Černá duha || 1. díl

13. června 2012 v 11:00 | Kami |  Spektrum

Prequel předchozích sérií ze Zhoumiho pohledu.



Chlapec se přitiskl ke zdi, i jeho dech byl nebezpečně hlasitý a jen co se sípavě prodral z jeho úst, srážel se v obláčky páry. Kroky zněly jen kus od něj. Byla už tma...mohli ho přehlédnout, ne? Díky černé mikině a kalhotám, i na černo obarveným vlasům, dokonale splýval s temnotou, kterou způsobovala rozbitá pouliční lampa. Kroky se přibližovaly. Přitiskl si dlaň k ústům, aby ho jeho dech neprozradil.

Připadal si jako slaboch. V sedmnácti letech se tady tiskl na špinavou zeď a třásl se strachy. Ale...co jiného mohl dělat?! Uměl se bránit. Ale byli na něj tři. A byli starší. Nemohl vzdorovat. A když vzdoroval, zmlátili ho ještě víc.

"Není tady." ozval se jeden hlas nebezpečně blízko a chlapec ve tmě spatřil tři siluety. Kolena se mu třásla tak, že ho málem neudržela.

"Nesmysl, Hyuku!" ozval se druhý. "Běžel tudy! Třeba zaběhl mezi domy a-"

"Ne." zaznělo tiše a chlapci přejel po zádech mráz. Ten hlas by poznal kdekoliv.

"Ale Hae-" zkusil to ještě jednou Kibum, ale byl přerušen.

"Řekl jsem, že je tady." zasyčel Donghae a rozhlédl se kolem.

Chlapci srdce zděšeně bilo tak, že se bál, že ho zaslechnout. Tiše se sunul podél zdi, modlil se, aby nešlápl na nějakou větvičku, nebo nekopl do jediného kamínku. Konečně zeď skončila a on tiše vklouzl skrze skleněné dveře do potemnělé budovy. Netušil kde je, ale věděl, že musí pryč. Co nejdál. Seběhl schody, zatáhl za dveře výtahu. Nebyl tam. Nervózně mačkal tlačítko na přivolání a nejistě se rozhlížel. Všude panovala naprostá tma. Konečně chodbu ozářil pruh studeného světla, když výtah dojel až do přízemí, chlapec do něj vklouzl, zmáčkl nejvyšší poschodí a mlčky sklouzl k zemi po chladné stěně.

V malém, uzavřeném a osvětleném prostoru bylo útulno, dal byl cokoliv, aby výtah nikdy nezastavil. Zázrak se ale nestal, pocítil lehké škubnutí a nepřítomnost zvláštního tahavého pocitu ho jen usvědčila v tom, že dojel do cíle. Zadíval se na chodbu skrze skleněné dveře. Viděl v nich jen svůj odraz, do tmy tam venku se nedalo nahlédnout, ani kdyby chtěl. A on? Nechtěl.

Chvíli tam jen tak stál, srdce zběsile tlouklo, minuty ubíhaly. Nakonec se odvážil, pomalu zvedal třesoucí se ruku, aby otevřel dveře. Namlouval si, že třes způsobuje zima, která přes mrtvé zdi prosakuje dovnitř do budovy, kde se skrýval. Konečně na dveře zatlačil, pruh světla se rozlil chodbou a osvítil temnou siluetu. Chtěl vykřiknout, ale hlas se mu zadrhnul v hrdle.

Ve světle se blýskly bílé zuby v úsměvu a chodbou se ozval ozvěnou znásobený hlas, ten hlas, který by poznal kdekoliv.
"Ahoj Zhoumi."


Zhoumi za sebou zaklapl domovní dveře a zamířil rovnou do koupelny. Věděl, že vyspat už se stejně nestihne. Ostré světlo žárovky se mu zabodlo do očí, zapřel se rukama o umyvadlo a zadíval se na svůj odraz do zrcadla. Ret měl roztržený a napuchlý, kolem oka mu tmavnul monokl, z rány na čele mu po obličeji stékala krev. To nebylo tak špatné. Sykl, když se lehce pohnul. Dobře, bylo to špatné. Ale na místech, která byla skryta pod oblečením. Obličej nevypadal příliš zle.

Nabral do dlaní vodu a opatrně smýval krev, aby se co nejméně dotýkal poraněných míst. To ovšem moc nepomáhalo, asi to bylo vážnější, než si myslel, z ran vytékala stále nová krev a stékala v cestičkách, co ji na tváři vytvořily kapky vody.

"Sakra..." zavrčel si sám pro sebe a začal probírat skříňku, aby v ní našel něco na zastavení krvácení.

"Co tady děláš?" ozvalo se najednou za ním a Zhoumi se lekl tak, že polovina obsahu poličky, kterou zrovna prohrabával, letěl k zemi.

Prudce se otočil a jeho výraz změkl, když spatřil ospalého chlapce, o čtyři roky mladšího, než je on sám.

"Henry..." vydechl úlevně a trochu se pousmál. "Proč nespíš?"

Tvář mladšího, který se na svého bratra konečně pořádně podíval, ustrnula šokem. "Proboha..." vydechl, když se po chvíli vzpamatoval a vrhnul se k Zhoumimu.

Lehce do něj strčil, že zmatený Zhoumi udělal krok zpět, čímž se posadil na vanu, chvíli balancoval, ale nakonec do ní nespadl. Henry sáhl do spodní poličky a vytáhl několik vatových tamponů, jeden přitiskl Zhoumimu na čelo a druhý namočil a snažil se jím setřít dávno zaschlou krev.

Zhoumi ho s něhou v očích pozoroval, ten starostlivý výraz ve tváři jeho bratříčka...povzdychl si. Byl jediný, za kým mohl jít. Protože se na nic neptal. Za nic ho neodsuzoval. Nic od něj nežádal. Často...často si připadal, že on je ten mladší a Henry je ten starší, co se o něj stará a ochraňuje ho. Skousl si spodní ret a tlumeně vykřikl, jak ho to zabolelo. Jo. Vážně si připadal jako slaboch.


Slunce vyšlo dřív, než bylo zdvořilé. Zhoumi sprostě zanadával a mrštil budíkem o protější stěnu. Hlava ho třeštila, nedivil by se, kdyby měl otřes mozku. Tělo bolelo, jakoby mu zlámali a zase poslepovali všechny kosti. Téměř poslepu došel do koupelny, aby se umyl. Před zrcadlem zaskučel. Zranění ještě víc natekla, takže se v odrazu téměř nepoznal. Takhle nemůže jít do školy. Měli by moc otázek.

Zaposlouchal se, v bytě panovalo ticho. Ještě v pyžamu došel do kuchyně, ani tam nikdo nebyl. Zamračil se. Henry zase neměl udělanou svačinu. S tichým zakletím se sehnul, aby vzal z lednice máslo a šunku, z police vzal pečivo, ze šuplíku nůž a pustil se do přípravy. Když byl s dílem spokojený, přihodil mu tam ještě jablko. Pousmál se. Musí se taky někdy starat on o něj, ne?

Když to dodělal, zvolil druhou možnost, kde by mohla máma být a zamířil do ložnice. Tak, jak si myslel. Ležela na posteli a sledovala strop. Povzdychl si. Buď ležela tady, nebo na pohovce, nebo seděla v kuchyni. A dívala se. Nikam. Pořád a pořád dokola. Otec byl věčně v práci. I teď. A matka seděla a dívala se. Nedocházelo jí, že je tu někdo, kdo ji potřebuje. Ani nemohlo. Taková byla vždycky. Nejspíš...nejspíš proto si nikdo kromě Henryho nevšiml, že Zhoumi trpí. Ani jeden z rodičů tam nebyl.

"Mami..." řekl tiše.

Stočil se k němu pár čokoládových očí. Takových, jaké měl on.

"Potřebuju napsat omluvenku." pokračoval a strčil ji do ruky tužku a tiše diktoval co psát. A ona psala.

"Děkuju." řekl ještě, než si omluvenku i tužku vzal zpět a tiše odešel z ložnice a pečlivě za sebou zavřel dveře, aby ji nic nerušilo.

"Ty vypadáš." ozval se ospale Henry, zatímco scházel ze schodů.

"Udělal jsem ti svačinu, máš ji na lince." pousmál se Zhoumi.

"Já tobě led, máš ho v mrazáku." ušklíbl se Henry.

A Zhoumi se jen zasmál, tak, jak mu to jeho zranění dovolovalo. Stavil se pro led a zamířil do pokoje, plánoval se tam zabarikádovat a hodně dlouho nevylézt. Bouchl dveřmi a padl do postele. Pootevřel oči a přelétl pohledem svůj pokoj. Hořce se ušklíbl. Už to byly roky, co se zbavil všeho barevného...a to mu říkali Duha, když sem na školu nastoupil. Nějak ale...ztratil k barvám vztah. Duha se rozplynula. Holé stěny a černé oblečení. Zbyla tma.

 


Komentáře

1 Anete Anete | 13. června 2012 v 12:41 | Reagovat

Úžasnej díl! Totálně mě dostal:)

2 Jannie Jannie | 13. června 2012 v 13:26 | Reagovat

Páni!! Naprosto suprový!!
Je mi něják Zhoumiho líto:( chudák malej...
Tak honem pokračování:):D

3 Luczaida Luczaida | Web | 13. června 2012 v 14:21 | Reagovat

to je moc smutný tohle, chudček Mi..

