Jaká je tvá odpověď?

9. května 2012 v 11:00 | Luli(na) |  SuJu povídky

Nějak se mi nechce psát cykly, tak jsem se rozhodla napsat jednorázovku. Víte, jak to dopadá, když píšu jednorázovku, že? Ale nebojte, dnes vás trápit nebudu a všech 3443 slov narvu do jednoho dílu. To vlastně ani jinak nejde, pokud nechci kazit zížitek. Mě osobně se povídka moooc líbi, snad už jen proto, že není z mé hlavy :D Jo, tohle je nápad mé malé sestřičky Eli, jenže... se ji to nechtělo psát, tak poprosila mě. A musím ji poděkovat, tahle povídka se mi psala opravdu moc dobře. I když mi to trvalo dva dny. Ale stálo to za to. Bavilo mě to a s výsledkem jsem spokojena. Doufám, že budeu taky :D Tak směle do čtení, děti, a neusněte u toho :D Miluju vás!!!

Název: Jaká je tvá odpověď?
Fandom: Super Junior
Pár: EunHae
Autor: Luli(na)
Varování: Tak 13+ :D
Věnování: Povídku věnuju Eli, protože to byl její nápad a miluju ji. Pak taky Hatachi, protže i miluju, JaeRce, protože ji taky miluju, taky Kami, protože... ji myluju :D, dále Jolly, protože mi píše povídky kdykoli si o ně řeknu... a miluju ji, věnuju ji i Syrinox, protože začala psát k-pop povídky a taky ji miluju a nakonec ještě Kýtě, protože... má ráda EunHae a... no co si budeme říkat, taky ji miluju :D



Unaveně si povzdechne, zavěsí klíčky na háček nad botníkem a zamíří rovnou do koupelny. Jediné, na co v tuhle chvíli myslí, je teplá sprcha a pak postel. Je tak utahaný z práce, že se ani nepodiví nad tichem, které v bytě panuje. Dnes byl v práci takový frmol, je rád, že se dostal domů takhle brzo. Je pouze šest. Horký letní den, většina normálních lidí nepracuje. Ale on, jakožto dědic otcova impéria, není "normální" člověk.

Vleze si do sprchového koutu, rád by si napustil vanu s voňavou pěnou, ale je si jistý, že kdyby to udělal, usnul by v ní a to by nemuselo dopadnout nejlíp. Dopřeje si alespoň uvolňující sprchu, užívá si těch horkých kapek, které dopadají na jeho tělo a bohatě tak nahrazují příjemnou masáž v lázních. Blaženě zavře oči a zakloní hlavu. Jak on miluje vodu. Dokázal by v koupelně strávit klidně celý den.

Rty se mu zkroutí v úsměvu, když se mu vybaví usměvavá tvář jeho přítele, když jen nechápavě kroutí hlavou a snaží se jej dostat ven z vody. Ještě víc se usměje, když si vzpomene, jak to nakonec vždycky dopadne. Vybaví si ty rozkošně našpulené rtíky, když jej v oblečení stáhne k sobě pod vodu, kapičky vody, které z blonďatých vlásků stékají na jeho krásnou tvář, ruce, které se vzápětí nespoutaně rozběhnou po jeho horkém těle… Ach, jak moc miluje tyhle chvilky, kdy můžou být spolu.

Zamračí se. V poslední době spolu moc nebyli. Buď byl v práci jeden, nebo druhý. A jen málokdy se stalo, že by se doma potkali a měli náladu užít si chvilky o samotě. Zastaví vodu, jaksi jej přešla chuť máčet se dlouho. Když je tady sám. Natáhne se pro ručník, jen spěšně si osuší tělo a pak si ručník omotá kolem pasu. Dlaněmi se opře o umyvadlo a zadívá se na svůj odraz v zrcadle. I přes zarosené sklo může vidět pomalu se tvořící kruhy pod očima a unavenou tvář. Poslední dny je pořád v práci. Eunhyuk se tady musí cítit sám.

Jakožto soukromý učitel tance nemusí pořád sedět v práci tak, jako on. Většinou je doma a píše texty. Haeho tváří prolítne úsměv. Má to ale šikovného přítele. Umí tančit, umí psát a dokonce i skládat písně, když jej kopne múza. Vyjde z koupelny a utřese se chladem, který se mu zaryje do kůže, když opustí párou rozehřátou místnost. Rychle zamíří do jejich společné ložnice, otevře dveře a se širokým úsměvem vejde. Úsměv mu ale zvadne, když zjistí, že pokoj je prázdný. Alespoň doufal, že by tady Hyukkieho našel. Vrtícího se před velkým zrcadlem, jak nacvičuje další nové kroky, nebo jen schouleného v posteli okusujíc tužku, blok v ruce a přemýšlivý pohled… Asi má hodiny.

Povzdechne si a vykročí ke skříni, avšak zastaví v polovině cesty. Všimne si, že na precizně ustlané posteli je přeci jen něco navíc. Několika kroky se k ní přesune a pozná v onom přebytečném předmětu růži. Rudou růži, krásnou a rozkvetlou. Moc dlouho tady být nemůže. Pod ní se nachází ještě něco. Bílá obálka. Natáhne se k růži, vezme ji a přičichne. Voní překrásně. Sedne si na postel, uloží si květinu do klína a vezme obálku. Opatrně ji rozevře a nakoukne dovnitř. Další bílý kus papíru. Vytáhne ho a rozloží. Okamžitě pozná Eunhyukkieho úhledné písmo. Na papírku je jen krátký vzkaz, ale už při přečtení oslovení se jeho rty zkroutí v úsměvu.

Rybko moje maličká

Rybka, tuhle přezdívku si od svého miláčka vysloužil tím, jak se pořád máchá ve vodě. Nejdřív mu to vadilo, říkal, že je to přihřáté, oslovovat se takhle. Pak si uvědomil, že oni vlastně oba přihřátí jsou a sám se rozhodnul vymyslet pro něj přezdívku. Opice. Eunhyuk byl překvapený, když jej tak Hae oslovil při pozorování jeho tréninku u zrcadla… Zatřepe hlavou, aby vyhnal vzpomínky, a vrátí se ke čtení dopisu.

Určitě musíš být zmatený, vím, je zvláštní psát ti dopis. Přesto to dělám, no nejsem blázen? Řekni, ty mě znáš nejlíp. Ale nedělám to jen tak, mám na tebe prosbu. Prosím, rybko moje, oblékni si tu černou hrůzu, co tolik nesnáším, a nastup do auta, které tě čeká venku. Tam dostaneš druhý dopis. Uděláš to pro mě? Já vím, že ano. Tak utíkej, ať nemusím čekat.

Donghae překvapeně zamrká. Cože to? Hyukkie, co to na mě zase zkoušíš? Pomyslí si zmateně. Avšak zvědavost mu nedá. Odloží dopis stranou a vstane. Přejde ke skříni, otočí klíčkem a otevře jí. A musí se zasmát. Na vnitřní straně dveří je pověšený jeho černý oblek a na něm lísteček s nápisem Miluju tě. Se smíchem lísteček strhne a vezme oblek. Co by pro svou lásku neudělal, že?

Podiví se, když před autem uvidí stát opřeného o přední kapotu Siwona. Vrhne po něm překvapený pohled, zvláště když ho sjede očima od hlavy až k patě. Taky má na sobě černý oblek. Copak jdou někomu na pohřeb? Mladík se na něj usměje hned, jak si ho všimne. Neodpoví na Haeho otázku, co to má znamenat, jen natáhne ruku, ve které třímá dopis. Hae si povzdechne, rezignovaně od něj převezme dopis. Nad tím, že mu Siwon gentlemansky otevře dveře, jen protočí očima a nastoupí.

O pár vteřin později už Siwon startuje a Hae rozloží i druhý dopis. A málem mu vypadnou oči. Tolik textu. Čekal, že bude stejně krátký jako ten první, ale ne. Tenhle je přes celý list a navíc drobným na sobě natisknutým písmem. Přesto pořád úhledným a čitelným písmem. Nadechne se a pustí se do toho. A zase se musí usmát nad stejným oslovením.

Už jen to, že tohle čteš, je důkazem toho, sedíš v autě a tím mi dokazuješ, že mi věříš. To jsem rád. Za tvou důvěru, za tvou lásku, za vše. Řekni, Hae, pamatuješ se ještě na den, kdy jsme se poprvé setkali? Pořád říkáš, že to byla pouhá náhoda. Já říkám, že to byl osud. Náš společný osud. Protože si neumím představit, co by bylo teď, kdybych do tebe tenkrát nevrazil. Pamatuješ, jak jsi mi vynadal? Ach, ano, byl jsi tak protivný a nafoukaný. Jako každé bohaté dítě. Ale co jsem měl čekat, že? Bylo nám tehdy pouhých 16.


"Tak sakra, to neumíš dávat pozor?!" vyjede hnědovlásek po zrzkovi, který sedí na chodníku naproti němu a vypadá to, že počítá ptáčky lítající kolem jeho hlavy.

Chlapec zamrká, plácne se po tvářích a koukne se, koho že to vlastně sejmul k zemi. Okamžitě jej upoutají oříškově hnědé oči, ve kterých momentálně plane vztek, krásné plné rty a už na první pohled heboučké vlásky. Chvíli na něj jen tak hledí, než se konečně uvědomí, vytřeští oči, rychle vstane a věnuje chlapci devadesátistupňovou poklonu.

"Omlouvám se, nechtěl jsem. Spěchám," řekne provinile, ví, že nedával pozor a že je to jeho vina.

Kdyby neponocoval, neusnul by a nešel by na hodinu pozdě. Ale taky by nevrazil do tohohle chlapce. Ještě ho neviděl. Vypadá, že je z bohaté rodiny. Už jen to značkové oblečení, co na sobě má. Je si jist, že tuhle mikinu viděl na obálce sestřina módního časopisu. A… je si kruci jist, že byla navlečená na téhle figuríně! Teda chlapci! Moc pěkném chlapci.

"Myslíš, že omluva to zpraví? Víš, kolik ty kalhoty stáli? Tolik tví rodiče nevydělají ani za milion let, ty blbče!" vyjede po něm hnědovlásek, když se zvedá ze země.

"To nemůžu vědět, žádné rodiče nemám," protočí Hyuk očima a chlapec se zarazí.

To už je ale Hyuk u něj a dlaní jej plácne po zadku.

"Co to děláš, ty úchyle?!" zaječí.

"Bože můj, oprašuju ti ty tvé nevyčíslitelně drahé kalhoty. Bože, vy jste vážně fajnovky," mumlá si spíš pro sebe, Hae ho ale stejně slyší.

"No dovol…?"


Doteď nechápu, proč jsi se mnou tehdy šel, přijal si omluvu a přijal pozvání na čokoládu. V ten den jsem se ve škole neukázal. A cokoli jsi měl v plánu ty, taky jsi od toho upustil. Kdo by řekl, že jedno pozvání se změní na pravidelné schůzky, že? Scházeli jsme se pořád častěji a já zjistil, že nejsi takový, za jakého jsem tě měl. Za bohatého fracka. Haha, teď se musíš mračit na ten papír, jako by snad za to mohl. Už jen ta představa mě nutí k úsměvu. Ale je to pravda, vážně jsi se tak choval. Prvně. Ale já se tě nezalekl, neutekl jsem a teď. Jsme spolu a šťastní. A stačila jedna osudová náhoda. Řekni, Hae, a pamatuješ ještě na naší první pusu? Ještě teď mě mrazí v zádech, když si na to vzpomenu. A to jeto tak dávno… šest let. Opravdu dlouhá doba.


Eunhyuk našpulí rty a škaredě se na Haeho podívá. "Co se ti na tom nelíbí?" zeptá se a kroutí si přitom pramínek čerstvě obarvených černých vlasů na prstě.

Donghae jen protočí panenky a otočí se zpět k učení.

"Zrzavá se mi líbila víc," pokrčí rameny a dál si ho nevšímá.

Eunhyuk se zamračí a smutně se koukne na jeho záda. Myslel si, že se to bude Haemu líbit. Vždyť…

"A co je zlé na černé?" zeptá se.

"Nic," zní jednoduchá odpověď.

"Tak proč se ti nelíbí?" přejde k němu, vezme opěradlo židle a prudce Donghaeho otočí k sobě.

Hnědovlásek leknutím upustí tužku a ta dopadne s tichým bouchnutím na zem. Vzhlédne a setká se s Hyukkieho vyčítavým pohledem.

"Prostě se k tobě nehodí," povzdechne si.

Jak mu to má vysvětlit? Eunhyuk se nad ním sklání a mračí se u toho jako nebe před bouří.

"Nehodí?" Hyuk nakloní hlavu na stranu a Donghae se kousne do rtu.

Jak může vypadat takhle roztomile?

"No… nevím. Tmavé barvy… nesluší ti… teda, není to ošklivé, ale, prostě, chápeš, jak to myslím, že?" začne mlít páté přes deváté.

Ve vysvětlování nikdy nebyl přeborník.

"No jistě, jen už nemluv," zasměje se Eunhyuk a skloní se k Haeho tváři.

"Co to děláš?" vydechne Hae překvapeně.

"Říkám, abys nemluvil," zašeptá Eunhyuk, zavře oči a jeho rty se přitisknou k těm Haeho.


Donghae se usměje, jasně, že si to pamatuje. Byl to jeho první polibek. A Eunhyuk mu ho jen tak ukradl. Bez optání, prostě ho políbil, neviděl v tom nic zlého. Pamatuje si každý den, co spolu prožili. Jak by mohl zapomenout? Rychle zažene vzpomínky, které se mu míhají hlavou a vrátí se ke čtení Eunhyukova dopisu.

Možná si myslíš, že jsem nebyl nervózní, když jsem tě bez okolků políbil. Není tomu tak. Měl jsem strach. Tak šílený strach, že mě odmítneš. Že už mě nebudeš chtít vidět. Musel jsi slyšet tu ránu, jak mi ze srdce padla tuna kamení, když jsi mi ten "polibek" oplatil. A nejen jeden. Jen jednou jsem ochutnal tvé sladké rty a věděl jsem, že už nikdy nechci líbat jiné. Nemohl jsem se tě nabažit, nejraději bych tě líbal pořád. I teď, když píšu tenhle dopis, myslím na tvé rty, tak lákavé, tak dokonalé… Ani nevíš, jak moc tě miluju. Ne, opravdu to neví. Moje láska se nedá popsat slovy. Zkoušel jsem to tolikrát, ale nejde to. Víš, jak to myslím? Budu jen doufat, že ano. Budu doufat, že si zasloužím stejnou lásku, jakou cítím já k tobě.

