Vůně kopretin - 11. díl

10. března 2012 v 11:00 | Luli(na) |  Vůně kopretin
Slíbila jsem, že je nebudu trápit moc a ani dlouho, takže... tady máte další kapitolu, ve které je trápím :D *padla* Ne, dobře, není to tak zlé, nebojte se :D Snažím se krotit a veškeré morbidní sklony si vybíjet v jedne nejmenované povídce (é... hehehe...hehehe...hehe...he...uhn...) Ne, vážně, jako, tohle je poslední kapitola, ve které ničím nebohé dušičky... Prostě mě to nějak začalo bavit :D Jsem hovado, říkám to pořád :D




"H-hannie?" zopakuje ještě jednou do ticha, snad, jakoby doufal, že se jeho anděl jen přeslechl. Že je v místnosti, že stojí u okna a pozoruje noční oblohu a přitom přemýšlí, tak, jako to rád dělával. Avšak odpovědí je mu jen nepříjemné ticho, ticho, které ho děsí. Ticho, které napovídá, že Hannie… že jeho anděl tady není. Cítí, jak se mu do očí tisknou slzy, jak ho začíná pálit hrdlo, když se mu z něj začnou drát tiché vzlyky. Ovládne jej zoufalství a pocit prázdna. Cítí se, jako by mu někdo vyrval duši. Tak prázdný… sám. Hannie tady není. Není tady. Zmizel. Proč? Kam? Je brzo. Potřebuje ho. Pořád ho potřebuje. Tak moc ho potřebuje. Miluje ho. Ani jen říct mu to nestihl. A přitom tak moc chtěl. Chtěl mu to říct. Horké pramínky slz stékají po jeho tváři na polštář vedle jeho hlavy, vsakuji do povlečení… Siwon se přetočí na bok, prázdným pohledem sleduje místo, které ještě před pár hodinami… nebylo prázdné. Ještě před pár hodinami tady byl. S ním. Pořád cítí jeho kopretinovou vůni, tak příjemnou, avšak teď tak bolestivě připomínající… někoho, kdo byl a už není.
"Hannie." Vzlykne tiše a schoulí se do klubíčka, kolena si přitáhne k hrudi a natáhne svou dlaň před sebe. Polštář ještě pořád hřeje teplem Hannieho těla, pořád, i když tady není. Zmizel. Zmizel, aniž by se rozloučil. Takhle to nemělo být. Řekl, že s ním zůstane tak dlouho, jak jen to bude možné. Tak proč zmizel tak náhle? Tak brzo? Nesplnil svůj úkol. Ještě ne. Pořád to bolí. Ztráta rodičů… ztráta Hangenga. Potřebuje ho tak moc a on zmizí bez jediného slova. Nechá ho samotného s bolestí, kterou dokázal utišit jen on. A ta bolest je teď ještě větší, zoufale se rozlévá celým jeho tělem a hledá toho, kdo by ji opět uzamknul hluboko v Siwonově srdci. Jenže on tu není a bolest je pořád větší, naléhavější, zoufalá. Stejně zoufalá jako Siwon. Prosící o pomoc… Pomoc, o které ví, že nepřijde. I když by si to tak moc přál. Zavře oči a nechá další slzy proniknout přes jeho víčka, stéct po jeho řasách, zmáčet jeho tvář, dopadat je na polštář. Cítí se stejně… ne, je mu ještě hůř, než když poprvé potkal Hangenga… Bolest pomalu odeznívá. Pláč vyčerpává jeho sílu, ukolébavá jej ke spánku, neklidnému, zrádnému… Ani ve spánku jeho slzy nepřestávají téct. Přežívá vše od začátku. Smrt rodičů, pohřeb, bolest, samotu, zoufalství… jeho noční můra však nekončí tak, jak by si přál. Nekončí světlem, které sebou přinesl Hangeng, Nekončí nadějí, nekončí láskou… pouze hlasitým výkřikem do temné noci…

***

"Siwone… prosím, mluv se mnou." Hnědovlasá žena zoufale pohlédne na chlapce, který jen tiše sedí u okna a hledí kamsi do prázdna. Jen on sám ví, že tomu tak není. Hledí na oblohu, v srdci tichá prosba.

Vrať se, Hangengu. Vrať se mi, prosím!

