Zavři oči

31. května 2012 v 11:00 | Kami |  SHINee oneshots

Název: Zavři oči
Fandom: SHINee
Pár: 2Min
Autor: Kami
Beta: Luli(na)
Varování: Žádné



"Něco si přej, Minnie." usmál jsem se ještě, než se Taemin zhluboka nadechl a sfoukl svíčky na velkém čokoládovém dortu.

V očích mu zazářily jiskřičky, vrhnul po mě jeden dokonalý úsměv a hned na to zmizel jeho ukazováček s mohutným nánosem čokoládové polevy mezi jeho rty.

A já ho jen spokojeně pozoroval. Už to byly téměř dva roky, co jsem ho poprvé spatřil. Tehdy...nenáviděl jsem svět, bojoval proti společnosti, odmítal autority, pohrdal city...v životě by mě nenapadlo, že se do toho chlapce, co mi svou nešikovností přivodil otřes mozku, šíleně zamiluju. Když pak za mnou s provinilým pohledem přišel do nemocnice...rozjelo se něco, co jsem prostě nemohl zastavit.

"Je výbornej!" rozzářil se Taemin. Než jsem si stihl uvědomit co se děje, Minnie mi visel kolem krku. "Moc ti za něj děkuju!" chrlil nadšeně blízko mého ucha. "Kde bych byl bez kamaráda jako jsi ty?" zasmál se.

To byla chvíle, kdy mi úsměv na rtech zvadl. Ano...to byl ten problém. Kamarád. Minnie to neviděl. Neviděl tu něhu, s jakou jsem ho vždy pozoroval, neviděl tu lásku, kterou jsem vkládal do všeho, co jsem pro něj dělal...a co hůř...byl zamilovaný. Ne tak, jak si myslíte. Taemin byl...jiný. Většinu času trávil ve své fantazii...něco, co jsem nemohl pochopit. Chápal jsem jen dvě věci. Že je můj Minnie zamilovaný do někoho, kdo neexistuje. A že nemám nejmenší šanci tomu dotyčnému konkurovat.

"Pro tebe cokoliv." donutil jsem se k smíchu.

Taemin se odtáhl a rozkošně zamrkal. "Ale dáš si se mnou."

"No to si piš! Sním ti co celý, když si nepospíšíš!" zasmál jsem se.

"Né!" vypískl Minnie a vrhnul se k dortu.

Nezabránil jsem dalšímu smíchu...byl tak sladký. Sladší, než ten dort, který se zoufale snažil nakrájet a patlal při tom polevu všude kolem.

"Puč mi to, nebo si ještě ublížíš." sebral jsem mu nůž a sám se chopil porcování.

Koutkem oka jsem viděl, jak Min uraženě nafoukl tvářičky...proboha, jak mohl být někdo tak dokonalý? Na usmířenou jsem mu ukrojil část s velkou čokoládovou růžičkou a zručně ji přehodil na talířek.

"A co sis přál?" zeptal jsem se, když jsem mu jeho příděl podával.

"To se neříká, jinak by se to nesplnilo." zazubil se a chopil jsem lžičky.

"Noták..." protáhl jsem zvědavě.

Taemin zvážněl, jak mu přes obličej přelétl stín... a podíval se na mě stylem Stejně se to nesplní. "Víš..." začal a v tu chvíli měl zase ten pohled, bez kterého jsem si ho neuměl ani představit, dvě hnědé, nepřítomné oči se upřely k něčemu, možná někomu, co jsem já neviděl. "...přál jsem si zažít aspoň jednu jedinou hodinu...v mém světě." zašeptal.

Jeho tón byl stále trochu nejistý, nechápal, že já ho miluju celého, i s jeho vlastním světem, pořád čekal, kdy se mu vysměju... Nevysmál jsem se mu. Ale ani jsem nic neřekl. Co jsem taky mohl říct? Jen jsem doufal, že si bude přát něco, co bych mu mohl splnit...vlastně...znal jsem jedno místo...chtěl jsem ho tam v létě vzít...teď na jaře ještě nebylo dostatečné teplo, ale...

"Minho?" vrátil mě Minnie do reality.

"Promiň, zamyslel jsem se." pousmál jsem se.


"Kam jedeš?" nechápal Minnie. "Přijdeme pozdě."

"Dneska do školy nejdeme." usmál jsem se tajemně.

"Cože?" nechápal.

Mlčel jsem a jen jsem s úsměvem zabočil na silnici, co vedla z města.

Taemin se zamračil. "Minho, co to vyvádíš?"

Hodil jsem po něm ďábelský pohled. "Unáším tě?"

Minnie zmateně zamrkal. "Co?"

Přemýšlel jsem o tom celou noc...snažil jsem se v paměti vyhrabat vše o zakázaném lese...jediném místě z jeho světa, co jsem z něj už dřív vytáhl, nerad o tom mluvil. Žádné místo, které by se tomu podobalo, jsem neznal, ale...to neznamenalo, že jsem ho nemohl udělat.

Zajel jsem ke krajnici a vypnul jsem motor. "Plním ti tvé narozeninové přání." upřel jsem na něj pronikavý pohled.

"Cože?" nechápal ještě pořád Taemin.

Pousmál jsem se. "Zavři oči, Minnie..."

"Proč?"

"Zavři oči." trval jsem na svém.

Trochu si povzdychl, ale oči zavřel.

"A neotvírat." pohrozil jsem. "Jinak ti je zavážu."

Opět jsem nastartoval. Mlčel jsem. Minnie taky, i když bylo vidět, že mu to dělá problémy.

Asi po hodině a půl jsme byli na místě. Zaparkoval jsem na lesní cestě, obešel jsem auto, otevřel jsem dveře. Chvíli jsem si i myslel, jestli neusnul, ale když se jeho víčka zatřepetala, rychle jsem ho zarazil.

"Neotvírat!"

S povzdechem nechal oči zavřené. Sklouzl jsem prsty po jeho paži až dlani, za kterou jsem ho jemně chytil a navedl ho ven z auta.

"Pojď se se mnou projít, Minnie...do zakázaného lesa..." vydechl jsem tiše.

Minnie se zachvěl a pevněji stiskl mou ruku. "Ale tam se nesmí..." zašeptal. Jeho tón jasně vypovídal o tom, že už to nejsem já, koho drží za ruku.

"Já vím." řekl jsem stále tichým hlasem. "Ale o to je to krásnější, ne..?"

Jen měkce přikývl, oči pevně zavřené. Vedl jsem ho lesem. Nebyl nic extra, samé jehličí a suché stromy, sem tam nějaká plechovka od piva...ale to nevadilo.

"Cítíš tu vůni?" zašeptal jsem.

Minnie se zhluboka nadechl, vůně jehličí a mízy mu na tváři vykouzlila lehký úsměv.

"Vidíš ty stromy?" pokračoval jsem. "Staleté kmeny obrostlé mechem, tmavě, sytě zelené listy a jehličí..."

Sešel jsem po menším svahu k potoku, měl lehce nazelenalou barvu a byl celý prorostlý řasami, ale to nebylo podstatné.

"Slyšíš to zurčení potoka? Křišťálová voda se slabě modrým nádechem se rozbíjí o čistě bílé kameny..."

Šli jsme podél něj. Nemělo to být daleko. Došli jsme tam během deseti minut. Rybník nebyl velký, z naší strany ohraničený drobnými oblázky, z druhé strany kameny.

"Už jsme tady." zašeptal jsem. Pustil jsem jeho ruku a sklouzl dolů k jeho nohám, abych mu mohl zout boty. Neprotestoval. Sám jsem tenisky skopnul. Naštěstí měl kraťasy, to se bude hodit... "Pojď." vybídl jsem ho, opět jsem ho chytl za ruku a vedl ho směrem k vodě.

Roztřásl se, když naše kotníky omyla chladná voda...přeci jen, bylo teprve jaro.

"Také nedohlédneš konce té hluboké modři?" zeptal jsem se a doufal jsem, že to nezní moc falešně.

"Také..." zašeptal Minnie a narozdíl ode mě...on vážně viděl vše, co jsem říkal. A nebyl jsem to já, s kým tam byl...což bolelo...ale...ten jeho výraz...

Myslel jsem, že to bude dobrý nápad, ale ta hra se mi přestávala líbit - neuměl jsem snít. Moje fantazie byla téměř nulová...jenže...nemohl jsem mu říct "Otevři oči, jedeme domů" ...to by ho moc bolelo...a jeho nesmělo NIC bolet.

"Půjdeme..." zašeptal jsem a vedl jsem ho mělčinou.

Měl jsem co dělat, abych sprostě nezaklel, když cesta končila - přes mělčinu se mezi kameny táhl zaseklý kmen stromu...abychom ho obešli, museli bychom přes břeh nebo do hloubky...a v tu chvíli jsem dostal nápad...

"Už přiletěli." zašeptal jsem a dal jsem si záležet na tom, aby v mém hlase byl slyšet úsměv.

"Kdo?" zeptal se zvědavě Taemin.

"Draci, přece..." šeptal jsem. "Proletíme se?"

"Ano..." vydechl Taemin.

"Nech je zavřené." varoval jsem. "Pomůžu ti."

Dlaně jsem mu položil na hladkou kůru kmene a pomohl jsem mu vyhoupnout s nahoru, nebylo to těžké, byl jen pár centimetrů nad hladinou. Vyhoupl jsem se za něj a pevně jsem ho objal. Taemin se ke mně přitiskl. V tu chvíli prudce zavál vítr a i mě, zarputilému skeptikovi, se chvíli zdálo, že letíme.

"Jsem rád, že jsi tady se mnou." řekl, zavřené oči upřené někam k mému obličeji.

Proč to tak moc bolelo? Vědomí...že nemluví na mě... Proč jsem sakra tak moc chtěl, aby byl šťastný?! Další šílená myšlenka prolétla mou myslí.

Minnie byl opřený o mé rameno, hlavu lehce zakloněnou.

"Nech je zavřené." zopakoval jsem varovně a naklonil se k němu.

Rty jsem se lehce dotkl těch jeho, jen letmý, jemný dotek. Minnie nejdříve ztuhnul, ale pak spokojeně vydechl a sám se k mě natiskl. Bylo těžké opakovat si, že nelíbá mě, když jazýčkem sklouzl po mých rtech, podvolil jsem se a pootevřel jsem je, nechal ho vklouznout mezi ně, jen proto, abych ho mohl pohladit svým jazykem a hned na to se přebít do jeho rtů...

"Miluju tě, Minnie..." vyklouzlo mi tiše, když se odtáhl...a já debil mohl jen doufat, že to bude brát jen jako součást celé téhle hloupé hry, jinak bych se z toho asi nevykroutil...

"Já tebe taky..." hlesl potichu Minnie a jeho víčka se lehce zachvěla, skrze úzké štěrbiny se na mě upřely dvě tmavé oči. "...Minho..."
 


Komentáře

1 takehochan takehochan | Web | 31. května 2012 v 12:13 | Reagovat

To je skvělé... co bych jen dala za takový den... já si můžu snít jen ve škole v dějáku ale tohle bylo naprosto dokonalé, už jsem si myslela, že to necháš být tak a Minho se bude dál trápit že ho nemiluje... Kami, já tě žeru a připrav se na Vánoce, napíšu Ježíškovi aby mi tě přinesl domů pod stromeček

2 keishatko keishatko | Web | 31. května 2012 v 12:15 | Reagovat

krásne :D moc sa mi to páčilo a ten koniec...škoda, že toho nebolo viac :D

3 Katy-chan Katy-chan | Web | 31. května 2012 v 12:28 | Reagovat

Tohle bylo roztomiloučké... kouzelné a bůbec bych se nebránila nějakýmu pokračování!!! ;)

4 Syrinox Syrinox | 31. května 2012 v 13:44 | Reagovat

Uiiiik!!! To bylo... Kyaaaa! Krásné, vážně... moc moc moc... Kyaaa... Já chci... pokračování! Kamiii!!! Napíšeš pokračování? Plooosiiimmm :D

5 Anete Anete | 31. května 2012 v 14:01 | Reagovat

To bylo tak krásný, úžasný, roztomilý!!! A blbě useklý:D Nechtěla by si napsat pokráčko prsosím:)))

6 Luczaida Luczaida | Web | 31. května 2012 v 16:41 | Reagovat

To bylo krásný :-) Myslím, že pokračování by ten kouzelnej příběh jen zkazilo, takhle je to dokonalý, roztomilý, úžasný. :-)

7 Girl with devil's smile Girl with devil's smile | Web | 31. května 2012 v 17:02 | Reagovat

*umrela*.. ou páni, už len za ten pár som mimoriadne vďačná :D ňahá, momentálne mám mimoriadnu úchylku na poviedky s členmi skupiny SHINee.. Hohoho, milujem ich ^ ^ ♥
Toto bolo neskutočne krásne :) Som rada za ten koniec.. Že povedal jeho meno...".Minho.." ^ ^ Bolo to také zlaté *rozpúšťa sa rovnako ako jej čokoláda, na ktorú cez okno praží slnko..Uch..doprdele*

8 Jiki G Jiki G | 31. května 2012 v 17:20 | Reagovat

jeee to bylo tak sladký...uplne jsem se rozplynula....mela jsem tak zlou náladu a tohle mi jí dokonale zpravilo... tak mi bylo Minha líto a ono nakonec toto....užasné *,*

9 Jolly (the Sad) Jolly (the Sad) | Web | 31. května 2012 v 18:07 | Reagovat

nýý! a nynyny! taeminnie, taky cukroušek :)) krásná povídka ^^

10 Hatachi Hatachi | 31. května 2012 v 20:30 | Reagovat

To bylo krásné...moc krásné. Z lásky k Taeminniemu se z Minha stal romantik a snílek... Sladké...

11 Naru nee-chan Naru nee-chan | Web | 31. května 2012 v 20:43 | Reagovat

Nazdar, jdu jen oznámit, že ačkoliv jsi tu soutěž nevyhrála, tak jsem ti tu povídku napsala. Když já měla hlavu plnou tak pěkných nápadů xD

12 JaeRa JaeRa | Web | 1. června 2012 v 8:26 | Reagovat

................ *rozpouští se nad neskonalou sladkostí tohoto pááááááárečku* ................
Ta poslední věta :D :D Naprosto odzbrojující :D

13 Saia Saia | 1. června 2012 v 15:50 | Reagovat

Veľké sladké a drobátko menšie a sladiškejšie taký oni sú..paráda.

14 Jannie Jannie | 2. června 2012 v 2:07 | Reagovat

Úžasný!!! Naprosto krásný!!! Oni jsou tak sladcí!!! Opravdu by to chtělo pokráčko, prosím:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|

Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Využíváme youtube | google | tumblr | instagram | facebook | ask.fmlayout by lula | purple-line.blog.cz