Vůně kopretin - 19. díl

21. května 2012 v 11:00 | Luli(na) |  Vůně kopretin
Někdy si říkám... co takhle si trošku zahrát z vlastním životem? Chtělo by to trošku adrenalinu, nemyslíte? Proto jsem sepsala PŘEDPOSLEDNÍ díl Vůně kopretin a ukončila jsem ho trošičku jinak, než bylo původně v plánu. Já za to NEMŮŽU, ono to nějak... samo. He...hehe. Je mi jasné, že se budu muset na několik let zdekovat z krajiny... Vždycky mě lákalo jít se podívat na severní pól... Víte, děti, že vás miluju? Ale hodně? Hodně moc? Ne? Tak teď už jo. Já vás totiž strááááášně miluju. Tak na to myslete, až dočtete tenhle díl, jo? Budu vám vděčná. Tak si to užijte, já si jdu balit kufry...



Krev mu ztéká z hlavy do obličeje, lepí se na řasy, v pramíncích ztéká po jeho tváři přes nos, ke rtům, cítí kovovou chuť, odpornou, nechutnou… Zápach stejně nechutný jej udeří do nosu, je mu špatně, motá se mu hlava, v boku cítí ostrou nesnesitelnou bolest. Před očima se mu dělá černo. Co se stalo? Nedokáže si vzpomenout. Slyší podivné praskání, kolem něj je horko a rudé světlo. Zamžourá. Oheň. Hoří. Má pocit, že se jej nic z tohohle netýká, jakoby… tohle vše pozoroval z povzdálí a přitom… Je uprostřed toho všeho. Přijde mu, jakoby tohle vše… jakoby to už někdy zažil. Svíravý pocit na hrudi, něco, co mu říká, že tohle… že to vše zná. Že víc, co to má znamenat. Nemůže se rozpomenout. Nedokáže nahlédnout přes tu pomyslnou zeď, která se tyčí v jeho hlavě… Bolest vystřelí do jeho spánků. Otupělý pocit na chvíli zmizí. Zaskučí bolestí, je to jen bezhlasný pokus dostat to ven. Tu bolest, co sužuje jeho nitro. Svírá mu srdce, duše bolí víc, než rány, který krvácejí pořád víc, odnášejí sebou jeho život. Proč si nic nepamatuje? Jak se tady dostal? Proč tu je? Proč ten pocit… ten zatracený pocit. Pokusí se rozeznat cokoli, co se kolem něj nachází. Kousek od něj se povalují jakési kusy šrotu, nedokáže určit, co to je. Praskání skla. Hrdlený výkřik. Pláč. Ne, jen slabý nářek… v tichu se ozývá tak hlasitě… Otočí hlavu, ignorujíc bolest, která postoupí celým jeho tělem. Auto obrácené vzhůru nohama. Jen kousek od něj. Stačilo by se posunout, kousek a pak natáhnout ruku, mohl by se lehce dotknout předního skla. Kouká se na něj, první kapka krve dopadne na průsvitné sklo, pak další a další. Rána a další krev. Tělo spadlo čelem na sklo, krev se rozprskla kolem, dvě dlaně tlačí na chladný povrch, snaží se zvednout… Kouká se na tu scénu před sebou, jeho tělem postupuje děs a hrůza. Proboha. Co se to sakra stalo?! Co to… Oči, tak známé oči se upřou do těch jeho. Zastaví se mu srdce, jedna vzpomínka střídá druhou. Chlapec, černovlásek, jeho oči. Tak krásně hnědé. Teď se na něj koukají vyděšeně, je v nich tolik bolesti, strachu, hrůzy…a přitom tolik málo života. Vyhasínají, slzy dopadají na sklo a mísí se s krví. Prosí jej. Vidí v nich tu zoufalou prosbu o pomoc. Pokusí se natáhnout ruku. Nemůže, nejde to. Bolí to. Každý pohyb. Ty oči… Prosí jej… Do jeho vlastních očí se vkrádají slzy. Nedokáže se koukat do těch očí, tak strašně to bolí, když ví, že nemůže pomoct… tak moc by chtěl. Sklopí pohled stranou, hrdlo jej pálí, jak se do něj dere vzlyk. Bouchnutí. Slaboučké bouchnutí dlaně o sklo… Přinutí jej opět zvednout pohled. Tvář se mu zkřiví bolestí. Nemůže to takhle nechat. Musí…musí se pohnout, musí pomoct… tohle je jeho vina. Jen jeho vina… Siwonnie…SIWONE! Bolest v těch umírajících očích se pořád stupňuje, krev dopadá na sklo, dlaně pod ní podklouzávají. Bezradně to celé pozoruje, má chuť křičet. Nemůže. Hrdlo má příliš sevřené.
"Hannie…"
Ten hlas zní v jeho hlavě jako ozvěna. Po tvářích mu začnou ztékat slzy zoufalství. To opravdu nemůže nic dělat? Tak moc chce… chce se pohnout… Siwonnie. Chce za ním, musí za ním, musí mu pomoct, musí…! V dálce se ozývá zvuk sirén, slzy dopadají na zakrvácenou cestu pod ním… Nedokáže to. Před očima se mu dělají mžitky, jeho tělo se chvěje, zvuky zanikají v mlze… Naposled otevře oči. Siwonnie, musí… musí mu přeci pomoct, nemůže… nemůže… Zalapá po dechu. Krev. Všude jen krev. Nevidí ho… není tam. Krev. Bolest. Křik, jen okrajově si uvědomuje, že patří jemu. Siwonnie!
Tma kolem něj a teplo těla tisknoucího se k jeho boku jej ujistí, že to vše byla opět jen noční můra. Stejná, která se objevuje… pořád častěji. Denně. Srdce mu splašeně tluče v hrudi, cítí to i přes to, že je jeho tělo bůhvíkde… Cítí to tak intenzivně, víc, než kdykoli před tím. Zvedne ruku, setře slzy, které mu ztékají po tváři, snaží se uklidnit třes, který postupuje jeho tělem, tu neviditelnou sílu, která jej táhne. Jen stěží udrží tichý vzlyk, který se mu dere z hrdla. Otočí svou tvář na bok, vidí do Siwonnieho tváře, spokojeně spí, rty mírně pootevřené, na jeho tvář dopadá měsíční světlo, dělá jej ještě krásnějším, než doopravdy je.
Krev.
Prudce zavře oči, nechce to vidět. Ty obrazy ze snů… Nechápe je, děsí jej. Siwonnie… proč… co se stalo? Co to má znamenat? Proč…? Chytne se za hlavu, tepe v ní bolest, tlumená, ale pořád se stupňuje. Podívá se na Siwona, zhluboka se nadechne. Další slzy si najdou cestu ven, v hrudi cítí ostrou bolest. Co se to s ním děje?! Bolí to, tak strašně moc to bolí. Po zádech mu běhá mráz, jeho tělo sebou škubne.
***
"Ztrácíme ho!"
Přístroje zběsile pípají, rovná zelená čára značící smrt.
"Nabít!"
Tělo se prohne v zádech, pak opět padne do lůžka.
"Nic."
"Ještě jednou! Nabít!"
Další pokus, další selhání.
No tak, teď to přeci nevzdáš, chlapče. "Nabít!"
***
"Je čas."
Hannie prudce otevře oči a stáhne ruku z tváře. Anděl!
"Musíš jít." Promluví nebeská bytost, její bílá křídla se mírně zatřepou a roznesou světlo po jinak temném pokoji. Hannieho tělem projde bolestivá křeč, jeho tvář se zkřiví.
"Já nemůžu." Hlesne tichounce.
"Umíráš. Musíš!" v andělských očích se blýskne zvláštní světlo, vzduch kolem se zachvěje. Síla, která táhne Hangenga je pořád silnější.
"Ne. Nemůžu ho opustit." Každé slovo je pro něj namáhavé, jeho tělo se zmítá v bolesti, nechápe to. Co to má být? Umírá…
"Hangengu." Vysloví jeho jméno chladně, až moc chladně. Hnědovlásek se na něj vzpurně podívá. Nedostane jej od Siwona. Ne. Už víc ne. Neodejde.
"Ty to pořád nechápeš. Vy lidé jste vážně hloupá stvoření."
"Ne, to ty nechápeš. Já-…" další slova zaniknou v bezhlasném výkřiku, jakoby do jeho těla bodaly stovky nožů.
"Musím… Musím s ním zůstat. Zemře. Já to viděl. Viděl jsem jeho smrt. Nemůžu… ho tady nechat."
Andělova tvář se zkřiví v úšklebku, ten kluk si to vážně ještě neuvědomil?
"Hlupáku."
Udělá několik kroků k němu, natáhne ruku, Hangengovo tělo se napne, je připraven se bránit. Nenechá jej, aby ho od Siwona odvedl…! Anděl mu nevěnuje jediný pohled, jeho pozornost se zaměří na spícího chlapce, natáhne k němu ruku, pohladí ho po jemné tváři. Siwon se zachvěje, avšak spí dál.
"Nic mu nehrozí." Zašeptá. Hannie nechápe, v andělově pohledu se mihne něco… lidského. Hanniemu sevře srdce.
"Já to viděl. Ve snu…"
Pár stříbrných očí se stočí k němu.
"To nebyl sen. Byla to vzpomínka. Pořád ti to nedochází? Smysl tohohle všeho?" zeptá se jej tiše, stáhne dlaň z chlapcovy tváře a narovná se. Hangeng na něj vytřeští oči. Jaká vzpomínka…?! Cože?!
"Co to říkáš?" vydechne Hangeng, srdce se mu roztluče jako o závod. Anděl mu pevně pohlédne do očí. Hangeng zalapá po dechu, všechno… všechno mu do sebe začíná zapadat. Začíná chápat, proč on. Proč ne někdo jiný. Siwon. Rodiče. Hangeng. Nehoda. Motorka. Auto. Cesta. Náraz. Bolest. Pláč. Krev. Oči. Ty oči! Siwonnie. Ne. To nebyl Siwon. Jeho matka. Viděl ji. Viděl ji, než zemřela. To ona prosila o pomoc. To ona. Ne Siwon. A on…!
"Bože."
Ruce se mu třesou, oči se zalívají slzami. Tohle přeci nemůže být pravda! Nemohl… nemohl to… Ne! Siwonnie… Tohle ne. Takhle to není! To musí být… to nemůže… Chytne se za hlavu, všechny vzpomínky se míhají jeho hlavou jako tsunami, celý jeho život… vzpomíná si na vše, čím je, kým je… A na to, co provedl. To kvůli němu… to vše je jeho vina. To on za to může…! Nechce… ty vzpomínky. Ať zmizí. Chce je zapomenout. Nemůže to vydržet. Ten pocit, že to kvůli němu…
"Hannie?" tichý rozespalý hlas vysloví jeho jméno. Hangeng ztuhne, do očí se mu nahrnou další slzy. Siwonnie…
"Hangengu, proboha, co se děje? Co je ti?! Hangengu!" Siwon vykřikne zděšením, pohled na Hannieho krčícího se bolestí, křičícího…
Hangeng se třese po celém těle, bolest jím postupuje, je tak nesnesitelná.
"Hangengu, umíráš, musíš jít… hned!" promluví anděl naléhavě, ví, že nemá moc času, minuty, vteřiny jej dělí od smrti. Pak už nikdy Siwona neuvidí. Nikdy.
Hangeng jej nevnímá, neposlouchá jeho slova, vše, na co se soustředí, je bolest, zoufalství, nenávist… Nenávidí se. Je to jeho vina. Je zrůda. Zabil je… On je zabil. Vzal mu je… Zničil mu život… Jak může… jak může po tomhle ještě mít právo jej milovat? Nemůže… Tak moc mu ublížil…
"Hangengu, prosím, mluv na mě, prosím, tohle mi nedělej, co je s tebou, Hannie…!" Siwona zachvacuje panika, neví, co dělat. Nemůže dělat nic, bezradně kouká na Hannieho, který se svíjí v bolestech. Hangengovo tělo najednou ztuhne, až teď si plně uvědomí, že na něj Siwon mluví, Je vzhůru… Vymrští se z postele, křeč ovládne jeho tělo, spadne na zem, tvrdá rána jej ani tak nebolí, psychická bolest je mnohem horší.
"Hannie!" vykřikne Siwon, vyskočí z postele, chce za ním. Pomoct mu, i když neví jak…
"Nechoď ke mně!" zařve Hannie takovým způsobem, až sebou Siwon polekaně trhne.
"H-hannie?"
"Nechoď ke mně…" zašeptá Hangeng roztřeseně. Ať k němu nejde… Ať ho nechá zemřít. Zmizet ze svého života. Ublížil mu… Pomalu vstane, teda, pokusí se. Roztřesené nohy jej ledva udrží a Siwon si je toho vědom, dřív, než se stihne Hangeng bránit, vyskočí na nohy a pevně jej obejme. Hangeng zkoprní, dech se mu zadře…
Anděl vše pozoruje z kouta místnosti, aniž by jej Siwon viděl. Nemůže ho vidět. Sleduje, jak se Hangeng snaží dostat z jeho sevření, jenže Siwon mu to nedovolí, chytne jej za tváře, políbí jej, Hangeng sebou přestane cukat, Siwon jej líbá zoufale, Hangeng se nechá. Anděl zavře oči, pak je opět otevře, kolem Hannieho duše se táhne povlak bílého světla… slábne. Umírá. Proč jsou lidé tak hloupí?
Hangeng cítí, jak jej opouští síla. A taky vůle… žít. Jak tady může jen tak bez ostychu Siwona líbat? Nemá na to právo. Po tom, co mu provedl. I když o tom Siwon nemá tušení. Dověděl by se to. Nesnesl by tu nenávist. Musí zmizet. Z jeho života. Navždycky. Zmizet…
***
Nepřestajné pípání přístroje značí, že je jejich snaha marná. Dál už to nezkouší. Nemá to cenu. Pokroutí hlavou v záporném gestu.
"Je konec."
Strhne rouško z tváře a dlaní si přejde po tváři. Zkontroluje hodiny visící na zdi.
"Čas smrti 2:59."
 


Komentáře

1 Wizy^^ Wizy^^ | 21. května 2012 v 13:11 | Reagovat

Děláš si ...
LULí...jak .. já sem to tak trochu nepobrala!
Počkej, takže Hannie umřel, viní se za vraždu Wonnieho rodičů a na Siwona promluvil jen aby ho nechal...To je takov ej *rozbila stůl* IDIOT!
I ten anděl mohl něco udělat... No nevím co chceš napsat do dalšího dílu...beztak to bude otevřený konec xDD

2 Kami Kami | E-mail | Web | 21. května 2012 v 13:12 | Reagovat

Ehm..Lulo..díky za varování...jinak už bych seděla v tanku a byla na cestě k tobě domu!! Ale jako..jako..když pominu, že se to všechno podělalo...byl to úplně dokonale napsaný díl!!! Nemůžu se dočkat posledního!!!

3 Luczaida Luczaida | Web | 21. května 2012 v 13:16 | Reagovat

No teda fuj, že se nestydíš :-D Doufám, že to ještě nějak spravíš :-P

4 Lee Hyumi Lee Hyumi | E-mail | Web | 21. května 2012 v 15:04 | Reagovat

oh muj boze!!! aaaaa nakonec si ani nebude pamatovat ze siwona zna ze jo? aigoo takze rikas predposledni??? to jako dalsi dil uz bude konec? :( aigooo paneboze cely tenhle dil byl tak krasnej!

5 Saia Saia | 21. května 2012 v 16:08 | Reagovat

Lulínko..kapitolka nádherná...ale!! Lulí í í nko...čo to akože vyvádzaš?? Hm? Tak Tebe sa tučniačikov zachcelo??...To v tom medvedom kožuchu čo Ta bude naháňať som ja(snežnice zbalené,je čas loviť!!)

6 Hatachi Hatachi | 21. května 2012 v 16:26 | Reagovat

Tak tohle teda nerozdejchám...Hannieho smrt. Proč...proč se to všechno podělalo...proč to vzdal...proč tů nechal Wonnieho samotného s bolestí nad strátou rodičů a teď už i nad jeho strátou...Hannie proč...PROČ? Chudák Siwon...další rána do jeho už tak rozbitého srdíčka. Co jen s ním bude...opustila ho další milovaná osoba. Takže netrpělivě čekám na další,teď už poslední díl. Jsem moc zvědavá jak to celé nakonec skončí. Jinak tenhle díl byl moc krásný,moc krásně napsaný. Takhle sem si nepobrečela už dávno... Tak si honem pospěš s poslední dílem...prosím...prosím...

7 Girl with devil's smile Girl with devil's smile | Web | 21. května 2012 v 17:19 | Reagovat

Luli, ja ti môžem 100 % zaručiť, že ten svoj vysnívaný severný pól uvidíš..pretože  ja ťa tam vykopnem :D A ver mi.. bude to už čoskoro.. Akonáhle ťa nájdem .. A ja ťa nájdem xD Vyženiem ťa tam s celou svojou láskou k tebe xDD Ale berieš si aj notebook..a pekne budeš písať optimistické pokračovania poviedok..a keď uznám, že si sa polepšila... prídem ťa zobrať.. :D Ak z teba nebude kocka ľadu..alebo ťa nezožerie nejaká tamojšia zver xD Lebo toto.. toto hádam ani nemyslíš vážne ... Už nikdy v živote nebude pochybovať o tvojej schizofrenickej osobnosti.. lebo raz písať niečo krásne, sladké, roztomilé..a potom jééb takéto drastické veci.. xD Ty nás týraš.. to si hádam uvedomuješ..:D
Kvôli tebe budem upadať do depresie. Moja obľúbená poviedka! >.< Čo si to spravila?! Nie, nie.. jednoducho nemôžeš zabiť Hannieho.. Ja už tu začínam fňukať, dokonalosť tvojho písania ma vždy doženie k slzám..kurňa.. Protestujem proti jeho smrti! Ech, pomôže to nejako? xD Nechám spísať petíciu..

8 Anete Anete | 21. května 2012 v 19:37 | Reagovat

Děláš si prdel? Jako... jako já ani nevím, co ti mám na to říct, protože jsem se nevzpamatovala. Jako úžasně napsané, ale takovej debilní konec! Bal si ty kufry hodně rychle holka! Wonnieho a Hannieho zbožňuju a ty jim uděláš totok... Potřebuju nutně poslední díl! Doufám, že to napravíš(i když to je asi zbytečný, co:D)

9 Syrinox Syrinox | 21. května 2012 v 20:22 | Reagovat

*umřela* Infarkt, srdce nefachá, bulí a ječí... LULINOOOO!!!!!! Proč?! Proč jim tohle sakra děláš?!! Už jsme se smířila s NNM (NE TO TEDA NESMÍŘILA!!!) a ty tu začneš dělat něco takovýho!!! Chceš umřít? Fajn.. Chystej si rakev... tohle je můj nejoblíbenější cyklus  a ty ho takhle... zesereš... Zbiju tě... AAAAAAA!!!! Chci další díl! A rychle! A chci, aby skončil dobře! A chci ty palačinky! (cože?) Aaaaaa!!!!

10 Shio Elisha Siwonnie-chan Shio Elisha Siwonnie-chan | Web | 22. května 2012 v 17:43 | Reagovat

Jak´..
jak...
jak..
Jak si mohla!!
Ty!
Ty!
Ty!
Zrůdo jedna bez citů!
.
.
.
.
.
.
.
.
*padla*
Jak si tohle mohla ksakru, doprčit, kurňa!!!! Uděláááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááát????!!!!!!!!!!!!

Už po několikáté ti říkám!!!! Tohle prostě není povídka podle mého přání! Fajn!

Přišla jsem na to, jak si to možná u mě vyžehlíš!!  A je mi jedno, že nemáš čas a že toho máš hodně! Je to na tobě!!!

Ale!! Chci povídku na ně znovu a s totálním happyendem!! žádná vražda, žádný otevřený konec!! Je ti to jasný????????!!!

Do té doby s tebou nemluvím!!!
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Mámííííííínkoooooooooooooooooo!!!!
*jde se vybrečet někomu na rameno*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|

Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Využíváme youtube | google | tumblr | instagram | facebook | ask.fmlayout by lula | purple-line.blog.cz