Porcelánová panenka - 5. díl

4. dubna 2012 v 11:00 | Luli(na) |  SuJu povídky

He... hehe... he... uhn. Miluju vás! Jako, opravdu hodně moc vás miluju! Já za tohle nemůžu! To samo! Já měla v plánu to ukončit úplně jinak! Jenže... když jsem napsala poslední větu téhle povídky... tak... mi prostě přišlo, že takhle to prostě má skončit. Nevím, proč... prostě jsem si řekla: Jo, tohle je konec. Jako, sama jsem překvapená, já to opravdu chtěla ukončit úplně jinak. Mělo to mít konec, který možná strávite, ale takhle... no nevím. Uvidíme, co mi na to řeknete. A možná... možná si to s tím koncem rozmyslím. Nikde není napsáno, že povídka na přání nemůže mít epilog, že? Ale záleží jen na vás, děti :D



Kyuhyun se již poněkolikáté zastaví, opře ruce o kolena a prudce vydechuje. V hlavě cítí ostrou bolest, přimáčkne si k čelu dlaň a ucítí horkou tekutinu, která mu vytéká z rány na něm. Pořád nemůže uvěřit, že jej Ryeowook vážně srazil! Kdyby šel rychleji, jistojistě by ho zabil. Takhle… se mu nic moc nestalo. Zhluboka se nadechne a opět se narovná. K Ryeowookovi to není daleko, už jen několik ulic a bude tam. Zamrká mžitky, které se mu dělají před očima, a opět se rozběhne. Musí se dostat k Wookovi domů dřív, než bude pozdě. Běží tak rychle, jak mu jen bolest v hrudníku a motání hlavy dovoluje.

"Vydrž, Minnie, jen vydrž, prosím." Zasýpá tiše, zahne za roh a konečně vběhne do ulice, kde se nachází několik honosných vil.

Chvíli trvá, než se dostane až na konec ulice. Podívá se na vysoký černý plot, za kterým se nachází Ryeowookovo auto i dům. Naštěstí je brána otevřena. Ryeowook zřejmě nepočítá s tím, že je Kyuhyun tady. Nebo že ještě žije. Chytne se za hlavu a snaží se zamrkat slzy, které se mu derou z očí. On se jej vážně pokusil zabít. Skutečně zabít…! Jen stěží potlačí vzlyk, teď se nesmí složit. Musí zachránit Sungmina.

Rozběhne se k domu, který mu tolik připomíná minulost. Tu, v niž si myslel… věřil, že on a Ryeowook. Že by mohli bít šťastní. Vytáhne z kapsy svazek klíčů a v duchu děkuje, že nikdy nebyl schopný se zbavit klíče od tohohle domu. Odemkne si a vejde do domu. Vůbec jej neudiví ticho, které zde panuje. Vila je obrovská, až moc obrovská, pro jednoho člověka. Avšak kdysi tady Wookie nebyl sám.

Byl tu s ním. S Yesungem, kterého tolik miloval… a taky s jeho panenkami. Jsou tu pořád. Několik pokojů plných porcelánových panenek. Většina z nich je zničená, v některých pokojích se nacházejí jen střepy. Chtěl to uklidit, tolikrát… jenže Ryeowook mu to nedovolil. Nedokázal se jich vzdát. Těch střípků vlastní bolestivé minulosti, kterou nemůže zapomenout…



"Páni." To jediné vypadne z Kyuhyuna, když Ryeowook zastaví před honosnou vilou.

Starší muž se pouze pousměje a pohladí Kyuhyuna po hřbetu ruky.

"Líbí?"

Kyuhyun zběsile přikyvuje, rty má zkroucené v šťastném úsměvu. Je to poprvé, co jej Ryeowook vzal k sobě domů. Oba vystoupí z auta, Kyuhyun počká, až Wookie přijde k němu, chytne jej za ruku a proplete s ním prsty.

"Je to tady krásné." Usměje se zářivě a Ryeowook mu úsměv oplatí.

Odemkne dveře a nechá Kyuhyuna, aby vešel první. Kyu ohromeně kouká na tu nádheru, která se uvnitř nachází. Tak, jak vila vypadá zvenčí moderně, tak je zevnitř starobylá. Bohatě zdobený lustr zlaté barvy, stejně zlaté závěsy dlouhé až po zem, schodiště se zlatým zábradlím vedoucí do patra…

"Na tohle si vždycky potrpěl…" slyší Ryeowookův tichý hlas.

Otočí k němu tvář a všimne si smutného úsměvu, který se zjeví v jeho tváři. A i Ryeowookův pohled je najednou plný smutku a nepřítomný, vypadá, že je myšlenkami někde v minulosti. Přistoupí k němu a vezme jeho tvář do dlaní. Ryeowook zamrká a překvapeně se koukne na Kyuhyuna. Vůbec si nevšiml, kdy k němu přišel.

"Děkuju, žes mě tady vzal." Zašeptá tiše Kyuhyun a skloní se k Wookieho rtům.

Políbí jej měkce a něžně. Wookie tiše vydechne, obejme mladšího chlapce kolem pasu a opětuje jeho polibek. Kyu se šťastně pousměje, vpluje dlaní do Ryeowookových vlasů a prohloubí polibek. Obkrouží jazýčkem konturu Wookieho rtů a mírně na ně zatlačí. Starší muž tiše vydechne, pootevře ústa a vpustí chlapce dovnitř. Kyu neváhá, vpluje jazýčkem do Wookieho úst, vyhledá jeho jazyk a jemně se o něj otře.

Oba chlapci zavrní a jejich polibek se stane o něco vášnivějším.

"Mám tě rád, Kyu…." Špitne Ryeowook poté, co se od sebe odtáhnou.

Kyuhyun jej pohladí po tváři a něžně se na něj usměje.

"Miluju tě." Řekne a v Ryeowookové tváři se objeví provinilý stín.

Kyu si toho všimne, avšak jeho úsměv se ještě rozšíří.

"Jednou mě budeš milovat. Postarám se o to." Řekne a opět si přivlastní mužovy rty v krátkém polibku.

"Omlouvám se, Kyu…"


"Řekni, Sungie, proč se ti tolik líbí? Proč ji máš raději, než mě? Proč?"

Jedna Ryeowookova ruka hladí hedvábné Sungminovy vlásky, zatímco ta druhá třímá ostrý nůž, kterým přejíždí po jeho tvářičce. Rudá krev se mísí se slanými slzami, které chlapci způsobují ještě větší muka. Chce řvát bolestí, chce se mu vysmeknout, chce pryč… pryč od tohohle všechno.

Bolí to, tak šíleně moc. Cítí, jak se mu ostrý kov zařezává do kůže. Nemůže křičet, hlas jej dávno zradil. Nemůže ani utéct, nemůže se hnout. Obě zápěstí má sedřené do krve, jak se snažil vyprostit, když se Ryeowookovi marně bránil. Způsobil tím jedině to, že se nůž místy zaříznul hlouběji do jeho tváře. Jeho tělo se třese, z jeho očí vytéká pořád více slz a jeho rty se pohybují v němé prosbě.

"Prosím… prosím už ne…" šeptá tak tichounce, že jej Ryeowook slyšet nemůže.

Bolest v hrdle, které má vzlyky sevřené, mu nedovoluje křičet. I když by tak moc chtěl. Chce vyřvat tu bolest, kterou cítí, ve tváří, na zápěstí, v srdci… cítí se tak poníženě. Tak bezradně, tak zlomeně. Přeje si zemřít, zmizet a už nikdy nic necítit a zároveň si přeje, aby někdo přišel… někdo… kdokoli.

"Kyu…" knikne přiškrceně a pak uslyší Ryeowookův děsivý smích.

"Kyu ti nepomůže. Kyu už tady není, víš? Ale neboj se, už brzy budeš opět s ním. Jen vydrž, panenko…"

Sungmin vytřeští oči, co to Ryeowook povídá? Co je s Kyuhyunem? Udělal mu něco? On… Ne… nemohl ho přeci… nemohl ho zabít. Bože, ne…ne.

Ryeowookův obličej se skloní k jeho zakrvácené tváři a olízne jednu z řezných ran. V ústech ucítí kovovou chuť krve. Zamračí se. Krev. Panenky nejsou živé. Nemůžou mít krev. To nejde. Odtáhne se od něj a pohlédne mu do vyděšených očí. Přejde nožem přes jeho rty, prořízne ten spodní a pokračuje dál, přes jeho bradu, po krku, klíční kosti… rozřízne jeho tričko, které mu momentálně jenom zavazí. Krev ztéká po Sungminově těle a vsakuje do bílého prostěradla.

"Proč…?" zalkne se vlastními vzlyky chlapec a Ryeowook se pouze ušklíbne.

"Protože kvůli tobě je Yesung mrtvý. Kdyby nebylo tebe, nikdy by nezemřel… kdyby ne tebe… Já mu nechtěl ublížit. Nidky bych mu neublížil. Já… já ho miloval. Tak moc jsem ho miloval. Nechtěl jsem mu ublížit. To ty panenky. To panenky mě přinutily… Miloval jsem ho…"

Sungmin třeští oči na Ryeowookovou sklopenou tvář, po které najednou ztékají horké slzy a dopadají na jeho tělo. Starší muž se otřásá vzlyky, jeho tvář je zkřivená bolestí, jeho ruce se třesou. Nůž mu vypadne z ruky a dopadne vedle Sungminova těla. Pak Ryeowook udělá něco, co Mina ohromí. Skryje tvář do dlaní a zoufale se rozbrečí.

"Chybí mi. Tak moc mi chybí. Kdybych jen mohl… kdybych tomu mohl zabránit. Ty panenky. Zabily ho… nemohl jsem nic dělat. Sungie, proč… proč?"

Sungmin jen stěží rozumí tomu, co Ryeowook říká, pořádně jej neslyší a navíc, kvůli bolesti se nedokáže na jeho slova soustředit. Cítí, jak krev na jeho tváři zasychá, je to nepříjemné a pořád to šíleně bolí.

"Proč? Proč? Proč?" opakuje pořád dokolečka Ryeowook a jeho vzlyky jsou pořád hlasitější. Pak najednou se přestane Ryeowookovo tělo třást a i vzlyky se utiší. Chvíli se neděje nic, všude je ticho jako v hrobě. Sungmin zapomene, jak se dýchá, má pocit, že mu srdce vyletí z hrudi. Rána, která se ozve od dveří, jej přinutí zděšeně vykřiknout. Ryeowook sebou taky škubne a koukne se směrem, ze kterého rána přišla.

"Mine! Sungmine, jsi tam?"

Jak Sungmin, tak i Ryeowook vytřeští oč. On žije?! Sungmin se vzpamatuje jako první a zatímco Ryeowook jen nevěřícně třeští oči na třesoucí se dveře, Sungmin se nadechne a i přes veškerou bolest se mu povede otevřít ústa v srdcervoucím výkřiku.

"KYU!"

Na chvíli se za dveřmi rozhostí ticho, pak se dveře opět pohnou.

"Sungmine!"

V Ryeowookových očích se objeví plamínek vzteku. Co ten tady dělá! Vždyť… zabil ho, ne snad?! Ne, tohle nemůže být pravda!

"Ryeowooku, otevři ty dveře. Nech Sungmina na pokoji! Opovaž se mu něco udělat. Slyšíš?! Otevři ty dveře!"

Ryeowook se zhluboka nadechne, Kyuhyun se mýlí, pokud si myslí, že ho poslechne. Podívá se na Sungmina se vztekem. Zaplatí za to. Zaplatí za to, že jej Yesung přestal milovat. Vezme nůž, které mu předtím vypadl a zvedne jej do výšky.

"ZEMŘI!"

"NE!"

Ve chvíli, kdy se čepel nože zabodne do Sungminova těla, se dveře pokoje rozletí. Kyuhyun se zděšeně koukne na scénku před sebou, Ryeowookův obličej je plný vzteku a bolesti, zatím co ten Sungminův je celý zakrvácený, avšak i přesto Kyu vidí ten překvapený výraz. Jeho ústa jsou otevřené v němém výkřiku a jeho očí jsou vyhaslé. Ticho, které je v místnosti, přehluší až Ryeowookův tichý smích.

"Je pozdě…"




"Byl jsi to ty, že ano?" Kyuhyun probodne Ryeowooka pohledem, avšak ten se na něj jenom koukne a nakloní hlavu na bok.

"Byl?" zeptá se nechápavě. Kyuhyun k němu přistoupí a chytne jej za ramena.

"Nedělej, že nevíš, Ryeowooku. Heechul! Je mrtvý. To tys ho zabil, že je to tak? Mluvil jsi o něm s NÍM. Slyšel jsem, jak říkáš, že je krásný. Udělals to, že ano?" zoufale s ním zatřese, žádá od něj přiznání i přes to, že doufá v opak.

Nechce, aby byl s Ryeowooka vrah, nechce to.

"Nevím, o čem mluvíš." Promluví Ryeowook chladně.

Až moc chladně. Tak, že to přinutí Kyuhyuna, aby jej pustil.

"Co se to s tebou stalo, Wookie?" zašeptá zděšeně.

I když Ryeowook zapírá… ví to. Ví, že to byl on. Vidí to v jeho očích. Vidí pravdu.

"Co by se mělo dít?" podiví se upřímně Ryeowook, pohledem sklouzne k polici s panenkami.

Přejde k ní a natáhne se pro jednu, která ještě není zničená. Vtáhne si ji do náruče a sedne si na okenní parapet. Kyuhyun se na něj chvíli kouká s bolestí v očích. Pozoruje jeho opět nepřítomný pohled, to, jak opět ničí další z těch porcelánových skvostů… a v tu chvíli má jasno. Nemůže déle žít v iluzi, že bude všechno dobré. Otočí se Ryeowookovi zády.

"Je konec, Wookie." Zašeptá předtím, než opustí jeho kabinet.

Ryeowook hladí zlaté vlásky panenky, ve tváři má něžný úsměv. Hladí ty jemné vlásky a z kapsy vytahuje kapesní nůž, kterým začne přejíždět po její tvářičce.

"Je tak krásná, viď, Sungie…?"
 


Komentáře

1 ..::GirL WiTh SmiLe =)::.. ..::GirL WiTh SmiLe =)::.. | 4. dubna 2012 v 12:38 | Reagovat

Lulinooo! Toto je dneska na mňa priveľa :D Mizerný deň, 2 zmeškané autobusy do školy,  naháňanie sa po doktoroch a na nakoniec správa, že v piatok vystúpia Super Juniori v Paríži..a ja sa tam nemám ako dostať! :D a ešte toto xD
Musela som normálne zanadávať pri tej scéne s nožom.. Kurňa, toto musíš prepísať!.. Alebo aspoň ten epilóg.. Prosím, prosím..prosíím :D Nechaj Sungmina žiť.. Nebuď taká krutá :D

2 takehochan takehochan | Web | 4. dubna 2012 v 13:00 | Reagovat

děláš si srandu ?? on nemůže být mrtví musíš s tím ještě něco udělat tohle prostě nejde

3 Terry Terry | Web | 4. dubna 2012 v 14:55 | Reagovat

Úžasný závěr :D Jako, je mi líto, že Minnie zemřel, ale... hehe, takovéhle konce jsou nejlepší :D Ovšem pokud plánuješ nějaký epilog, budu jen ráda :D Třeba by v něm nějakým zázračný způsobem přestal být Wookie týmhle šílený psychoušem a mohl by to dát zase dohromady s Kyuhyunem :D Strašná blbost, ale to nevadí :D Celá povídka byla úžasná a když se ti bude chtít, tak ten epilog můžeš napsat ;) :D

4 Hatachi Hatachi | 4. dubna 2012 v 16:55 | Reagovat

Krásný dílek... A ten závěr...líbí se mi jak si to ukončila. Líbí se mi celá povídka,je hodně napínavá a krásně napsaná.  A vždy sladký Wookie je zde jako dobrý psicho... Je mi líto co se stalo Minniemu... A jsem taky pro epilog...

5 Wizy XD Wizy XD | Web | 4. dubna 2012 v 22:14 | Reagovat

Jak, řekni mi, jak jsi mohla DO PRDELE ZABÍT CHUDÁČKA SUNGMINA??! To sis něco šňupla??! LULINO!!! Já tě normálně udám za týrání malých dětí!!!!!!

6 Annie Annie | Web | 5. dubna 2012 v 9:55 | Reagovat

Tak to bylo něco! Je mi líto Mina, ale na druhou stranu... Celá povídka byla úžasně čtivá. A budu ráda když napíšeš epilog :D :D Hodně štěstí :D

7 Saia Saia | 6. dubna 2012 v 10:53 | Reagovat

Ty vôbec nemáš strach....Ta kusnem!!

8 Luczaida Luczaida | Web | 7. dubna 2012 v 1:35 | Reagovat

Tak tohle bylo vážně děsivý!!! Já jsem pořád čekala, jak se to zlepší a všechno dobře dopadne a ono nic! Že ti není líto chudáčka Sungmina!...:P

9 syrinox syrinox | 1. května 2012 v 18:15 | Reagovat

Aaaa, EPILOG EPILOG EPILOG!!! Buuu, Luliii, takhle to nemůžeš nechat!! Nemůžeš ho zabít, to přeci nejde! To se nedělá! Buuuuu, Luliiii... Neeeeeee :( :( Buuuuuuu  JAk můžeš být tak zlá a bezcitná? :D Buuuuuu Sice to byla krásná a úžasná povídka, ale i tak... buuuu, dostaneš cihlou po hlavě... :/

10 Jiki G Jiki G | 8. května 2012 v 22:13 | Reagovat

NÉÉÉÉÉ TO NÉÉÉÉ x(((( Minnie neumírej x( jak? jak ho mohl zabít? jak jsi ho mohla zabít TY?? Prosím...prosím epilog epilog epilog. xD ale jako...celá povídka byla tak užasná. Dokonale napsaný a napínavý. Opravdu super x)) ALE TEN KONEC!!!!! X( WUUUáá x( :D

11 K.R. K.R. | 12. ledna 2015 v 0:31 | Reagovat

ono ho fakt zabil! tys ho nechala aby ho zabil! dneska mám jasno o čem se mi bude zdát!!! no doprkopr! a chudáček Yesung!

12 K.R. K.R. | 12. ledna 2015 v 13:23 | Reagovat

a máš mě na svědomí!!! dneska do rána se mi o tom zdálo a já běhala za kyu po městě a naháněla to rozkošné štenátko wookieho a bála jsem se ani nevím čeho! ty bláho, takhle silnou dávku jsem dostala naposled, když jsem si přečetla nezapomeň na mě a výkřik do ticha, hustýýýýý!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|

Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Využíváme youtube | google | tumblr | instagram | facebook | ask.fmlayout by lula | purple-line.blog.cz