Nezapomeň na mě - 37. díl

1. června 2012 v 11:00 | Luli(na) |  Nezapomeň na mě | přerušeno
Řekněte, děti, máte radost? Já doufám, že ano, tenhle díl se mi totiž psam moooc dobře. Haha, pokusila jsem se pohnout v ději, ale nakonec... no však uvidíte. Myslím, že se mi povedlo posunout se tak o den dál, ale... no, jedna z věcí, které děj posunou, se tady už konečně udála, takže... Ne, nebudu kecat, pořád to bude sladké, to jinak nejde (zatím). Dokud se to neposere, tak asi vážně není možné, neudělat z toho slaďárnu. Jinak vás potěším, tenhle díl je dlouhý. Jako vážně, povedlo se mi napsat téměř jednou tak dlouhý díl, jak většinou bývá. Haha, to je radosti, že? Ale tak... když já vás miluju a ráda vám dělám radost. Ještě jedna věc, padla tady otázka ohledně nového coveru k povídce. Uhn, no, popravdě jsem o tom přemýšlela, možná tady nový cover bude, ale zatím ho nechystám. Alespoň ne v blízké době :) P.S. Dnešní díl chci věnovat slečně ANONYMU, která umí celkem obstojně vyhrožovat po sms-kách.


Yesung již po několikáté zvedne mobil, opíše číslo ze seznamu na papíru, který mu Siwon pomohl sepsat. Snaží se najít vhodnou domácí učitelku pro Ryeowooka, zatím však bezúspěšně. Žádná z nich mu zatím nebyla natolik sympatická, aby byl ochotný pustit ji do Wookieho blízkosti. Začíná mít pocit, že vlastně ani nechce, aby vůbec někdo byl ve Wookieho blízkosti, když s ním není. Jakoby mu mohl kdokoli ublížit, když se od něj vzdálí. Rychle potřepe hlavou, takhle uvažovat nemůže, jinak Wookiemu učitelku nenajde. Do školy by ho nikdy neposlal. Ale vzdělání mít musí. Chybí mu několik let. Kdyby jeden, dva roky, neřekne nic, ale celých osm let… to je prostě hodně. Zpozorní, když se v mobilu ozve mladý ženský hlas. Již na první poslech se zdá být sympatický. Yesung si poposedne v křesle, tiše si odkašle a poté se představí.
"Ach, voláte vhod, momentálně nemám žádná doučování, mohli bychom se dohodnout."
Slečna, jak Yesung dle jejího hlasu odhaduje, zní velice sympaticky a mile. Pohodlně se opře do křesla a spokojeně se usměje. Možná právě našel učitelku. Prohodí s ní ještě pár slov, dohodne s ní schůzku, aby si mohli promluvit osobně, přeci jen, takhle po telefonu to není právě nejlepší. Potřebuje ji vidět, taky zjistit, jak se mu bude zamlouvat, až ji uvidí… Slečna HyoLu, jak se představila, souhlasí s termínem, který on navrhne, mají se setkat ve čtvrtek, to je za tři dny. Promluví si s ní, ujistí se, že se nemusí obávat, i když, už teď má pocit, že tady je na správné adrese. Teď to ještě říct Ryeowookovi. Vlastně… s tím o tomhle ještě nemluvil, musí to udělat dřív, než ji přivede domů, připravit ho, aby ho nestavěl před hotovou věc. Nemuselo by se mu to líbit. No… neví ani, zda se mu to bude vůbec líbit.
"Ještě jednou děkuju, na viděnou."
Hovor ukončí on, položí mobil na stůl a zavře oči. Konečně to má za sebou. Zamračí se. Dnes se soustředil hlavně na tenhle problém, zatímco práci se moc nevěnoval. Podívá se na čas, jsou tři hodiny odpoledne a on má ještě kopec dokumentů na stole. Musí projít několik případů, které mu byly nabídnuty a vybrat pro něj ten nejvýhodnější. Promne si bolavé oči, venku je temno, obloha je zamračená stejně jako každý den poslední týden, studený vítr profukuje přes pootevřené okno a ve vzduchu je cítit kyselou vůni deště. Ještě hodinka, možná dvě a venku bude úplná tma. Rozsvítí si stolní lampičku a nasadí si brýle. Na tohle bude potřebovat více času a jen doufá, že to stihne nejpozději do osmy. Slíbil přeci Wookiemu, že bude z práce spěchat, aby na něj nemusel pořád tak dlouho čekat. Snažil se mu domluvit, aby chodil spát a nečekal na něj vždycky tak dlouho, že je poté unavený a sotva přejde z pokoje do kuchyně na jídlo. Jenže Wookie je tvrdohlavý, a i když mu slíbí, že spát půjde, nakonec ho stejně najde v obýváku, napůl spícího na gauči pod teplou dekou, s unaveným pohledem vpíjejícím se do toho jeho jen co vejde do místnosti. Usměje se, když se mu před očima zjeví jeho roztomilá tvářička, jak se na něj upřeně kouká a vysílá k němu tichou prosbu, aby k němu přišel, vzal si ho do náruče a odnesl do postele, lehnul si k němu a pevně jej k sobě přitisknul.
Sungie zatouží, aby se čas posunul o několik hodin dopředu, aby už byl doma a učinil své představy skutečnými. Tak rád by teď měl toho chlapce u sebe, vískal jej v těch jemných vláscích, líbal na čelo, cítil tlukot jeho srdíčka, teplo jeho těla, které se k němu tiskne, jeho měkké rtíky, tak lákavé, nevinné, dokonalé…
Málem vypadne z křesla, když se dveře jeho kanceláře otevřou. Polekaně se po nich koukne, dovnitř nakoukne Siwonova hlava, na rtech opět ten jeho široký úsměv.
"Neruším?"
Yesung se zhluboka nadechne, aby uklidnil splašeně bijící srdce, a usměje se na svého přítele.
"Ne, pojď dál." Odloží hromádku papírů stranou, jen jednu složku si nechá u sebe a otevře ji. Siwon tedy otevře dveře a vejde. Sunga do nosu okamžitě udeří silná aroma.
"Přinesl jsem kafe."
"Vážně nechceš být moje sekretářka? Díky." Usměje se Sung, když před něj Siwon postaví šálek kafe, ze kterého se line příjemná vůně. Yesunga napadne, že tohle je pravý důvod toho, proč má rád Siwonovy návštěvy. Jeho kafe je něco úžasného. Nemá zdání, kde seto ten kluk naučil, ale je si jistý, že by bez denního šálku Siwonova kafe nemohl fungovat.
"Tak co, našel jsi někoho?" Siwon se natáhne pro seznam telefonních čísel na kraji stolu a sklouzne očima všechna jména. První polovina je zaškrtaná, končí to u 17. Jména. Tázavě se na Sunga podívá. Vzdal to? Avšak Yesung se spokojeně usměje.
"Ta Han HyoLu… zapomněl jsem ji zakroužkovat. Ve čtvrtek se máme sejít." Řekne. Siwon se usměje.
"Takže přeci jen." Nebyl si jistý, zda Yesung opravdu vybere pro Wookieho učitelku. S tím, jak se o něj pořád bojí. Nechat jej doma samotného s cizím člověkem…
"Wookie musí studovat, to jsem ti už říkal. A raději domácí učitelka, než stovka lidí ve škole."
Siwon přikývne, jistěže to chápe. Jen si nebyl jistý… ale to je jedno. Upije z kafe, zadívá se na Yesunga, který právě otevřel složku s případem. Won si povzdechne, když si představí, že jej to samé čeká v jeho kanceláři. Ale na rozdíl od Yesunga, on už tam má jen dva, které musí prostudovat.
Yesung sedí nad složkami již několik hodin, oči jej pálí únavou a tělo má ztuhlé z toho, jak se hrbí nad stolkem. Poupraví si brýle na nose a zívne si. Vrátí papíry do složky, poslední, kterou měl na stole. Položí ji na další dvě, které uložil stranou od ostatních. Tyhle tři případy jej zaujaly nejvíc. Vydíraní, obvinění a jeden rozvod. Další byli převážně krádeže nebo vloupání, případy, které si může vzít kterýkoli jiný právník. Koukne se na hodinky, je čtvrt na devět. Zdržel se déle, než měl v plánu. Přísahal by, že ještě před minutou bylo půl osmé. Ten čas nakonec utekl dosti rychle. Natáhne se pro svůj kufřík, vypne notebook, který má pořád před sebou, uloží jej dovnitř spolu s třemi složkami, ostatní nechá vyložené. Vstane a protáhne se, tiše zaskučí, když mu lupne v krku, promne jej dlaní, vezme kabát z věšáku, zasune židli, popadne kufřík i případy, které musí vrátit do kartoték, zhasne lampičku a opustí svou kancelář.
Ledový poryv větru jej zaštípá v obličeji jen, co vytáhne paty z budovy, otřese se, přitáhne límec kabátu ke krku a rychle přeběhne k autu. Uvnitř to však není o moc lepší, když slunce přes den nesvítí a nemá tak možnost vyhřát auto zevnitř, je tady stejná zima jako venku. Jde vidět, že se blíží zima. Yesung nastartuje, zapne vyhřívání a vyjede z parkoviště. Už aby byl doma. Sleduje prázdné ulice před sebou, přičemž myšlenkami už je doma v teploučku s Ryeowookiem. Usměje se. O co, že jej ten chlapec bude opět čekat?
První kapky dopadnou na přední sklo, Yesung se zamračeně koukne na temnou oblohu, přestože nic nevidí. Nemá rád déšť. Zvláště, když je taková zima. Sešlápne plyn o něco víc, chce být doma co nejdřív, doprava mu taky přeje a pokaždé, když se blíží k semaforu, naskočí zelená. Už, když se blíží k domu, všimne si, že se v obýváku svítí. Wookie…
Vypne světla, motor, popadne kufřík a vstoupí z auta. Studené kapky dopadají na jeho tvář, neprší moc, spíš jen mrholí, přesto je chladná voda v tom větru dosti nepříjemná. Rozběhne se ke dveřím, rukou zahrabe v kapse a vytáhne klíče. Světlo nad dveřmi se automaticky rozsvítí, Sung si rychle odemkne a vklouzne do tepla. Otřepe se jako pes, položí kufřík na botník, zuje se a odloží kabát. S úsměvem na rtech vejde do obýváku. Jeho úsměv se ještě rozšíří, když se setká s Wookieho pohledem. Chlapcovy oči se rozzáří štěstím, když uvidí Yesunga ve dveřích, posadí se, až moc prudce, vzápětí jej deka, v které je zachumlaný, stáhne zpět na gauč. Wookie zapiští, Sungie se rozesměje. Je tak rozkošný, tak sladičký… Stačí několik kroků, aby se dostal k Wookiemu. Ten se zrovna ve stejnou chvíli konečně vyhrabe zpod deky a doslova vpadne do Sungieho náruče. Yesung jej k sobě pevně přivine, pro mnoho lidí by to mohlo vypadat, jako by se ti dva neviděli věčnost a nejen pár hodin. Yesung zaboří tvář do Wookieho vlásků, dlaněmi přijíždí po jeho zádech, chlapec v jeho náručí se zamrví, pak zatlačí pěstičkami na Sungieho hruď, chce se od něj odtáhnout. Sungie povolí sevření, tázavě se podívá na Wookieho. Ten se na něj koukne ublíženým pohledem, nafoukne tvářičky a našpulí rtíky.
"Studíš." Řekne jen, Yesung zamrká, pootevře pusu, pak se rozesměje.
"Pojď sem." Pevně jej chytne kolem pasu a přitáhne si jej k sobě zpět. Wookie nesouhlasně zamručí, jeho tělo se otřese chladem. Ze Sungieho jde moc chladu a jelikož právě vylezl z teploučkého pelíšku…
"Sungie, pusť mě, chladíš!" vypískne Wookie, avšak Yesung se jen zasměje, skloní se k Wookiemu, měkce jej políbí na ústa. Ryeowook se trhavě nadechne, veškerý odpor je v tu ránu pryč. Yesungovy rty jsou na rozdíl od jeho těla tak příjemně horké, hřejivé a tak neskutečně měkké. Wookie zvedne ruce k jeho krku, obejme ho a zavře oči vychutnávajíc si ten krásný polibek.
"Chyběl jsi mi." Zašeptá Sung, když se od něj odtáhne.
"Ty mě taky." Knikne Wookie, opře tvář o Sungieho rameno. Chlad mu najednou nevadí, přitiskne se k Sungiemu víc, starší muž jej obejme pevněji, jeho rty jsou zkroucené v mírném úsměvu. Po tomhle toužil celý den.
"Wookie…" vydechne tiše jeho jméno. Chlapec se mírně odtáhne, zvedne k němu svou tvářičku, koukne se na něj spod černých řas. Sungie jej pohladí po tváři, Wookie pootevře rtíky a spokojeně zavrní. Tolik mu ten dotek chyběl. Přitiskne se tváří k Sungieho dlani, chce ten dotek cítit víc, Sungie pochopí, přitiskne svou dlaň k jeho tváři víc, vezme ji i do druhé dlaně, skloní se k němu. Opět jej líbá, nedokáže těm rtíkům odolat. Miluje je. Miluje ho celého. Ryeowookie opře tvář o Sungieho hruď, se zavřenýma očima si vychutnává jeho blízkost. Dýchá pomaloučku, klidně, opět se mu chce spát. Sungie o vycítí, vezme jej do náruče. Wookie bezhlasně vyhekne, když ztratí půdu pod nohama, vzápětí si ale uvědomí, co se děje, spokojeně opře hlavu o Sungieho rameno. V jeho náručí je mu tak dobře. Tak neskutečně dobře…
Yesung jej vynese do ložnice, převlékne jej do pyžama, uloží do postele, Wookie se jej pořád pevně drží, i když už napůl spí. Yesunga ale pořád vnímá, nelíbí se mu, že se od něj odtahuje, nesouhlasně zamručí, vzápětí ucítí polibek na čele, na spánku, na oušku.
"Za chvilinku jsem zpátky. Jen se osprchuju." Slyší jeho tichý šepot. Přinutí své ruce, aby se pustili Sungieho košile. Yesung jej přikryje peřinou až po bradu, věnuje mu další polibek, zhasne světlo, aby Wookieho nerušilo a pak se odebere do koupelny. Trvá to jen chvíli, než se osprchuje, chce být u Wookieho co nejdřív. I jemu se již zavírají oči, jak je utahaný z práce, přemýšlí, že by si vzal volno, jen na pár dní. Stejně má do konce roku ještě několik dnů dovolené, které i může vybrat. Jo, to by teda mohl.
Když se vrátí do pokoje, Wookie leží stejně, jako ho nechal. Vypadá, že již dávno usnul, avšak když se Yesung uloží vedle něj, Wookieho tělíčko se otočí k němu, drobné ručky se obmotají kolem jeho pasu a chlapec se k němu spokojeně přitiskne. Yesung se usměje, obejme Wookieho tělíčko, přitáhne jej k sobě ještě víc. Wookie tichounce zavrní, zaboří tvář do jeho hrudi a jeho prstíky se zaháknou do Sungieho trička. Starší muž jej políbí do vlasů, zvedne dlaň k jeho tvářičce, pohladí jej, něžně, jemně, vezme mezi prsty pramínek jeho vlásků, zastrčí mu je za ouško, pak vrátí ruku zpět na jeho záda. Zavře oči, jeho dech se stává pravidelným, pomalu usíná, Wookie v jeho objetí již, zdá se, dávno usnul, Sungie si přesto neodpustí tichounké zašeptání jeho jména a slůvka lásky.
"Dobrou noc." Zašeptá do ticha pokoje, místo odpovědi se mu dostane jen tichounkého zamručení a pak už jen Wookieho pravidelného oddechování.
 


Komentáře

1 takehochan takehochan | Web | 1. června 2012 v 13:55 | Reagovat

booože dám ti cokoliv a kohokoliv jen aby byli šťastní... a zase na mě leze yaoismus- nepřemýšlela si, že by mohli ve svém vztahu trochu popojít ?? :D

2 Girl with devil's smile Girl with devil's smile | Web | 1. června 2012 v 15:23 | Reagovat

[1]: Tak tomu ver :D Musím len a len súhlasiť.. A to som si myslela, že ja som úchyl..keď už som si tam predstavovala yaoi :D Ale ako nebolo by zlé xD Tá predstava ma dráždi už od..hm..ehm.. ich prvej pusy xD..*tse, aj skôr*

Tešila som sa na pokračovanie tejto poviedky ako malé dieťa :D :D.. Len ma nasralo, že som si to začala v škole čítať.. prišla som ku časti, kde sa zvítali...a jéb..zazvonilo xD Toto je krutosť sveta -.-
Nádherný diel :) Oni sú spolu takí neskutočne krásni, zlatí, roztomilí.. a ňuňíí xD *kriste..ona vážne napísala..ňuňí??!* Nedokážem si predstaviť, že by ich niečo rozdelilo.. Takto mi to vyhovuje :D

3 Kami Kami | E-mail | Web | 1. června 2012 v 15:33 | Reagovat

to bylo dokonalý! a jo, mohl by si vzít volno! vždyť ráno odchází a vrací se v noci..co chudák Wookie?! *cuká ji obočí*
a tenhle dílek...tak muíííí...a jsem ráda za posunutí v ději, i když...ty ťuťu dílky taky nejsou špatný :D
PS: Sango pozdravuje... :D

4 Saia Saia | 1. června 2012 v 15:45 | Reagovat

Wookiee moje malé celý deň saám,bez Sunga aspoň šteňa mu mohol kúpiť mno...No ništ,učiteľka sa našla(kto to asik bude,že?)ňááách ja som spokojnušká len pekne zamrznime pri ňuňu kapitolkách.

5 Kaoru (Yumi) Kaoru (Yumi) | 1. června 2012 v 21:36 | Reagovat

NÁDHERA!!..:* *rozplývá se*

6 Hatachi Hatachi | 1. června 2012 v 23:18 | Reagovat

To bylo sladké...překrásně sladké. Taky souhlasím...mohli by se ve svém vztahu posunout na další metu. Ale za to co si Wookie protrpěl si zaslouží ještě trochu toho času. Jsem ráda že nakonec Sungie sehnal učitelku pro Wookieho. A doufám že Wookie z toho bude nadšený. Moc se těšim na další slaďoučký díl...

7 Anete Anete | 2. června 2012 v 10:11 | Reagovat

Miluju tyhle ňuňu díly:)) Tihle dva prostě musej být totálně přeslazení, jinak by to nebyli oni! Překrásnej díl! Potřebuju pokračování tohle je jak droga!

8 Syrinox Syrinox | 26. června 2012 v 15:38 | Reagovat

Muheee, tak sem se k tomu vrátila, ale i tak se toho konce sakra bojím... Hueeewww TT TT neubližuj jim.. prosím! Beee, nemůžeš být tak krutá... To prostě nejde... Oni jsou spolu tak sladcí, že to ani možné není... Huiiiik. Krásne toto.. ňahahahah

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|

Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Využíváme youtube | google | tumblr | instagram | facebook | ask.fmlayout by lula | purple-line.blog.cz