"Nedělej mi to, Siwonnie, prosím. Už ne." Do očí se jí tisknou slzy, je bezradná. Nechápe to. Vůbec tomu nerozumí. Vypadalo to… Siwon vypadal tak šťastně, vypadal, že to překonal, že má opět chuť žít. A najednou… Je to stejné, jako před tím. Siwon zase odmítá mluvit, odmítá jíst, odmítá žít. Proč se tohle muselo stát? Proč?! Je to týden, co se takhle chová. Týden chodí jako tělo bez duše, jako živá mrtvola, jako duch… Snaží se mu domluvit, opravdu se snaží, ale neví, co dělat. Nedokáže mu pomoct. To dokáže jen jediná osoba. O té ona ale nemá ani ponětí. Nemůže vědět, že ten, již může Siwonovi pomoct, zmizel z jeho života dřív, než bylo správné. Vzdá to. Nemá sílu. Jen tiše doufá, že zas bude všechno dobré.
Siwon neslyší její tichý povzdech. Neslyší ani klapnutí dveří, když jeho teta opustí pokoj. Jeho tělo se nehne ani o píď. Sedí na parapetu, hlava opřená o okno, pohled upřený k obloze. Jeho oči jsou zvláštně prázdné a suché. Nemá již více slz, které by mohl prolít. Všechny už vymizely a další už nemají sílu vyplout na povrch. Cítí se mizerně. Chybí mu. Tak strašně moc. Za ten týden. Ani jednou jedinkrát se jeho myšlenky nepřestaly točit kolem hnědovlasého chlapce, který pro něj znamená tolik…

Potřebuju tě.
***

Další týden, co je bez něj. Další týden, během kterého se jeho bolest znásobila… je nesnesitelná. Leží na posteli, stočený v klubíčku, po tváři se mu lijí potoky slz. Tak moc to bolí. Tiše prosí, žádá, potřebuje ho. Tak moc ho potřebuje. Jeho útěchu, jeho náruč, jeho polibky, jeho lásku…
"Proč tu nejsi…? Proč?" ptá se tiše, jeho hlas téměř není slyšet, je unavený, poznačený pláčem, který neustává. Připadá si tak hloupě, brečí jako malé dítě. Touží po přítomnosti někoho, kdo snad ani neexistuje. Jeho mysl je tak otupená a zmatená, tak zoufalá a bezradná… začíná mít pocit, že si vše vymyslel, že žádný Hangeng nikdy nebyl. Že to byla pouhá představa, která jej měla zbavit jeho utrpění. Vzápětí tyhle myšlenky zažene. Nemůže neexistovat. Kdyby to tak bylo, kdyby byl jen pouhá představa, nebolelo by to tolik. Kdyby byl pouze představa, nezmizel by. Proč by přece Siwon vyhnal vlastní přelud? Aby sám sebe ještě víc trápil? To nedává smysl. Hannie je skutečný… byl skutečný. Jeho polibky, jeho doteky, jeho vůně… vše bylo až moc živé, vše z toho pořád cítí, živě si představuje jeho pronikavý pohled, plné rty, nádherný úsměv, sametový hlas… Hannie byl. Opravdu byl. Tak proč už není? Další vzlyk se vydere z jeho hrdla, jeho tvář je stažená v bolestivé grimase. Chce usnout, tak moc si přeje usnout. A neprobudit se. Už nikdy. Přeje si usnout tak moc, že se mu to nakonec povede. Spánek si k němu najde cestu a obejme ho ve svých spárech.
Další noční můra…
Chce křičet, hlas jej však zrází, chce plakat, slzy ale nepřicházejí, chce utéct, avšak jeho nohy jakoby přimrzly na místě. Jeho mysl křičí, zoufale řve jediné jméno. Jméno chlapce, který mizí v bíle záři, jehož úsměv pomalu mizí z tváře stejně tak, jako jeho postava mizí ze Siwonova dohledu. Vše se propadá do tmy. Samota, strach, bolest… Hannie…

Hangengu… prosím…

Nejdřív je přesvědčen, že opět sní, že si to opět jen představuje. Že tohle není skutečné, nemůže být. Dlaň, která se prohrabuje jeho vlasy je ale až moc živá. Až moc skutečná. Až moc příjemná. Vůně kopretin udeří do jeho nosu, jemně, nenásilně… cítí ji celým svým tělem. Bojí se otevřít oči, má strach, že když je otevře, vše zmizí. Do očí se mu derou další slzy. Proč? Proč jej takhle trápí? Proč se vzpomínky vracejí tak bolestivě, tak moc živě? Nechce to… nechce a zároveň tolik touží, aby dlaň z jeho vlasů nezmizela. V srdci naděje, že snad… že by to mohl být on. Že by se opravdu vrátil. Nemožné… Zmizel. Opustil ho. Slzy proklouznou přes zavřená víčka, pomalu kloužou po jeho tváři… avšak nikdy nedopadnou na polštář. Teplá dlaň, která jej pohladí po tváři, setře všechny slzy, jemně a něžně... horký dech ovane jeho tvář, způsobí, že jeho tělem postoupí elektrizující pocit. A měkké rty se přisají na ty jeho v dlouhém vlhkém polibku. Dech se mu zadře, má pocit, že jeho srdce zapomnělo, jak tlouct. Jeho mozek najednou neví, jak přinutit plíce k dýchání. Pouze jediný příkaz dokáže vyslat. Jeho víčka se od sebe v mžiku odtáhnou a odhalí tak dvě čokoládové oči, ve kterých se odráží jediná emoce - překvapení. Nedokáže se hnout, nedokáže nic. Jen odevzdaně leží, nechajíc teplé rty pohrávat se s těmi jeho, hřejivé dlaně přejíždět po jeho tváři a stírat slzy, které nedokáže zastavit, ačkoli chce sebevíc…

"Neplakej, Siwonnie…"
 


Komentáře

1 Majka :3 Majka :3 | Web | 10. března 2012 v 11:12 | Reagovat

ňahíííííííííí :3 kyaaa to bolo dokonalé :3 už som si myslela, že sa tam Hannie ani neobjaví, no nakoniec si nesklamala Lulí :D hihi :D skvelý diel! :3 teším sa na pokračovanie :D

2 Elisha Siwonnie-chan Elisha Siwonnie-chan | Web | 10. března 2012 v 11:13 | Reagovat

Jáááááááááááááááááj.. to bylo táák smutně krásnéééééééééé.. Muhuí.. Siwonnie neplakééj... Hannie už u tebéééééééééé.. muhííík.. těším se.. na další dílek... že tam bdue ssladké nevinné yaoiiii! tady mi to nevadí Lulííí :D *mrtvá*

3 eSmy eSmy | Web | 10. března 2012 v 12:50 | Reagovat

No. Hurá!... Ach bože, hele, to ti to muselo tak veľmi trvať?.... ňaháá! Takto ho týrať! Tse! .... Pekne krásne to zlepši, je to jasnééé? *vražedný pohľad*

4 Terry Terry | Web | 10. března 2012 v 12:52 | Reagovat

Ňuuu to bylo úžasné! Já už se bála, že se Hannie neobjeví... Ale vrátil se! A už nezmizí! Že ne! Přenádherný smutný dílek a ještě krásnějším koncem ^^ Mooc se těším na pokračování X)

5 Lee Hyumi Lee Hyumi | E-mail | Web | 10. března 2012 v 13:16 | Reagovat

kawaiiii moc krasny :P a netrap je tolik! ale ten konec znamena to ze se vratil nebo je to fakt jenom dalsi iluze :O plss dalsi dil co nejdriv :P ^^

6 Hatachi Hatachi | 10. března 2012 v 14:02 | Reagovat

Smutný...ale krásný,nádherný díl. To je moc dobře že se Hannie vrátil,jinak by se Wonnie utrápil. A ty už je taky netrap a pomoz zachránit Hannieho aby mohli být už navždycky spolu... Moc se těšim na další díl,tak si prosim pospěš s dalším dílkem...

7 Kami Kami | E-mail | Web | 10. března 2012 v 14:51 | Reagovat

To bylo překrásný, úžasný, dokonalý...ale sakra mě vůbec nezajímá, že tě začalo bavit je trápit, koukej toho okamžitě nechat :D Muééé to bylo tak smutný, že jsi mě málem rozbrečela...doufám, že už příští dílek bude veselejší :D

8 syrinox syrinox | 14. března 2012 v 16:24 | Reagovat

Ježiši, to bylo tak strašně smutný a krásný a bolestivý a všechno možné... Aaa, Lulo já tě miluju, ale tak trochu se bojím toho, co ty dva ještě čeká... Nebuď na ně hnusná... Proooooossssííííííímmmm!! (Koupím ti čokoládu) Prooosííímmm!!! XD TT_TT

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama