Nezapomeň na mě - 32. díl

5. dubna 2012 v 11:00 | Luli(na) |  Nezapomeň na mě | přerušeno
Uhn, mám jen takový pocit, nebo tady už dlouho nebyl další díl Nezapomeň na mě? Kruci, nějak jsem na to zapomněla, či co? No, to bude tím, že mám TOLIK rozepsaných povídek. Ale tak, nevadí, beztak se nidko netěší na konec, takže je jen dobře, když to takhle protahoju, což? A když už jsme u toho protahování... Děti, nevadí vám, že se tam již pár dílů nic neděje (kromě toho, že se pořád líbají a objímají a vy jen ňuníkujete a ňahahááákujete a slintáte si na klávesy)? Protože mě vážně začalo bavit psát tyhle sladké díly :D I když... bych se měla pomalu vrátit k tomu dramatu ději, nemyslíte?



"Chceš si zahrát?" Ryeowook zamrká a odvrátí svůj pohled od piána. Ani si neuvědomil, kdy vlastně přestal sledovat televizní obrazovku. Avšak hned, jak mu Yesung navrhne sednout si k piánu, oči se mu rozzáří nadšením. Opravdu nehrál už dlouho. Vlastně snad od té doby, co se vrátili z dovolené u moře. Jak dlouho že to je? Měsíc? Netuší. Je to už dlouho. A uvědomí si, že mu to chybí. Yesung vidí to nadšení, které se zrcadlí ve Wookieho tváři a natáhne se pro ovladač, aby vypnul televizi. Vstane a s úsměvem podá Wookiemu ruku. Chlapec neváhá a s oplacením úsměvu ji přijme. Sungie mu pomůže zvednout se na nohy a aniž by jej pustil, odvede si ho za ručičku až k piánu. Sedne si a přitáhne si chlapce k sobě. Vysadí si jej na klín a přitiskne si ho k sobě. Wookie se pohodlně opře o jeho hrudník a spokojeně zapřede. Cítí, jak se Sungovy ruce ovinou kolem jeho pasu. Žádné vyděšené vyjeknutí, žádné ztuhnutí, žádný strach. Víc už ne. Pouze příjemný pocit z Yesungova doteku. Z jeho blízkosti. Pocítí Yesungův dech na své tváři a poté polibek na skáni. Přivře oči a jeho rty se roztáhnou v mírném úsměvu, ze kterého jde znát štěstí.
"Zahrajeme si spolu." Zašeptá mu do ouška a jemně ho na něj políbí. Wookie se zachvěje a mírně se zavrtí. Natočí svou tvář mírně na stranu a přikývne na souhlas. Aniž by čekal, jeho prsty se samy dotknou klávesů. Téměř zbožně přejde bříšky prstů po jejich chladném a jemném povrchu, který již tak dlouho necítil. Spokojeně vydechne a jemně zatlačí na jeden z klávesů. Ozve se jemný zvuk, tichý a tak krásný. Vzápětí ucítí Yesungieho dlaně na svých, jemně je pohladí a poté i on své ruce přesune na klávesy,
"Kterou?" zeptá se šeptem, i když už dávno ví, jaká bude odpověď. Nezapomněl, kterou Wookie miluje. A taky, že se neplete. Wookie začne. Pomalu a opatrně, jakoby se bál, že se pod jeho dotekem ten chladný skvost rozpadne. Yesungie chvíli počká, poté se k mladšímu chlapci přidá. Hrají spolu tu nejkrásnější melodii, kterou Wookie zná. Pro něj je dokonalá. Je ztělesněním bezpečí i domova. Jen jediná věc tomu chybí. A ve chvíli, kdy ji Wookie dostane, celým jeho tělem projede příjemný mrazík. Yesung tiše zpívá slova ukolébavky do Wookieho ouška. Tak tiše a přeci jej Wookie slyší. A taky cítí. Yesungův horký dech se mu zařezává do kůže a způsobuje třes celého jeho těla. Chvěje se tak, že málem zapomene tóny, avšak jeho prsty jakoby si pamatovaly tóny, které mají hrát a nespletou se, i když se Wookieho mysl přestane soustředit. Jediné, co dokáže vnímat, je Yesungův tichý hlas šeptající mu do ouška slova písně, kterou zná téměř pod narození. Zpívá ji tak krásně, tak šíleně krásně a spolu s doprovodem piana zní snad ještě nádherněji, než cokoli na světě. A tak si jen zklamaně povzdechne, když Yesungův hlas utichne a on si uvědomí, že je konec. Téměř nepatrně si povzdechne. Proč vše krásné musí vždy trvat tak krátce?
"Ještě…" zašeptá tichounce, jeho oči jsou zavřené a jeho prsty se pořád dotýkají klávesů. Chce jej slyšet. Ještě alespoň jednou. A pak ještě jednou, pořád dokola. Chce Sungieho hlas poslouchat navěky.
"Jak si přeješ." Odpoví stejně šeptem Sungie, načež se jeho prsty opět rozběhnou po klávesech a začnou hrát od začátku tu samou melodii. Wookie se k němu ale tentokrát nepřidá, Pouze zavře své oči, jeho ruce sklouznou z pána a zůstanou nehybně ležet v jeho klíně.
"Malé dítě, neboj se,
když déšť krutě buší proti sklu
jako nevítaný cizinec.

Není tu žádné nebezpečí.
Dnes večer jsem tu s tebou."
I když není bouřka, i když je venku světlo a večer přijde až za dlouho, Sungieho ukolébavka Wookieho i tak uspává. Neví, čím to je, snad tím, že ačkoli poslední dny spal, jeho spánek nikdy nebyl klidný. Teď, když může být klidný, teď když jej nic netíží, když je šťastný a spokojený… Chce se mu spát. Pohodlněji se opře o Sungieho hruď, podvědomě vnímá slova písničky i jemné tóny piána, cítí, jakoby hudba putovala celým jeho tělem. A v tu chvíli je mu tak dobře, tak neskutečně dobře… Nemá ani sílu otevřít pusu a poprosit Sungieho, aby mu zahrál ještě jednou, když jeho hlas pět utichne.
"Wookie?" zašeptá Yesung poté, co dozpívá a od Wookieho se mu nedostane žádné reakce. Chlapec v jeho náručí mlčí, pouze se mírně zavrtí a spokojeně zamumlá. Je ve stavu, kdy je vzhůru, vnímá, že na něj Yesung mluví, ale nedokáže odpovědět. Yesung se musí usmát, v tuhle chvíli mu Wookie připomíná malé dítě, bezbranné děťátko, které potřebuje něčí péči a lásku. Obejme chlapce kolem pasu a skryje tvář do Wookieho kůže na krku. Jemně jej políbí a přitiskne ho k sobě, jak nejvíc to jen jde. Chlapec se zavrtí a pohne se na bok, Sungie pochopí, vezme jej za boky a otočí ho čelem k sobě. Wookieho ruce se obtočí kolem Sungova krku, aniž by otevřel oči a jeho tvář se zaboří do Sungieho ramene. Starší muž položí své dlaně na Wookieho záda, pomalými kroužícími pohyby po nich přejíždí, přičemž spíš cítí, než slyší Wookieho tiché spokojené předení. Jeho tělo zaplaví příjemné teplo, jen okrajově si uvědomuje, že to, co se jeho tělem rozlévá, je láska k tomuhle drobnému stvořeníčku, které se k němu tiskne. Skryje tvář do jeho vlásků, vtiskne mu jemný polibek, přičemž napůl spící chlapec něco nesrozumitelného zamumlá.
"Miluju tě, Wookie." Zašeptá tichounce do Ryeowookova ouška, poté jej políbí na lalůček a nosem se otře o jemnou pokožku jeho tváře. A Wookieho tělíčko se zachvěje, Yesung ucítí, jak se jeho drobné prstíky zaryjí do látky jeho trička a chlapcovo tělo se na něj natiskne ještě víc. Pomalu, velice pomalinku zvedne svou hlavu a přinutí se otevřít svá očka. Hlasitě zívne a protáhne tvářičku v rozkošné grimase a Yesung jej sleduje se zatajeným dechem, cukr mu leze i z uší, jak rozkošným a sladičkým dojmem teď chlapec působí. Nejraději by jej celého snědl, zulíbal každičký kousek jeho drobného tělíčka… Uvědomuje si, že jeho myšlenky jsou více než nepřípustné, že na něco takového by myslet neměl. Ale… Ach bože, jak moc po tom chlapci touží. A přitom ví, že nesmí. O to víc si proto užívá každičký dotek, který mu Wookie dovolí. Každičký polibek, který mu může věnovat, je pro něj jako dávka heroinu, který potřebuje k životu. A stačí mu to. Zatím mu to stačí. Na chvíli jej přemůže strach, co když se neovládne? Co když Wookiemu ublíží?
"Sungie?"
Potřepe hlavou, aby tyhle černé myšlenky zahnal. Ne, teď nebude přemýšlet nad něčím, co se nestane. Wookiemu by neublížil. Nikdy. Usměje se na chlapce a hřbetem ruky jej pohladí po tváři. Ryeowook přivře oči a slastně zavrní, sám se přitiskne k Sungieho dlani a užívá si hřejivé teplo, které z ní vychází. Tak moc miluje Sungieho doteky, blízkost jeho těla, pocit bezpečí, který přichází pokaždé, když se stulí v jeho náručí, když cítí Sungieho paže, jak jej pevně objímají. Miluje pocit, který se rozlévá jeho tělem, když se Sungieho rty dotýkají, těch jeho, to chvění v bříšku, když jej líbá. Tak jemně, měkce a vroucně…
"Můžu tě políbit, Sungie?" Wookieho nevinné oči se zabodnou do očí staršího muže, vysílají tichou prosbu a Wookie doufá v kladnou odpověď. Yesungova dlaň na jeho tváři se posune k jeho krku a Yesung si přitáhne jeho tvář blíž k té své ta, že se málem dotýkají.
"Na tohle se přeci ptát nemusíš. Jistě, že můžeš. Můžeš cokoliv…" zašeptá tichounce, nečeká na odpověď a sám spojí jejich rty v polibku. Ryeowook zvře oči a tichounce vydechne, pevněji se chytne Sungova krku a pootevře rtíky, na kterých cítí Sungieho jazýček. Starší muž vklouzne do chlapcových úst, zkoumá jejich vnitřek, jemně přejíždí po jeho vlhkém jazýčku, který se po chvilce pohne. Wookie začne oplácet jeho polibek, stejně nesměle, stejně nezkušeně a stejně bojácně, jako když se líbali poprvé a Yesung má pocit, že se zblázní, jak moc na něj Wookieho chabé pokusy odpovídat na polibek působí. Jeho dlaň sklouzne na Wookieho pas, přitáhne si jeho tělo o něco blíž, chce co nejvíc cítit jeho blízkost, teplo jeho těla, jeho splašeně bijící srdíčko, mírně zrychlený dech…
Odpoutají se od sebe, jen nepatrně, jejich tváře jsou pořád tak šíleně blízko sebe, potřebují se nadechnout. Wookieho dech je mělký, jeho víčka se chvějí a po vteřince opět odhalí čokoládovou barvu jeho očí. Zadívá se do Yesungovi tváře, vyhledá jeho pohled, jen na chvíli a poté svůj rudnoucí obličej skryje do Yesungova ramene. A Yesung jen stěží pochopí, co se mu snaží chlapec říct, když ucítí, jak se jeho rtíky hýbou. I přesto si je jistý, že slyší správě. Dech se mu zatají a celým jeho tělem přejde příjemný mrazík, když se v jeho hlavě opět promítnou Wookieho slova.
"Miluju tě, Sungie…"
 


Komentáře

1 eSmy eSmy | Web | 5. dubna 2012 v 11:18 | Reagovat

ňahááá! Lulinoo! ženo moje.... ty víš že tie slovíčka lásky znesiem iba pri nich dvoch!... A mám dojem, že to patrične využívaš! :D... si ty ale malá potvorka! :D

2 Katy-chan Katy-chan | Web | 5. dubna 2012 v 12:58 | Reagovat

Nyuuuu.....Knyaaaaa....!!!!!
Nevím, co dělat dřív....
Jestli křičet jak bláznivá fanynka a nebo sama sebe seškrabávat z podlahy z toho, jak jsem se rozpustila.....
Dokonalá povídka, dokonalý díl, dokonalá Lulina!!!

3 takehochan takehochan | 5. dubna 2012 v 14:17 | Reagovat

booože to bylo rozkošné ^.^ když už jim chceš tak moc ublížit a vypadá to že tě nepřemluvíme k jinému konci nemůžeš to alspoň zakončit třeba jak v No.6 ?? (tam na konci brečel snad každý) prosííím

4 ..::Girl with Smile =)::.. ..::Girl with Smile =)::.. | 5. dubna 2012 v 15:01 | Reagovat

Či nám nevadí, že sa tam dokopy nič nedeje? Preboha, ako sa môžeš na niečo také spýtať! :D Toto je to pravé orechové.. Ideálnejšie diely už ani neexistujú.. My si tu rady slintáme na klávesnicu *hoci ona asi rada nie je* a rady píšeme všetky tie citoslovcia typu ňahííí..ktoré by mali pravdepodobne vyjadriť naše pocity, keď už sme roztečené na podlahe :D
Milujem tento príbeh ^ ^.. Bolo by fajn, keby skončil dobre.. I keď by som bola najradšej, keby neskončil nikdy.. Tvoje písanie je vážne obdivuhodné. Dokážeš človeka doviesť k slzám, či už tým radostným alebo sú to slzy zo žiaľu. Tuto som sa pri konci takmer neovládla a už som chňapla po najbližšej vreckovke :D Nádherný diel ^ ^ Kľudne napíš takých  aj 30, nikomu to tu vadiť nebude :D

5 Hatachi Hatachi | 5. dubna 2012 v 16:00 | Reagovat

To je něco tak nádherného...tak sladkého...tak něžného...jako je láska Sungieho a Wookieho. Jen piš dál,miluju tu jejich sladkou lásku,ty jejich něžné doteky a polibky... Už se moooc těšim až to přijde... Tak honem další díl...

6 Saia Saia | 6. dubna 2012 v 10:55 | Reagovat

Len dalej pokračuj v tomto duchu...ja som povdačná za každý takýto nádhere sladký diel...bo ked si spomeniem ako to skončí,tak mám chuť si hodiť mašľu.

7 Annie Annie | Web | 6. dubna 2012 v 13:52 | Reagovat

Tyhle díly se mi váážně líbí :D Jen tak dál :D

8 Terry Terry | Web | 7. dubna 2012 v 15:26 | Reagovat

Kyaaaa~ oni jsou tak rozkošní! Prosím pokračuj v tomhle duchu i nadále! Strašně se mi to líbí ^^ Moc se těším na další, snad stejně sladký, díl :-)

9 syrinox syrinox | 17. dubna 2012 v 21:50 | Reagovat

Awww kráásnýýý :) opravdu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama