Křik do ticha || 10. díl

7. června 2012 v 11:00 | Kami |  Křik do ticha



Yesung prošel kolem zmatených stráží na hlavní chodbu hradního vězení a beze slova vysvětlení se vydal doprava, do hlubin komplexu. Zákonodárci se nedovážili nic namítat, i když si už byli téměř jisti, že se jejich pán zbláznil...do vězení nikdy nechodil, bylo to pod jeho úroveň. Dnes už tam byl podruhé. Vlastně...choval se celkově hrozně divně od zajetí toho cizince. Ale jak už jsem řekla, neodvážili se nic namítat.

Yesung věděl, kam jít. Už si to zjistil. Minul další hlídku a neubránil se lehce samolibému úsměvu, obranný systém tu má naprosto dokonalý. Ze stěny vzal klíče a otevřel dveře jedné z posledních cel.

Na zemi ležel chlapec, skoro mladý muž, v řetězech a pořádně zbitý. Pozvedl hlavu, když zaslechl hluk a ztuhnul překvapením a hrůzou.

"Pane...?" hlesl tiše...jen párkrát viděl pána města, ale jen z velké dálky.

Yesung se k němu sklonil z děsivým výrazem ve tváři. "Ty jsi Kibum?"

Chlapec se neodvážil neodpovědět. "Ano, pane."

Yesungův chladný výraz byl neproniknutelný. Možná v něm byla stopa zlosti, kterou vyvolávala žárlivost. "Teď mě poslouchej, Kibume. Pustím tě, protože si Ryeowook vyprosil tvůj život. Ale ty odejdeš a už se nevrátíš. Zapomeneš na něj. A pokud by se někdo ptal, řekneš, že jsem ho nechal popravit. Rozumíš? Ryeowook patří mně."

Kibum polkl a neubránil se zděšení nad Yesungovým výrazem a tónem. Ale...to přece nemohl! Nemohl to Wooka nechat tomuhle...tomuhle...tomuhle psychopatovi! Nemohl...

Yesung se k němu sklonil ještě blíž a v očích mu blýsklo. "Jestli ne..." Po tváři se mu rozlil krutý úsměv. "...najdu si tě. Ne, nezabiju tě. Ale zničím veškerou slepou zónu, nechám pobít všechny, kdo přijdou mým Zákonodárcům pod ruku a tebe...tebe zavřu tady, v téhle kobce, s řetězy na rukou a vědomím, kolik lidí kvůli tobě zemřelo a že tě všichni přátelé, co přežili, ze srdce nenávidí. Rozuměls?"

Kibum bolestně přivřel oči, zatímco ho Yesung probodával pohledem. Nechtěl ho tu nechat...ten chlapec, Ryeowookie...působil tak nevinně...nemohl mu něco takového udělat...ale co mohl dělat? Byl jen obyčejný plebejec. Nemohl se měřit s jedním ze sedmi pánů. Skousl ret, aby nevykřikl zoufalstvím. Odpusť mi to, Wookie...

"Ano, pane."


Ryeowook seděl na zemi, zády se opíral o postel a tiskl si kolena k hrudi. Bylo to něco přes hodinu, co Yesung odešel. Pořád si nebyl moc jistý, co se stalo. On...on na něj byl hodný. A to obětí...křečovitě stiskl oční víčka. Měly by se mu hnusit jeho doteky! Vždyť to, co mu provedl...Ryeowook zajel prsty do vlasů. Zbláznil se. Nebo má Stockholmský syndrom, o tom už také něco slyšel. Nebo prostě...mu připadalo, že ten Yesung, co před hodinou odešel ze svých komnat, nebyl stejný Yesung jako ten, když se poprvé setkali...

Z myšlenek ho vytrhlo bouchnutí dveří. Prudce vzhlédl a ztuhnul, stál tam Yesung a...tvářil se chladně, rozzuřeně...a zle. Ryeowook se přikrčil. Co od něj může čekat tentokrát? Ten muž byl nepředvídatelnější než počasí.

Yesung přistoupil až k chlapci, krčil se u postele. Zamračil se...proč z něj má zase takový strach? Pak mu došlo, že mu asi ještě nezmizel ten "profesionální" výraz, co používal k setkání s nižšími poddanými, ale nějak se nepokoušel o jeho uvolnění, spěchal, aby to stihl. Sklonil se k chlapci a chytl ho za zápěstí, aby ho hned na to mohl vytáhnout do stoje.

Ryeowook mírně vyjekl, když byl prudce podstaven, ale nechal se vláčet do vedlejší místnosti. Iracionální část jeho myšlení zvědavě poznamenala, že tam ještě nebyl, zatímco ta racionální se třásla strachem a zároveň jakousi bezmocnou oddaností...věděl, že ať se bude dít cokoliv, stejně se nedokáže bránit.

Vedlejší místnost se skládala z několika leštěných skříní a dlouhého stolu s židlemi potaženými sametem...pravděpodobně Yesungova soukromá jídelna, pokud měl hosty...ale vzhledem k vrstvě prachu na veškerém nábytku bylo zřejmé, že už déle nepoužívaná. Yesung ho dovlekl až k oknu, kde ho postavil čelem ke sklu, bylo to jedno z mála míst, odkud bylo vidět na nádvoří. Neodolal a natiskl se na chlapce celým tělem.

Ryeowook se zmateně díval z okna, nechápal, proč jsou tady, Yesung ještě nepromluvil. Cítil, jak se k němu zezadu tiskne horké tělo a kolem pasu se mu obmotaly dvě silné paže. Nebránil se. Naopak. Přestal se třást a k tělu se ještě víc natiskl. Strach odcházel. Když se Yesung choval takhle...bez ohledu na to, jak se tvářil nebo jak mluvil...věděl, že mu neublíží. Ne, Ryeowook nezešílel. Yesunga se pořád děsil. Nenáviděl ho? Možná. Důvodů k tomu měl dost. Jemu...jemu šlo o ty doteky. O těch pár záchvěvů něhy. Byl doopravdy jako zbité štěně...schopné ze zoufalství přilézt pro pár pohlazení i k tomu, kdo ho zbil. Ryeowook byl zlomený. Zoufalý. Rozbitý. Ve svém světe měl alespoň Donghaeho...tady mu už nezbyl nikdo. Takže ty záchvěvy něhy, přestože od toho, koho nenávidí, vstřebával jak mohl, protože jen ty mohly kousek po kousku hledat střípky, co zbyly z Ryeowookovy křehké duše, rozházené v hluboké tmě, a lepit je zas dohromady. Věděl, že je to zbytečné a svým způsobem kruté, protože Yesung zase brzy udělá něco, čím ho rozmetá na prach, ale on...prostě nemohl přestat.

"Dívej se." ozvalo se chladně vedle jeho ucha, až jím projela vlna třesu.

Ale poslechl. Zadíval se z okna na nádvoří. Co má vidět? V tu chvíli si všiml postavy opouštějící hrad...tmavé vlasy, otrhané oblečení, ten postoj...

"Kibum..." zašeptal Wook ohromeně...takže Yesung to fakt udělal?!

Kibum se naposledy nervózně ohlédl, takže mu mohl Ryeowook pohlédnout do tváře a ujistit se, že je to fakt on, než zmizel za hradbami. V tu chvíli měl Ryeowook nepochopitelné nutkání prudce se otočit a Yesunga obejmout...ale neudělal to. Ne. Jen další střípek z jeho duše se vrátil na své místo.

"Děkuju..." zašeptal jen.


Dny se líně střídaly jeden s druhým. A pro Ryeowooka se skládaly především z osamělých chvílí, chladných pohledů a něžných doteků. Jen letmých, pohlazení po vlasech, po tváři, po ruce...


Ryeowook se plížil po chodbě zpátky do pokoje. Nemusel ho nikdo vidět, i když měl dovoleno se pohybovat po hradě. Protože, když se Yesung jednoho večera, kdy ho zrovna vzácně držel v objetí, zeptal, proč se pořád snaží utéct, i když to je beznadějné, Ryeowook mu po pár chvílích ticha řekl prostě pravdu - nemá co dělat. A zatímco čekal na trest, mu Yesung naprosto nepochopitelně dovolil pohybovat se po chodbách v celé rozlehlé budově. A tak toho Ryeowook využíval a zkoumal všechna nejtajnější zákoutí. Několikrát ho napadla i myšlenka na útěk, ale tu zahnal...a ať už si nalhával, že je to ze strachu, že ho chytí, nebo že by zazmatkoval a ztratil se někde v neprozkoumaných chodbách, věděl, že utéct prostě nechce. Co čekalo venku? Bolest, hlad, chlad, bezmoc, Zákonodárci...tady mu bylo dobře. Alespoň co se týče fyzických potřeb. I když... Ryeowook se ošil. Mohlo by to být o něco lepší...ale nevěděl, jak se zeptat.

Vklouzl do Yesungových komnat, muž zrovna seděl u mohutného dřevěného stolu a škrábavý zvuk pera jasně značil, že něco sepisuje. Ryeowook si skousl spodní ret. Má...? Nakonec se ale jen posadil na postel, objal kolena - nějak si tuto polohu oblíbil, připadal si tak nějak v bezpečí - a sledoval Yesunga, který soustředěně zapisoval cosi na pergameny.

Minuty se táhly. Ryeowook se zhluboka nadechl. Osloví ho. Jen osloví. To sice taky ještě neudělal, ale je to první krok. A poslední, protože pak už nebude cesty zpět, protože se na nic nevymluví.

"...pane?" hlesl tiše Ryeowook.

Yesung nijak nereagoval, až se Wook zaradoval, že ho třeba přeslechl. Jen co ale dopsal větu, vzhlédl směrem k Ryeowookovi a ignoroval to splašeně bušení srdce, které vyvolalo jen to, že na něj chlapec sám promluvil...to snad ještě neudělal. Šílel z něj. Touhou. Touhou vzít si ho, vlastnit ho, cítit ho...ale nemohl. Znovu už ne. Tak veškerou svou potřebu vkládal do letmých doteků, kterým se chlapec nebránil. Laciná náhražka.

"Ano?" zeptal se chladně.

Ryeowook se zhluboka nadechl. "Já...jsem tady už deset dní...já...no...chtěl...chtěl bych se vykoupat." dostal ze sebe nakonec.

Yesung překvapeně zamrkal a měl co dělat, aby sám sobě nevrazil facku...jak na tohle mohl zapomenout? Jo aha, už si vzpomněl - šílel z něj. Nějak mu proto unikaly detaily.

"Samozřejmě, zařídím to." řekl jen, než odtrhnul od šokovaného Ryeowooka pohled a vrátil se zpět ke psaní.


Ryeowook se znovu nervózně ošil. Nejen, že mu bylo šíleně trapně, navíc byl zmatený. Yesung ho někam vedl chodbou...a Ryeowook vůbec netušil kam. Nikdy ho nenapadlo napsat, jak asi vypadají koupelny na hradech v Říši nemrtvých. Alespoň, že tam ve vší prozíravosti, sepsal kanalizační systém 21. století, to silně ulehčovalo...aspoň některé potřeby.

"Jen pojď dovnitř." pobídl ho Yesung, když mu Yesung otevřel dveře do jedné z komnat.

Ryeowook nejistě přešlápl, ale podivné teplo vycházející z místnosti ho donutilo udělat prvních pár kroků. A zůstal ohromeně stát na místě. Po stěnách z černého mramoru se valila pára, zatímco bílá mramorová podlaha se asi po dvou metrech svažovala dolů do jasně modré vody. Vypadalo to jako malý bazén, i když mu postupně docházelo, že to má být spíš vana. U zbylých tří zdí odděloval vodu necelý metr bílého mramoru, na některých místech stály různě veliké keramické misky. Ohromenému Ryeowookovi došlo, že se právě musí nacházet v Yesungově osobní koupelně.

Zatoužil vidět to ze všech úhlů, opatrně se vydal po okraji podél stěny, Yesung jako stín za ním. Marně potlačoval tichý úsměv nad jiskřičkami v chlapcových očí.

Stáli na okraji přesně naproti dveřím, od kterých je oddělovala jasně modrá voda. Bylo to prostě úchvatné. Ryeowook udělal krok blíž k vodě, lákala ho, chtěl se podívat víc zblízka. Jen jeden krok. A ten jeden krok stačil, aby zakopl o jednu z keramických misek, ztratil rovnováhu, vyjekl, rozmáchl se kolem sebe rukama a nemotorně sletěl přes okraj.

Příjemně horká voda nad ním na chvíli uzavřela svou hladinu, naštěstí to po zakopnutí očekával, takže jen párkrát máchnul rukama a byl nad vodou, zachytil se okraje. Ono to bylo i hluboké jako bazén! A tak příjemné...měl co dělat, aby nezavrněl blahem nad tím pocitem tepla.

V tu chvíli zrudnul až po kořínky vlasů, když si představil Yesungův posměšný výraz v chladné tváři a opatrně zvednul pohled. Yesung tam ale nebyl. Ryeowook se zmateně rozhlédl, nebyl ani nikde jinde na břehu. Jasně modrá voda byla teď kolem něho pokrytá tmavě fialovou pěnou, což pravděpodobně způsobil obsah keramické misky.

To, že se v tu chvíli rozvířila hladina, z vody vystřelily dvě ruce a pevně sevřely okraj asi dva metry od chlapce, Ryeowooka jasně utvrdilo v tom, že na rozdíl od něj, Yesung, kterého se musel nevědomky zachytit, potápění rozhodně neočekával. Svíral v dlaních mramorový výstupek a trochu se rozkašlal, dokonale mokrý, místy od fialové pěny.

Přestože to působilo opravdu vtipně, zachvátila Ryeowooka panika. Do teď k němu byl Yesung shovívavý...ale co proboha po tomhle? Vždyť ho zesměšnil! A málem utopil! Yesung se zbavil vší vody v plicích a zmateně se rozhlédl. Vyhledal vyděšený pohled chlapce, který na tom byl úplně stejně jako on - mokrý a od pěny. Ryeowook sledoval, jak se na jeho tváře objevil jakýsi křečovitý škleb, jako by v sobě něco dusil. A v tu chvíli se mu téměř zastavilo srdce, když se Yesung upřímně nahlas rozesmál.


 


Komentáře

1 wizy^^ wizy^^ | Web | 7. června 2012 v 11:52 | Reagovat

yaaaaaay Kami ja te miluju !!!!!!!!!!!
no jako Sungie je taaak hodnoucky :-)

2 Girl with devil's smile Girl with devil's smile | Web | 7. června 2012 v 12:11 | Reagovat

Kami, ty si proste majster v dokonalom písaní ^ ^ Žrala som doslova každú vetu tohto dielu, pekne pomaly..aby mi neunikla nádhera všetkých tých slov ^ ^..muhehéé
Som rada, že sa Yesungove správanie voči Wookiemu zmenilo :). Dúfam, že to tak aj ostane a už mu nebude ubližovať.. I keď túžba je silná vec, hádam ovládne svoje pudy :D Ak nie, skončila som s ním xD A ten koniec... Neverím, že sa zasmial :D Wookie utrpí posttraumatický šok xD

3 Jannie Jannie | 7. června 2012 v 13:16 | Reagovat

Tak to bylo bombový!!!:D Konečně se Sunggie chová k Wookiemu pěkně:):D A jestli přestane, zabiju ho:/:D
Velice podařený díl:) Teším se na další:):D

4 Kaoru (Yumi) Kaoru (Yumi) | 7. června 2012 v 21:15 | Reagovat

Awww!!!:)Kamí!!:) Aish!!:) Tak dokonalý dílek!:) Juuj Sungie se směje!:) Jé!:) Konečně!:) Prej že by se chtěl vykoupat:) Miminko!:) Já miluju YeWook!:) Juj hele jako Sungie je hodňoučkej ,že se o Wookieho tak stará!:) Já chci taky!:) No jako!:) rychle další dílek!:) Rychlé!!;) Prosím!:) Nádherný!:)

5 Hatachi Hatachi | 7. června 2012 v 21:40 | Reagovat

To byl moc pěkný díl. Konečně se Yesung chová jako člověk. I k Wookiemu změnil chování. A ten konec byl moc hezký...Sungie se konečně zasmál hezky od srdce... Moc se těšim na další díl...

6 Saia Saia | 8. června 2012 v 18:22 | Reagovat

Mno ....Wookieho myšlienky sa uberajú zvláštnym smerom.Ako bude teraz reagovať na Mina ked má Yesunga podľa napísaného príbehu zabiť?  Supom ckem vedieť čo bude dalej....Kamííííííííííí ja ju tak ľúbim túto poviedočku...aj ked ma Sungie vačšinou štve.

7 Syrinox Syrinox | 9. června 2012 v 15:25 | Reagovat

DALŠÍ DÍL!!! CHCI DALŠÍ DÍL!!! PROSÍÍÍÍM! PROSÍÍÍMM!!!  Uááááá íííí aaa! Sungie! Wookie! Já se chci taky koupáááát! Auuuuuuuaaa!!! TO bylo prostě odkonalý! Aaa, já tu povídku žeru. Kami, jsi skvělá! Muhuhuhu aííííík! To je tak dokonalé a kawai a prostě.... wwáááááá Luxus!Uplně prost ěWookieho vidím, jak s etam drží toho okraje a kapičky vody mu stékají po tvářích a tělíčku a Sunga... a a a.... Auuuuuaaa!!! *umřela*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|

Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Využíváme youtube | google | tumblr | instagram | facebook | ask.fmlayout by lula | purple-line.blog.cz