Dream - 1. díl

4. května 2012 v 23:45 | Luli(na) |  Dream

No jo, jasně, proč bych psala to, co mám rozepsané, když můžu napsat něco nového a přidat si tak další povídku do seznamu těch, na které musít čekat a pak mě chcete zabít, že? A neříkejte, že jste si nezvykli. Vždyť mě znáte. Jsem prostě taková. No to je jedno, prostě se smiřte s další povídkou - vícedilnou jednorázovkou (standard). Ten první díl jsem sepsala docela rychle, taky jsem přemýšlela, že bych to napsala do jednoho, ale to bych to musela stejně rozdělit, protože by to bylo tak dlouhé, že by to blog nesežral. Takže... Tady máte první díl. Doufá,, že si ho užijete, děti. Miluju vás! A ne, nezbláznila jsem se a ani jsem se nepřeklikla. Dnes vážně přidávám povídku takhle pozdě i když měla být zítra. A místo toho přihodím zítra jen krátke drabble a ještě něco, ale to uvidíte zítra. Tak jděte číst, pokud tady ještě jste :D

fandom: super junior | couple: zhoumi/ryeowook; sungmin/ryeowook | sladké; romance; slash 18+

Pořád tomu nemůže uvěřit. Kouká na lístek ve své dlani - malá ikonka lodi v pravém horním rohu a pod ní stříbrným písmem plastický nápis Dream. Je to opravdu jako sen. Tenhle lístek, obyčejný kus papíru, a přesto tak cenný. Díky tomuhle kousku papíru se splní jeho životní sen. Dostat se mu blíž. Vidět ho, a možná - při veškerém štěstí - s ním i mluvit. Rty se mu zkroutí v šťastném úsměvu, nedokáže potlačit šimrání v břiše ani třes celého těla, když nadšeně kráčí po můstku, který jej jako jediný dělí od luxusní výletní lodi Dream. Vskutku trefné jméno. Má tendenci prásknou hlavou do zábradlí, aby se ujistil, že se mu to nezdá. Nebo raději ne. I bez toho si přijde trošku víc postižený, a podle pohledů lidí okolo jeho pocity všichni sdílejí. Popravdě, ani se nediví. Už od rána se tváří jako debil.

Přestane přemýšlet nad vlastní retardací, mírně pohodí batohem, co nese na zádech a rozhlédne se. Když stojí tady nahoře, zdá se mu loď ještě větší, než když na ni koukal zdola. Má chuť rozběhnout se po palubě za doprovodu hlasitého křiku a mávání rukou, načež by mohl skočit šipku rovnou na beton. Aspoň by se uklidnil. Protože to nadšení tříská všemi jeho orgány, a na okamžik ho napadne, že pokud neskočí z lodi on, tak mu dá vlastní srdce facku a udělá to místo něj.

Není možné, aby ho tady nepotkal. I když je loď obrovská, během pobytu zde na sebe budou muset narazit minimálně jednou. A pak spokojeně umře. Pokud neumře ještě dřív. Ale to by dělat neměl, ne dokud si nesplní sen. Chce Zhoumiho potkat. Chce s ním mluvit! Chce se s ním líbat pod hvězdnou oblohou a -

Hlasitý křik a jásot jej vrátí zpět do reality. Otočí se a vzápětí prodělá klinickou smrt. Dvakrát. Sleduje s vytřeštěnýma očima, jak se před lodí vytváří v davu cestička, muži v černých oblecích, fotografové, všude blesky, křik, tleskání, ječení. A ve všem tom frmolu se zjeví on. Ryeowook zalapá po dechu, kolena se mu roztřesou. Je tady. Vážně je tady! Nemůže tomu uvěřit! Mozek prodělává jeden zkrat za druhým, strážný anděl musí provádět jednu resuscitaci za druhou, zatímco povolává na pomoc všechny kolegy, aby udržel to retardované děcko naživu. A Ryeowookovi je to samozřejmě jedno, umírá si spokojeně dál.

Dav se posouvá na můstek spolu s celebritou, ale ochranka je dál nepustí, ne, dokud je na můstku on. Jejich prací je chránit ho. Kdyby ho masa šílených fanynek utopila, byl by to pěkný průser. Ryeowook přestane dýchat úplně, když se najednou zjeví na palubě lodi, jen kousek, malinký kousíček od něj. Stačil by krok, možná dva a pak natáhnout ruku a mohl by se ho klidně dotknout...!

Resuscitace selže ve chvíli, kdy se zrzavá hlava otočí jeho směrem, a Ryeowook i přes sluneční brýle na Zhoumiho očích ví, že se jeho idol kouká přímo na něj. Bože! Ježiši kriste! Doprdele! Wook nezvládá dýchat, takže tuto činnost vynechá úplně, a jen doufá, že jej nohy udrží a že se tady nevykotí na podlahu. Zhoumi se na něj pořád dívá a - a ježiši kruci doprdele ne, to nemůže - může, očividně. Zrzek si prsty prohrábne vlasy tím nejvíc sexy způsobem, jakým to jde, a Ryeowook má na chvíli pocit, že to dělá schválně, a pak stáhne brýle ke špičce nosu tak, že odhalí své oříškově hnědé oči - teď už si je Ryeowook jistý, že to udělal naschvál - a jeho rty se zkroutí v tom přenádherném kouzelném úsměvu, který doteď viděl jen na plakátech a na obálkách časopisů. Fajn. Potkal ho. Proč by nemohl umřít přímo tady na místě?! Prudce nasaje vzduch nosem, pomaličku vydechne.

Je si jistý, že tohle je Zhoumiho speciální metoda, jak se zbavit fanoušků dřív, než se k němu přiblíží. Prostě je zabije svou oslnivostí. Dobrý plán. A co on s tím má teď jako dělat. Umřít, asi. Do výhledu se mu postaví ochranka a Ryeowook se může konečně volně nadechnout.

Panebože! On se na něj usmál! Jeho nadšené zapištění zanikne v jásotu ostatních fanoušků, kterým se konečně povedlo dostat na palubu - samozřejmě legálně. Zvedne ruku, ve které drží svůj lístek, Nesmí ho za žádnou cenu ztratit. Ještě chvíli sleduje stříbrné odlesky, které vrhá nápis na papírku díky slunci, které praží na obloze a pak jej zastrčí do kapsy tříčtvrťáků. Je čas najít svou kajutu. Musí si odložit věci a vzpamatovat se. A taky musí zavolat matce. Že je v pořádku, že loď se netopí a že neumřel (skoro) na záchvat retardace při pohledu na toho svého prince - jak Zhoumiho nazvala.

Zvedne zápěstí k očím a podívá se na číslo napsané na náramku, který dostal po zakoupení. Číslo jeho kajuty. 309. Třetí patro, první třída. Mohl si koupit obyčejný lístek, ale tak moc si přál být Zhoumimu co nejblíže, že prostě neodolal. Stejně se k němu nedostane. Zhoumi má pro sebe celé čtvrté patro - hotové apartmá, víc, než jen první třída. A navíc je uzavřené. Kromě Zhoumiho se tam nikdo dostat nemůže - ledaže by to sám Zhoumi chtěl. Ale už jen ten pocit, že je mu tak blízko - najednou vidí všude hvězdičky a všichni kolem vyrostou téměř o polovinu. Až po pár vteřinách si uvědomí, že nikdo nevyrostl, ale že to on je dost debil na to, aby tady klidně seděl na podlaze, před ním stojí skleněná výloha, za kterou se z barevného plakátu usmívá Zhoumiho dokonalý obličej. Wook si zasteskne. To nemohl vrazit alespoň do živého Zhoumiho?


Jásot fanynek i fanoušků, kteří se shluknou kolem limuzíny, mu okamžitě vykouzlí úsměv na tváři. Jeden z členů jeho ochranky, Yeongwoon, mu okamžitě otevře dveře. Zhoumi se na něj vděčně usměje a vystoupí. Jásot se rázem znásobí, blesky fotoaparátů jej na malý okamžik oslepí. Vytáhne sluneční brýle a nasadí si je na oči, přičemž ani na okamžik neodloží široký úsměv zdobící jeho rty. Usmívá se rád a navíc mu to sluší, tak co.

Kolem něj se rozestoupí hlouček fanoušků a ochranka je drží v bezpečné vzdálenosti od něj. Přesto se některým povede přetáhnout přes svalnatá těla své ruce, sápají se po něm a jeho to ještě víc rozesměje. I když ví, že to dělat nesmí, manažer mu to opakuje pořád dokola, sere mu na to, natahuje se k nim taky, věnuje jim ten letmý dotek, po kterém tolik touží. Proč ne? Má tolik fanoušků, nikdy nebude mít příležitost si s nimi promluvit se všemi. Tak alespoň tohle malé potěšení by jim dát mohl, ne snad? Sám byl kdysi jen obyčejný kluk, taky měl svého idola, taky se ho toužil dotknout, alespoň na malý moment jej vidět. Ví, jaké to je. Nezapomněl na to.

Dojde až k můstku, ochranka fanoušky nepustí dál, Zhoumi se otočí, věnuje jim zářivý úsměv a poté vykročí po můstku na loď. Na palubě je několik lidí, ale nikdo z nich mu nevěnuje přílišnou pozornost. Jistě, nečekal, že by tady byli všichni povinně jeho fanoušci. Přeci jen je to výletní loď, jsou zde i cestující, kteří přišli jen na dovolenou. Přesto se obezřetně rozhlíží, co kdyby tady náhodou nějaký fanoušek byl a chystal se na něj skočit? Stočí svůj pohled doprava a okamžitě si ho všimne. Chlapce, může mu být tak šestnáct, možná sedmnáct, kouká na něj jako na zjevení boží, veliká čokoládová kukadla se upírají přímo na něj. Přijde mu jako vyděšené štěně, které ztratilo mámu. Není si jistý, zda je to nějaký z jeho fanoušků, ale asi jo. A nedýchá. Žije vůbec? Jo, pohnul se, asi.

Zářivě se na něj usměje, sundá brýle, aby na něj viděl pořádně. Chlapec se mu zdá rudý a tak trošku mrtvý a může na něm oči nechat. Upřímně vypadá, že by na něm rád nechal úplně každou část svého těla a v jednu chvíli vypadá, že se fakt rozběhne a skočí na něj jako koala. Pohrává si s myšlenkou, že by na něj promluvil, ale dřív, než ji stihne zrealizovat, zastoupí mu cestu Yeongwoon. No tak nic.

"Měl bys jít, než tě sejme dav, Nebylo by hezké přelítnout přes palubu pomalu dřív, než nastoupíš," promluví na něj. Zhoumi si opět nasadí brýle na oči a ušklíbne se.

"Snad bys jim to nedovolil?" zděsí se naoko, to už jsou u něj i ostatní muži v černém a nenásilně jej přesouvají ke kajutám.

"Nechal bych se hodit přes palubu místo tebe," ujistí jej Yeongwoon a Zhoumi ho přátelsky obejme kolem ramen.

Yeongwoon nic nenamítá, ví, že je to marné. A stejně, se Zhoumim přátelí už od školky, to, že je z něj jeho gorila na tom nic nemění. Snad jen to, že musí mít na sobě tuhle hrůzu, ve které se potí i na prdeli. Frustrovaně si povzdechne, nesnáší své nadřízené. Už aby vypluli. Pak se bude moct převléct do civilu.

V kajutě už na něj čekají všechny jeho věci, jak obyčejné oblečení, tak i kostýmy na vystoupení. Bude mít celkem dvě. Jedno kratší, jen pár písniček, pak autogramiáda a poté jeden delší, celovečerní, prostě jako každý jiný koncert. S tím rozdílem, že se mu bude podium trošku houpat. Ale aspoň si bude jistý, že to není alkoholem, ale mořem. Spokojeně se hodí o postel nacházející se uprostřed kajuty a zadívá se do zdi, kterou zdobí bohatý lustr.

Vypadá to tady jako luxusní hotelový pokoj, neví, proč jej to pořád překvapuje. Asi je to prostě tím, že pod pojmem "kajuta" si vždy představuje malinký pokoj s postelí a okrouhlým oknem, za kterým se prohánějí vlny a když ho otevře, smete jej slaná sprška vody. Aniž by si to uvědomil, začne se z té představy tiše pochechtávat, až se nakonec rozesměje úplně a je mu jedno, že musí vypadat jako naprostý blázen. Když se konečně uklidní, založí ruce za hlavu a zavře oči.

Myšlenkami se vrací ke svým fanouškům. Je za ně opravdu rád. Když začínal, přesně o tomhle snil. O davech, které se můžou potrhat, jen aby jej slyšely zpívat, aby jej mohly vidět… Splnilo se mu to. Jeho největší sen. Být hvězdou, kterou lidé milují. A on je šťastný jako nikdy. Myšlenky jej najednou zavedou k tomu chlapci, kterého potkal před několika minutami. Vybaví se mu ten jeho vyjukaný pohled. Doteď netuší, zda byl vyděšený nebo překvapený… Nakonec ale jen pokrčí rameny. Byl to prostě zvláštní kluk. Ať už to byl kdokoli. A taky byl roztomilý, to se musí nechat. Možná ho ještě potká. Není to vyloučené, vždyť budou plout pět dní stejnou lodí. Určitě ho ještě potká. Rád by věděl, co je zač.

Přistihne se u toho, jak doufá, že je ten chlapec taky jeho fanoušek. Z myšlenek jej vytrhne klepání na dveře a ty se otevřou, aniž by osobu vyzval. Mírně zvedne hlavu, aby zjistil, kdo se mu to tady vloupal a uvidí tvář svého manažera.

"Jasně, jak jinak. Zase se válíš v posteli. Jak můžeš být tak líný, Zhoumi?" začne okamžitě s přednáškou a Zhoumi jen protočí očima. Ten se nezmění snad nikdy.

"No tak, hyung, neser," zaúpí prosebně, a když vidí, že se Jungsu chystá ještě něco říct, zacpe si uši dlaněmi. Neměl by se takhle chovat, Jungsu je přeci jen starší, měl by k němu mít úctu, ale nemůže si pomoct. Navíc nikdy nepostřehl, že by to jeho manažerovi vadilo.

"Zhoumi, okamžitě dej ty pracky pryč z těch uší, jinak si mě nepřej!

A vylez z té postele, za chvilku musíš být na palubě!" okřikne jej, přistoupí k posteli a začne jej tahat za nohu z postele. Zhoumi zaječí a chytne se povlečení, to mu však nepomůže.

"Ne, poč - au, sakra!" vykřikne bolestí, když si narazí kostrč o tvrdou podlahu. Ublíženě se koukne na Jungsua, který nad ním stojí se založenýma rukama a spokojeným úsměvem na rtech.

"No vidíš, ani to nebolelo," jeho úsměv se ještě rozšíří a na levé tváři se mu objeví drobný ďolíček. Zhoumi jej zpraží pohledem.

"Definuj nebolelo..." zavrčí a natáhne k němu ruku.

Jungsu se k němu sehne, chytne jej za ruku a pomůže mu na nohy.

"Tak jdeme a nezapomeň, usmívat se!" poučuje jej manažer.

A Zhoumi opět protočí očima.

"Víš co, nechej si ty rady pro někoho, kdo je pot- uááááá!" Jungsu neujde ani krok, když jej Zhoumi surově vezme za košili a vzápětí jej sebou stáhne do postele.

A Zhoumi už podruhé zaskučí bolestí, když mu loket zarazí mezi žebra.

"Doprdele, hyung, já tě zabiju, slez ze mě!" zasýpá namáhavě, jak nemůže popadnout dech.

"Co já, to tys mě sebou stáhnul!" vyčte mu Jungsu, aniž by tušil, proč to Zhoumi vůbec udělal.

"Zamotal jsem se do toho pitomého povlečení," zavrčí jen zrzek a zapře se rukama o Jungsuovu hruď ve snaze jej ze sebe dostat.

Jungsu se nadzvedne v loktech a zrovna v tu chvíli se rozrazí dveře kajuty.

"Zhoumi, co se stal-o-ooo!" Yeongwoon vytřeští oči na tu scénku před sebou. Jeho nejlepší přítel ležící na zádech na posteli a na něm natisknutý Jungsu. Co to - proč to - jak... doprdele... eh.

"He," udělá jen Zhoumi a prudce od sebe odhodí Jungsua, který padne s tupou ránou na podlahu.

V pokoji je několik minut naprosté ticho, přičemž Yeongwoon pořád nevěřícně zírá na Zhoumiho, který má co dělat, aby se nad nastalou situací nerozesmál, ovšem nedokáže zabránit výbuchu smíchu, když se z podlahy ozve Jungsuovo tiché: "Au."

 


Komentáře

1 Luczaida Luczaida | Web | 5. května 2012 v 0:14 | Reagovat

Leeteukovo tiché: "Au." málem jsem si cvrnkla do trikotu :D :D

a ten vtip o drabble byl taky dobrej :D :D to jsem zvědavá kolikanásobný to bude :D

2 Jolly the Sad Jolly the Sad | Web | 5. května 2012 v 8:53 | Reagovat

tak to "Au." mi vykouzlilo úsměv na tváři, což je při mé nasranosti na rodinu docela úspěch. si dobrá, Luli :D

3 Anete Anete | 5. května 2012 v 11:31 | Reagovat

Tak Teuk to zabil:D Zase jsem si odřela džku o podlahu:D Opravdu úžasná povídka:D

4 Girl with devil's smile ^ ^ Girl with devil's smile ^ ^ | Web | 5. května 2012 v 12:11 | Reagovat

Toto som si čítala ešte dneska v noci..5 minút pred 1 hodinou :D.. Nemohla som odolať a tak som už mierne prispatá žmúrila do tabletu :D

Vôbec mi nevadí, že si začala s novou poviedkou :) Síce teraz bude ako o nervy čakať na všetky pokračovania, ale zase to tu bude osviežené niečím novým. A mňa tvoje nápady vždy nadchnú ^ ^ Kam ty na to chodíš? :D Tento príbeh vyzerá zatiaľ veľmi dobre a prekvapil ma aj pár Zhoumi & Ryeowook.. Myslím, že na nich dvoch som ešte nič nečítala.. Alebo hej? Nie, určite nie :D Tak sa teším ešte viac.. Skvelý diel xD Chudák Teukie :D

5 natt natt | 5. května 2012 v 12:55 | Reagovat

som rada že mám vlastnú izbu a notebook celý čas som sa totiž vyškierala ako Wookie pri vstupe na lod :D nápad je geniálny...... z lodi sa nedá utiecť XD(bože som úchyl)-ale nevadí mi to :P

6 Hatachi Hatachi | 5. května 2012 v 14:07 | Reagovat

To bylo ůžasné. Wookie jako velký fanoušek Zhoumiho. A že Zhoumimu do očí padl zrovna zlatíčko Wookie... Že by Innie byl zamilovaný do Teukieho... Chudáček Teukie...narazil si prdelku. A tím jeho "au" mě dostal... Moc se těšim na další díl...

7 syrinox syrinox | 8. května 2012 v 14:44 | Reagovat

Juuuuu, to bylo mo cpěkný, hezky napsaný a takové tutu a nunu :D Kyaaaa, těším se na další díl :D Muhehe

8 Saia Saia | 10. května 2012 v 17:49 | Reagovat

Fanúšik Wookíšek má rád Zoumíška...a Zoumíšek má pre seba toooľko miesta,že mališký Wookie sa ku nemu bezproblémov zmestí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|

Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Využíváme youtube | google | tumblr | instagram | facebook | ask.fmlayout by lula | purple-line.blog.cz