Nezapomeň na mě - 35.díl

7. května 2012 v 11:00 | Luli(na) |  Nezapomeň na mě | přerušeno
Ha, tak tady máte další díl. Abyste věděli, je zase totálně sladký! Jako, ono to jinak nejde, když koukám na video, kde je Wookie a zpívá a je tam tak neskutečně sladičký a nevinný a ten jeho úsměv a... Bože, jak já toho chlapce miluju! No, takže tady máte další sladký dílek a počítejte s tím, že ten přístí bude stejný... No jo, zase ta rozněžnělá nálada. Když ono to při pohledu na to malé sladké štěně ani jinak nejde :D Užijte si dílek, děti. Miluju vás.



Stmívá se. Ryeowook si nervózně skousne spodní ret a poposedne si. Tvář má přilepenou na skle okna, aby přes světlo v obýváku viděl ven. Mohl by zhasnout, jenže má strach. V dálce sem tam zazáří blesky a jejich tiché dunění mu způsobuje pocit hrůzy. Kapky deště dopadají na okno a vytvářejí různé obrazce. Wookie si přitáhne kolena k bradě a obejme si nohy. Venku je pořád větší tma a bouře pomalu sílí. Přibližuje se. Děsivě bílý blesk protne oblohu na polovinu přímo před jeho očima, trhne sebou a přikrčí se. Pár vteřinek je naprosté ticho a pak se ozve ohlušující rána. Třes postoupí celým jeho tělem, vyděšené oči upírá do okna. Přestává vidět, co je venku, místo toho kouká jen na svůj odraz. Jako v zrcadle. Sleduje své zděšené oči, své chvějící rty, klepoucí se tělo. Déšť je pořád hustější, začne na okno dopadat s mnohem hlasitějšími ránami, Ryeowook natiskne tvář na sklo, avšak vidí jen tmu. Sungie, kde jsi? Jeho nitro křičí, prosí, ať se Sungie vrátí domů. Potřebuje ho. I předtím ho potřeboval. Ale nepřišel. Nechal ho samotného. Zmocní se ho ještě větší děs. Co když se nevrátí ani dnes? Nechá ho tady. Samotného. Vyděšeného… Sungie!
Ve tmě se opět objeví bílé světlo. Ryeowookovy oči se rozšíří a už čeká další ránu. Ale žádná nepřijde. A ani světlo neustává, je pořád silnější. Wookie zamžourá do tmy, světlo je pořád tam. Hýbe se. A Wookie v bubnování deště uslyší i jiný zvuk. Auto. Zastavuje před domem. Yesung! Ryeowook seskočí z parapetu a rozběhne se na chodbu, je mu absolutně jedno, co dělá, v tu chvíli ho nezajímá, že má na nohou papuče, že má jen tenké tričko a že venku mrzne. Otevře dveře a vyběhne do bouře nehledě na to, jaký strach pro něj představuje. Rozběhne se přes trávník k autu, ze kterého právě vystupuje Yesung. Rozevře deštník a zabouchne za sebou dveře. Otřese se zimou, ještě že jej od teplého domova dělí jen pár metrů. A taky na něj čeká Wookie. Rozněžněle se usměje do okna, ve kterém se svítí a vykročí k domu. Nestihne však udělat ani krok, když do něj něco prudce narazí. Yesung překvapením vykřikne a upustí deštník na zem, nejdřív si myslí, že jej někdo přepadl, nebo co, avšak drobné tělíčko tisknoucí se na jeho hruď jej okamžitě vyvede z omylu.
"W-wookie?" vydechne překvapeně. Ryeowook se k němu pořád tiskne a Yesungovi neunikne, jak se celé jeho tělíčko třese, pevně jej obejme kolem zad a přitiskne jej k sobě o něco víc.
"Proboha, co děláš venku?!" zeptá se zděšeně, odpovědi se ale nedočká, jelikož oblohu protne další blesk, teď již mnohem blíž, než předtím. Ryeowook vykřikne strachy a natiskne se na Sungieho ještě víc. Takhle, když je venku, znějí ty blesky mnohem děsivěji. Yesung jen stěží potlačí touhu jej k sobě přitisknout ještě víc, musí přece dovnitř. Nemůžou tady takhle stát po dešti v tom ledovém větru. Navíc… proboha, vždyť ten chlapec má na sobě jen tričko!
"Wookie, musíme dovnitř. Nastydneš." Chytne jej za ramena a odtáhne ho od sebe. Ryeowook k němu vzhlédne, déšť ztéká po jeho jemňoučké tvářičce, mokré vlásky se mu lepí na čelo. Vypadá jako zmoklé koťátko. Yesung se usměje, vztáhne k němu dlaň a jemně jej pohladí po líci. Pak se rychle sehne pro deštník, ani se neobtěžuje jej složit a spěšně tlačí Wookieho před sebou k domu.
"Ty můj blázínku, na cos to proboha myslel?" zeptá se, z jeho hlasu však není slyšet zlost, spíš pobavení. Wookiemu zrůžovějí tvářičky, kousne se do rtu a svěsí ramena. Sklopí pohled k okraji vany, na které sedí a pevněji stiskne lem osušky v pěstičkách.
"Měl jsem strach." Zašeptá tichounce, téměř neslyšně. To vyvolá na Sungieho tváři ještě něžnější úsměv. Vezme Wookieho tvář do dlaní a otočí ji k sobě. Wookie na něj upře svůj čokoládový pohled, přičemž se otřese zimou, která postupuje jeho tělem. Vyběhnul venku vážně bezmyšlenkovitě. Všechno, co na sobě měl, je do nitky promočené. A u Yesunga platí to samé. Teď sedí tady v koupelně, Yesung klečí před ním s ručníkem kolem ramen a mokrými vlasy a něžným úsměvem na rtech. Vypadá tak krásně, napadne Wookieho. Tak šíleně překrásně. Jakoby si to doteď neuvědomoval. Dech se mu mírně zrychlí, natáhne ručku k Yesungově tváři, opatrně se jí dotkne. Yesung se zatajeným dechem sleduje, co to malé škvrně provádí, nedokáže odtrhnout pohled od jeho očí. To, jak se na něj v tu chvíli Ryeowook kouká… srdce se mu roztluče o něco rychleji.
"Yesungie…?" Wookie okouzleně kouká na Sungieho tvář, bříšky prstů přejíždí po jeho lícní kosti, cítí horkost jeho kůže.
"Hnn?" udělá Yesung neschopen slova. Je tak fascinovaný Wookieho pohledem, který se zabodne do jeho vlastních očí. Ryeowookie mlčí, jeho rty se mírně pootevřou, neví, jak by to měl říct. A přitom je to tak jednoduché…
"Jsi krásný…" zašeptá nakonec. Yesungovo srdce vynechá několik úderů, zornice se mu rozšíří, dech se mu zadře, neví, co říct. Neví, jak reagovat. Wookie…
Skloní se k chlapci, jemně, jemňoučce se dotkne jeho rtíků těmi svými. Wookie tichounce zaskučí, pohne se proti jeho rtům a víc se k nim přitiskne. Sungie svírá v dlaních jeho tvář, jemně jej líbá a Wookie nezkušeně odpovídá na jeho polibky, nesměle pohybuje svými rtíky a snaží se popadnout dech, který se mu zadrhává v hrdle. Dlaň, kterou má položenou na Sungieho tváři, přesune k jeho krku, vztáhne i tu druhou, položí ji Sungiemu na hruď a vzápětí ucukne, když ucítí jeho nahou kůži. Pak se však vrátí zpět, konečky prstů se jemně dotkne Sungieho kůže na hrudníku, jemně a bojácně se posouvá výš, dokud jeho dlaň nespočine na Yesungově rameni.
Yesung má pocit, že vylítne z kůže. Ten jemný dotek Wookieho prstíků, kterým mapoval jeho kůži, rozechvěl celé jeho tělo. Cítí, jak mu na zádech vyskakuje husí kůže, chvění v břiše způsobí, že se z jeho hrdla ozve tichounký vzdech. Bože, Wookie, co to se mnou jen děláš? Pomyslí si zoufale. Musí se od něj odtáhnout, musí ten krásný polibek ukončit, jinak by to nezvládl. Nezvládl by jej líbat s pocitem, že pod osuškou není nic, jen Wookieho nahé tělíčko, tak krásné a tak dokonalé… Vytřeští oči a prudce se od něj odtáhne. Wookie nesouhlasně vydechne a otevře svá kukadla. Proč Sungie přestal?
"Musíš se osušit. A já taky. Donesu ti věci na spaní. Počkej tady, ano?" přeci jen neodolá, skloní se k němu pro další polibek. Pak se na něj něžně usměje, pohladí po vlhkých vláscích a poté vstane. Rychle vyběhne z koupelny a vejde do Wookieho pokoje. Zavře za sebou dveře a opře se o ně. Prohrábne si rukou vlasy a zoufale si přejede po obličeji. Tohle nemůže. Nemůže takhle o Wookiem přemýšlet. I přes to všechno… vždyť je pořád dítě! Takhle prostě… nemůže takhle myslet. Zhluboka se nadechne, pokusí se ovládnout třes svého těla a přejde ke skříni. Vytáhne dlouhé tričko a tepláky a pak se vrátí zpět do koupelny. Když otevře dveře, Wookie se pořád choulí v osušce sedíc na stejném místě, kde jej nechal. Pohled na něj rozbuší jeho srdce, stejně jako pokaždé. Wookie vzhlédne a jeho rty se zkroutí v úsměvu. Yesung mu úsměv opětuje, jeho rty se samy zkroutí v úsměvu, nedokáže to ovládat. Přistoupí k chlapci a položí oblečení na pračku. Natáhne k Wookiemu ruku a ten ji mlčky přijme. Sung jej vytáhne do stoje a chlapec se k němu okamžitě přitiskne, jak moc touží po jeho objetí, po tom bezpečí, které mu dává Sungieho blízkost. Yesung se trhavě nadechne, ale ani ho nenapadne se odtáhnout. Jen ovine své paže kolem Wookieho útlého tělíčka a přitiskne si jej k sobě. Wookie obtočí své ručky kolem Sungieho pasu a tvářičkou se opře o jeho nahý hrudník. Starší muž jej políbí do vlasů, vdechne jejich vůni, přičemž uchopí měkkou látku osušky a začne pohybovat rukama po jeho zádech a ramenou. Wookie se k němu tiskne a nechává se jim osušit jako dítě od své maminky, se spokojeným úsměvem na rtech. Když Yesung skončí, natáhne se pro tričko a Wookie je nucen jej pustit, aby mu mohl obléknout tričko, které chlapci sahá téměř po kolena. Musí přiznat, že Wookie teď vypadá opravdu šíleně rozkošně. Tak sladce a nevinně, že by jej nejraději umačkal ve svém náručí.
"P-proč se na mě díváš, jako bys mě chtěl sníst?" knikne tichounce Wookie, když si všimne Yesungova pohledu. Přesně takhle se kouká na talíř, předtím, než se na něj vrhne. Yesung zamrká, koukne se na Wookieho zmatený výraz a pak se zplna hrdla rozesměje.
"Protože jsem vlk." Ujistí ho, pak vycení zuby a zvedne ruce do vzduchu, přičemž krčí prsty jako drápy. Udělá krok k Wookiemu, chytne jej za ramena a skloní se k němu.
"Wrrr." Udělá tiše a Wookiemu postoupí chvění celým tělem, musí se chytnout Sungieho pasu, jak se mu podlomí kolena, když Yesung uvězní jeho rty v hladovém dech beroucím polibku.
 


Komentáře

1 Anete Anete | 7. května 2012 v 11:54 | Reagovat

ÁÁÁÁ!!! Wookišek je tak sladký:))) Taky bych ho nejradši snědla:) Celou dobu se tady culím jak pitomec a ňuníkuju jak je to stášně slaďoučký:D A moc se těším na další díl:D

2 takehochan takehochan | Web | 7. května 2012 v 12:12 | Reagovat

nesnáším tě !!! furt nás s něma sbližuješ víc a víc a pak je chceš zabít... to je radši zabij hned ať tolik netruchlíme

3 Girl with devil's smile Girl with devil's smile | Web | 7. května 2012 v 13:28 | Reagovat

Tiež milujem Wookieho ^ ^ On je neskutočne zlatý♥.. Tak pekne makaj zakončiť túto poviedku dobrým koncom! :D Nemôžeš mu ubližovať.. Tomu malinkému, nevinnému stvoreniu..že nie?! *hromový hlas* xD
Nádherný diel :).. Niet čo dodať.. Iba to, že ťa za toto neprekonateľne zbožňujem, tak si to neposer :DD A ak bude aj ďalší diel takýto, tak ti posielam obrovskú čokoládu :D.. Neviem síce kam, ale cestou do pekla sa to stratiť nemôže :D

4 Kami Kami | E-mail | Web | 7. května 2012 v 13:50 | Reagovat

A já ti hloupá uvěřila, když jsi u minulého dílu napsala, že ty sladké končí... :D Bylo to naprosto dokonalý!! Muhíí jako od začátku do konce to bylo tak ňuňu, ale ta věta "P-proč se na mě díváš, jako bys mě chtěl sníst?" mě už na cukrem zabila úplně, prostě neuvěřitelný!! Jsi prostě úžasná, moc se těším na pokračování!

5 Katy-chan Katy-chan | Web | 7. května 2012 v 15:41 | Reagovat

Takové kapitolky se mi líbí a takové by měli být až dokonce ;)

6 syrinox syrinox | 7. května 2012 v 19:08 | Reagovat

"P-proč se na mě díváš, jako bys mě chtěl sníst?" knikne tichounce Wookie, když si všimne Yesungova pohledu. Přesně takhle se kouká na talíř, předtím, než se na něj vrhne. --> tohle mě zabilo, tu sem umřela, to bylo tak strašně sladký... celý díl byl sladký, myslím, že po dnešku mi asi přešla cukrovka do dalšího stadia... awwwww, to už snad ani nejde, jsi dokonalá Lulíí, děkuju za další díl... Muhiii XD

7 Hatachi Hatachi | 7. května 2012 v 20:22 | Reagovat

To bylo tak slaďoučké. Wookie je zlatíčko...jak se bobeček bál bouřky. A Yesungie jako správný rytíř ho zachránil. Tihle dvá jsou nejsladší pár co znám. Moc se těšim na další ůžasný a sladký a dokonalý díl...

8 Kaoru (Yumi) Kaoru (Yumi) | 7. května 2012 v 22:18 | Reagovat

Tak jako to bylo naprosto rozkošné tak ňuňí!!:) Jako Lulí to bylo tak wáuu!!:) No jako nemám slov jsi jako fakt skvělá spisovatelka:) Uplně boží!:) Se nemůžu dočkat dalšího dílku:) Uplně mooc!!:) A to jsem si slíbila že to číst nebudu:) No ale to nejde;)

9 Annie Annie | Web | 8. května 2012 v 18:07 | Reagovat

Nenacházím slov. To je úžasné. Moc se těším na další díl :)

10 Saia Saia | 10. května 2012 v 18:00 | Reagovat

Iííííííííííííííííííík ja ich ckem zdravých,ja ich ckem živých,ja ich ckem spolu a šťastných.                       Ja budem reváááááťť..Lulinko oni sú tak,tak nádherný ako celý príbeh.

11 Miaki-chan Miaki-chan | 14. května 2012 v 2:20 | Reagovat

Ja...a oni...a ty...a ksakru co to je? Vysvetlete mi jak muze byt neco tak awuiiiii a nuniiii a ja to proste nedavam....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama