Betonová pampeliška || 2. díl

10. dubna 2012 v 11:00 | Kami |  Spektrum



Kyuhyun seděl v lavici a čmáral do bloku pampelišku. Bylo to už šest let, co o svém kamarádovi naposledy slyšel...i tak v něm ale něco málo z něj zůstalo. I když toho nebylo moc. Po Zhoumiho odchodu se zase všechno vrátilo do starých kolejí a Kyuhyun čím dál víc zjišťoval, že nenávidí lidi - a nejvíc z nich sám sebe.

Kolem povykovaly děcka v jeho věku. Dobře, už to nebyla děcka. Ale chovali se tak. Kyuhyun to nevnímal. Měl kolem sebe zeď, za kterou se nikdo neodvážil. Mysleli si, že je cvok...a možná měli i trochu pravdu. Hlavní ale bylo, že ho nechávali na pokoji.

"Co kreslíš?" ozvalo se najednou za ním.

Asi jsem to zakřiknul, pomyslel si Kyuhyun. Nehodlal nijak reagovat, snad dotyčný pochopí, že je nezvaný. To se ale ukázalo jako chybný předpoklad, protože Kyuhyun cítil, jak se osoba za ním naklonila blíž a koukla mu přes rameno. Na tváři ho dokonce zalechtal pramínek cizích vlasů, tělo se napnulo, ruka pevně stiskla tužku.

"Co je to za pitomost?" ozvalo se až příliš blízko. "Copak jsi někdy viděl kvést pampelišku na betonu?"

Tužka dopadla s tupým bouchnutím na lavici a Kyuhyun se prudce otočil na kluka, co seděl se zářivým úsměvem těsně za ním.

"Nečekal jsem, že tady na tebe narazím, Kyu...už jsou to věky. Ale ten tvůj zamračenej výraz se zapomenout nedá." smál se.

"Zhoumi?" zašeptal Kyuhyun. "Co tady děláš?"

Zhoumi na něj spiklenecky mrknul. "Obhlížím si novou školu. Někde potřebuju dostudovat střední, zase jsme se stěhovali."

Kyuhyun se na svého tak dlouho ztraceného přítele zadíval. Změnil se. Vyrostl, hlas měl hlubší, vlasy delší, rysy ostřejší. Ale ten úsměv, kýčovité barvy a hluboký pohled se nedal zaměnit. Zhoumi čekal, asi na nějakou reakci. Kyuhyun uhnul pohledem. Co ode mě čekáš, Zhoumi? Že se zasměji a plácneme si jako kdysi? Vážně si myslíš, že jsi mocnější než temnota? Ne, Zhoumi...ani tebe za svou zeď nepustím. Nikoho. Už jenom kvůli tomu času...dostudovat střední? To jsou čtyři měsíce...a pak zase odejdeš. Tak jak to máš ve zvyku. Ne, Zhoumi, znovu stejnou chybu neudělám.


"Tak vyprávěj." vybídl ho Zhoumi, když mu podal kouřící hrnek.

Kyuhyun ještě jednou přejel podezřívavým pohledem slintajícího bernardýna, co se mi tulil u nohou. "Není toho moc co říkat." řekl nakonec.

"Nech toho a mluv." zazubil se Zhoumi. Věděl, jak je těžké tahat z Kyua nějaké informace...a byl zvyklý.

Kyuhyun si tiše povzdychl - ať toho Zhoumi nechá...tentokrát ho už fakt nepustí do svého života, bude to jen pracovní, nic víc.

"Jak jsem řekl, není toho moc." řekl chladně. "Zůstal jsem u armády asi další dva roky po tom, co tě propustili a pak jsem dostal pracovní nabídku od Siwona. Jeho společnost taky spadá svým stylem pod armádu, takže mě nechali jít. Všechno."

Zhoumi usrkával čaj, zatímco nevědomky hladil automatickým pohybem Myšku po hlavě, bernardýn jen spokojeně mlaskl a na parkety vytekl další potůček slin. Měl vážný výraz, to se moc často nestávalo. Kyu...co se ti to stalo? Vždycky jsi byl uzavřený, ale nikdy ne tolik...


"Tak co budeme dělat?" šťouchl Zhoumi do Kyuhyuna, který si nezúčastněně četl v knížce.

"Nic, nemám náladu." řekl jen.

Spolužáci po nich pořád divně koukali, a to už sem Zhoumi chodil týden. Nikdo nechápal, proč se zajímá právě o Kyuhyuna, známého jako samotáře, který navíc, jak bylo očividné, o společnost nestojí. Ale jako by to Zhoumi neviděl.

Pravda byla, že se mu Zhoumi dostával pod kůži. Ne tak snadno, jako když jim bylo jedenáct. Ale...Kyuhyunovi se začínalo líbit, být s někým, kdo se na něj usmívá, kdo ho bere jako přítele, i když se o to nijak nezasluhoval. Věděl, jak je jeho optimismus nakažlivý...i tak se ale tomu snažil bránit.

"He, je tam hrozný horko, na to, že je teprve jaro...co takhle po škole zmizet někam na zmrzlinu?" zazubil se Zhoumi.

Kyuhyun nezvedl oči od knížky, ale nečetl...v duchu protočil oči - tohle by vymyslel fakt jenom Zhoumi - dva téměř dospělí chlapi na zmrzlině. Proč ne.

Zhoumi ještě chvíli hleděl na nezúčastněně se tvářícího Kyuhyuna. Vydržel to asi dvě minuty, než mu v očích blýskly jiskřičky a on mu jednoduše knihu vytrhnul a zaklapl.

"Číst můžeš až bude pršet." vyplázl na něj jazyk, jako nějaké dítě.

Kyuhyun ho zpražil vražedným pohledem. "Dám si jahodovou."


Zhoumi čekal, jestli ho Kyuhyun vyzve, aby mluvil. Vždyť říkal, že by ho to i zajímalo, ne..? Kyuhyun ale mlčel. A tak tam tiše seděli a popíjeli čaj. Když se ani po hrnku čaje Kyuhyun k ničemu neměl, Zhoumi si povzdychl.

"Probereme tu práci?"

"Fajn." řekl jen Kyu. "Potřebuju..."

Zhoumi poslouchal Kyuhyunův tichý, pevný hlas bez jakéhokoli zájmu a sem tam si udělal poznámku do bloku. Neubránil povzdychu a doufal, že se ho Kyu nevšiml - i když opak byl pravdou. Kam jsme to jen dopracovali, příteli? To už si vážně nemáme co říct? ...Tak moc jsem ti ublížil?


"Víš, že ta tvoje betonová pampeliška je do dneška v parku?" promluvil po delší době Kyuhyun a neubránil se lehkému úsměvu.

Zhoumi pootočil hlavu, aby na svého přítele viděl a zazubil se. "To je dobře, jinak bych se tam musel vrátit a udělat jinou."

Kyuhyun se zasmál a opět nastavil tvář slunci. Už nějakou dobu se váleli na trávě a užívali si krásného počasí, žádná práce, žádné úkoly, prostě jen tak...to už hodně dlouho nedělal. Zmrzlina už dávno došla.

"Nešel bys do kina?" ozval se najednou Zhoumi.

Kyuhyun po něm hodil tázavý pohled. "Není to trochu divný?"

"Proč?" nechápal Zhoumi.

Kyuhyun se zašklebil. "Nejdřív zmrzlina, teď kino...skoro jako bys mě balil."

Zhoumi po něm hodil zvláštní, až trochu ublížený pohled. "Tak ne, no."

A Kyu se poprvé po tolika letech upřímně zasmál. "A co dávají?"


"Tak se uvidíme v pondělí." usmál se Zhoumi.

"Až?" vzdychl Kyuhyun. Jak to má do té doby zvládnout bez auta?

"Dám ti do toho ještě neprůstřelný skla, kdyby náhodou...a budu muset objednat pár součástek." zazubil se Zhoumi. "Možná toho tady mám hodně, ale zázraky nedělám."