Donghae nedokáže zabránit dalšímu úsměvu. U srdce jej hřeje nepopsatelný pocit štěstí. Nikdy snad ani nedoufal, že by našel někoho, kdo by pro něj znamenal tolik, co Eunhyuk. Vlastně, dokud jej nepoznal, nevěřil v pravou lásku. S tím, co viděl všude kolem sebe. Život bohatých lidí není ani zdaleka tak jednoduchý. Peníze nejsou vše. Nemít přátele, nemít lásku… tak to chodí. Pokud má peníze, to je to jediné, co lidé kolem něj vidí. Další úsměv ozdobí jeho tvář. Hyukkie takový není. Nikdy takový nebyl. Nezajímají ho Haeho peníze. Jeho oči sklouznou zpět na popsaný kus papíru.

Je toho tolik, co bych ti chtěl napsat. Tolik vzpomínek, tolik krásných chvil, které jsme prožili. Spolu, jen my dva. Nikdy jsem si nemyslel, že bych s někým mohl být tak šťastný, tak moc šťastný. A tak dlouho. Nikdy nebudu litovat ničeho, žádného polibku, žádného úsměvu, žádné hádky. Ano, i hádky jsou součástí života. Pamatuješ na naši první hádku? Nebo spíš nedorozumění, ty můj malý blázínku? Byl to měsíc, co jsme spolu chodili. Už si pořádně nepamatuju, proč jsme se pohádali, avšak… krásnější usmíření bych si přát nemohl.


"Jsi totální idiot, Hyuku!" zařve Donghae a hodí po starším chlapci jeho mikinu.

Černovlásek se na něj ublíženě koukne, nechápe, co to do něj vjelo, vždyť nic strašného neudělal.

"Proč jsi ke mně takový? Co jsem ti provedl?" nechápe to.

"Co jsi mi provedl? Ty se ptáš? Bože, Eunhyuku, raději vypadni, zmiz mi z očí! Nechci tě vidět! Jsi hnusný lhář!"

Eunhyuk zalapá po dechu. Lhář? Jak to myslí? Co… co udělal špatně?

"Nikam nejdu. Ne, dokud mi to nevysvětlíš," přistoupí k němu a chytne ho za ramena.

Donghae sebou trhne, chce se mu vysmeknout, ale Hyuk jej drží pevně.

"Nech mě!" zavrčí nebezpečně, s Hyukem to však ani nehne.

"Tak mi řekni, co jsem udělal špatně? Hnn?" pohlédne mu do tváře.

A v tu chvíli v něm zatne. Donghae se na nej koukne uslzenýma očima.

"Donghae ty… proč pláčeš?" zděsí se, snad mu neublížil?

Okamžitě jej pustí v domnění, že byl jeho stisk moc silný.

"Proč? Nehraj si se mnou, Hyuku! Kdo byla ta holka, co jsi ji líbal, co?!" vyjede po něm.

Eunhyuk pár krt nechápavě zamrká, poté se však jeho tvář rozjasní pochopením. A hlasitě se rozesměje. Donghae na něj vytřeští svá kukadla, do srdce jakoby jej bodnul nůž. Tak on si z něj nakonec jen dělala srandu? A teď se mu vysmívá? Chce ho poslat pryč, říct mu, ať zmizí, avšak dřív, než to stihne udělat, ocitne se v Hyukkieho náručí. Černovlásek jej sevře tak pevně, že na chvilku zapomene dýchat. U ouška cítí jeho horký dech.

"Ach, Hae, ty můj malý blázínku. To si vážně myslíš, že bych tě podvedl s vlastní sestřičkou?"

Donghae vytřeští oči. Cože to? Sestra? To byla jeho… Bože!

"Hyukkie, já… já…"hnědovlásek neví, co říct, jeho tvář nabere rudého nádechu.

Co to jen provedl? Řvát na nej takhle… jako nějaká hysterická ženská aniž by mu dal šanci na vysvětlení.

Eunhyuk se od něj odtáhne, věnuje mu ten nejkrásnější úsměv a pohladí ho po jemné tvářičce. Setře těch několik slziček, co vytekli z oříškových očí a lípne mu pusu na nos. Pak se na něj šibalsky zašklebí.

"Tak tys mi žárlil, jo?"

Donghae je rázem rudý jak rajské jablíčko, stydlivě sklopí pohled a našpulí rty. Nežárlil! Nemá přeci na co žárlit! Uslyší Hyukkieho tichý smích, pak dlaň na své tváři, když jej Eunhyuk přinutí zvednout k němu pohled. A hned se vrhne na jeho sladké rtíky. Donghae tiše vydechne a zavře oči. Své ruce obmotá kolem Hyukkieho krku a oddaně se k němu přitiskne. Eunhyuk obtočí své paže kolem jeho útlého pasu a natiskne jej na sebe. Donghae se rozechvěje, v bříšku cítí příjemné šimrání. Tiše vzdechne.

"Donghae," zašeptá Hyuk jeho jméno tichounce.

Mírně se od něj odtáhne, opře své čelo o to jeho a zadívá se mu do očí.

"Miluju tě," Donghae zapomene, jak se dýchá, když uslyší ta dvě slůvka.

Tohle… nikdy si tohle neřekli nahlas a Eunhyuk teď… Bože! Srdce se mu roztluče jako o závod, celé tělo se rozechvěje.

"Hyukjae," Zaskučí, avšak Eunhyuk mu nedá šanci víc říct.

Políbí jej na pootevřená ústa, svým jazýčkem vklouzne mezi rtíky a vrhne se na prozkoumání jeho úst zevnitř. Donghaemu se zamotá hlava, táhle zasténá a kolena se mu podlomí. Eunhyuk cítí, jak se na něj Hae pověsí, víc ho k sobě přitiskne a začne jej tlačit k posteli. Donghae couvá, dokud nohami nenarazí na kraj své postele a nepadne do ní. Eunhyuk to nečeká, spadne na mladšího chlapce a zalehne jej vlastním tělem.

"C-co to děláš?" vyjekne vyděšeně Donghae.

Černovlásek se nadzvedne v loktech a mírně se usměje.

"Promiň, tohle jsem v plánu neměl… ale…" zadívá se do jeho světle němých oček, do zarudlého obličeje, sklouzne pohledem na napuchlé rtíky a ještě níž, na odhalený štíhlý krček.

Pozoruje nahou bělostnou kůži a zatouží ji ochutnat.

"Řekni, Hae, jak by se ti líbilo posunout náš vztah o něco dál?" zeptá se smyslným hlasem, ze kterého Donghaemu vyskočí kůže na celém těle.

Ustrašeně se koukne do Hyukových očí, ve kterých plane zvláštní lesk. Černovlásek se skloní k Haeho oušku, špičkou jazyka po něm přejde, neunikne mu při tom tiché zalapání po dechu z Haeho rtů, jemně na něj dýchne a pak zatahá zoubky za lalůček.

"Toužím po tobě, Donghae..." zašeptá svůdným hlasem.

Mladší chlapec se trhavě nadechne, třes postoupí celým jeho tělem, oči se přivřou slastí, kterou vyvolává jen myšlenka na to, co Hyukkova slova znamenají. Na krku ucítí jeho vlhké rty, horký jazýček, který pomalu olizuje jeho kůži, před očima se mu dělá černo. Bože, tak příjemný pocit!

"Hae, Bože, Donghae, prosím, řekni mi, že to taky chceš, prosím!" Zaskučí Hyukkie, když se jeho ruka rozběhne po nahé kůži pod Donghaeho tílkem.

Bojí se, že kdyby jej teď chlapec odmítnul, vzal by si ho klidně násilím. Avšak Donghae jen táhle zasténá a sám se svým tělem pohne proti jeho dlani. Odtáhne se od chlapcova krčku, chce vědět, tak se tváří, chce vidět jeho výraz, tak sladce nevinný. Tak rozkošně stydlivý… Ach, Hae.

"Tak moc tě miluju," Zašeptá, načež spojí jejich rty v dalším hladovém polibku plném chtíče, touhy, lásky…

"Taky tě miluju, Hyukjae…"



Vzpomínka na jejich první milování jej zaměstná natolik, že zapomene číst. Tak živě si to pamatuje. Všechny jeho doteky, něžné a jemné, všechny polibky, laskání, hlazení… Milovali se tolikrát, ale na jejich poprvé nikdy nezapomene. Tak krásné, tak něžné, tak dlouhé… Potřepe hlavou, ne, teď na to myslet nemůže, musí dočíst dopis.

Nidky, opravdu nikdy na ten den nezapomenu. Den, kdys mi poprvé řekl, že mě miluješ. Víš, jak šťastný jsem v tu chvíli byl? Šťastnější, než kdykoli předtím. A vím, že tolik štěstí bych nikdy necítil. Nebýt tebe. Miluju tě, Donghae, miluju tě tak moc, že bych byl ochoten zemřít pro tebe. Toužím strávit každičký okamžik v tvé blízkosti. Toužím po tvém objetí, po každém doteku, každém polibku, který mi dopřeješ. Chci, aby čas, který spolu strávíme, se změnil na věčnost. Abych tě nikdy nemusel pustit ze své náruče. Chci s tebou prožít všechen čas, každou minutu, každičkou setinu vteřiny. Chci se s tebou smát, chci s tebou plakat, chci, aby mi patřil každý kousíček tebe. Tvůj úsměv, tvůj pohled, tvé tělo i tvá duše. Toužím po všem, co mi můžeš dát. Toužím tě mít jenom pro sebe. Celého a…navždy.

Teď naposled se tě ptám, Hae. Řekni, chtěl bys prožít zbytek věčnosti po boku někoho tak střeleného, jako jsem já? Chtěl by ses jednou, za pár let vzbudit a při pohledu na mou škaredou vrásčitou tvář říct, že nelituješ jediného okamžiku stráveného se mnou? Řekni, Hae, jsi ochoten přijmout mé srdce, připoutat se ke mně slibem, milovat mě do poslední chvíle života a snad i po něm? Řekni, Hae, dovolíš mi slíbit ti to samé? Je to na tobě. Jen na tobě závisí, jak se rozhodneš. Pokud… pokud si přeješ to, co já, vystup z auta, usměj se na mě tak, jak to umíš jen ty a řekni to slůvko, ve které doufám již od prvního okamžiku, co jsem tě spatřil…

První kapka dopadne na list papíru a zbarví se do modrého odstínu inkoustu. Hned po ni následuje další a další. Slzy dopadají na dopis psaný rukou jeho lásky, rozpíjí úhledně psané písmo a mění ho v jednu velkou skvrnu. Hrdlo mu sevře potlačovanými vzlyky, v jeho těle hoří plameny a po zádech běhá mráz.

Až teď si uvědomí, že se auto nehýbe. Nemá nejmenší tušení, kdy zastavilo. Podívá se dopředu, Siwon sedí na místě, kouká před sebe a na rtech mu pohrává mírný úsměv. Zamrká slzy, které má v očích a podívá se ven z okna. Ani jej nepřekvapí to, co vidí. Do očí se mu nahrnou další slzy. Neváhá, dopis mu vypadne z rukou, když spěšně otevírá dveře…

Stojí tam, celý v bílém. Jako anděl, jeho blonďaté vlásky se pohupují ve větru, jeho tvář zdobí ten nejkrásnější úsměv. Stojí tam a kouká přímo na něj. Odevzdaně čeká. Hae udělá krok. Jeho oči se opět zalijí slzami, dlaní na rtech se snaží zabránit vzlyku, avšak marně. Nedokáže to. Udělá další krok, který provádí další vzlyk a další slzy. Vidí už jen jeho siluetu, pořád nehybnou, stojí a čeká na něj. Nevydrží to, rozběhne se. Do Eunhyukovy náruče přímo vpadne, obejme ho kolem krku a zaboří obličej do jeho ramene. Cítí dvě pevné paže, jak jej objímají kolem pasu a tisknou ho k sobě, cítí polibek ve vlasech, cítí jeho horký dech…

"Jaká je tvá odpověď?" zeptá se tichounký hlas u jeho ouška.

Donghae stiskne látku bílého saka v pěstích, přitiskne se k Hyukovi ještě víc. Z očí se mu spustí další slzy a přes sevřené hrdlo se téměř nedokáže nadechnout.

"Ty ji přeci již dávno znáš…Hyukjae."


 


Komentáře

1 Anete Anete | 9. května 2012 v 13:04 | Reagovat

Tak to byla nádhera:))) Chvíli jsem myslela, že se taky rozbrečím, ale řekla sem si, že to překonám. U tvých povídek brečím poslední dobou nějak často:D Opravdu se ti to moc moc povedlo:))) Smekám!!!

2 Girl with devil's smile Girl with devil's smile | Web | 9. května 2012 v 13:19 | Reagovat

To bolo.. to bolo..tak nádherné! Ježiši, neviem čo ma to tu chytilo, asi začínam byť v poslednej dobe strašne sentimentálna  a rozcitlivená..ale totálne ma to dojalo ^ ^ Ešte teraz si utieram slzy z očí, pretože poriadne nevidím na klávesnicu :D Krásne, skutočne krásne.. EunHae je môj najobľúbenejší pár. Tých dvoch milujem ♥ Samozrejme, hneď po nich nasleduje YeWook..ale Hyukie a Hae sú jednoducho neprekonateľní :).. Myslím, že si to pôjdem prečítať ešte raz.. Ten úžasný pocit, ktorý z toho mám..sa nedá ani opísať.. ^ ^

3 Katy-chan Katy-chan | Web | 9. května 2012 v 13:21 | Reagovat

To bylo tak nádherné!!!
Sladkoučké a skvostné!!!
Řeknu ti, že na konci jsme se málem rozbrečela i já...

4 Jiki G Jiki G | 9. května 2012 v 13:45 | Reagovat

Jéé to bylo tak krásný...užasný. Jak moc bych si přála umet psát jako ty...wuuáá. Tahle povídka se mi vážne tak strasne moc líbila..no ostatne jako všechny tvé povídky xDD

5 Werů :D Werů :D | 9. května 2012 v 14:14 | Reagovat

To byla jedna z nejkrásnějších EunHae co sem kdy četla! *-*
Tohle je vážně povedené! :D
Opravdu! :D Málem jsem sem z toho brečela....dobře! :D Ta slzička i ukáplo mno! :D *-*
Eh?! Kdyby tohle natočili! *-* Omo! Koukala bych na to furt! :D Eh?! *mimo!* :D
Vážně moc krásnýýýý! :D *-*

6 [ki:ta] [ki:ta] | Web | 9. května 2012 v 15:06 | Reagovat

Tohle jsem četla ve škole a byla to chyba. Protože jsem to četla v hodině a nemohla jenom tak zakřičet: on si ho vezme!! YATÁÁÁ. Ale vynahradila jsem si to doma a právě po sobě utírám sliny :D (A jak řekla Elish: kdy mi ty sliny NEtečou?) :D
No dobře, tak utírám i krev z nosu, abych tím dala najevo, že to bylo totálně sladce romantické a při čtení každého řádku jsem se tvářila jako usmívající se měsíček na hnoji, který si potichu brouká svatební melodii. Tu tu tu tu, tu tu tu tůůůů :D Stane se... emoce :D Nechala jsem se unést eunhaeM  :33 (neptej se mě, jak to sklonit, protože fakt nevím. Ach ten češtin)
No samozřejmě jsem si tu povídku naprosto přesně představovala a málem jsem umřela smíchy, když jsem se dočetla slov jako: Rybko moje maličká a oblékni si tu černou hrůzu, co tolik nesnáším. :D
Taky jsem umřela romantikou (což je celkem šílená kombinace, nebo je to celkem zabijácká kombinace?) při čtení slov: Růže na posteli, dopis, miluju tě ve skříni (to zní tak vtipně :D)
A jak se to všechno blížilo k závěru. Oh nejmilejší Shizusi, mé srdíčko plesalo radostí. A Hae málem dostal infarkt. Ale krásný infarkt :3 Prostě úžasné. A kdyby se tohle stalo mně, tak bych taky bulela jako želva! A že právem, protože tohleto bylo dokonalé :3
A tak dlouhý komentář je tu i díky tomu, že povídka byla věnovaná i Mě! Bože jsem byla nadšená a všem ukazovala ve třídě mobil (na kterém jsem tu jednorázovku četla) aby se podívali na slovo: Kýtě! :33 Děkují ^^

7 ElenEstel ElenEstel | 9. května 2012 v 15:23 | Reagovat

je to úchvatný

8 Jolly (the Sad) Jolly (the Sad) | Web | 9. května 2012 v 15:43 | Reagovat

uííííííííííííí! rozplakala si mě! to je tak dokonalý.. tak sem se se svým předpokladem sekla mnó... ale to je tak dokonalá povídka! miluju tě luli, fakt že jo ^^

9 takehochan takehochan | Web | 9. května 2012 v 15:56 | Reagovat

tak to bylo totálně rozkošný ^.^ teče mi cukr z uší a místo slz mi z očí teče kostkový cukr :3

10 Hatachi Hatachi | 9. května 2012 v 17:33 | Reagovat

Přesně jak sem ti říkala včera...bulím jako želva. A to hezky od začátku do konce povídky. To bylo tak nádherné,tak romanticky dokonalé požádání o ruku. Ta rudá růže s bílou obálkou na posteli,černý oblek s lístečkem a s tím nejkrásnějším vyznáním "miluju tě",auto které Haeho dovezlo až k Hyukiemu... Nádherné...opravdu moc nádherné.      A Lulinko...moc ti děkuju za věnování,zahřálo mi to u srdíčka. Miluju tě...

11 syrinox syrinox | 9. května 2012 v 18:04 | Reagovat

Buuuuuueeeeewwww, to bylo tak strašně krásný *utírá si slzy, hledá kapesníky* Normálně jsem se u toho rozbulela jak malé dítě. To byla taková strašná citovka.... a taková nádhera... Awww, jsem ráda,že jsem tvoje povídky začala číst a nelituju toho, protože jsou prostě dokonalý, nádherný, úchvatný... A tahle byla zatím jedna z nejkrásnějších... Taková tutu nunu a všechno... Bueee.. Chtěla bych být na jejich svatbě... Prostě dokonalá povídka... jsi skvělý Luliiii :) :D

12 Kaoru (Yumi) Kaoru (Yumi) | 9. května 2012 v 19:55 | Reagovat

Ach jo!:) Lulí! Ty tak nádherně píšeš:) Mno popravdě jsem to četla už jednou ve škole asi v 11:20 ,ale nezbil mi čas na Komentář!:) Jelikož jsem chtěla dlouhý a kluci mi čumí přes rameno;) Tak jsem si hold počkala na doma!:) Tak jako tak k povídce!:) Tohle byla nejkrásnější EunHae kterou jsem za život přečetla!;) Bylo to tak jemné,sladké, roztomilé,romantické,úchvatné,dojemné,
krásné,nádherné,boží,uplně prostě extravagantní!!;)Nevím jak to popsat nemám slov!:) Jako kdybys mě v té škole viděla!:) Bylo mi úplně jedno ,že mi přes rameno čuměl Dominik a Michal (Ti spolu chodí.Nedělám si prdel!) A ještě učitel:) Prostě jsem četla a MUSELA jsem se udržet abych nebrečela:) Jelikož yb se mi rozmazal můj hezký výtvor na mém ksichtě:) Vůbec mi jako nevadilo ,že tam nebylo Yaoi:)Bylo to nádherné tak i tak!! Prostě nevím jak jsi to mohla napsat!:) To...to..to prostě nejde! Já jsem si normálně říkala "Jak to ta holka dělá!" Vážně jsi mě mile překvapila!:) Je to nedávno co jsem se tě ptala jestli by jsi sepsala nějakou EunHae!;) Není to ani 14 dní a je to tu!:) Víš že tě miluju že jo?:) No určitě!:) EunHae je můj nejoblíbenější pár!!:) A tahle povídka mi vyrazila dech. Po hodině jsem  to vyprávěla svýmu klukovi a těn jenom čuměl. Byla jsem naprosto unesená!:) Úplně jak debílek!:) No jo vážně,furt jsen se jak debil usmívala!;) A jenom ta fantazie!..Waůů!!:) Tak prostě asi bych měla přestat psát co?:) No jo ,ale to nejde když to bylo tak naprosto,100% ÚŽASNÉ!!;) Tak jo tak ještě ti chci poděkovat!:) NÁDHERA!!:) Už se těším na další Eunhae!!:) <3<3<3:*:* Piš dál!:)

13 Majka :3 Majka :3 | Web | 9. května 2012 v 21:11 | Reagovat

awwwwwwwww *-* ja akože fakt nemám slov *-* celú poviedku som tu čítala so zatajeným dychom a čakala na to, čo sa tam udeje :3 také to bolo zlaté.. dokonalé :3 milujem EunHae a túto poviedku :3 rovnako ako aj ostatné tvoje poviedky :3 ale táto poviedka.. jednoducho DOKONALOSŤ!!!! :3 úžasné, skvelé.. atď.. :3 ty vieš :3

14 keishatko keishatko | Web | 9. května 2012 v 21:49 | Reagovat

to bolo neskutočne krásne a dojemné...bože až mi to vohnalo slzy do očí...nádhera!!!

15 JaeRa JaeRa | Web | 10. května 2012 v 9:14 | Reagovat

Lulinko... lásko moje.... víš, jak děsně moc tě MILUJU???? STRÁÁÁÁÁŠNĚ MOC :D
Tohle bylo nádherné, ty víš, jak moc tuhle dvojku miluju... jak moc miluju svého Hyukieho a své bejby Haeho.... a jak moc miluju tebe. Už jsem ti řekla, jak moc tě miluju?? :D *padla*
Já chci něco dalšího takového... pjosím pjosím pjosím....
Ehm.... už jsem ti říkala, jak tě miluju???? :D

16 Saia Saia | 10. května 2012 v 18:19 | Reagovat

Lulí to bolo nádherné,nádherné.Si ani nevieš predstaviť ako som prežívala ked Hae čítal ten druhý dopis v ktorom ho Hyuk požiadal o ruku.Sak to sa ani opísať nedá,očarujúca poviedka.Ty si dar Lulinko(či už z hora,alebo zdola!) ale si proste WOW,milujem Tvoje poviedky,a tú náhodu ked som objavila Tvoj blog(dakujem,kujem,)

17 Widlicka Widlicka | 10. května 2012 v 21:44 | Reagovat

Nádhera ^^

18 Cam Cam | Web | 26. února 2013 v 13:17 | Reagovat

*totální dehydratace - bez slz a bez slin *

19 dg-entertainment dg-entertainment | Web | 22. července 2013 v 8:37 | Reagovat

*ještě stále to rozdejchává* EunHae se budou bráááát :D I love you Luli!

20 Mee-Kyong Mee-Kyong | 12. ledna 2014 v 11:29 | Reagovat

Tohle je ta nejhezčí povídka na Eunhae, kterou sem kdy četla ^.^ Je to můj nejoblíbenější pár, takže mám přečtený snad skoro všechny český povídky o těch dvou, ale tahle se mi vážně líbí nejvíc !!  Mám jí přečtenou už strašně mockrát :D dokonce sem si ji i vytiskla *musí bejt vážně magor* :33

21 Karin Karin | 6. března 2014 v 23:01 | Reagovat

Tahle povídka má v sobě tolik lásky.

22 K.R. K.R. | 12. ledna 2015 v 16:42 | Reagovat

krásné, krásné!!

23 Michiko Michiko | 23. března 2015 v 10:28 | Reagovat

ááááááááááááááááááááááááá yaaaaaay... to bylo tak... uhn tak krásné, sladké, dokonalé, romantické, srdcervoucí... málem jsem se roztekla. :-) :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama