Křik do ticha || 12. díl

11. července 2012 v 11:00 | Kami |  Křik do ticha



Ryeowook ležel v posteli, objímal si kolena. Už byla hluboká noc. Yesung se pořád nevracel. Neměl z toho dobrý pocit...je v pořádku? Kolik mohlo být? Tři hodiny ráno? Čtyři? Pořád si namlouval, jak moc ho nenávidí a teď tady sedí a čeká až se vrátí...nechápal sám sebe.

Už to chtěl vzdát a jít spát, když se najednou dveře otevřely. Wook ztuhnul, když ve tmě viděl Yesungovu siluetu, osvětlenou loučemi z chodbě. Srdce mu začalo bít dvakrát tak rychleji než normálně, neubránil se úlevě, co se rozlila jeho hrudí - je naživu! Měl sto chutí se k němu rozeběhnout, místo toho ale nechal klesnout oční víčka a jal se předstírat spánek...Yesung nemusí vědět, že na něj čekal.

Zaslechl kroky, jak se k němu Yesung přiblížil. Jeden tichý výdech a horká dlaň, co ho pohladila po tváři, než se opět vzdálil. Matrace se zhoupla, jak se Yesung posadil na druhý konec postele. Wookovo tělo se zachvělo v očekávání teplé náruče... příliš rychle si zvykl na něco, co by mu mělo být odporné. Ta ale nepřicházela... zůstával nepříjemný chlad. Ryeowook tak čekal několik minut, než se nakonec pohnul a ohlédl se. Yesung ležel na druhém konci postele, zády k němu a klidně oddechoval. Ryeowook si skousl spodní ret. Snažil se vybavit si všechnu tu bolest, co mu Yesung způsobil, aby přebyl ten pocit, co se mu teď vkrádal do duše...ale moc dobře to nešlo. Odvrátil se a pořádně se zachumlal do peřiny. Zima přetrvala.


Heechul stál rozzuřeně s rukama založenýma na prsou a pozoroval Donghaeho, který se na posteli svíjel v záchvatu smíchu.

"To není vtipný!" prsknul na něj Chul, čímž akorát způsobil, že se Hae ještě víc rozesmál.

"Nehraj si se mnou, Donghae..." řekl tichým, vražedným hlasem.

Hae se ze všech sil snažil uklidnit, i když mu to moc nešlo. "Já za to nemůžu!" dostal ze sebe ztěžka a bojoval s dalším záchvatem. "Kdybys...kdybys viděl ten mámin zasvěcený pohled...když...když se ptala...co za slečnu...se mnou tráví poslední dobou všechen čas!" poslední slovo už vyhýkl a znovu se prohnul s záchvatu smíchu.

"Varuju tě..." zavrčel Heechul.

Hae se po něm podíval zaslzenýma očima. "Vždyť...se...i chováš jako holka!" vyprskl při pohledu na Heechula s uraženě našpulenými rty.

Jediné, co pak už přes záchvat Hae smíchu slyšel, bylo bouchnutí dveří.


Ryeowook obrátil stránku knihy. Četl, ale vůbec netušil co...než se dostal na konec stránky, zapomněl o čem to bylo, vůbec nevnímal děj. Připadal si tak...odkopnutý. Seděl tu v knihovně sám. Žádné nohy, ke kterým by se tisknul. Žádná dlaň, co by ho hladila ve vlasech.

S povzdechem knihu zavřel, nemělo to cenu. Lehl si na měkký koberec a zadíval se na dřevem zdobený strop. Netušil, co se stalo. Už to bylo šest dní, co tu s Yesungem četl poprvé a vyrušil je Zákonodárce...šest dní od doby, co na něj Wookie do noci čekal...šest dní, co se k němu Yesung chová, jako by neexistoval. Kromě toho, že mu nechává nosit jídlo a pití. Žádné letmé doteky, žádné úsměvy, žádná horká náruč. A Ryeowook...začal si konečně připouštět, jak moc mu to chybí. Věděl, že by ho měl nenávidět, věděl, jak moc mu ublížil, ano, nezapomněl to. Ale...bylo tu to veliké ALE.

Ode dne, kdy zemřela jeho máma, byl pro každého jen přítěží. Pro otce, který ho jen bil. Pro Haeho, který sice říkal, že mu nevadí, že u něj Wook tráví tolik času, ale i tak ho to muselo určitě otravovat. Neměl žádné další přátelé nebo příbuzné. Byl...zbytečný. A Yesung? Ublížil mu, to ano. Ale...Wookie cítil, že ho ten tajemný muž svým způsobem potřebuje. Chce ho. A pro odkopnuté dítě...pocit, že je chtěný...dával všem těm letmým dotekům jiný rozměr, jiný smysl. Jako zbité štěně, co pro trochu přízně přileze zpět k té osobě, co mu ublížila.

Jenže teď...i Yesung už ho nechtěl. Zděšeně si uvědomil, že mu po spáncích stékají do koberce slzy. Rychle je otřel a posadil se. Přemýšlel...má dál číst? Ukřivděně pozoroval zlacenou knihu, jako by to byla její vina. Nakonec si povzdychl a vrátil se do Yesungových komnat...čekat.


Donghae procházel městem. Nemohl věřit, že to Heechul udělal. Nevnímal auta, která se kolem s ohlušujícím řevem míhala, nevnímal lidi, co do něj vráželi...jediné co hledal, byl záblesk stříbrného odlesku v očích nebo kštice zrzavých vlasů...nikde ho ale neviděl. Heechul prostě zmizel.

Zastavil se a sedl si na lavičku. Netušil, co bude teď dělat. Nejjednodušší by bylo...na všechno zapomenout, nechat Chula zmizet nejen z jeho bytu, ale i ze vzpomínek...ale šlo to? A co Ryeowook?!

Zmateně se rozhlédl a na jeho rtech se objevil hořký úsměv. Seděl na lavičce, odkud mu tehdy Wook volal, když utekl z domova, aby pro něj přijel...a Hae mu pomohl. Tak jako vždycky. Nikoho jiného neměl.

Donghae vstal. Zahnal hořké myšlenky na Heechula. Musí pomoc Wookiemu. Tak jako vždy.


Ryeowook ležel na posteli a sledoval Yesunga, který seděl u stolu a něco sepisoval, zatímco ho Yesung ignoroval. Tiskl k sobě pevně rty, aby potlačil ten pocit prázdnoty a zbytečnosti, co to vyvolávalo a namísto toho si prohlížel jeho tvář. Zračilo se v ní rozčilení a...a...zoufalství? Nebyl si jistý, ale něco v jeho pohledu...ano, bylo to zoufalství. A Ryeowook moc dobře věděl proč. Stín se blížil. Bylo to očividné z paniky Zákonodárců.

Když se tehdy dozvěděl, že ten muž, co mu ubližuje, je Yesung...měl z toho hořkou radost a hluboký pocit zadostiučinění...právě díky Sungminovi. Ale teď...teď by udělal cokoliv, jen aby těch pár posledních stránek mohl vzít zpět.

Yesung si povzdychl, odložil brk a vstal, aby pozhasínal louče. Už byla zase hluboká noc...čas mu letěl čím dál rychleji. Zase to byla jedna z chvil, kdy ho jeho město potřebovalo. A on se o něj musel postarat. Pohledem střelil po chlapci, který si opět lehl během zhasínání na svou stranu, zády k Yesungovi, tak jako vždy. Už si ani nepamatoval, kdy se mu naposledy věnoval. Musí být šťastný, že mu dal konečně pokoj. Znovu si povzdychl. Jak moc mu chyběl...ale neměl čas. Ne, že by neměl čas se mu věnovat, to měl, třeba teď by si jeho křehké tělo mohl k sobě přitáhnout, na ten jednoduchý pohyb by potřeboval jen pár sekund a ty měl...ale neměl čas dávat průchod emocím. Protože věděl, že kdyby si dovolil okamžik slabosti, ovládlo by ho to zoufalství, co prostupovalo jeho nitrem...sesypal by se z toho, co se kolem něj dělo, z toho tlaku, odloučení... A tak jen ležel, zády k chlapci, aby ho to nepokoušelo, a díval se do tmy.

Ryeowook se pootočil. Další noc bez jeho náruče? Měl co dělat, aby nezaskučel. Proč mu to dělá?! Yesungu...

Než si stihl sám uvědomit, co dělá, pohnul se. Potřeboval ho. Potřeboval cítit, že ho ten parchant stále ještě chce. Dřív, než by se Yesung stihl bránit, přelezl Wookie tu mezeru mezi nimi a levou rukou sklouzl po Yesungově boku, zatímco druhou proklouzl pod jeho krkem, a spojil je někde na Yesungově hrudi, aby si ho k sobě mohl přitáhnout, co nejpevněji to šlo.

Yesungovy svaly se už po prvním doteku napjaly, jako by zvedal trojnásobek své váhy a i po necelých dvou minutách, které se zdály jako věčnost, ležel v Ryeowookově náruči kamenný jako socha. A Wookie začal opět pociťovat ten zlý pocit, co už dlouho necítil - co když se Yesung rozzuří a potrestá ho? Protože, přeci jenom...ty poslední dny to nebyl jeho Yesung...co když...Ryeowooka se pomalu, ale jistě zmocňoval strach a tím strachem k sobě Yesunga ještě víc tiskl, aniž by si to sám uvědomoval.

Yesung si nemohl vzpomenout, jak se dýchá. Cítil silné objetí chlapce, silnější, než by od něj kdy očekával...a snažil se to pochopit...Ryeowook ho vážně...sám od sebe...objímá? Srdce tlouklo jako zběsilé. Bylo to přesně to, čemu se chtěl vyhnout...emoce vířící jeho myslí...ovšem...nenašel sílu ho odstrčit...on...

Ryeowook stále napjatě čekal, co se bude dít. V tu chvíli se Yesung pohnul. Ale neodstrčil ho, tak, jak Wookie očekával. Napjetí povolilo, doslova se zhroutil do jeho náruče a bolestně vydechl. A Wookie ho k sobě tiskl ještě pevněji, jako by se mohl rozplynout...protože...Yesung to potřeboval. Potřeboval jeho. A tomu pocitu se nemohlo nic vyrovnat.


Heechul zlostně ohmatával stěny Ryeowookova pokoje. Nic se nedělo. Žádná brána. Donghae měl pravdu. Alespoň že neměl žádné potíže s Wookovým otcem...byl tak namol, že si ani nevšiml, že se Heechul vloupal do jeho bytu.

Chul se posadil na postel a pozorně si pokoj prohlédl. Kdyby tu nebyla tenká vrstva prachu, vypadalo by to, jako by Ryeowook odešel před chvílí a ne před...jak je to dlouho? Dva měsíce? Víc? Míň? Víc než dost na to, aby ho tam stihli zamordovat. Vlastně mu to bylo jedno, jediné co chtěl, bylo se dostat domů.

Přemýšlel. Něco mu rozhodně unikalo. Vytáhl z kapsy papír, kam s Donghaem sepsali všechny věty z příběhu, co by jim mohly nějak pomoct a začal je už snad po sté pročítat.

Cestování hmotou je jako skok do vody, hlavní je dostat se zpět na hladinu.

Jen tam, kde všechno začalo, může nastat rovnováha.

Jen jedna z pěti cest někde končí.

Nenachází cestu, kdo odmítá vidět, co má před sebou.

Heechul se zarazil a pohledem se vrátil k druhé větě. Jen tam, kde to všechno začalo, může nastat rovnováha. To by se dalo využít. To by se dalo hodně dobře využít! Proč ho to nikdy nenapadlo?!

Vyběhl z pokoje, proběhl chodbou, kde na zemi ležel Ryeowookův otec, přeskočil ho, neobtěžoval se za sebou zavírat dveře bytu, seběhl schody, rozrazil domovní dveře, běžel ulicí. Naštěstí měl díky prchání před Zákonodárci dokonalou fyzičku, protože Ryeowookův starý dům byl dost daleko. Znal to místo hodně dobře, přeci jenom tam byla na zahradě původní brána, než ji ten blbec zničil. Bodne ho v hrudi při vzpomínce na Donghaeho...možná neměl jen tak mizet...ale pozdě plakat na rozlitým mlékem. Zrychlil.

K domu doběhl zadýchaný, svaly ho pálily, po zádech mu stékal pot. Rozrazil domovní dveře, nebyly zamknuté, puberťáci už dávno zámek zničili, aby si zde mohli dávat srazy, chlastat tu a sprejovat na holé stěny...taky podle toho ten kdysi útulný dům vypadal. Procházel místnostmi. V jednom z pokojů byly znát zbytky tapet..s autíčkama? Rozhlédl se. Mohl by tohle být Ryeowookův dětský pokoj? Místo, kde všechno začalo. Rovnováha. Pohladil stěnu. Byla pevná. Zoufale si představil Shindongův bar ve slepé zóně. Nic. Sakra! Vždyť chtěl nastolit rovnováhu, ne?! Vrátit se domů! Pak mu hlavou bleskla myšlenka. Rovnováha... Znovu zavřel oči a představil si svůj cíl. Zároveň si ale představil ještě jeden cíl, co nepatřil jemu, Ryeowookův cíl...Haeho pokoj...a v tu chvíli stěna povolila a pohltila ho..


Ryeowook se probudil a naprázdno zašmátral kolem sebe. Yesung nikde nebyl. To ho zase opustil? Povzdychl si. Pootevřel oči, do kterých ho udeřilo nezvyklé světlo. Zasykl a oči zase rychle zavřel. Kde se tady vzalo...slunce?

"Probudil se!" ozval se ženský hlas.

"Ryeowooku?" zaslechl jiný známý hlas těsně vedle sebe.

Ryeowook zkameněl a donutil se oči opět pootevřít. "...Donghae?"

 


Komentáře

1 Majka :3 Majka :3 | Web | 11. července 2012 v 11:15 | Reagovat

ankhlflskdhfkf íííííííííííííííík O_O robíš si zo mňa srandu? HE? ČO?! bolo to fakt totálne dokonalé! Chullie, ty si nejaký chytrý xD ale jak to že je aj Wookie späť?.. čo sa to tam vlastne stalo?! ja chcem pokračovanieeeeeeeee *-*

2 Mai Mai | Web | 11. července 2012 v 11:42 | Reagovat

A sakra..ten koniec sa mi nepáči... Chudák Sungie keď sa ráno zobudí a jeho Wookie bude preč..:( Dúfam, že nakoniec všetko dobre dopadne a wookie bude s yesungom a ten chuj Heechul sa konečne spamätá a zbalí Donghaeho..:D

3 Nataly ^ ^ Nataly ^ ^ | Web | 11. července 2012 v 13:31 | Reagovat

Panebože! *totálne mrtvá od napätia*
Ten koniec! Ten ma totálne dostal. Zase to takto useknúť :D Na jednej strane som rada, že je Wookie naspäť. Aspoň sa už o neho Donghae nemusí báť.. Ale.. Vždy je nejaké ale :D Mám taký pocit, že Wookie sa bude chcieť vrátiť späť za Yesungom.. Som si tým istá..A Hae ho nebude chcieť pustiť..a tak proste.. zase sa to skomplikuje :D I keď no..na strane druhej..čo vlastne Ryeowooka čaká v tomto svete? Nemá ani kde bývať a netuším, či u Haeho môže byť večne. Príde mi ako neoddeliteľná súčasť toho sveta, ktorý vymyslel. On tam tak nejako patrí. Patrí k Sungovi. Keď si po dlhej dobe našli k sebe cestu..bola by škoda ich oddeliť..

Etto..a chudák Heechul xDD Akú prdel si z neho robil Donghae :D No ako.. Haeho mamča to zabila :D

Teším sa na pokračovanie ^ ^

4 Hatachi Hatachi | 11. července 2012 v 18:34 | Reagovat

Toto byl ůžasný díl.
Jako chudák Chulí...zase si ho spletli s holkou. Haeho mamina tomu dala korunu a navíc Hae se mu za to posmívá. A Chulí je moc chytrý kluk,přišel na to jak zase otevřít bránu. Jenže ji otevřel docela nevhod...Wookie si začal uvědomovat že k Sungovi už necítí nenávist tak jako dřív. Začíná to být neco hlubšího...a pramení to v srdci. A Sungie je na tom ůplně stejně jako Wookie...taky se do něj zamiloval.
Jsem zvědavá jestli se Wookiemu podaří změnit Yesungovo osud,když se do něj zamiloval . A obzvláště teď,když se díky Chulímu vrátil zpět do součastnosti...
Netrpělivě čekám na další díl...

5 Kaoru (Yumi) Kaoru (Yumi) | 11. července 2012 v 21:56 | Reagovat

Co?...co?..:) Jako!:) Chudáček Sungie!!:) Jeho malý Wookie bude kde si u Haeho o , kterém nemá Sungie vůbec ani tucha:) Bezva mno?..A Minnie má Sunga zabít?..:(...A Wookie tam nebude!:( Aww!!..:) Chulie je pako!:) Jako Hae je dost dobrá partie!:) Ale nemyslím si, že by ti dva byly spolu, jsou každý z jiného světa, ale to i Wookie!:) hehe!:)Aww!!:) jako!:( já chci pokračování!:) BOŽE!:) RYCHLE!:)

6 Saia Saia | 13. července 2012 v 15:54 | Reagovat

Chňááááááááááááá uáááááá bobíšééék.

7 Syrinox Syrinox | Web | 27. července 2012 v 14:55 | Reagovat

Hueeee!!! ííííííííííííík! Muhahahahahahuuuu!!! Kekekekeke, to še mí líbí... Chňá chňá! Muhuhuuuíííí! Kekekekekekekekkek. Kami, už jsem ti říkala, jak moc tě miluju? Kekekek, dokonalý díl toto :D Muhuhuí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama