Skleněný motýlek || 1. díl

2. května 2012 v 11:00 | Kami |  Spektrum



Zhoumi se tiskl ke Kyuhyunovi, hlavu zabořenou do jeho hrudi, oči přivřené. Vychutnával si milencův pravidelný dech a slastně naslouchal třepetání srdce pod tenkou kůží. Byl to ten nejkrásnější zvuk, co kdy slyšel. Důkaz, že je skutečný. Byl to téměř rok, co málem udělal tu největší chybu a počtvrté odešel...do teď se musí usmívat, když si na to vzpomene...


"Zůstaň." ozvalo se za Zhoumim tiše.

Měl pocit, že mu srdce vyprovodilo službu, dech se zasekl někde v hrdle. Ozvěna toho slova mu zněla pořád dokola v hlavě, nebyl schopný se pohnout. V tu chvíli se na něj zezadu natisklo horké tělo a dvě silné paže se mu obmotaly kolem pasu.

"Prosím..." dodal Kyuhyun, který pomalu panikařil ze Zhoumiho mlčení. "Moc prosím..."

Zhoumi se vymanil z jeho sevření a otočil se k němu čelem, v očích šok míšený dojetím. "Proč?" zeptal se rozechvělým hlasem.

Kyuhyun na něj upíral zoufalý pohled. "Nechci...nechci o tebe znovu přijít..."

Každé slovo se Zhoumimu vrývalo do duše a zároveň mu kousek po kousku vracelo sílu...neudržel se a přitáhl si za košili šokovaného Kyuhyuna, aby ho mohl políbit. Poprvé po takové době...lehce si pohrával s jeho rty, přejel po nich jazykem, než vklouzl mezi ně...

"Proč..." vydechl znovu Zhoumi, když se od něj odtáhl, ale jen natolik, aby mu viděl do očí. "...proč jsi mě nikdy dřív nezastavil? Myslel jsem...nevěděl jsem..." zasekl se a přivřel oči...nikdy ho nenapadlo, že by pro Kyuhyuna vůbec kdy mohl znamenat aspoň kousek z toho, co znamenal Kyuhyun pro něj...

"Nevím..." vydechl Kyuhyun, polibkem ještě stále vyřazenou mysl z provozu. "Bude stačit, když už tu chybu znovu neudělám...?" zašeptal, pohled upřený na své boty.

Zhoumi ho pohladil po tváři a tlakem ho donutil zvednout oči, aby do nich mohl zabodnout vážný pohled. "Kyuhyunnie...máš ty vůbec tušení, kolik toho o mě nevíš?"

Kyuhyun překvapeně zamrkal a pak se pousmál. "Ano...nevím totiž o tobě skoro nic...a nevadí mi to, víš? Hlavně že zůstaneš..."


Zhoumi se k tělu pod sebou ještě víc přitiskl a úsměv z jeho tváře zmizel. Vážně by ti to bylo jedno, Hyunnie? Kyuhyun neví o jeho černé minulosti...o jeho první střední škole. Neví o tom, co dělal na vysoké, než mu přišel povolávací rozkaz, vždyť on...! Ne, to se Kyuhyun dozvědět nesmí. Nikdy. Takhle je to lepší...i když má občas výčitky, že o sobě Kyuhyunovi nic neřekne...ale jsou spokojení, ne? Lehce přejel palcem po jeho čelisti a Kyu se ze spánku usmál. Ano. Takhle to může zůstat. Sklouzl dlaní na hruď, kudy pokračoval až na bříško a po boku níž a pak opět nahoru, vnímal ty doteky každou buňkou těla a ukládal si je do paměti.

"Musíš mě vždycky osahávat, když spím?" ozvalo se nad ním rozespale.

Zhoumi se zazubil. "Jo..."

Zapřel se o postel a povytáhl se výš k jeho tváři, aby se pomohl podívat do těch ospalých očích. Rukou mu prohrábl rozcuchané vlasy.

"Jsi totiž naprosto neodolatelný." dodal se svůdným úsměvem a sklonil se k jeho rtům, o které se něžně otřel, jen letmý motýlí dotek.

"Hmm..." zamumlal spokojeně Kyuhyun, těžká víčka opět sklopená. "Ne, že by to bylo špatné probuzení..."

Zhoumi se pousmál. "Snídani?"

Kyuhyun otevřel jedno oko. "A uděláš mi jí?" zeptal se lehce prosebným tónem.

"A na co máš chuť?" zasmál se Zhoumi.

Kyuhyunovi se rty roztáhly do jemného úsměvu. "Překvap mě."

"Hmm..." zamyslel se Zhoumi a pohledem zabloudil k hodinám. "Co takhle dneska hladovou hodinku?"

"Cože? Proč?" nechápal Kyuhyun.

"Protože máš být za dvacet minut v práci." ušklíbl se Zhoumi.

Kyuhyun ještě chvíli ležel, než mu došel význam Zhoumiho slov. "SAKRA!" vyskočil z postele a vrhnul se pod postel, kde včera večer skončilo téměř všechno jeho oblečení...sice to bude zmuchlané (včera mu to bylo silně jedno), ale teď...no co, ať si Siwon myslí, co chce.

Zatímco se zoufale souká do kalhot, střelí pohledem po Zhoumim, který leží na boku, hlavu podepřenou a pobaveně ho pozoruje. Hodí po něm jeden vyčítavý pohled.

"Taky jsi mě mohl vzbudit dřív..." zamumlá, když se snaží co nejrychleji zapnout knoflíky na košili.

"Když ty si byl tak sladký..." usmívá se Zhoumi.

Kyuhyun ho zpraží pohledem, ale nevydrží mu dlouho, když tam tak leží, překrásný, nahý, jeho... Narychlo se k němu sklonil, Zhoumi, který to toužebně očekával, mu omotal ruce kolem krku a vtiskl mu horký, vlhký polibek.

"Jeď opatrně." zašeptal, když se od něj Kyuhyun kvůli časové tísni musel odtáhnout...dobře věděl, co to autíčko, co mu poskládal, umí.

"Neboj." pousmál se Kyuhyun.

Zhoumi se nebál, sice znal statistiky - Kyuhyun byl rekordman v ničení aut v celé firmě, to se k němu doneslo, i když pracoval mimo areál (jaká výhoda, pracovat doma, říkal si, když pozoroval kmitajícího Kyuhyuna)...ale auto od Zhoumiho si Kyuhyun hýčkal, takže na něm přes jeho šílenou jízdu nebylo ani škrábnutí.

"A tu snídani si vynahradíme." usmál se na něj ještě, zatímco si vázal kravatu.

"Jasně, zítra tě začnu osahávat dřív." zazubil se Zhoumi.

Kyuhyun po něm vrhnul pobavený pohled. "Nebo bys ji mohl udělat, až se vrátím."

Zhoumi se rozesmál. "Pro tebe všechno."


Kyuhyun se zapřel o vrata garáže a zálibně pozoroval svého milence v azurově modrém tílku s růžovým smajlíkem za krkem, ve vytahaných džínových kraťasech a ve sluníčkově žlutých teniskách...nikdy nepochopí jeho styl oblékání, ale kdyby nevypadal jako duha, nebyl by to on. V uších měl sluchátka a zrovna se hrabal v nějakém motoru. Kyuhyun chvíli zauvažoval, jestli by se praštil hlavou do kapoty, kdyby na něj zezadu skočil...nakonec to ale odmítl riskovat, s úsměvem přistoupil až k němu a velmi nešetrně mu škubl kabelem od sluchátek, díky čemuž se hudba rozeřvala po celé garáži.

Zhoumi se na něj ohlédl s káravým pohledem. "To se dělá?"

"Hold žárlím na tvou em-pé-trojku." ušklíbl se Kyuhyun.

Zhoumi se zasmál a otočil se zpět k motoru. "Co bylo v práci?"

"Nic, jen se mě Siwon ptal, proč jsem strávil noc v pračce..." řekl Kyuhyun nezaujatě. "I když bych řekl, že tak moc zmuchlanej jsem nebyl..."

"Abych pravdu řekl..." smál se Zhoumi.

"Hele nech si to, nebo tě vezmu hasákem po hlavě." nafoukl tváře Kyuhyun.

To Zhoumiho rozesmálo ještě víc. "Vždyť ani nevíš, co to je..."

"To sice nevím, ale rozhodně by to s ním bolelo!"

Zhoumi se tam hroutil nad autem, zatímco ho Kyuhyun pozoroval se založenýma rukama. "Už si skončil?"

Zhoumi se na něj podíval a ihned dostal další záchvat smíchu. "N..n..ne.." dostal ze sebe a otřel si ruce do ušmudlaného hadru...šance na to, že by to dodělal, se vzdal.

"A co bude s tou snídaní?" naklonil Kyuhyun hlavu ke straně.

Zhoumi se podrbal na hlavě. "Posnídat u romantického západu slunce...to by nebylo špatný...ale mám lepší nápad." řekl a v očích mu zablesklo.

Kyuhyun měl co dělat, aby potlačil zklamaný povzdech, doufal v lívance s rozehřátou čokoládou...od té chvíle, co se dali konečně se Zhoumim (snad natrvalo) dohromady, si kdykoli při slově "čokoláda" vybavil právě Zhoumiho rty...a to díky těm mnohonásobným snídaním do postele...kde mimochodem často čokoláda skončila i jinde než na lívancích...

"Venku je večer ještě krásně teplo...co takhle na zahradě něco ogrilovat? Naložil jsem maso." usmál se Zhoumi.

Kyuhyun zpozorněl. "To nezní vůbec špatně..." Pak ale zvážněl. "Ale zavřeš Myšku doma!"

Zhoumi protočil oči. "Já za to nemohl..."

"Ne?" ušklíbl se Kyuhyun. Toho bernardýna sice miloval, ale všechno má své meze. "Sežrala nám to ještě dřív, než jsem to vůbec stihl sundat z roštu...a já nevím, kdo ji pustil na zahradu..." naklonil Kyuhyun hlavu ke straně.

Zhoumi rezignovaně rozhodil rukama. "Fajn, zavřu ji doma..." smál si při vzpomínce Kyuhyuna, jak se zoufale snažil bránit večeři... "Dojdu se ještě vysprchovat, pak můžeme zapálit gril." pousmál se.

Kyuhyun se k němu natiskl, sevřel ho silnými pažemi, otřel se rty o jeho tvář a nasál vůni benzinu. "To nemusíš...miluju, když voníš jako moje auto..."

Zhoumi se na něj podíval s povytaženým obočím. "Abych nezačal žárlit já, ty jeden fetišisto..."


"Pusť mě k tomu." šťouchl Zhoumi do Kyuhyuna. "Spálíš to."

"Nespálím." zašklebil se Kyuhyun.

"Spálíš, ty připálíš i vodu!" zavrčel Zhoumi a pokoušel se mu vzít grilovací kleště.

"Nespálím to."

"Spálíš!"

"Nespálím." uhýbal před ním Kyuhyun a marně se bránil smíchu nad Zhoumiho bezradným výrazem.

A právě v tu chvíli se ozvalo zvonění mobilu.

Kyuhyun zaúpěl. "To je Siwon...mám na něj to nejotravnější vyzvánění, aby se to nedalo přeslechnout...snad se nic neděje."

"Bůh žehnej našemu šéfovi!" vydechl Zhoumi, když od Kyuhyuna přebíral kleště a nekompromisně obsadil místo u grilu.

Kyuhyun se na něj ještě ušklíbl, než vzal mobil a kouknul na displej, i když bylo podle skřeků linoucích se z mobilu jasné, kdo volá.

"Co kdybych mu to nezvedl?" zamyslel se Kyuhyun.

"A on si pro tebe dojede i s celým komandem, co?" prohodil Zhoumi, zatímco obracel maso.

Kyuhyun se neubránil záchvatu smíchu...Siwon totiž netušil, že Kyuhyun prodal byt...on vlastně ani netušil, že bydlí u Zhoumiho...ale to byl detail. V každém případě, když si představil tu starou rašpli, které byt prodal, její výraz, když parta po zuby ozbrojených chlapů vylamuje dveře...

"Ano?" řekl vesele do telefonu.

"Kyuhyune? Kde jsi, žes to tak dlouho nezvedal?" zavrčel naštvaně Siwon.

"Na zahradě u našeho automechanika." zazubil se Kyuhyun.

Siwon byl chvíli zaraženě ticho. "A co tam prosím tě děláte?"

Kyuhyun pozoroval Zhoumiho, jak obratně obrací maso na grilu a neubránil se úšklebku. "Pálíme důkazy. Ale neboj, máme na to pokličku, aby neutekly nějaké informace..."

Siwon, který ještě stále seděl v kanceláři oddálil mobil od ucha a nedůvěřivě se na něj zadíval. Už si zvykl, že se Kyuhyun chová nenormálně - jako normální člověk, což bylo u něj značně nenormální...a měl už pár tušení proč...v každém případě, dneska to bylo obzvlášť divné. "Neberete tam nějaké drogy, že ne?" zeptal se nejistě, když vrátil mobil zpět k uchu.

"Řekl bych, že ne..." řekl Kyuhyun a zamyšleně si prohlížel maso, zatímco Zhoumi u grilu vyprsknul smíchy. "A proč voláš?" změnil Kyuhyun pro jistotu téma.

Siwon to raději nehodlal rozebírat a zaměřil se na pracovní záležitosti. "Projíždím spisy...nevybral sis dovolenou."

Kyuhyun pozvedl tázavě obočí. "Jo, protože si mi jí nechtěl dát."

Siwon se neubránil ušklíbnutí. "Protože tě potřebuju. Bohužel, podle zákoníku práce, máš právo na čtrnáct dní dovolené...takže tě nechci dva týdny ani vidět, protože pak přes zimu bude zase frmol, takže bych tě už vůbec nemohl postrádat."

Na druhém konci linky bylo ticho.

"Kyuhyune?" zeptal se Siwon nejistě.

"Čokoláda..." řekl Kyuhyun zamyšleně, aniž by si to uvědomoval, zatímco už si v hlavě živě představoval, jak úžasná budou ta všechna rána, kdy nebude muset pospíchat do práce...Zhoumi teda muset bude, ale ten pracuje doma, takže nevadí, když se o něco opozdí...

"Kyuhyune?!" zopakoval nechápavě Siwon.

"Jasně, jasně, čtrnáct dní mě nechceš ani vidět, zatím." řekl vesele a položil to.

Siwon ještě chvíli zaraženě seděl s mobilem u ucha. Pak ho položil na stůl.

"Bože, za co mě trestáš..." zamumlal a vzpomínal na ty časy profesionální spolupráce...

"Co se děje?" zeptal se Zhoumi se zájmem.

"Mám povinnou dovolenou." zazubil se Kyuhyun. "Takže zítra stihneme snídani..."

Zhoumi se neubránil úsměvu. To vypadalo dobře. Kyuhyun sledoval jeho dokonalou tvář, zářící snad ještě víc, než jeho tenisky, a naklonil se k němu, potřeboval ho políbit, i kdyby měli kvůli tomu připálit maso.

Dělilo jen pár centimetrů, když znovu zazvonil telefon. Tentokrát v domě.

Kyuhyun zavrčel. "Co takhle po práci vypínat všechny mobily a odpojovat všechny kabely?" navrhnul frustrovaně.

"Dobrej nápad." řekl jen Zhoumi, zatímco žalostně předával Kyuhyunovi kleště.

Kyuhyun se zase vítězoslavně posadil ke grilu a neubránil se pohledu na to sexy pozadí, zatímco Zhoumi mizel v domě.

Dogriloval maso, ani se moc nepřipálilo, byl na sebe hrdý. Zatímco ho přehazoval na talířek, zamyšleně se podíval k domu. Kde je Zhoumi takovou dobu? Položil talíře na zahradní stůl a zamířil k domu.

"Zhoumi, večeře!" zavolal na něj do dveří.

Odpověď se ale neozývala. Zamračeně skopnul boty a vlezl do chodby.

"Zhoumi?"

Procházel chodbou až do obýváku, kde je pevná linka. Zhoumi seděl zhroucený na zemi u pohovky, hlavu v dlaních, celé tělo se třáslo.

"ZHOUMI?!"

 


Komentáře

1 Luczaida Luczaida | Web | 2. května 2012 v 14:39 | Reagovat

A už jsem si myslela, jak bude všechno v pohodě...Ty jsi taková trapička!!! :D

2 takehochan takehochan | Web | 2. května 2012 v 14:52 | Reagovat

tak za prví: Miluji Kami že to nenechala jen tak a píše dál tuhle povídku ^.^... a za druhý: Zabiju tě!!! a ty určitě víš proč... ale dneska tě spíš miluju takže vše odpuštěno :D

3 Anete Anete | 2. května 2012 v 15:12 | Reagovat

Super díl ale co ten konec? Tohle se dělá? Teď zase nebudu moct spát, než bude pokráčko:D

4 Girl with devil smile ^ ^ Girl with devil smile ^ ^ | Web | 2. května 2012 v 15:31 | Reagovat

Ja snáď už konečne umriem šťastím :D Dočerta, oznámte niekto Kami..že ju tiež milujem za to, že napísala pokračovanie ^ ^ A to som sa už minule nedobrovoľne lúčila s párom Kyu&Zhoumi.. Uch, ja som taká šťastná... že to má pokračovanie! ♥ A tento diel bol úžasný.. Krásny a totálne dokonalý ^ ^ Teda až na ten koniec xD Nechcem tu nikomu nedávať..ale takto to ukončiť? To sa robí?! Teraz budem čakať ako na koniec sveta..kým sa dozviem, čo sa bude diať ďalej! :D Uch, tá zvedavosť ma položí xD Ja chcem vedieť, čo sa Zhoumi dozvedel.. Alebo..éé..radšej nie? :D Ale áno :D

5 Girl with devil smile ^ ^ Girl with devil smile ^ ^ | Web | 2. května 2012 v 15:33 | Reagovat

[4]: *ups, preklep.."Nechcem tu nikomu nadávať" :D Bože, z toľkého rozrušenia už ani písať neviem xD

6 Majka :3 Majka :3 | Web | 2. května 2012 v 17:14 | Reagovat

Kamiiiiiiiiiii *-* ty si jednoducho dokonalá :3 tvoje poviedky sú dokonalé :3 bože ako ja ich len milujem :D a som hrozne rada, že pokračuješ v tejto poviedke :3 ale ako si to tam už zase ukončila?! :D no nevadí, budem si musieť počkať na pokračovanie :D heheee :D skvelý dielik :3

7 Saia Saia | 2. května 2012 v 17:46 | Reagovat

Ide Vám to super,..kolapsové stavy pokračujú..to sa robí toto????? Užasná kapitolka,dakujem,že v nej pokračuješ.

8 Hatachi Hatachi | 2. května 2012 v 18:01 | Reagovat

Jsem moc šťastná že povídka dál pokračuje. A tenhle díl byl moc hezký,ale zase ten konec...ten useknutý konec. Je moc dobře že Zhoumí zůstal s Kyuem. Teď jsou šťastní,i když...po tom telefonátu zůstal Zhoumí zhroucený. Co se asi dozvěděl,že ho to tak vzalo. Netrpělivě budu čekat na další díl. Už teď se moc těšim na další...

9 Minako Uchiha Minako Uchiha | E-mail | Web | 2. května 2012 v 18:39 | Reagovat

dalšíííííí honééééééééééém!!!! :D takhle to utnout

10 eSmy eSmy | Web | 2. května 2012 v 21:46 | Reagovat

čo? Sakra! Čo ste mu urobili??? Kto volaaaaaaál?!

11 Cho Kimmy (조키미) Cho Kimmy (조키미) | Web | 3. května 2012 v 11:14 | Reagovat

Toto nesmieš robiť!!! My už chceme ďalší diel my chceme vedieť, kto Miminu volal!!! wuaaaaaaaa strašne som zvedavý na ďalší diel!!! Vynikajúce!!!! ^^

12 syrinox syrinox | 5. května 2012 v 1:22 | Reagovat

Ehm... a to je jako co? :O No... heh, děkuji ti, všemocná, úžasná, dokonalá a milosrdná bohyně Kami za pokračování Betonové pampelišky, ale kurnik.... Ten konec je jako cooooooo????? Chceš umřít? To se nedělá! Takhle to useknout! Kdo má čekat těch 300 let než to zlá (velectěná) Lulina vydá? Ha? Ha? Ha? "poslouchala moc dlouho Fantastic Baby" :D No jako, já si počkám, že? Ale asi budu vraždit... Mueheheh XD

13 Ivet Ivet | 6. května 2012 v 21:39 | Reagovat

Nejlepší díl ze všech! =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|

Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Využíváme youtube | google | tumblr | instagram | facebook | ask.fmlayout by lula | purple-line.blog.cz