Na zem dopadly první kapky deště. "Jasně, tak v pondělí." řekl tiše Kyuhyun a otočil se k odchodu.

"Začíná pršet, odvezu tě." nabídl se mile Zhoumi.

"Ne, díky." odmítl Kyuhyun a pomalu odcházel.

"Nedělej scény a pojď, svezu tě." houkl za ním Zhoumi s tím svým rošťáckým úsměvem.

Kyuhyun se ale ani neotočil. A dál kráčel ztichlou ulicí. Kdesi v dáli zazářil blesk.


Dvě silné ruce ho uchopily za ramena a tvrdě ho přirazily ke zdi.

"Zhoumi, co to-" než stihl tázavě dopovědět, Zhoumi stiskl jeho tvář v dlaních a sklonil se, aby překonal těch pár centimetrů, co oddělovaly jejich rty.

Kyuhyun vytřeštil oči, když si uvědomil, co Zhoumi právě udělal. Než ale stihl nějak zareagovat, pocítil horký vlhký jazyk, co si razil cestu skrze jeho šokem uvolněné rty, jemně po jeho zubech a -

Kyuhyun se konečně vzpamatoval a pokusil se Zhoumiho odstrčit, ten ho ale blesku rychle chytil za zápěstí a přirazil mu je vedle hlavy. Svými rty znovu pohnul proti těm Hyunovým, jeho spodní ret jemně vsál a lehce ho stiskl mezi zuby. Kyu mimoděk vydechl, čehož Zhoumi hned využil a znovu se začal jazykem dobývat do jeho úst. Kyu nevědomky přivřel oči, když se Zhoumi jazyk otřel o ten jeho.

"Zhoumi, pusť mě..." zaprosil Kyuhyun, když mu dal Zhoumi chvíli na nadechnutí.

Zhoumi místo toho sklouzl jazykem přes jeho čelist ke krku, kde vsál jemnou kůži, čímž způsobil silné chvění, které procházelo celým drobným tělem pod ním.

"Zhoumi, já to tak nemyslel..." zašeptal Kyuhyun, protože nevěděl, jestli by ho hlas při pokusu o normální tón nezradil.

"Tady máš aspoň svou odpověď..." zavrčel Zhoumi tiše do jeho ucha, až Kyuovi přeběhl mráz po zádech.

Zhoumi mu zápěstí přirazil k sobě nad Kyuovou hlavou, aby je mohl uchopit jen do jedné ruky a druhou se mohl vydat na prozkoumávání toho dokonalého těla, které už skoro měsíc nemohl vyhnat ze svých nejtajnějších představ. Věděl, že by měl přestat...vždyť tady právě líbá svého nejlepšího kamaráda! Věděl, ale nešlo to. Vlastně nic takového v plánu vůbec neměl. Ale když se dneska pohádali jen proto, že s ním chtěl Zhoumi večer někam vyrazit, prohodil u toho pár poznámek a Kyuhyun na něj vyjel, jestli je teplej, nebo co...nějak se to semlelo a už nemohl přestat.

Kyuhyun cítil mravenčení, které příjemně procházelo celým jeho tělem a zděšení, nad jeho vlastní reakcí...vždyť se mu to nemělo líbit! Zhoumi byl kluk! A navíc jeho nejlepší kámoš..! Je sice fakt, že ho holky nikdy moc nebraly, jenže jeho nebral nikdy nikdo a- Trhavě se nadechl, když ho Zhoumi kousl do klíční kosti. Kdy mu sakra rozepnul košili?!

"Zhoumi, přesta..aargh!" zasténal Kyuhyun, když Zhoumi vsál mezi rty jeho bradavku a jemně ji stiskl mezi zuby.

Zhoumi se narovnal a hluboce se chlapci pod ní zadíval do očí, než znovu jazykem obkroužil konturu jeho rtů a pak vnikl dovnitř. Mezitím se kolenem vklínil se Hyunovy nohy a se spokojeným pousmáním přitlačil na Kyuovu erekci, která napínala jeho kalhoty. Kyuhyun zasténal do polibku a celé jeho tělo se ve Zhoumiho sevření napjalo. Trhnul hlavou, aby se z polibku vymanil.

"Zhoumi, počkej chvíli-"

Zhoumi ho ale znovu políbil a volnou rukou znovu sklouzl na jeho hruď, kde v prstech promnul bradavku a vychutnával chvění, které Hyunem procházelo. Jen co opustil jeho rty, aby mohl jemně skousnout jeho ušní lalůček, se ale Kyu znovu ozval.

"Zhoumi..." zaznělo tentokrát naléhavěji, ale ani teď ho to Zhoumi nenechal doříct a opět si přivlastni jeho rty.

Ruka mezitím rozepnula pásek u kalhot a hbitě vklouzla dovnitř, kde se prsty otřely Kyuovu chloubu. V tu chvíli se Kyuhyunovi povedlo uvolnit zápěstí a vší silou od sebe Zhoumiho odstrčil. Ten to nečekal, zavrávoral a dopadl na chladnou podlahu. Zvedl ke Kyuovi nejistý pohled - co bude teď? Kyuhyun propaloval Zhoumiho pohledem, ve tvářích rudý nádech, dech zrychlený, košili i kalhoty rozepnuté...Zhoumi hlasitě polkl. I kdyby ho teď a tady na místo Kyuhyun umlátil lampičkou z nočního stolku, ten pohled stál za to.

"Pitomče! To mě nemůžeš chvíli poslouchat?!" zavrčel Kyuhyun a otočil se ke dveřím.

Zhoumi ho provázel pohledem. Takže co bude teď? Kyuhyun jednoduše odejde? A on? Sám uleví svému vzrušení a pak zmizí oknem? Myšlenka na to, že by se měl vyhonit v Kyuově pokoji způsobila, že sebou jeho vzrušený penis zaškubal a začal se dožadovat pozornosti, kterou doteď věnoval Kyuovi. Ještě zbývalo pár kroků, mohl ho ještě zastavit, chytit kolem pasu, přirazit obličejem ke dveřím, stáhnout mu kalhoty, a... Zhoumi nasucho polkl. Přivřel oči. Ne. Už tak to dost podělal, ale pořád má šanci to nějak vyžehlit a zachránit jejich přátelství. Kdyby...další polknutí...kdyby si ho teď a tady vzal, už by to nezachránil nijak. Tak jen dál seděl vzrušený na podlaze a se zavřenýma očima čekal na bouchnutí dveří, značící, že Kyuhyun odešel.

Místo toho se ale ozve jiný zvuk. Zhoumi vytřeští oči, když zaslechne cvaknutí zámku. Hned na to ho dvě silné ruce chytí za košili a vytáhnou do stoje. Probodnou ho dvě tmavě hnědé oči.

"Vážně mě nemůžeš chvíli poslouchat, co?" ozve se těsně u jeho ucha. "Umíš si představit mojí mámu, která by nám při vší iniciativě nesla něco k pití?" zavrčel a kousl Zhoumiho do krku.

Překvapený Zhoumi zasténal a zajel mu rukama do vlasů, aby si ho mohl přitáhnout pro polibek. Tentokrát ale přebral iniciativu Kyuhyun a Zhoumi ho nechal plenit svá ústa. Ještě mu pořádně nedošlo, co se vlastně stalo. Ani Kyuhyun nechápal, co to do něj vjelo...a bylo mu to úplně jedno. Zhoumiho mozek konečně začínal zpracovávat fakt, že se Kyuhyun nebrání a znovu se začal přebírat nadvládu. Tlačil ho před sebou, dokud znovu nenarazili do té zdi, kde to všechno začalo. Tentokrát ho ale nemusel držet, zatímco dlaněmi hladově přejížděl po Kyuově hrudi, Kyuhyun mu hbitě rozepínal košili, v zoufalé touze po bližším kontaktu. V tu chvíli se Zhoumi odtrhnul od polibku a padl na kolena, čímž s sebou vzal Kyuovy kalhoty i se spodním prádlem.

Kyuhyun ani nestihl být překvapený, protože se Zhoumi okamžitě naklonil k jeho chloubě a mlsně olízl špičku, kterou hned na to vsál mezi rty. Kyuhyunem projela taková vlna vzrušení, že kdyby ho Zhoumi pevně neobjal kolem stehen, roztřesená kolena by ho neudržela a on by se prostě sesunul k zemi.

"Řekni, Kyuhyunnie..." zapředl tiše Zhoumi. "Už jsi někdy někoho měl?"

Přejel jazykem po celé jeho délce a z Kyuova hrdla se místo odpovědi vydral je táhlý sten. Zhoumi se vytáhl zpět do stoje, jemu samotnému už byly kalhoty příliš těsné před půl hodinou, ale ještě byl čas...teď se hlavně musel postarat o chlapce před ním...

"Tak řekni, Kyu..." zašeptal vzrušeně Zhoumi, když se odtrhnul od jeho rtů.

Zarudlé tváře a vyhýbavý pohled byl jasnou odpovědí. Pevně stiskl Kyuovy paže a donutil ho se otočit, že se čelem dotýkal chladné zdi. Dech se ještě zrychlil. Zhoumiho ruce se opět vydaly na průzkum, hladil ho všude kam dosáhl. Když došel až k jeho rtům, Kyuhyun poslušně vsál jeden z prstů, až se Zhoumimu zadrhnul dech. Párkrát zapohyboval prstem v jeho ústech, aby ho Hyun dostatečně naslinil.

"Bude se ti to líbit, kotě..." zašeptal mu do ucha a pohybem ruky ho donutil rozkročit nohy.

Kyuhyun, který se až do teď nechával unášet na vlnách slasti, kterou přinášely Zhoumiho doteky, znejistěl. A pak pocítil tlak na svém otvoru. Bylo to nepříjemné. Ošil se, ale Zhoumi ho tiskl ke stěně. Opět neměl jak utéct.

"Zhoumi...přestaň...prosím..." zkusil Kyuhyun.

Zhoumi do něj pronikl první článkem prstu a setrval bez hnutí, aby si Kyuhyun zvykl. Na jeho prosby nedbal. Namísto toho sklouzl druhou rukou do jeho rozkroku, kde pevně stiskl Kyuovu chloubu. Kyuhyun se slastně vzepjal, čímž se nechtěně prohnul proti Zhoumimu a prst do něj vklouzl celý. Sykl, ale už to nebylo to nepříjemné. Jen zvláštní. Nevěděl, co přesně za ním Zhoumi dělá, ale po chvíli pocítil větší tlak, jak Zhoumi přidal druhý prst. Nepříjemný pocit se najednou začal měnit na příjemný a vzhledem k tomu, že Zhoumi zrovna kroužil palcem po jeho žaludu a roztíral kapku, co z něj vytekla, neubránil se hrdelnímu zasténání.

A hned na to se mu zatmělo před očima, když se Zhoumi otřel o malé místečko v jeho těle...otevřel ústa v němém výkřiku a boky se prohnul proti Zhoumiho prstům.

"Z-zhoumi...já..nááh..." sténal Kyuhyun na pokraji blaha.

Zhoumi si včas uvědomil co se děje a pomalu, aby mu neublížil, se úplně stáhl.

"Ne..." zasténal frustrovaně Kyuhyun. "Ne..."

"Počkej s tím na mě..." zašeptal mu Zhoumi do ucha, zatímco (konečně) rozepínal své vlastní kalhoty, aby hned na to skončily na druhém konci pokoji a natiskl se na rozpálené tělo pod sebou. Na pár sekund si užíval chtíče, který ovládal všechny jeho smysly, než opět padl na kolena. Vážně pochyboval, že tohle neviňátko bude mít v pokoji lubrikant. Vlhkým jazykem zakmital přes Kyuhyunův otvor, až chlapec vyjekl - Zhoumi nevěděl, jestli překvapením a nebo slastí. Asi obojím.
Ještě krátkou chvíli pronikal jazykem do jeho těla a užíval si jeho stenů, dokud neusoudil, že už to prostě nevydrží a vstal. Opět musel Kyua přidržovat, aby se nesesypal...aniž by si toho Zhoumi všiml, opět přestal pár okamžiků před vrcholem. Zhoumi se ušklíbne. Být na Kuyovým místě, už by vraždil.

"Teď se uvolni..." zašeptal ještě zastřeně, než se špičkou své chlouby otřel o Kyuhyunův, zatím nikým nedotknutý, otvůrek.

Než si Kyuhyun stihl uvědomit, co chce Zhoumi udělat, projela jeho tělem ostrá bolest a z úst se mu vydral bolestný sten.

"Pššt..." zašeptal Zhoumi a zůstal bez hnutí, aby si Kyu mohl zvyknout...i když to bylo nesnesitelné - ten těsný prostor obepínající jeho erekci...!

Kdyby byl takhle někdo ohleduplný k němu...ušklíbl se v duchu. Ne, teď na to rozhodně myslet nehodlá, má lepší věci na práci, ovšem měl své důvody, proč předčasně opustit bývalou střední školu...

Prsty přejel po Kyuhyunově chloubě, aby se uvolnil, už nemohl čekat. Pomalu se v něm pohnul, Kyuhyun mlče.

"Dobrý?" zeptal se ztěžka Zhoumi.

"Jo..." vydechl Kyuhyun.

Zhoumi pomalu měnil úhel - že ten správný našel mu oznámilo Kyuhyunovo tiché "Zhoumi..." Aniž by změnil úhel, prudce přirazil a Kyu se s hrdelním zasténáním prohnul v zádech. To byla chvíle, kdy totálně ztratil hlavou. Prudce přirážel, bral si ho tvrdě, nekompromisně přejížděl po jeho erekci, sténal, tiskl se k němu...

"Zhou-mi..!" zasténal zhluboka Kyuhyun a jeho tělo se propnulo v orgastické křeči, což stimulovalo Zhoumiho, který vyvrcholil někde hluboko uvnitř Hyuna...

Chvíli jen tak stál a tiskl se na tělo svého nejlepšího přítele. Nevěděl co říct. Nevěděl, co to pro Kyua znamenalo. Nevěděl, co bude dál...

"No..." prolomil ticho Kyuhyun. "Možná bychom se mohli hádat častěji, nemyslíš...?"

Ten večer nastaly v Kyuhyunově životě tři velké změny. Zaprvé, uvědomil si, že asi nebude tak úplně na holky, jak si vždycky myslel. Zadruhé, došlo mu, že nenávratně propadl kouzlu toho šílence, kterého vždycky považoval za svého nejlepšího a jediného přítele. A zatřetí, museli přestěhovat skříň, protože ten flek na stěně se nedal ničím vyčistit.


Kyuhyun se zastavil. Nastavil tvář dešti a na malý okamžik dovolil všem emocím, co v sobě dusil, aby prolétly jeho nitrem. Byly jako hurikán. Pevně stiskl oční víčka. Měl by přestat vzpomínat....kdyby to tak šlo...


Kyuhyun zrovna procházel parkem, kterým si zkracoval cestu domů. Mlčel. Šel totiž sám. Pohledem sklouzl na všechny ty rozkvetlé květiny...jasná známka toho, že přišlo jaro. Do očí se mu pomalu začínaly drát slzy. Otec mu sice sehnal místo na zdejší univerzitě, ale on musel pryč...pryč od těch vzpomínek. Tehdy ho poprvé ovládl nápad totálního rebelství, který v něm Zhoumi zanechal. Utéct ze školy. Z domova. Nastoupit do armády...ano, ten pocit rebelství...to bylo jediné, co mu zanechal. Rozzuřeně nakopl plechovku. Jak si mohl myslet, že tři měsíce vášnivého vztahu něco změní? Odešel na vysokou, studovat umění. Přesně jak Kyuhyun čekal...

Zkoprněle se posadil na lavičku, přes roztřesená kolena nemohl dál. Dnes to bylo přesně deset měsíců, co ho viděl naposledy. Ještě jak ho objal na letišti...jako by to pro něj nic neznamenalo... Složil hlavu do dlaní. Vždyť to věděl. Celou dobu. Přesně kvůli tomuhle si ho nechtěl pouštět k tělu. Tak kde se to podělalo?!

Pohledem sklouzl na zlatavý porost, co svou krásou zdobil celý povrch trávníku, že jen pár stéblům se podařilo probojovat ke slunci.

"Nenávidím pampelišky!" zakřičel Kyuhyun k nebi, až hejno ptáků, sedící na blízkém stromě, zděšené vzlétlo a mizelo v jiné části parku.

Kyuhyun nechal hlavu sklopenou...neměl sílu ji pozvednout. Neměl sílu vzpomínat. Neměl sílu zapomenout.

Tak skončila druhá, nejkratší a nejbolestivější etapa. Kyuhyun seděl v jarním parku, v hlavě pořád stejné myšlenky: Samota. Bolest. Ty žluté děvky, co rostly všude kolem. Temnota. Bezbřehá temnota...

 


Komentáře

1 Kris Kris | Web | 10. dubna 2012 v 11:12 | Reagovat

Pane jo... tak tahle povídka je skvělá. Jen - chudáci pampelišky.)
Měla bych přestat slintat, co?

2 ..::Girl with Smile =)::.. ..::Girl with Smile =)::.. | Web | 10. dubna 2012 v 11:32 | Reagovat

Moja sklerotická pamäť si na počudovanie celkom vybavila o čom bol prvý diel.. Zvláštne :D Toto sa nestáva tak často..

krásne napísané ^ ^ Hádam sa to medzi nimi dvoma nejako napraví a Kyu nebude taký uzavretý. I keď..vlastne sa mu ani nečudujem..
a to s tým fľakom na stene ma dostalo :DD

3 eSmy eSmy | Web | 10. dubna 2012 v 11:56 | Reagovat

Ehm... ja už ani neivem, čo dodávať.... Radšej padám, dúfam, že mi niekto daruje krv... nejak mi jej ubudlo... ehm.... Ty chceš, aby som vykrvácala?... Tak vieš ty čo!.. Skoro sa ti to podarilo!... Ale vieš ty čo ešte!... Ja sa len tak nedám! Ha! :P

4 Terry Terry | Web | 10. dubna 2012 v 16:50 | Reagovat

Skvěle napsáno :) Jen je mi líto Kyuhyunnieho... Mi mu musel hodně ublížit... Snad se to mezi nimi urovná ;) Ale ta věta s tím flekem mě dostala :D Moc se těším na pokráčko ;)

5 natt natt | 11. dubna 2012 v 14:18 | Reagovat

A zatřetí, museli přestěhovat skříň, protože ten flek na stěně se nedal ničím vyčistit...... trvalo mi 5 minut sa spametať natoľko aby som mohla pokračovať :D držím Zhoumimu palce :)

6 Hatachi Hatachi | 14. dubna 2012 v 11:02 | Reagovat

Nádherný dílek. Chudák Kyu...Mi mu hodně ublížil. Doufam že se jim podaří si to vyříkat. Zajímalo by mě jaký důvod měl Mi aby Kyua opustil. Ovšem ten flek... Těšim se na další díl...

7 syrinox syrinox | 5. května 2012 v 0:58 | Reagovat

Nádherný, opravdu nádherný... Píšeš vážně krásně Kami, moc ti za tuhle povídku děkuji, ani nevíš, jak krásně se čte :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|

Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Využíváme youtube | google | tumblr | instagram | facebook | ask.fmlayout by lula | purple-line.blog.cz