Napříč časem - 2. díl

24. května 2012 v 11:00 | Luli(na) |  Napříč časem

Haha, po dloooouhé době jsem se konečně dokopala k napsání dalšího dílu povídky na přání. Tenhle není tak krutý jako ten první, a taky není ani tak dlouhý... a vpodstatě se tam nic neděje, je to spíš... takový přechodný (?) díl a něco se začne dít až později. Až se objeví Šiwůnek :D Tak si tenhle díl užijte, doufám, že se vám bue líbit, děti. (hlavně doufám, že se bude líbit Eli) Miluju vás.


Drží se u konce skupinky a nenápadně se přitom rozhlíží kolem. Starý mohutný nábytek, který vypadá, že se při sebemenším doteku rozpadne na prach, obrazy působící stejně křehce, lesklá dřevěná podlaha, která vrže pod jeho nohami. Nic z toho jej ale nezajímá, jediné, na co se soustředí, je vhodná chvíle… Spolužáci, kteří buď to poslouchají výklad učitelky, která se naučila nazpaměť pár faktů z příručky, nebo se dělají, že ji poslouchají a mají v uších sluchátka, si jej vůbec nevšímají. Vlastně si jej nevšímali nikdy. Byl pro ně jen chlapec z děcáku. Něco míň. Něco, co pro ně nemá žádnou cenu.

Jindy jej to možná i mrzelo, ale teď. Teď má díky tomu možnost. Skvělou příležitost utéct. Teď, když se nachází několik stovek kilometrů od svého "domova", kde na něj před školou nečeká autobus, aby jej odvezl zpátky. Stačí, aby si vyhlídnul správný okamžik a nenápadně vyklouznul z hloučku. Pokud bude mít štěstí, tak si jeho nepřítomnosti nikdo nevšimne až do návratu. A to on už bude daleko od toho pekla, které tam prožívá. Pekla, které mu Minhyuk dělá ze života každičký den. Už to nechce nikdy zažít. Je pevně rozhodnutý, že zpět už se nevrátí. Dnes je ta chvíle, kdy se to peklo skončí. Dnes prostě uteče. Daleko od všech. Daleko od Minhyuka…

"Nad čím přemýšlíš, kocourku?"

Jonghyun se otřese odporem a po zádech mu přejde mráz.

"Jdi ode mě, Minhyuku," zavrčí nepřátelsky a odtáhne se od něj.

"Ale, ale, nebuď ke mně zlý, nebo chceš, abych tě potrestal?" zavrní mu u ucha a to následně olízne.

"Jdi se bodnout, Mine."

Jonghyun se celý třese, nijak to však nedává najevo, snaží se působit klidně. Vždyť… mu nic nemůže udělat. Ne tady, když je tady zbytek třídy. Vrhne pohled jejich směrem… a zděsí se. Chodba je prázdná! Jsou tam jen oni čtyři. Jak to…?! Kdy?!

"Co tak překvapeně?" kolem jeho pasu se obtočí Minhyukovy paže a chlapec se k němu ze zadu přitiskne.

Jonghyun má co dělat, aby nevykřikl hrůzou. Ještě pořád si pamatuje, co se stalo naposled…! Už nechce! Nidky! Bohužel jeho tělo není tak rychlé jako myšlenky a dřív, než jej byť jen napadne zmizet, stojí kolem něj všichni tři a brání mu tak v jakémkoli pokusu o útěk. Minhyuk jej k sobě hrubě otočí a přitiskne mu dlaň na ústa zrovna ve chvíli, kdy chce vykřiknout.

"Tohle ani nezkoušej," ušklíbne se na něj nepěkně, rozhlédne se kolem sebe a pak kývne na ty jeho dva poskoky.

Dongho s Minhyunem pouze mlčky přikývnou, pak všichni tři s Jonghyunem uvězněným mezi nimi, zamíří k záchodkům, které minuli před několika minutami. Dostanou se tam o hodně dřív, exkurze probíhá velice pomalu, proto jim přesouvání trvalo tak dlouho. U záchodků jsou už za pár vteřinek, Minhyun s Donghem se postaví ke dveřím, dohodli se už dřív, že budou hlídat, aby někdo nevběhnul dovnitř a nevyrušil Minhyuka při "práci".

Minhyuk zatáhne Jonghyuna dovnitř, surově jej přirazí ke zdi, Jonghyunovým tělem přejde ostrá bolest, cítí všechny žebra, které jsou snad pořád naražené z jejich posledního… setkání. Kousne se do jazyka, aby nevykřikl, i když do jeho očí se začnou drát slzy zoufalství, pořád se je snaží potlačovat. A to už si myslel, že by to mohlo skončit. Že by mohl utéct a skoncovat s tímhle utrpěním.

Minhyukovy ruce vklouznou pod Jonghyunovu košili, jeho rty se chtivě přisají na chlapcův krk, má v plánu si jej vzít. Zady a teď. Stejně tvrdě jako vždycky. Jazykem se posouvá po jeho krku až k jeho ústům, hladově se přisaje k jeho rtům, nešetrně se do nich zakousne. Jonghyun zaskučí bolestí. Má pocit, že už to nemůže být horší, jeho plán… naděje, že se dostane pryč… A najednou si přijde tenhle a… všechno zkazí. Cítí, jak se starší kluk dobývá do jeho kalhot, slyší rozepínaní zipu, z těch hrubých polibků mu po těle běhá husina…

Ne! Už víc ne! Nechápe, kde se v něm najednou vezme tolik síly, snad je to tím pocitem, že pokud se mu povede utéct, bude volný nebo je to jen zoufalá touha zabránit Minhyukovi v tom, co chce udělat, ať už jej to stojí cokoli… neví, ale je mu to jedno. Prudce od sebe Minhyuka odstrčí, starší kluk to nečeká a tak zavrávorá pár kroků vzad, vztekle se koukne po Jonghyunovi… a v tu chvíli mu na tváři přistane jeho pěst. Rána je tak silná, že Minhyuka hodí o podlahu, bolest přejde jeho čelistí.

"Tak tohle jsi přehnal, skrčku!" zavrčí, chce vstát, avšak v tu chvíli ucítí ostrou bolest v boku.

Zalapá po dechu a bezhlasně vyhekne. Další bolest jej přinutí padnout na bok, udeří se hlavou do podlahy a bolestivě zaskučí. Jonghyun do něj kopne ještě jednou, dokud tady nejsou ty Minhyukovy gorily, jeho rány jsou plné vzteku, zoufalství, bolesti, touhy se mu pomstít za vše… ne, za vše ne. To by jej musel zabít. Naposled do něj kopne, z jeho hrdla se vydere neidentifikovatelný zvuk, v jeho očích se třpytí slzy.

"Už nikdy víc…" zachraptí a poté se otočí na patě.

Rozběhne se ke dveřím záchodků, vyběhne ven tak rychle, že když to Dongho a Minhyun poberou, má již několik metrů náskok. Ti dva po sobě hodí nechápavý pohled, pak se kouknou na mizejícího Jonghyuna, pak na dveře a pak zase na sebe. Oba vběhnou na záchodky ve chvíli, kdy se Minhyuk zvedá ze země a utírá si krev z protrženého rtu.

"Kde je ten hajzl?!" zařve, až oba kluci leknutím o krok ustoupí.

Minhyun němě kývne hlavou ke dveřím, pak tiše zašeptá: "Utekl."

Minhyukovi se před očima udělá rudo. Cože?! "To jste ho jako nezastavili?!"

Kluci se po sobě bezradně kouknou, když je Minhyuk naštvaný na někoho jiného, je to sranda, ovšem když je jeho zlost přesunuta na ně… to je o něčem jiném.

"S vámi si to vybavím později, teď za ním!" zavrčí jen a vyběhne ze záchodků.

Dongho s Minhyunem jsou mu hned v patách, ukážou mu, kterým směrem chlapec utekl, běží po chodbě, je jim jedno, že je to zakázané, na pravidla stejně nikdy nedali. Jen co zaběhnou za roh, uvidí Jonghyuna, opírá se o kolena a zprudka vydechuje. Žebra jej nesnesitelně bolí, má pocit, jakoby mu je někdo lámal. Pokud už zlomena nejsou. Ale to by se nemohl hýbat vůbec, no ne? Uslyší za sebou rychlé kroky, otočí se a zděšením vytřeští oči. Kruci, stál tady moc dlouho. S vypětím všech sil se opět narovná a rozběhne se chodbou směrem, kterým tuší jejich třídu. Když se k nim dostane… musí se k nim dostat.

"Stůj, ty parchante!" vykřikne Minhyuk, Jonghyun doslova cítí, jak mu dýchá na záda.

Ne, nestihne to. Zaběhne za další roh, rovnou ke schodišti, na nic nečeká, ignoruje červenou pásku, která značí, že tam nemá co dělat, přeběhne kolem mí a rozběhne se po schodech nahoru.

"Hej, tam nesmíš! Slyšíš!?" ignoruje ten hlas, ať už patří komukoli.

Strážník procházející kolem vystartuje za ním, v půli cesty se střetne s Minhyukem, málem se srazí.

"Tady se kruci neběhá!" zařve strážník docela vytočeně, začíná mít pocit, že si s ním ti malý fagani hrají.

Měl by změnit práci, na tohle už je starý.

"Kde běžel ten kluk?" ignoruje jej Minhyuk, přičemž se rozhlíží kolem sebe.

Kam se ten zatracený fracek poděl?! Až ho chytne, tak…

Jonghyun mezitím vyběhne do patra, v hrudníku jej bodne ostrá bolest, podlomí se mu kolena a padne na zem. Rukama si obejme hrudník, tvář se mu zkřiví v bolestivé grimase. Z patra pod ním uslyší Minhyukův hlas. To jej přinutí opět se zvednout, stěží lapá po dechu, ale přesto se rozběhne tichou chodbou. Slyší v uších bušit vlastní srdce, má pocit, že mu snad vylítne z hrudě. Rozhlédne se kolem sebe, je tady jen několik dveří, musí se někde skrýt… někde… Kde? Sakra, je v slepé uličce, ať už vleze do kterýchkoli dveří… najdou ho. Dusot nohou na schodech jej přinutí přestat přemýšlet. Jednoduše vběhne do nejbližšího pokoje, naštěstí jsou dveře otevřené. Opře se o chladné dřevo a sesune se po dveřích na zem. Natáhne se po klice, možná… snad…

Malý plamínek radosti se rozlije jeho nitrem. V zámku je klíč. Otočí jím, ze srdce mu spadne snad tuna kamení. Je v bezpečí. Alespoň na chvíli.

 


Komentáře

1 Girl with devil's smile | Web | 24. května 2012 v 11:10 | Reagovat

Počkať...toto je tá drastická poviedka, ktorej prvý diel som nebola schopná dočítať? Tak..sakra... dneska som ho dočítala xD A opäť môžem vravieť iba jediné - ty si taká krutá! :D
A teraz k novému dielu. Ešteže tento nie je až taký drsný.. lebo fakt som si potrebovala urgentne niečo prečítať.. :D .. Potreba je potreba..
Ech, mám taký pocit, že táto poviedka vôbec..ale vôbec neskončí dobre.. Za toto ti budem ešte nadávať :D
Ale samozrejme, skvelo napísané.. tomu niet čo vytknúť.. Okrem nervydrásajúceho deja xD

2 Anete | 24. května 2012 v 14:13 | Reagovat

Když jsem viděla pokráčko této povídky vyskočila jsem metr do vzduchu! Tolik jsem se těšila a bylo to perfektní:) Jak tohle sakra zkončí??

3 Syrinox | 24. května 2012 v 14:27 | Reagovat

Muhahah.... koneeečněěě daaalšííí díííll! *nadšeně poskakuje a máchá rukama* Yahuuu! Ani nevím, jak jsem se na něj těšila (no vlastně víš, dyť jsem tě pořád spamovala :D ) Hehe... Jako, luxus... A už aby byl další... XD Páč jako... ten konec... (že jsem si ještě nezvykla) :D Muheheh XD

4 Hatachi | 24. května 2012 v 17:25 | Reagovat

Moc pěkný díl. No ten Minhyuk je hajzl. Doufam že Jonghyun je před ním v bezpečí. I když ten konec...no nevím,nevím. Těšim se na pokráčko...

5 Saia | 29. května 2012 v 16:04 | Reagovat

Hm?..som si najprv myslela,že sa nejakým spôsobom dostane Siwon do nášho času a ono to bude naopak!! Kyááááá...Joghyunie bude mať staroveké šatiškýýýý...(preskočilo jej..nevšímať!!)

6 Majo | Web | Pátek v 20:42 | Reagovat

Tak to jsem zvědavá kam se zaběhl a co tam najde :3 jinak mu to nandal dobře, měl mu zlámat vaz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|

Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Využíváme youtube | google | tumblr | instagram | facebook | ask.fmlayout by: purple-line.blog.cz

Výsledek obrázku pro lr whisper gifVýsledek obrázku pro lr whisper gifVýsledek obrázku pro lr whisper gifVýsledek obrázku pro lr whisper gif

~icons by iconarchive.com~