

"Kyuhyunnieeee!!!" Zakřičel medově sladkým hlasem, přičemž klukům v kuchyni proběhne mráz.

Tiše přeběhl chodbu, připlížil se až ke dveřím Hyunova pokoje, chvíli poslouchal, slyšel tam kroky...už víc neváhal a prudce zabral za kliku, bylo ale zamčeno. "Kyuhyunnie...otevři..." řekl stále stejným nebezpečně sladkým hlasem. "Kdo je?" ozvalo se nevinně na druhé straně dveří.

"Tvoje maminka!" Haemu cuklo obočím, pokud si Kyu myslel, že se mu skryje... Tak to se pletl.

"Lžeš, moje maminka má jiný hlásek!"

Donghaemu zacukalo obočím víc, tiše zavrčel a změnil taktiku.

"Kyu, jestli neotevřeš, tak ti tu videohru rozstříhám!!!"

"Nééééééé!" vypískl Kyu a ozvalo se zafňukání. "Jenže...já nemůžu otevřít!!" bránil se a v Haem to znova zacukalo.

"Ne? A proč?" zeptal se nechápavě a založil ruce v bok, přičemž propaloval dveře káravým pohledem. Ne, že by ty dveře za něco mohly, ale... on přes ně viděl ten Kyuhyunův obličej, mírně zděšený a trucovitý a prostě evil maknaovský... jo, Hae měl vždycky perfektní představivost.

"Já...no...he...to...ty dveře se zaleskly!" chytil se najednou nápadu Kyuhyun a v duchu se plácal po rameni. Jo, to by šlo. "Co by šlo?!" zavrčel Hae na druhé straně dveří. Kyuhyun se zarazil. É...já to fakt řekl nahlas? Kruci... Haemu znovu zacuká obočí, měl pocit, že jestli to udělá ještě párkrát, už mu to zůstane. "Jo...řekl..."

"Huéééé?!" Kyuhyun zbledl, to je vážně jeho mozek tak hlučný, že to Hae normálně slyší?! Ne, to přeci nejde... nebo jo? Kyuhyuna napadlo, že by mohla být třeba chyba někde v matrixu... což mu připomnělo, že to už dlouho nehrál, naposled před měsícem... Ale o to tady teď nešlo!

"Já ti neotevřu!"

Kyu se bál, že na něj Hae bude zase řvát, ale místo toho se ozvalo něco mnohem horšího a děsivějšího...cvaknutí zámku, jak si Hae od jiného pokoje půjčil klíč...KOHO NAPADLO DAT DO CELÉHO BARÁKU STEJNÉ ZÁMKY?!! Rychle opustil své stanoviště, zajel pod postel a začal odříkávat motlitbu, zatímco se dveře pomalu otevíraly.

Hae otevřel dveře, pomalu, dával si záležet, aby to vypadalo co nejděsivěji, v jedné ruce pořád svíral jednu z Kyuhyunových videoher, kterou maknae nechal ležet u gauče a on na ni šlápnul, na jejich jemném koberci mu samozřejmě noha na hře podklouzla a on hodil ukázkovou šipku přes stůl, tak tak se zvedl, jen, aby stoupnul na stojánek s CD, který tam jejich maknae TAKY NECHAL!

"Kyu..." pronesl záhrobním hlasem a rozhlédl se po na první pohled prázdném pokoji.

Kyuovi přeběhl po zádech mráz. Jak..jak může být někdo tak děsivý? Zámek opět cvakl. Hae...je tam zamknul?! Tak teď je to jasný, pomyslel si Kyu. Zabije mě. "Kyu..." ozval se Hae stále stejným tónem. "Okamžitě vylez...jestli si totiž ještě hnu ze zády, až tě odtamtud budu tahat...nedopadneš vůbec dobře..."

"Hííí." Kyuhyun si zakryl hlavu rukama a vlezl si ještě hlouběji pod postel. Ne, nenechá se zabít! Vždyť je ještě mladý! Moc mladý! A má celý život před sebou!

"Cho Kyuhyune, já tě varuju, nechtěj, abych si tam pro tebe došel." promluvil Hae pořád tím mrazivým tónem, ze kterého Kyuhyunovi naskočila husí kůže až na prdeli.

Sledoval Haeho nohy, protože to byla jediná část, jeho těla, co viděl, jak se pomalu přibližují. Třásl se ještě víc. To...to mu vážně ublíží? Vždyť...vždyť on to neudělal naschvál! Nechtěl mu ublížit...zrovna jemu by nikdy nechtěl ublížit...

Donghae zastavil těsně před postelí, sklonil hlavu a jeho představivost mu opět vykreslila Kyuhyuna krčícího se v klubíčku.

"Kyu, vylez, dokud ti pěkně říkám a slibuju, že nebudeš trpět tak moc."

Kyuhyun už se vážně třásl. Bál se ho. Doopravdy. Tiše vzlykl. Co má dělat? Nemůžeš se tu krčit věčně. Ale...pokud vyleze... Sledoval Haeho siluetu a kdoví proč se mu do očí začaly tisknout slzy. Zamrkal, aby je zahnal, ale nedařilo se mu to.

"Kyuhyune, nenuť mě se sehnout." promluvil tiše Hae, i když mu bylo jasné už na chodbě, že Kyuhyun neposlechne, ať už bude vyhrožovat jakkoli. A to mu nechtěl ublížit, jen ho postrašit. Přece by neublížil tomu malému štěňátku... Povzdechne si, asi ho zpod té postele nakonec přeci jen bude muset vytáhnout ručně, když ty slova nefungují...

Skloní se, hmátne pod postel, dokud něco nezachytí, odhaduje to na nohu, ozve se tlumené vyjeknutí a hned na to ho vytáhne zpod postele, jako by byl jen hadrová panenka. Kyu se vzpouzí, snaží se odplazit, ale nedaří se mu to, nevzdává se ovšem a pořád se vzpouzí, dokud nepocítí ocelový stisk na ramenech.

Vyděšeně zaječí, skryje si tvář v dlaních a tiše vzlykne.

"Nebij mě, prosím!" knikne a Hae má co dělat, aby se nerozesmál. To mu vážně uvěřil, že mu chce ublížit?

"Kyuhyune, uklidni se." zatlačí víc na jeho ramena, avšak má to přesně opačný účinek.

Hae se zamračí. To se ho až tak bojí. Pevně ho chytne za zápěstí a nekompromisně je odtáhne z jeho očí. Překvapeně zamrká, když spatří vlhké cestičky po jeho tvářích a zarudlé oči, které se snaží uhnout pohledem.

"Kyu?" knikne tiše a nevěřícně, nemohl ho přeci vyděsit až takhle! Nebo jo? Povolí stisk kolek maknaeho zápěstí, položí mu ruce podél hlavy a svou dlaní se pomalu přesune ke Kyuhyunově tváři. Mladší chlapec sebou škubne a přikrčí se, jako by měl dostat ránu pěstí.

Stáhne ruku, když vidí, jak se Kyu každého doteku bojí. Tohle...nechtěl. Sleduje jeho chvějící se tělíčko a těkavý pohled, který se všemožně snaží najít cestu zpět pod postel. "Kyu..." zašeptal Hae bolestně. "...neboj se mě...prosím..."

Už jen Donghaeho hlas způsobí, že se Kyu roztřese ještě víc. Starší chlapec se kousne do rtu, tohle asi vážně přehnal. Jasně, pokaždé, když Kyu něco vyvede, křičí na něj a vyhrožuje mu, ale, proboha, nikdy, skutečně nikdy mu nic neudělal! Tak proč je tak vyděšený?

"Kyu...podívej se na mě..." zaprosí znovu Hae. Tohle se mu nelíbí...tohle se mu vůbec nelíbí. "Promiň...odpusť mi to...jen...prosím...podívej se na mě..." - teď začíná panikařit on. Štěňátko...!

Kyuhyun pořád těká pohledem všude možně, jen aby se nemusel koukat na Haeho, třese se pod ním strachy, jeho tělo je napjaté a v očích má pořád slzy.

"No tak, Kyu." šeptne naléhavě. "Neublížím ti, víš, že bych ti neublížil. Víš to, že ano? Kyuhyunnie..."

Kyuhyun se konečně odváží bojácně zvednout pohled a srdce mu několikrát vynechá nad bolestí vepsanou v Haeho očích. Několikrát zamrká, aby zaostřil. Donghae seděl asi metr od něj, ruce zvednuté dlaněmi vzhůru na důkaz svých slov, na čele mráčky obav.

"Ne-nebudeš mě bít?" knikne pisklavým hláskem a opět se mírně přikrčí, jako by se bál, že jakékoli jeho slovo bude trestáno ránou. Avšak Donghaeho úsměv, který se rozlije na jeho rtech, jej ujistí o opaku.

"Nikdy bych ti neublížil, Kyu, jen jsem tě chtěl postrašit. Víš, ono to vážně docela bolelo. Měl by sis ty své věci hlídat a nerozhazovat je všude po bytě."

Kyu znovu fňukne. "Promiň...já vážně nechtěl...bolí to moc?" vzlykl pohledem bloudil po Haeho těle, aby našel nějaké známky zranění. Nic ale nenašel.

"Už ne." usmál se Hae, posunul se o kousíček blíž ke Kyuovi a pohladil ho po tváři. "Hlavně se už na mě nikdy nedívej s tím strachem v očích, ano?"

Kyuhyun nafoukne tvářičky.

"Ale ty jsi zněl tak... děsivě! Já se vážně bál!" křikne a vzápětí se zatváří vyděšeně, co když...?!

"Kyu, já tě snad vážně zbiju, když se na mě budeš takhle koukat." zacuká Donghaemu obočím.

Kyuhyun sebou cukne a Hae si jen povzdychne. "Nech toho Kyu...copak jsem vrah štěňátek?" vyklouzlo mu dřív, než mu došlo, co říká a Kyuhyun na něj vrhnul tázavý pohled...jakých zase štěňátek?

Donghae se kousne do jazyka. Hups? Takhle se prozradit! Ale zase... Nééé, z tohohle Kyu nic poznat nemohl!

"He…?" udělá Hae jen a nevinně se usměje. Kyu na něj pořád hledí jako, co to má znamenat?

"Miluju tě?" zkusí Donghae nevinně.

Ale místo toho, aby se Kyu zasmál, jako to dělal vždycky, tak se zase zachmuřil a uhnul pohledem. Skrze rty mu unikl tich povzdech. Hae...kdybys to tak myslel vážně...

Donghae se zamračí, když si všimne Kyuova pohledu. Ani ten povzdech mu neuniknul. Udělal něco špatně? Pomalu, velice pomalu, aby jej náhodou opět nevyděsil, se šoupne k němu a natáhne dlaně k jeho tvářičce.

"Kyuhyunnie?"

Kyu ale opět uhýbal pohledem. Vráska na Haeho čele se ještě prohloubí. "Kyu, co se děje?" Žádná reakce. Skousl si spodní ret. "Řekl jsem něco špatně? Zlobíš se na mě?" zeptal se smutně a v hlavě si procházel, co řekl...čím by se ho mohl tak dotknout?

Kyuhyun jen pokroutí hlavou tak, že se mu delší vlásky rozletí kolem hlavy, Hae na něj zůstane jen němě civět. Jak může být někdo takhle krásný? Okouzleně vezme pramen vlásků mezi prsty a zastrčí je Kyuhyunovi za ouško. Palcem přejde po jeho tváři a setře tak poslední stopy po slzách.

Kyuhyun ale ucukne jeho doteku. "Nech mě." zašeptá. Ne, že by se mu to nelíbilo...líbí. Právě až moc. Ale vědomí, že si Hae jenom tak pohrává, že to prostě bere jenom kamarádské doteky...bolí. Moc.

Donghaeho bodne u srdce, ten tón, kterým to Kyuhyun řekl... nelíbí se mu, vůbec se mu nelíbí. Připadá si, jako by jej Kyuhyun nenáviděl na něco, co mu provedl a o čem Hae nemá nejmenší tušení. Pevněji uchopí jeho tvář do dlaní a otočí jí k sobě.

"Řekni mi, co se děje, Kyu. Prosím."

Kyuhyun těká pohledem po jeho obličeji. Co mu má jako říct? Pravdu? Aby se mu vysmál? Aby odešel? Aby se k němu už nechtěl nikdy přiblížit? To...to ne. "Ne." řekl jen tichým hlasem.

"To pro mě není odpověď." Hae se přiblíží ke Kyuhyunovi tak, že je dělí jen několik centimetrů a zadívá se mu hluboce do očí. Nechápe, jak se mohli dostat z pouhého škádlení do téhle situace.

"Ty mi prostě řekneš, co se děje, jinak neodejdu." Pronese pevným hlasem. Kyuhyunovo srdce vynechá úder, to, jak je Hae blízko... tak moc, že cítí jeho dech na své tváři. Proč? Proč jej takhle trápí?

"Proč mi to děláš?" zašeptá zničeně, do jeho očí se tisknou další slzy. Donghae překvapeně zamrká. He?

"Dělám co?" zeptá se tiše. Kyuhyun zavře oči, několik kapiček slz zteče po jeho tváři.

"Jsi tak blízko... a přitom tak daleko..."

Donghae pořád nechápe. A Kyu zase brečí...a to ho bolí. Nechce ho vidět se trápit. A už vůbec ne kvůli němu. "Kyu...neplač, prosím...já nevím, co ti dělám...ale co mám udělat aby tě to netrápilo?" zeptal se starostlivě, ale Kyu jen zakroutil hlavou. "No tak, Kyu...mluv se mnou..."

Kyuhyun trhne hlavou, chce se dostat z Haeho sevření, chce zmizet z jeho blízkosti. Bolí to. Když je mu tak blízko a přitom se jej nemůže dotknout... že ho nemůže mít víc, než jako kamaráda.

"Donghae, prosím... odejdi. Nech mě samotného. Ubližuješ mi..." zašeptá. Donghae vytřeští oči.

"U-ubližuju? Jak? Jak ti ubližuju, prosím, řekni mi to, Kyu!"

"Copak to nevidíš?!" rozčílí se už Kyu...jak to, že si toho nevšimne? Vždyť už...tak dlouho... Povzdychne si. Tohle nemá cenu. Nechce...nechce to zničit, to, co je mezi nimi teď. "Jdi pryč, Hae." šeptne...jinak by vážně hrozilo, že ti to řeknu, dodal v duchu.

"Nejdu." Pokud si Kyu myslí, že jen tak odejde, aniž by věděl, co se děje, to se chlapec pěkně plete. Co si myslí? To nevidí, jak jej to jeho mlčení zraňuje? To u vážně tak nevěří? Myslel si, že jsou přátelé. Že si můžu říct cokoli. Hae se kousne do rtu. Cokoli? To těžko, sám mu neříká vše. Nikdy mu neřekl, co cítí... k němu.

Kyu se mu zadíval do očí. Zase...kdy dostane takovou příležitost? Skousl si spodní ret. Má...nebo ne? Vzpomněl si, jak ho ještě před chvílí Hae naháněl kvůli ukopnutému palci...a menšímu pádu...jak by reagoval, kdyby mu řekl...pravdu. Zhluboka se nadechl. Fajn. Aspoň bude mít klid. "Já..."

Kyu pevně semkne oční víčka, nechce vidět Donghaeho reakci, až mu to řekne. Nechce vidět opovržení, výsměch ani nenávist. Nesnesl by to. Jen doufá, že až mu to řekne, odejde Hae v klidu, nebude na něj řvát, nebude mu říkat, jak moc ho nenávidí, nechá ho... tady samotného a Kyu bude doufat, že se mu už nikdy nebude muset kouknout do očí.

"Já tě miluju, Donghae..."

Hae zamrká. C-cože? Vážně Kyu řekl to, co si myslí? Vážně...? Srdce se mu rozbuší dvojnásobnou rychlostí. Nikdy by ho nenapadlo, že by Kyu mohl...že by vůbec kdy mohl cítit to, co on. Proto...tohle všechno... Cuknou mu koutky. Ta tíha, co mu spadla ze srdce, se nedala ani popsat slovy. On..Kyu..jeho Kyu.. Pocit štěstí prostoupí celým jeho tělem. Tak tohle ho trápilo. Už se neubrání a nahlas se šťastně rozesměje.

Kyuhyun semkne čelist, z očí mu vytečou další slzy. Věděl to, věděl, že se tohle stane. Teď jej Hae vysměje a pak... pak to řekne ostatním, poníží ho přede všemi a oni se pak na něj budou koukat skrze prsty. Donghaeho smích se zabodává do jeho srdce jako ostří nože. Proč to bolí tak moc? Myslel si, že se mu uleví... ne, bolí to ještě víc, než když mlčel. Tiše vzlykne, svěsí ramena a skloní hlavu, přičemž kapičky slz dopadnou do jeho dlaní.

Hae ignoroval ty tiché vzlyky, stiskl jeho tváře v dlaních a palci setřel slzy stékající z jeho očí. "Neplač, štěňátko..." zašeptal a překonal tu krátkou vzdálenost mezi nimi, aby se mohl udělat to, co chtěl už tak dlouho - otřel se svými rty o ty jeho, růžové, lákavé, na první pohled sladké. Kyu vytřeštil oči, zapřel se dlaněmi o jeho hrudník a prudce ho odstrčil. "Přestaň." vzlykl. "Copak ti nepřipadám už dost na dně? Dost ponížený?"

Donghae se usměje, něžně a mile, tak krásně, až se Kyuhyunovi zadře dech. Dlaní přejde po Kyuově tvářičce, palcem setře kapky slz z jeho řas, vpluje dlaní do jeho jemných vlásků a opět se skloní k jeho dětské tvářičce. Přitiskne své rty k těm Kyuovým, již podruhé za tak malou chvilku může cítit jejich sladičkou chuť. Cítí, jak Kyu zatlačí na jeho hrudník, jak se snaží od něj odtáhnout, ale nedovolí mu to a ještě víc se k němu přitiskne. Jemně, měkce líbá ty dokonalé rtíky, téměř se jich nedotýká, pohlazení motýlích křídel se zdá být rázem drsnější než tenhle polibek, ze kterého jej mrazí celé tělo a mravenčení v břiše sílí každičkou vteřinkou.

Kyu se ho pořád snaží odstrčit, ale dlaně na jeho hrudi se spíš jen dotýkají, než aby se nějak praly, přeci jen..ten polibek...byl tak...krásný, podmanivý a on po něm toužil tak moc dlouho. Horší už to být stejně nemůže, ne? Tak proč si neužít tu chvíli, kdy se zdá, že je všechno v pořádku? Ruce z jeho hrudi sklouzly až k jeho krku, přitáhl si ho a jemně proti němu pohnul rty.

Donghae tiše vydechne, když mu Kyu začne na polibek odpovídat, má pocit, jako by se svět kolem přestal hýbat a neexistuje nic, než tenhle okamžik. Jazýčkem jemně přejde po Kyuově spodním rtíku, poté jej vsaje do úst. Mladší chlapec zaskučí, jeho prstíky se zaryjí do Haeho kůže, dech se mu ještě o něco zrychlí a srdce mu tluče rychleji než kdykoli před tím. Bože, jen ať tohle není sen, ať je to skutečnost! Natiskne se na Donghaeho víc, strach, že se od něj teď odtáhne a řekne mu, že tohle vše byl jenom vtip, je silnější než on.

"Kyu..." vzdychne Hae, když se lehce odtáhne, aby nabral vzduch. Kyu křečovitě stiskne oči. Tak, je to tady. Bolest, mnohem silnější než před tím, se zmocnila jeho těla. Ale...nelitoval. Nemohl. "Podívej se na mě Kyu..." zašeptá Hae a palci ho hladí po tvářích.

"Ne..." vydechne tichounce Kyuhyun. Nechce to, nechce vidět výsměch v Haeho očích.

"Prosím, podívej se na mě, Kyuhyunnie..." Haeho hlas zní o něco naléhavěji, ale Kyuhyun jen pokroutí hlavou v záporném gestu. Neotevře oči, ani za nic! Donghae si tiše povzdechne, pak se ale usměje. Skloní se ke Kyuhyunově tváři, přejde rty po jeho lícní kosti až k oušku, jemně se o něj otře a ještě jemněji jej políbí.

"Miluju tě, Kyuhyunnie..."

Kyuhyun má pocit, že zapomněl, jak se dýchá, několikrát naprázdno otevřel pusu, oči vytřeštěné. "Ty...miluješ...mě?" zeptal se nejistě, očima kmital po každém milimetru Haeho tváře, snažil se odhadnout, nakolik to myslí vážně.

Donghae se musí usmát nad Kyuhyunovou roztomilostí, nevěřícný pohled v jeho očích jej přinutí k ještě širšímu úsměvu. Dlaní vpluje do jeho vlásků a přitáhne si jeho tvářičku blíž k sobě. Kyuhyun se zachvěje, když ucítí Donghaeho dech ne svých rtech, má pocit, jako by jej líbal a přitom... se jejich rty vůbec nedotýkají.

"Já. Miluju. Tebe." zašeptá Donghae tichounce, avšak zřetelně, tak, aby Kyu rozuměl každému slůvku.

Kyuhyun přivře oči. O tomhle okamžik snil...jak dlouho vlastně? Příliš dlouho. Nikdy ho nenapadlo, že by se to mohlo stát něčím víc než představou. Několikrát zamrkal, čímž Haemu silně zvedl hladinu cukru, než na něj upřel své čokoládově hnědé oči. "Políbíš mě ještě?"

Tak nevinná otázka... a přesto rozechvěje celé Donghaeho tělo, způsobí mravenčení v jeho bříšku, na pár okamžiků zastaví jeho srdce, aby se pak vzápětí mohlo roztlouct tak rychle a zběsile, div nevyskočí z Haeho těla.

"Ani nevíš, s jakou radostí."

Měkce se přisaje k chlapcovým rtíkům, cítí, jak Kyu tiše vydechne, zaskučí a přitiskne se k němu, co nejvíc to jde. Cítí jeho prstíky, jak vplouvají do jeho vlasů a jak za ně mírně zatahá, když sevře dlaň v pěst. Kyu se zoufale pohne rty proti těm Haeho, bojí se, že ve chvíli, kdy jej pustí, zjistí, že tohle vše... je jen sen.

Donghae sklouzne prsty po jeho zádech, přes tenkou látku trička cítí horkost kůže a paradoxně ho z toho mrazí. To křehké a zároveň silné tělo v jeho náruči bylo synonymem dokonalosti. Spokojeně vydechl do polibku, když se dostal až k lemu trička a mohl ho pohladit přímo po rozpálené kůži.

Kyuhyun se rozechvěje, Donghaeho dlaň jemně hladící jeho záda mu způsobuje husí kůži, dýchaní je pro něj v tuhle chvíli nemožné. Zaskučí jako štěně, jeho tělíčko se víc přitiskne k Donghaemu, potřebuje se ujistit, že se tohle vše opravdu děje.

Hladil ho po zádech, stoupal rukou víš, stále se jemně otíral o jeho rty. Mravenčení rozechvívalo celé jeho tělo a to ho jenom líbal. Raději ruku zase pomalu stáhl, nechtěl Kyuhyuna nějak vyděsit. A navíc...kdyby to zašlo někam dál...za sebe by taky nebyl zodpovědný. Raději zpomalit, dokud je to bezpečný.

Kyu zamručí do polibku, nespokojeně a mírně vystrašeně, bojí se, že se od něj Hae odtáhne a že jej opustí a…

"Kyu…"

Zašeptání jeho jména jej přinutí přestat přemýšlet a věnovat se tomu, co se právě odehrává tady, v tomhle pokoji, mezi nimi… Donghae pevně obejme mladšího chlapce kolem pasu, vtáhne si ho do náruče a vysadí si jej na klín.

Kyuhyun se uvelebí na novém místě, v Haeho obětí se cítí tak...nepopsatelně. Ale nelíbí se mu, že ty horké ruce, co ho hladily po zádech, někam zmizely. Sám vklouzl pod lem Haeho trička a pohladil ho po plochém bříšku, přičemž se k Haemu ještě víc přitiskl. Mohl se ho dotýkat už dřív, to ano…ale nikdy ne TAKHLE.

Chvěje se. Oba se chvějí, Kyu to cítí pod bříšky prstů, ten třes, který lomcuje Donghaeho tělem snad ještě víc, než tím jeho, když mu v hlavě zabliká představa toho, co by se snad mohlo stát… pokud… pokud nepřestanou. Jenže Kyu nechce přestat, nedokáže to. Ne teď, když má Haeho u sebe, když cítí že by… mohli být spolu.

"Donghae… prosím…" zaskučí tichounce, jeho dlaně pod Haeho tričkem se posunou na jeho záda, Kyu skloní svou tvář, zaboří ji do Haeho ramene, nasaje jeho lahodnou vůni…

"Nenech mě samotného, prosím…"

Hae se zasměje do jeho vlasů. "To mě spíš budeš muset jednou prosit, abych tě nechal jít..." zašeptal něžně a dlaněmi přejížděl po jeho zádech, oči spokojeně přivřené. Jak by ho teď mohl nechat jít? Jeho? To nejdokonalejší stvoření, co kdy spatřilo sluneční světlo? Kyu k němu opět pozvedne pohled, ve které se Hae dokonale ztratí, ta krása...a hlavně...tolik, tolik lásky co v nich vidí... Kyu se posune, chce se k němu natisknout ještě blíž, čímž ovšem způsobí, že se otře o Haeho klín. Ten křečovitě stiskne čelist.

Jeho tělem propluje vlna vzrušení, když se Kyu pohne ještě o něco a svým zadečkem se otře o jeho klín s ještě větší razancí. Pohlédne na něj spod řas, chce zjistit, zda to Kyu dělá schválně, nebo vlastně vůbec nemá tušení, co tím vrcením způsobuje. Kyuhyunovy tvářičky jsou zarudlé, rty mírně pootevřené a oči skryté pod víčky. Pomalu se k staršímu přibližuje, chce jej políbit, ještě aspoň jednou.

Donghae se nechá líbat, cítí Kyuhyunovi dlaně na své hrudi, jazýček, jemně se otírající o ten jeho. Fajn. Stop. Ihned. Protože pokud by se ještě jednou zavrtěl, hodí ho na tu postel, pod kterou se schovával a... Donghaeho tělem projel třes. Tyhle úvahy mu moc nepomáhají. Uhnul hlavou a jemně Kyua odtáhl. "Kyu...přestaň..."

Hae mírně zatlačí na hrudník mladšího chlapce. Kyuhyun ztuhne, málem nedýchá, oči vytřeštěné dokořán, rty pořád pootevřené. Vyděšeně se koukne do Haeho tváře. Ne. Ne! Kyu se trhavě nadechne, zaryje nehty do Haeho zad a jeho tělíčko se roztřese. On si z něj nakonec Donghae vážně jen utahoval?

Donghae vidí ten vytřeštěný pohled, donutí ho to jen k dalšímu něžnému úsměvu a pohladí to své štěňátko po tváři, snaží se do toho dát všechnu tu lásku, co cítí. "Kyu..prosím..dost." zašeptá pár centimetrů od jeho úst.

Hae se usměje do polibku, ale opět ho od sebe nekompromisně odtáhne. "Neodejdu. Dokud to nebudeš chtít ty sám. To mi můžeš věřit." řekne vážně a pak se jeho rty zkroutí v lehkém úsměvu. "Ale taky mi můžeš věřit, že jestli nepřestaneš a nebo se o mě ještě jednou otřeš...neovládnu se."

Kyu vytřeští svá očka a zalapá po dechu. Co..? Pak si uvědomí, v jaké poloze se nacházejí a že jeho pozadí se tiskne přímo k Haeho klínu a... kruci. Zrudne až po kořínky vlasů, skryje si tvář v dlaních a málem z Donghaeho spadne, jak se spěšně začne odtahovat.

"Promiň, promiň, promiň!" zapiští jako holka, ztratí rovnováhu a padne zády na zem.

Donghae se rozesměje a dobrovolně padne vedle Kyua, obličej jen pár centimetrů od jeho. "Jsi rozkošný, když se červenáš." řekl stále s tím svým úsměvem a políbil ho na špičku nosu.

"Hííík! Kyu vypískne a opět skryje tvář ve svých dlaních, přičemž jeho obličej by mohl klidně konkurovat rajskému jablíčku. Hae už se dlouho nesmál tak, jako teď, možná by neměl, Kyu si to může vyložit špatně, ale nejde to jinak, když ten chlapec je tak rozkošný.

Pohladí ho po vláscích, jemně mu odtáhne dlaně z tváře a něžně ho políbí. "Miluju tě, štěňátko. A chtěl by tě líbat věčně, ale...myslím, že tak do pěti minut sem naběhnou kluci, aby se ujistili, že jsem tě vážně nezabil a teď tvé tělo nezahrabávám na zahradě...kterou vlastně ani nemáme."

"Ale pořád máme těch pět minut." vydechne Kyu, položí se na bok, poté přehodí své tělo přes to Haeho a spokojeně se na něm uvelebí. Dlaně má opřené o Haeho hrudník, upřeně kouká do jeho očí, ve tváři výraz toho nejroztomilejšího koťátka.

A nebo bychom mohli utéct oknem a já bych tě znásilnil v nějakém hezkém motélku, proběhne Haemu myslí. Rychle otřepe hlavou aby takové myšlenky zahnal. Ale tíha na jeho těle je tak příjemná... Po rtech se mu opět rozlil úsměv. "A co bys chtěl dělat?"

"Hrát si." zašeptá Kyu, sevře v pěstičkách Haeho triko a natáhne se k jeho krčku. Vystrčí špičku jazýčku a jemně jí přejde po Haeho krčku. Donghae se trhavě nadechne, přivře oči a semkne čelist. Kyu je skutečně malí ďáblík. Jenže... koleduje si až příliš.

"Víš jak to dopadá, když si děti hrajou s ohněm?" vydechne tiše, zatímco se dlaněmi opět vrací pod jeho tričko. Lehce se propne v zádech, když Kyuhyun narazí na jeho citlivé místečko...ten se jen ďábelsky ušklíbne a vsaje ho mezi rty, čímž vyloudí z Haeho rtů tiché zasténání.

Po zádech mu proběhne mráz, zvuk, který uniknul z Haeho rtů jej rozechvěje víc, než jeho dlaně, které přejíždějí po jeho nahých zádech, přičemž vyhrnují jeho tričko pořád výš.

"Nevím…" šeptne Kyu svou odpověď, jeho horký dech na Haeho kůži staršího chlapce ještě víc rozdráždí. Kyu nemá ponětí, jak, najednou leží na zádech, Hae jej propaluje chtivým pohledem a jeho rty jsou zkroucené v děsivém úsměvu. Kyu suše polkne, sleduje, jak se k němu Hae sklání, cítí jeho horký dech na tvé tváři, jeho dlaň, jak jej jemně pohladí… Hae palcem přejde po Kyuových rtících, poté se o ně otře těmi svými.

"Popálí se."

Donghae si ještě chvíli vychutnává chuť těch rtů, ale pak se odtáhne. "Na tohle bude čas později." šeptne. "Vážně bych byl nerad, kdyby sem někdo z kluků vlítl uprostřed...é...něčeho." zazubil se a sledoval, jak Kyuhyun zase rudne.

"Bože…" vydechne Hae rozněžněle. Kyu se na něj podívá skrz sklopená víčka a zamrká, spolu s rudnoucím obličejem to vypadá tak… tak…

"Kyu, jestli se takhle budeš koukat ještě chvilku, přísahám… že si tě vezmu hned." Zašeptá těsně u jeho rtíků. Kyuovo vypísknutí zanikne v dalším něžném polibku, který mu Hae věnuje.

"Hae…" Kyuhyun obtočí své ruce kolem Haeho krku a víc se k němu natiskne. Ty jeho polibky… jsou tak…neskutečné. Touží cítit jeho rty na těch svých už napořád. Proto nesouhlasně zaskučí, když se od něj Hae odtáhne.

"Na tohle máme celou věčnost, štěňátko. Není kam spěchat, co říkáš?" zeptá se a věnuje Kyuovi oslnivý úsměv. Kyu není schopen odpovědět, pouze mírně kývne hlavou na souhlas. Hae mu lípne poslední sladkou pusu, než se z něj zvedne a samotného Kyuhyuna vytáhne do sedu.

"Půjdeme se najíst, ano? A pak sklidit ten tvůj binec z obýváku, než se o něj někdo-…"

Tupá rána a hlasité klení se ozve celým bytem stejně jako rozzuřené zařvání: "KYUHYUNÉÉÉÉ!!!"
 


Komentáře

1 Anete Anete | 28. července 2012 v 11:51 | Reagovat

To bylo tak...Áááá!!! ňáhííí!! Sakra se zas budu celej den tlemit jak idiot:):D

2 Yuko Yuko | 28. července 2012 v 12:11 | Reagovat

První komentář má zcela pravdu. Já se budu celej den gebit jak idiot...xD Boží povídka...Teda jednorázovka...Ééé...Už je zde nějak moc teček!O.O To bylo vážně Uhuííík!!!x3 Já myslela že tam bude TO a ono né... Jsi mě zklamala...xDDD Né kecám. Jsi borec.

3 Kyu Kyu | E-mail | Web | 28. července 2012 v 12:56 | Reagovat

omooo! To bylo tak nádherné! Nejkrásnější KyuHae, které jsem kdy četla! Kyu musel být opravdu rozkošný! Takový ňufací!! ♥ Omoo! *rozplynula se* omoo nemám slov! Prostě to bylo tak překrásně sladké a romantické a prostě dokonalé!! :D Omooo já chci další takové!! Tak krásnýýý! By mě zajímalo, co se komu stalo, tvl, snad to nebyl Chul, nebo Kyu vážně umře :D Já chci nějaký dodatek nebo něco! Prosíííím!! ♥

4 Hatachi Hatachi | 28. července 2012 v 13:44 | Reagovat

Jujky...to bylo tak nádherně rozkošné a totálně sladké...
Najednou mam ůsměv na tváři a skvělou náladu na celý den. Moc se mi to líbilo. Nejkrásnější a nejsladší HaeHyun...
Kyu je tak miloučký...tak slaďoučký brouček. On se opravdu bál Haeho...cukroušek. Hae by mu nikdy neublížil,na to ho moc miluje...
Taky by mě zajímalo kdože si to rozbil hubu na Kyuovo bordýlku...
A kdyby ste se náhodou rozhodly pro pokračování,tak nebudu vůbec proti...

5 Luczaida Luczaida | Web | 28. července 2012 v 14:46 | Reagovat

ňuňuňu miluju Kyuhyuna :D A on měl vlastně i štěstí, že se o ty hry málem přizabil právě Hae, protože ostatní by si to s ním určitě tak nevyřídili :D

6 Saia Saia | 28. července 2012 v 15:24 | Reagovat

Predstav si vyškľabeného smajla...to som po prečítaní JAAAAA......

7 Nataly ^ ^ Nataly ^ ^ | Web | 28. července 2012 v 17:50 | Reagovat

Muhaháá.. ja som si to práve teraz prečítala po druhýkrát :D Nemohla som odolať..♥
Ráno.. keď hodiny ukazovali 11:20.. som rozlepila oči, okamžite som najväčšou možnou rýchlosť.. *samozrejme..v rámci svojich možností*.. schmatla tablet..a vrhla som sa na tvoj blog..aby som si prečítala novú poviedku ^ ^ To je popravde môj každodenný rituál.. Nedokážem začať deň bez toho, aby som si neprečítala poviedku u teba a Syri-chan. Niekedy to spravím skôr, ako sa vôbec naraňajkujem.. Teda echm..skôr ako sa naobedujem..pri mojom "skorom" vstávaní :D
Ak to bude takto pokračovať ďalej.. ja si budem zachvíľu kvôli vám pichať inzulín :D *vznáša sa na imaginárnom obláčiku eufórie*. Toto bolo neskutočne nádherné ^ ^ Som definitívne rozhodnutá, že Kyua milujem viac ako ukeho :DD Aj keď je to miestami evil maknae.. aj tak je to malé .. "nevinné" uke *tie úvodzovky sú tam oprávnene..Hlavne po tom incidente s diabolskými pohybmi na Haeho rozkroku xDD*
He. hehe. Táto ňuňu poviedka by chcela pokračovanie :D buhuhúú..

8 ElenEstel ElenEstel | 28. července 2012 v 21:29 | Reagovat

páni je to nádherný

9 Teukie & (e)M-Cahn and McMuffin Teukie & (e)M-Cahn and McMuffin | Web | 29. července 2012 v 1:05 | Reagovat

Ááááááááááááááá? A dál? Jako! :D Takhle ot načít, čup, tohle nemůže být jednorázova! :D Chci hned další díl!

10 Syrinox Syrinox | Web | 2. srpna 2012 v 4:31 | Reagovat

Uhm... é...o....á.....í...č?

Ehm *odkašlává si* Mno... co dodat...?

JÁ CHI SAKRA POKRAČOVÁNÍ, JESTLI MI VY DVĚ  NENAVALÍTE DALŠÍ DÍL, TAK SE SAKRA NAŠTVU A NEBUDE TO VŮBEC, ALE VŮBEC HEZKÝ!

Uhm... *odkašlává si znovu* Heh, asi bych vážně neměla číst žádné tvoje/vaše a sem tam naše(?!!) povídky, když tu skoro spím, protože se to pak stává životu nebezpečnou hrou. Jo přesně tím, něco jako:
Kdo z koho?! Syri vs. Unavený mozek
Ha a hádej kdo vede? No to si piš že já!
Už je to 2:1, jen nevím, jak to bude pokračovat, asi uzavřu sázky. Já osobně sázím na otce, co mi sem vlítne a seřve mě za to, že tu ještě sedím.. Heh... Sranda no. Ale zatím ticho po pěšině tak nevím... Třeba si taky něčeho šlehl? Chmmm... To by vysvětlovalo tu jebavou náladu, co dneska měl.. Chm chm... *drbe se ve vlasech*

No jako ale... ono je to vážně nebezpečný! A to ne jen proto, že mě otec asi prohodí oknem, až zjistí, že tu furt sem, ale taky proto, že jsem asi na chvíli zabrala a jebla hlavou do stolu s takovou razancí, že se divím, že ten stůl ještě drží... I když... tohle je kvalitní masiv... to vydrží snad všechno... I kdy.. myslím, že kdybych na něm začala tančit DDR... tak rychle skape... MUHAHAHHAH (proč bych měla něco také dělat?...A jo vlastně.. sem to já... a mám v lednici energeťák)No ale to ješt ěnení všechno! Pak mě taky zabilo...
Řekni mi Luli...
Jak moc se slovo "palec" podobá "palici"?!
Mám takej pocit, že to snad ani v kořenu slova není společný...
Ono je totiž docela dost velkej rozdíl, když čteš "Pohladil jej palicí po tváři" místo "Pohladil jej palci po tváři" A pak se jeden nemá smát jako debil...

Hah... a to nemluvím o tom... No twe! Venku už je nějaký světlo! Sakra! Kolik že to je? Eeeeeeh... Moc... A já vstávám... Ne nevstávám... MUHAHHAHAHHA... tak to je v poho :D Si ještě něco přečtu... Muhe...
Ale abych ti pravdu řekla, tak nejvíc zabrat mi dávaj ty komenty :D (a že se divím, když má jeden pomalu jednu celou A4ku že?) Chm.. no nic, já pajdím... mám hlad... asi si jdu na Ninja misi pro jídlo, pak ti řeknu, jak to dopadlo XD MUAHHAHAHHAH

NINJA Syri v akci! Hellyeah! Naruto se utíká schovat Kyuubimu pod ocas... é... a teď který že? *kouká se na tu přerostlou lišku* Zavádějící otázka...
Je to TEN či TA Kyuubi? ještě mě napadlo TO, ale nevím nevím... Na to to mělo až moc ocasů...
Ha! Kápla jsem na to! Je to YAOISTA! MUHAHAHAHH! Já to říkám pořád... Yaoi je všude! Kekekekekek! A teď jdu... Muhe Určitě mi držíš palce že? I když spíš a nemáš o tom ani potuchy... ale určitě jooo :D Kekekek

11 Jannie Jannie | 3. srpna 2012 v 0:30 | Reagovat

ÁÁÁÁÁÁÁ!!!! Pane Bože!!! To bylo tak... tak... tak... úžasný!!! Krásný!!! Rozkošný!!! Slaďoučký!!! Prostě naprosto dokonalýýý!!! Já ty dva miluju!!! A asi jsem se zamilovala do novýho páru:D Dokonalost sama!!!:33333

12 Karin Karin | 8. března 2014 v 19:08 | Reagovat

Kdyby Kyu věděl co jej čeká tak by se určitě nebál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama