Budu s tebou

29. července 2012 v 5:30 | Luli(na) |  SuJu povídky
Děti, tohle je v prdeli. Je půl šesté ráno a já teprve teď dopsala povídku. Ém, jedibné, co teď mám před očima, je postel, takže... prosím, omluvte konec téhle povídky, já tady spím, ne... já usla už před půl hodinou, fakt. Konec, jsem mrtvá, totálně odrovnaná... uhééé, zabe mě. No, nebudu déle kecat, vy chcete číst a já spát, takže... uhn, užijte si povídku, děti, miluju vás, to ale víte, že? Páápáá a dobrou noc.

Název: Budu s tebou
Fandom: Super Junior
Pár: ChulHan
Autor: Luli(na)
Věnování: JEN A JEN MOJÍ MILOVANÉ SYRINCE, TAK, JAK SI TO MOJE UKEÁTKO VYŽÁDALO. MILUJU TĚ, BEJBY.
Varování: Přeslazené a možnázmatené, spím.




Sleduje, jak si jeho kamarád pomalu balí své věci do velkého kufru, pečlivě skládá jednotlivé kousky oblečení, v rovnoměrných hromádkách je pak skládá do úložného prostoru, přičemž mu na rtech pohrává mírný úsměv a zamyšlený výraz, jako by přemýšlel, co vše ještě bude na svou cestu potřebovat. Vypadá u toho tak neskutečně roztomile, zvláště když mu do očí spadají prameny světle hnědých vlásků. Heechul položí bradu na své ruce, které má opřené o opěradlo židle, na které sedí. Tak velký kufr… kdyby chtěl, mohl by si do něj vlézt a odletět spolu s Hangengem. Už to jednou zkusil a téměř mu to i vyšlo… jenže to byly všude ty zpropadené kamery. Ale teď tady žádné nejsou. Možná by to vyšlo, kdyby to zkusil? Ušklíbne se, jasně, a v letadle umře na zadušení, nebo rozpučení, nebo následkem klaustrofobie, která by se v něm vyvinula v rekordně rychlém čase, kdyby měl skrčený ležet v zavřeném kufru, po tmě, mezi stovkou dalších zavazadel… otřese se. Ne… tohle by nepřežil, jakkoli je ten kufr prostorný, mačkat se v něm, by nebylo nic pohodlného. Zamračí se. Nechápe, proč si Hangeng bere tak velký kufr. Je to, jako by snad odcházel navždy a ne jen na chvíli. Povzdechne si. Deset dní. To jsou skoro dva týdny. Tak dlouhou dobu bude muset v tomhle bytě přežít sám. Bez něj. Protáhne obličej, otráveně a mírně frustrovaně. Proč musí Hannie pořád odcházet? Proč mu vedení konečně nevybaví trvalý pobyt tady v Koreji? Proč mu to takhle stěžují? Není snad taky součástí skupiny? Kousek celku, který bez něj nemá význam? To nevidí, že ho tím trápí? A nejen jeho. Hangenga mají všichni rádi, navzdory tomu, že si z něj často dělají srandu kvůli jeho korejštině, a všem chybí, když tady není. Bez něj je to… divné. Těch deset dnů, během kterých Hangenga v dormu postrádají, se cítí tak podivně… nekompletní. Když s nimi není Hannie, je to, jako by někdo přetrhnul kruh, jako by z něj kousek vyřezal… Další povzdech, teď již o něco hlasitější a zkroušenější, již Hangengovým uším neunikne. Zvedne pohled od pastelově modrého trička s ptáčkem Tweety, které právě pečlivě skládá, odhrne si ofinu z očí a podívá se na svého kamaráda. Zamračený výraz v Heechulově tváři přinutí i jeho přestat se usmívat.
"Heechule?"
Starší mladík se na chlapce koukne, zamračená maska z jeho tváře okamžitě zmizí, nahradí ji přátelský úsměv.
"Copak?" zeptá se a narovná se na židli, záda jej z téhle polohy celkem bolí a to se mu vůbec nelíbí. Hangeng se na něj chvilku mlčky kouká, nakloní hlavu na stranu, až mu pár neposlušných pramínku spadne do tváře a několikrát mrkne. Heechul tohle jeho gesto shledá za nanejvýš roztomilé a sladké, má tendenci začít nahlas ňuníkovat, avšak včas se ovládne. Nebude se přece chovat tak dětinsky, nebo snad ano? No… on se vlastně chová dětinsky skoro pořád, tak by to nebylo nic divného, ale přeci jen… Hannie by to mohl pochopit jinak. I když Heechul nemá tušení, jak jinak by tohle brát mohl.
"Stalo se něco?" jeho přízvuk, jež v lidech vzbuzuje dojem dítěte, mírně plačlivý, jako by měl Hannie rýmu, nebo co, ještě víc podtrhne roztomilost, která v tuhle chvíli z Hannieho sálá, velká hnědá kukadla se zvědavě upírají na Heechula, nutí ho připitoměle se usmívat, aniž by měl potřebu na Hannieho otázku odpovídat. Jeho rty se jaksi odmítají pohnout. Jeho mozek odmítá vyslat nějaký rozkaz k tomu, aby se ty rty vůbec hnuly. Fakt, že se na něj Hannie kouká s otázkou vepsanou v očích, jakoby se jej vůbec netýkal.
"Chulie…" světlovlásek se cítí divně, když na něj Heechul tak zasněně kouká. Vlastně se nekouká na něj, spíš… jako by se koukal skrze něj. Otřese se a nahne se přes kufr k židli, na které se Heechul vyskytuje, a i když je to maximálně bolestivé, natahovat se takovýmhle způsobem, kdy se jednou rukou opírá o kufr a druhou se natahuje k Heechulovi, přičemž má pocit, že se mu spíš vzdaluje, než aby se přibližoval, nakonec se mu přece jen povede do Heechula žďuchnout. Starší chlapec sebou trhne, zmateně zamrká, avšak to už Hangeng sedí opět na svém místě a mne si natažený sval v rameni, přičemž se na Heechula ublíženě mračí.
"Huh? Co?" Hee se zatváří zmateně, udělal Hanniemu něco, že se na něj takhle kouká? Kdy? Nepamatuje si, že by mu nějak ukřivdil.
"Tak už toho nech!" Hannie nafoukne tvářičky a našpulí rty, už toho má dost, pokud Hee okamžitě nepřestane, vyhodí ho ke Kyuhyunovi do pokoje, dokud si nesbalí a poté mu jen řekne "ahoj" a vypadne. Ne… to ne. Sám ví, že tohohle by schopný nebyl. Ať už se s ostatníma loučí jakkoli dlouho, s Heechulem vždycky nejdéle. Má k němu nejblíže a to nejen proto, že sdílí stejný pokoj. Heechul byl první z kluků, kdo se s ním spřátelil, to on mu pomáhal s korejštinou, když si nevěděl rady, to on byl ten, kdo se pochechtával jeho přízvuku a označil ho za roztomilý, místo, aby se mu vysmál a dělal si srandu jako ostatní. Ne, nemá jim to za zlé, vždyť jsou to vlastně všechno ještě děti… dospělí, ale přesto děti, navíc kluci, škodolibost mají prostě v povaze. A navíc, jejich pošťuchování… mu neubližuje. Jen někdy mrzí. Ne, to, že si z něj střílí, spíš to, že se nedokáže korejsky naučit líp.
"Čeho mám nechat?" Hankyungovo tělo sebou polekaně škubne, když jej Heechulův hlas vytrhne ze zamyšlení. Potřepe hlavou, aby začal plně vnímat, zadívá se na staršího kluka, pár vteřin na něj jen tak civí, musí si srovnat v hlavě význam Heechulovy otázky, protože při tom, jak vzpomínal, jaksi zapomněl, o čem že to vlastně mluvili. Chvíli mu to trvá, jeho mysl je pořád jako v nějaké podivné průhledné mlze, která odplouvá jen velice pomalu. Vzpomínky jsou záludné, a to hodně. Než se z nich člověk vrátí zpět do přítomnosti, vždycky to chvíli trvá, než jeho se jeho mysl vzpamatuje natolik, že dokáže vést normální rozhovor. Ale nakonec se mu v hlavě promítne jejich kratičký rozhovor a Hangeng se na Heechula zamračeně koukne.
"Buď se mračíš, nebo máš takový divný nepřítomný výraz. Nech toho, nelíbí se mi to."
"Ty se taky mračíš." Usměje se Heechul, přehodí nohu přes židli, sleze z ní na zem, dlaněmi se opře o měkký koberec a po čtyřech se připlazí k Hangengovi.
"To je jiné, já se nemračím bezdůvodně." Hannie našpulí rtíky, založí ruce na prsou a otočí hlavu stranou na znak, že je teď uražený a nehodlá s Heechulem nejbližší minutu mluvit. Heechul se tiše zasměje, pohodlně se usadí kousek od Hangenga, natáhne se k němu, pažemi jej obejme kolem pasu a přitáhne si ho k sobě tak prudce, až Hangeng polekaně vyjekne.
"Taky se nemračím bezdůvodně." Zašeptá mu do ouška a vlepí mu letmou pusu na spánek. Hangeng tiše vydechne, jeho tělo se uvolní, dlaní se opře o Heechulův hrudník, hlavu o jeho rameno.
"Ne?" špitne tiše.
"Mračím se, protože mi odjedeš. A to se mi nelíbí." Odpoví mu Heechul stejně tichým hlasem a obejme jej ještě pevněji. Hangeng neví proč, pocítí pálení v očích, jak se mu do nich nahrnou slzy, hrdlo se mu nepříjemně sevře. Proč se mu chce najednou tak plakat? Heechulovy slova přece nebyly špatné… jen jej dojaly. Sevře látku Heechulova trika v dlani a sám si poposedne tak, aby byl Heechulovi blíž. Nosem nasaje jeho sladkou vůni, roztřeseně vydechne vzduch z plic a pevně semkne oční víčka. Nemůže plakat. Pokud začne, už nepřestane, zná se. Nechce teď plakat, ne, když je s ním Heechul. Vždyť… odchází jen na deset dní a ne navždycky. Heechul ucítí jemné chvění, které vychází z Hannieho těla i jeho pomalý dech, až příliš soustředěný a Heechulovi je hned jasné, že se Hannie snaží zadržet pláč. Usměje se, i když mladší chlapec to vidět nemůže, nosem se otře o jeho světlé vlásky a jemně jej políbí na čelo. Možná… by nakonec mohl přežít jízdu i let v tom Hannieho kufru…? Očima sklouzne k onomu černému předmětu. Jo, ještě je tam místa dost, to by se určitě vešel, a pokud by byl dostatečně potichu a Hanniemu se povede nějak jej dostat přes přepážku, tak-… Překvapeně zamrká, když si všimne modrého kusu látky, pro něj až moc známého. Co to…?
"Hannie? To je moje tričko, ne? Co… dělá v tvém kufru?" zeptá se Heechul nechápavě, je si zcela jistý, že tohle modré tričko patří jemu. Tak proč si jej sebou Hangeng balí? Je to snad proto, že…?
"Uhn… já…" Hangeng zatlačí na Heechulovu hruď, odtáhne se od něj a vezme do dlaní měkkou bavlněnou látku s potiskem disney postavičky, jako by se snad bál, že mu ji Heechul vezme.
"Chtěl jsem… budu ho nosit, abys byl pořád se mnou." Zašeptá téměř neslyšně, ale Heechulovu sluchu neunikne ani jediné slůvko. Nejdříve nevěřícně vykulí oči, něco takového nečekal. Pak se ale usměje, potěšený tím, jak moc pro Hangenga znamená.
"Zlobíš se?" pár hnědých očí se na něj upře, tázavě, možná se špetkou strachu. Hee pokroutí hlavou v záporném gestu, jak by se jen mohl zlobit? Proboha, vždyť na Hangenga se ani zlobit nejde!
"Proč bych měl?" usměje se na mladšího chlapce a natáhne k němu ruku, aby mohl vzít mezi prsty pár neposlušných pramínků světlých vlasů a zastrčit je Hanniemu za ouško. Usměje se ještě víc, když se zahledí do Hangengových zmatených očí. Copak on si vážně myslel, že se na něj bude zlobit? Očividně ano.
"Je to tvoje oblíbené, ale… já… voní po tobě." Hannie zavře očka, jeho tváře naberou rudého nádechu. Bože, tohle muselo znít nanejvýš divně. Jak může to tričko vonět po Heechulovi, když je čerstvě vyprané? Ale… stejně. Nikoho oblečení nevoní tak krásně, jako to Heechulovo.
Starší kluk neví, co dělat, má chuť usmívat se jako blbeček. Hangeng je tak rozkošný, když se takhle červená a klopí pohled a kouše si spodní rtík a… Ani neví jak, Hangeng se opět nachází v jeho objetí, pevnějším než bylo to předchozí, drtí ho ve své náruči, jako by jej už nikdy nechtěl pustit. Na chvíli v jeho hlavě probleskne myšlenka, že Hangenga skutečně nikam nepustí, ať už se společnost klidně postaví na hlavu. Držet ho takhle v náručí… a už nikdy jej nepustit. To je jediné, co si tuhle vteřinku přeje.
"Vem si ho." Zašeptá. "Vem si ho, a já budu pořád s tebou."
"A-ale…" Hangeng se od něj opět odtáhne a opět se tak sladičce kousne do rtíku. "Nemůžu si ho vzít, když ho máš tak rád…" fakt, že ještě před chviličkou si to tričko bral bez výčitek, aniž by se ptal, je najednou tak nepodstatný. Což upřímně Heechula pobaví.
"No… tak když ho nechceš, já si ho vezmu zpět." Natáhne se pro tričko a mírně zatáhne.
"Ne!" vykřikne Hannie zděšeně, nemůže mu to tričko vzít! Potáhne jej silněji, než měl původně v plánu, jeho tělo se převáží a on padne zády na zem, přičemž sebou nezapomene vzít ani Heechula, který pořád svírá lem svého trička. Hannie prudce vydechne vzduch z plic, když jej Heechul zalehne svým tělem.
"Promiň, v pořádku?" otáže se hnědovlásek, když zvedne hlavu, aby viděl hangengovi do obličeje, přičemž doufá, že jej nijak nezmrzačil.
"Dobrý…" knikne Hangeng, svůj pohled zabodnutý v Heechulových očích, které jsou tak moc blízko… stejně jako celá Heechulova tvář.
"To jsem rád." Usměje se Heechul tak krásně, div se Hangeng nerozplyne.
"Chulie?"
"Hnn?" udělá Heechul, aniž by pohledem přestal zkoumat Hannieho tvářičku, Najednou… mu přijde tak překrásný. Když se na něj kouká takhle zblízka. Ano, Hangeng je vskutku krásný. Až moc krásný. Přímo… nádherný.
"Měl bys už ze mě slézt…?"
"Já vím." Vydechne, jeho pohled těká po Hannieho tvářičce, zkoumá každičký její rys, má pocit, jako by se na něj koukal poprvé. Tak dlouho jsou přátelé, tak dlouho se společně smějí, společně pláčou, společně dělají vše, dokonce i… Jeho rty se zkroutí v mírném úsměvu, když si vzpomene, jak si spolu vlezli i do sprchy a jak Heechul myl Hannieho dlouhé vlásky šamponem a on tak krásně spokojeně vrněl a Heechul tehdy pociťoval zvláštní pocit… štěstí a pohody. Naprosté spokojenosti.
"Chulie?"
"Hnn?" Heechul není sto vnímat, jeho pohled i jeho myšlenky upoutaly rty mladšího chlapce, jemně pootevřené, krásně vytvarované, tak sladce růžovoučké, na první pohled měkké a poddajné. Jo, přesně takové jsou, určitě ano. Neví, nikdy je nezkusil. Přesto si je jistý.
"Pořád na mě ležíš." Hangengův hlas je tak tichounký, jako by se chlapec bál, že když promluví hlasitěji, mohl by přerušit kouzlo tohohle okamžiku. Což se pře s faktem, že on tenhle okamžik opravdu přerušit chce. Nebo… ne?
"Já vím." Hlesne Heechul téměř bez dechu. Myšlenka, jež se usídlila v jeho mysli a odmítá se jen tak pustit, zmizet a nechat jej zapomenout, způsobí třes celého jeho těla. Jemné chvění postupuje jeho nitrem, jen myšlenka… představa, že by…
"Hannie…" Heechulova dlaň se zčista jasna objeví na Hangengově tváři, bříšky prstů jemně přejíždí po jeho líci, vnímá hebkost jeho pleti každičkou buňkou, cítí, jak se třes jeho těla pomalu přenáší i na Hangenga.
"A-ano?" Hannie neví, co si o tomhle myslet. Heechul jej pozoruje takovým zvláštním pohledem, lesk v jeho očích vůbec nechápe, má pocit, jako by jej chtěl Chulie sníst, nebo co. Nechápe to a… možná je trošinku vyděšený, nebo… neví. Ten Heechulův pohled… přivře svá očka. Ale ten dotek, jak jej Chulie hladí po tváři… co to má být? Spokojeně se usměje. Ale je to tak příjemné…
"Můžu tě políbit?" Hee vypustí z úst tu záludnou myšlenku dřív, než si to stihne rozmyslet. Vlastně spíš ta myšlenka sama vyskočila z jeho rtů, aniž by ji měl možnost zastavit. Ale nelituje. Ví, že by se stejně zeptal. Možná o pár vteřin později, ale zeptal. Hangeng vytřeští oči a zalapá po dechu.
"Cože?" překvapením téměř nemůže mluvit, vlastně si ani není jistý, zda se skutečně zeptal, nebo si bude muset Heechul jeho otázku přečíst z jeho očí.
"Můžu tě políbit, Hannie?" zopakuje Hee tiše, klidným hlasem, jako kdyby se ptal, zda si může půjčit propisku. Hangeng na něj pouze třeští oči, nechápe… vlastně chápe, ale… nechápe…
"Proč?"
"Protože," Heechul se kloní o něco níž, jeho tvář se téměř dotýká té Hannieho, světlovlásek cítí jeho horký dech na své tváři, způsobí, že se jeho tělo rozechvěje o něco víc. Hee se usměje, kouzelně, tak neskutečně krásně, "chci zkusit, jaké to je. Líbat tě."
Líbat. Líbat. Líbat. To slůvko si Hangeng promítá v hlavě pořád dokola, cítí, jak se mu hrne krev do tváře, když se přistihne, že pohledem skenuje Heechulovy rty, najednou tak lákavé, vábivé, svůdné… Vyděsí se. Na co to proboha myslí?!
"A-ale proč?"Nechápe to. Je zmatený. Do očí se mu natisknou slzy, které nechápe už vůbec. Heechulova dlaň se otře o jeho tvář o něco víc, poté vpluje do jeho vlásků a něžně jimi začne proplouvat.
"Cítíš to?" Heechul se svým tělem natiskne víc na to Hannieho, mladší chlapec vyděšeně vypískne.
"C-co mám cítit?" knikne tichounce.
"Zavři oči, Hannie. Zavři oči a řekni mi, co cítíš."
Světlovlásek… poslechne. Nedokáže říct ne, nedokáže odporovat Heechulově hlasu. Je to, jako by mu zpívala siréna, je naprosto oddaný jejímu hlasu, aniž by dokázal vnímat, že jej pomalu stahuje do hlubin ledového moře, aby si mohla pochutnat na jeho těle a… Heechul není siréna, Heechul je…
Ticho, hrobové ticho v pokoji. Ničím nerušené… snad jen tlukotem srdcí, rychlým, až moc rychlým. Tlukotem Heechulova srdce. Téměř nedýchá, jeho tělo vnímá tlukot Chulieho srdce…
"Tluče tak rychle…" vydechne, když otevře svá očka. Setká se s Heechulovým pohledem, v němž se skrývá podivný lesk a Chulieho rty se usmívají, pořád a pořád a stále stejně krásně. Ten dech beroucí úsměv, který dokáže vykouzlit jenom on…
"Tluče tak už jen představou, že bych tě mohl líbat… jako milenec." Ta slova v Hangengovi vyvolají bouři pocitů, srdce se mu zastaví, dech taky, oči i pusa dokořán. To, co právě řekl… zdálo se mu to? Nezdálo, jistě že ne, nemohlo, on opravdu…
"Milenec…" zopakuje po Heechulovi roztřeseně. To slůvko… jeho význam, pomalu Hangengovi dochází a spolu s ním se do jeho tváří hrne pořád víc a víc krve, jeho oči těkají po Heechulově tváři, nedokáže se mu kouknout do očí, nedokáže… neví, co… proč… kdy… zmatený… to je jediné slovo, které teď dokáže pochopit. Je zmatený, neskutečně zmatený…
"Chci tě líbat, Hannie. Mé srdce… tak splašeně právě teď bije jenom pro tebe. A bude napořád. Do doby, než ten hřejivý pocit, jež se kolem něj line, nevymizí. Řekni mi, Hannie, prosím, prosím, řekni mi, že tě můžu políbit. Prosím."
Hangeng se chvěje, celé jeho tělo se třese, srdce bije jako splašené, mělký dech se mu zadrhává v krku, hrudníček se rychle zvedá, cítí na sobě tíhu Heechulova těla. Proč se jej ptá? Proč chce jeho svolení? Proč, když stejně ví, jaký bude jeho odpověď? Vždyť… Hannie mu nikdy neřekl ne. Nikdy…
"Ano…" jeho rty se bezhlasně pohnou, jen doufá, že Heechul jej slyšel, že pochopil, že…
Horké měkké rty, jež se vzápětí přitisknou k těm jeho v mokrém polibku, něžném a tak… neskutečně krásném, jej utvrdí v tom, že Hee opravdu pochopil. Hannie zapomene, jak se dýchá, je si jistý, že právě zemřel, že zemřel a ocitl se v ráji, protože něco takového… se nedá popsat slovy, jež dokáže vyslovit pouhý smrtelník.
"Chulie…" vydechne, když se Heechulovy rty přitisknou o něco víc k těm jeho, tiché zaskučení, nebo možná sten, se vydere z jeho rtů, když ucítí horký jazýček, jak jemně zatlačí na skulinku jeho úst. Oční víčka se mu samovolně přivřou blahem, které pociťuje, tiché předení Heechul spíš cítí, než slyší, způsobuje mravenčení v jeho bříšku, tak silné, má pocit, že zešílí. Tak příjemné… věděl to. Věděl, že líbat se s Hanniem bude… to nejkrásnější, co kdy zažil. Hannie obtočí své ruce kolem Heechulova krku, jednou vpluje do hebkých vlásků, sevře je v pěsti, zavře své oči úplně, aby si polibek vychutnal co nejvíc to jen jde… Nikdy by jej ani nenapadlo, že právě Heechulovy rty mu zachutnají tak, že již nikdy nebude chtít líbat jiné…
 


Komentáře

1 Jolly the Sad Jolly the Sad | Web | 29. července 2012 v 9:59 | Reagovat

ňuní! Kláásné! *cukrovka* Miluju ty dva ^^

2 Kyu Kyu | E-mail | Web | 29. července 2012 v 10:52 | Reagovat

omonoo! omonoo!!!!! *umřela* Bože to bylo tak nádherné! Aish! Už jsem si vážně v jedné chvíli myslela, že Heechul bude v tom kufru :D A jak se ho zeptal! *rozplynula se* To bylo tak krásné sladké, romantické...prostě dokonalé! Jezuuus já chci dalšííí! ♥ Nedokážu popsat slovy, co jsem při čtení téhle povídky dělala *nemá to znít úchylně* :D Ty moje výlevy řvaní po celém bytě a rozplývání se nad každým slovem tak hlasitě, že si i snad taťka myslel, že mi už hráblo *už dávno, ale nemůžu mu to přiznat* :D No prostě naprosto úžasná povídka! HanChul! ♥

3 Saia Saia | 29. července 2012 v 11:30 | Reagovat

Už sa zase usmievam ako blbeček....pokračujte tako dalej dievčatá,a zo mňa sa stane jeden veľký zasnívaný otáznik....

4 takehochan takehochan | E-mail | Web | 29. července 2012 v 12:34 | Reagovat

*oči plné slz* to bylo krááásné a zároveň smutné (aspoň pro mě) protože jsem si pořád promítala jak Hannie musel odejít pak na pořád a kvůli tomu jsem si vzpomněla že Teuk teď půjde na vojnu T_T... ale jinak krásná povídka Q.Q

5 Anete Anete | 29. července 2012 v 13:35 | Reagovat

Uííííííí!!! To bylo ták krásný, sladký... Prostě HanChul 4ever♥

6 ElenEstel ElenEstel | 29. července 2012 v 15:17 | Reagovat

páni je to úchvatný moc se mi to líbí

7 Kami Kami | 29. července 2012 v 15:36 | Reagovat

to bylo TÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁK sladký! prostě k uňuníkování! Muhííííí! Ale..chtělo by to pokračování, hehe *rychle se schovává pod stůl, aby neschytala cihlou do hlavy*

8 Nataly ^ ^ Nataly ^ ^ | Web | 29. července 2012 v 16:02 | Reagovat

Alelúúja! Dočkala som sa.. dožila som sa..
A čoho? No okamihu, kedy budem čítať na pár Heechul a Hannie poviedku, ktorá nebude smutná, depresívna.. prípadne končiaca smrťou..a mojimi slzami :D
Takže som šťastná..prešťastná..že konečne niečo pozitívne na nich dvoch xD A také zlaté..a sladké..a ňuňu..a proste všetko, z čoho sa človek blahodarne roztápa :D
^ ^ big like...Krásna poviedka♥.. Aj nabudúce niečo takéto na tento pár...muhaháá ε(˘⌣˘)з

9 katka katka | 29. července 2012 v 16:13 | Reagovat

jsem dojatá

10 Sungie Sungie | Web | 29. července 2012 v 16:22 | Reagovat

Opravdu, moc povedená povídka, mám tvoje povídky moc ráda. Sungie :)

11 Hatachi Hatachi | 29. července 2012 v 18:27 | Reagovat

To bylo tak ůžasné...tak dokonalé.
Slintala sem jak bernardýn...
Je to také divné,když si klucí prohodili pozice. Hannie je jako uke tak rozkošně sladký... Je to cukroušek...

12 Katsuki Katsuki | 29. července 2012 v 19:33 | Reagovat

Taaak sladušké a krásne xP Normálne sladké poviedky nemusím, ale dá sa tomuto snáď odolať? NE NE NE a ešte raz NEdá xD Naozaj skvelá poviedka x)

13 Syrinox Syrinox | Web | 2. srpna 2012 v 4:55 | Reagovat

.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
*kouká na to s divným pohledem v očích*
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
*vtírá slzy, které ne a ne přestat téct*
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
*snaží se zadržet pláč*
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
*sere na to*
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
*brečí*
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Já věděla, že bude blbost si tu povídku číst tak brzy ráno! Sakra... Měla jsem jít spát a nechat to na potom! Hueeeee! Lulino! Já tě zabiju! Ani nevíš, jak moc mě to věnování těší, ale tohle... prostě... Jak si kurva mohla napsat povídku, která mě dokázala dojat a rozbulet tak rychle a tak.. efektivně a od srdce? *stírá slzy z očí* Sakra! Píšu ten koment po tmě a ještě bulím! No to je konec! Sakra sakra sakra TT TT

Jako... víš o tom, že přesně takové tričko, jaké lohl Hannie Chujovi.. mám i já? (důvod č. 1)
Víš jak si popisovala to s tou vůní? Připomnělo mi to něco, co jsem chtěla zapomenout, ale tady je to tak krásné... Uhuhuéé (důvod č. 2)
To s tím tlukotem srdcí... mě zabilo už totálně... to prostě bylo tak... tak.. dokonalé a krásné... že jsem z toho umřela.. muheheheh... (důvod č. 3)
Je blbost poslouchat Hannieho písničky, když čtu povídku na HanChul... je mi pak z toho na nic TT TT (důvod č. 4)

Buhuhueeeee! To prostě bylo tak krásné a všechno a muhuhuééé! A ten konec byl tak sladký... Ale u tak jsem se neubránila a bulím tu jak debil a hledám kapesníky a říkám si, jakej mám sakra hlad (moje mise dopadla neúspěchem... nic v kuchyni není, navíc, přijde mi divné o půlnoci jíst... tedy... o mojí půlnoci..)

Hah... takže Naruto vyhrál.. Děvka jedna.... sežral ramen a ani se nepodělil...Ale jako...pořád jsem já lepší ninja...ale on má tu zasranou lišku..(haha a ja ninja rybičku od Mefi... MUHAHAHAHAHHA) Takže sme vlastně vyrovnaný! Kekekekek! Dobře já!
Btw: Stav fightu je 3:1 pro Syri, ale nevím nevím, jak dlouho to ještě vydržím, myslím, že zbytek si přečtu, až se proberu z tranzu... bo jinak to nebude hezký pohled..
Navíc, vážně nestojím o to být prohozená oknem... ono by to asi totiž mohlo i docela bolet... (když vemu v potaz že 3 patro je holt 3 patro)
A sakra... já padám matka se vzbudila... ÍÍÍÍÍÍÍÍÍK!
JESTLI TU ODPOLEDNE NEDORAZÍM..FAKT MĚ ZABILI...!!! Nahlas to pak! Jasný? Mueeeeee TT TT *zdrhá*

A jinak ti ještě jednou moc děkuju! Bylo to krááásnýýýýý! Miluju těěěěě ♥♥♥♥♥♥ MOOOOOOOOOOOOOC! Ty můj seme! Uhuhuééé

Ninja fighting!

*padla*

14 Keigh Keigh | 2. srpna 2012 v 19:19 | Reagovat

Hmmmmmmmm.... až budeš na skypu, ozvi se mi, dám ti dokument, kde je shrnutá přímá řeč, dobře? Dost to plantáš dokupy ^^ Ale děsně se mi líbil ten mánět. Sice je to zbytečně moc roztahané, ale tak úúúúžaně sladkééééééééé! *rozplývá se* jako, jasně, taky smutné a tak, ale fakt moc hezké.

Jó, řekla jsem ti už, že žeru tenhle layout? Ale už je tu dost dlouho, měla bys ho vyměnit. L"íbil se mi ten s Renem, hm, hm.^^

15 Jannie Jannie | 3. srpna 2012 v 0:58 | Reagovat

ÚÚÚÚÚÍÍÍÍÍ!!!! A co mám jako teď napsat k tomuhle potom, co jsem před chvílí napsala k neublížím ti???!!! Tohle totiž taky bylo naprosto okouzlující!!!:3333

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|

Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Využíváme youtube | google | tumblr | instagram | facebook | ask.fmlayout by lula | purple-line.blog.cz