4 eSmy eSmy | Web | 13. června 2012 v 14:49 | Reagovat

Dúfala som, že práve o tomto napíšeš :) Veľmi sa teším na to, čo všetko sa dozvieme :)

5 Syrinox Syrinox | 13. června 2012 v 16:28 | Reagovat

MUHAHAHA!! Já tu povídku miluju... Ona je tak stáááááááááááááááááááááááááááršně dokonalá.... Ushi ushi. A miluju Kami... Hehe... za to, že tak dokonale píše... Uhahaha. Hehe... Prostě, já to četla snad 7x a pořád mě ot baví.. Chudinka Zhoumííšek, takhle jej trápit... Ale zase.... nemůže pořád svítit slunce což?

6 Saia Saia | 13. června 2012 v 17:45 | Reagovat

Zlý Hae???....zlý Hae??!..chňá on ho totok tamtok (ešte nie celkom tamtok,ale skoro) a Hyuk mu pomáháááá...čéčé.A Henrý ako malý bláškááá ,súpr!!

7 Nataly ^ ^ Nataly ^ ^ | Web | 13. června 2012 v 18:40 | Reagovat

Najprv som sa nejako nemohla zorientovať, že kto, kde, kedy..ako.. ale už som sa do toho dostala :D *výpadky pamäte*
Milujem takéto nahliadnutia do minulosti.. Aká sa to volá? Retrospektíva? No..asi tak nejako :D A ešte keď celý príbeh bude takto zasadený do minulosti. Aspoň sa viac toho dozvieme o Zhoumim ^ ^
Len dúfam, že to nebudú samé negatívne veci :D Chudáčik..
Ale inak krásne napísané :) teším sa na pokračovanie..;)

8 Cheol 철 Cheol 철 | Web | 13. června 2012 v 18:55 | Reagovat

HAE? DONGHAE? BAD ASS DONGHAE? WUAAAAA to je úžasné!!! Zlý Donghae, komplic Hyukkie, Zhoumi a jeho dongsaeng Henry muííííí páči sa mi to! Moc sa mi to páči! Nech už je zajtra nový diel :3 ~

9 Hatachi Hatachi | 13. června 2012 v 18:59 | Reagovat

Miluju Zhoumíška... Chudáček brouček...vůbec to nemá v životě lehké. Rodiče se o něj nezajímají,protože na to nemají čas. A navíc Hae a Hyuk a Kibum ho stále terorizují. Ještě že má brášku Henryho,který jediný se o něj zajímá,stará se o něj a záleží mu na něm...  Jinak to byl krásný,ale smutný díl. Jsem zvědavá kohože to Mimi potkal na té chodbě,kde se schovával před těma třema hajzlíkama. Taky mě moc zajímá jak to bude dál... Těšim se na další díl...

10 Park Haney Mi ♥ Park Haney Mi ♥ | Web | 14. června 2012 v 19:03 | Reagovat

chudák láska..... už tak to nemá lehké a vy mu to tak stěžujete :) úžasné.. miluju tvé povídky Kami.. jsou úžasné.. a tahle... zvláštní pocit z ní mám.. je mi divně, protože je to zvláštní. Doufám že bude brzy pokračování, protože je tu tolik věcí které chci vědět. Chci vědět jestli se Zhoumi opět stane barevnou duhou... a taky chci vidět jak ti tři dostanou pěkně za vyučenou.. tohle se totiž nedělá... úžasné jako vždy ♥

11 dadish dadish | 15. června 2012 v 1:13 | Reagovat

Celá táto časť Spektra bude asi dosť pochmúrna, hmm? len dúfam, že tentokrát to zvonenie telefonu znovu neznamenalo smrť, a ak ano, nech to nie je Henry- lebo chudák Zhoumi.
Inak celý cyklus je úplne super napísaný, veľmi dobre sa to číta, takže ďakujem a teším sa na ďalšie kapitoly :)

12 kulisek kulisek | 17. srpna 2012 v 19:23 | Reagovat

Kdo jinej by mohl znásilňovat než Hyuk s Haem :D:D nee, Kibum nee :,( :D:D takový neviňátko... ale Hae jako kápo zmetků... hm... zajimavá to myšlenka... :D

13 Ivumi ( Ivetka & Kayuminka) Ivumi ( Ivetka & Kayuminka) | Web | 19. srpna 2012 v 13:36 | Reagovat

Přečteno jedním dechem! Krásné!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama