Vůně kopretin - 10. díl

3. března 2012 v 11:00 | Luli(na) |  Vůně kopretin
Hehe, no jo, no jo, já vím, doufali jste, že šel Hannie jen na záchod, což je celkem blbost vzhledem k tomu, že není člověk, což? No, zklamu vás. Na záchod nešel (ať už by to bylo kvůli lidské potřebě, nebo si šel třeba jen pokecat s Dr. Zlounem nebo Lulálií) Kam se poděl... to se dozvíte v tomhle dílku. Uhn... ale nebojte se, tuhle povídku nehodlám posrat tak moc, jak jsem to udělala s NNM :D Až taková děvka nebudu :D




Zmateně se rozhlédne kolem. Co to…?! Kde to zase je? Vždyť ještě před chvíli ležel v posteli v Siwonově pokoji a v náručí svíral jeho spící tělíčko. Ještě pořád cítí na své hrudi teplo Siwonova dechu. Avšak teď… Temno kolem něj je mu až moc povědomé, až moc známé. Pocit prázdna pod nohama, pocit, že neexistuje vzduch, světlo, hluk… všude je ticho, tak tísnivé, tak děsivé. Teď už jej ale neděsí tak, jako prvně. Stejně tak ho nevyděsí ani hlas, který k němu dolehne odnikud. Avšak děsí ho představa… příčina toho, proč tady je. Obává se toho nejhoršího… nechce, aby se to stalo. Ještě je příliš brzo. Ještě nemůže Siwona opustit. Prostě nemůže…
"Musíš splnit svůj úkol co nejdřív."
Stačí těch několik málo slov a celé jeho tělo se otřese nepříjemným pocitem. Co nejdřív? Proč? Nechce. Ještě ne. Siwon jej pořád potřebuje. A on potřebuje Siwona. Tak moc ho potřebuje… Tak moc ho miluje. Nemůže ho opustit.
"Nemůžeš s ním zůstat." Promluví hlas, jakoby snad četl jeho myšlenky. Nedivil by se, kdyby to opravdu šlo. Vlastně… je přesvědčen, že jeho myšlenky opravdu čte.
"Proč ne?" zeptá se zoufale, nechce to, nechce, aby byl konec. Nedokáže si představit, že by měl zmizet ze Siwonova života. Že by měl být najednou někde jinde… někým jiným. Nechce to.
"Protože zatímco tvoje duše je s ním, tvé tělo umírá. Pokud tvé tělo zemře, mysl zemře taky a ty zmizíš z tohohle světa navždy."
Mráz, který Hangengovi proběhne po zádech, nepříjemně štípe. Jako by byl zády opřený o kus ledovce. Představa, že by Siwona už nikdy neuviděl… Na to nedokáže ani jen pomyslet… Zahledí se do tmy, která jej obklopuje, zajímá jej jediné.
"Kolik mám času?" zeptá se tichounce, už teď se bojí odpovědi. Možná by ji nejraději ani neslyšel. Žádna odpověď nepřichází. Kolem něj je všude ticho. Děsivé, tíživé, nepřirozené… A pak najednou jej opět oslepí stejná zář jako prvně. Světlo před ním se víří, pomalu tvoří obraz. Všude je bílo. Musí si zakrýt oči rukou, je to nepříjemné. Čeká, dokud si na přílišné světlo nezvykne, pak teprve se odváží ruku sklopit. Jen, co pohlédne na obraz, který se před ním zjeví, vytřeští oči. Nemůže uvěřit tomu, co vidí. Hnědovlasý muž, který leží na nemocniční posteli, má v těle zabodnuté nekonečné množství hadiček, všude se ozývá pípaní přístrojů. Jen stěží je přes ty modřiny na jeho tváři poznat, jak vypadá. Přesto ví… je si jistý, že ví, kdo to je. Ví, kdo je ten člověk. Ví, že se kouká do své vlastní tváře. To on je ten, jehož při životě drží přístroje. Co se mu propána stalo? Jeho tělo je celé ovázané, stejně tak jeho hlava. Jeho hrudník se zvedá tak slabě a tak pomalu… kdyby přístroje nenapovídaly, že jsou jeho životní funkce v normálu, řekl by, že je ten člověk mrtvý… Že on je mrtvý.
"Málo." Hlas se ozve tak blízko něj, cítí horký dech na svém krku a v tu chvíli si je jistý, že osoba, která na něj mluví, ať už je to kdokoli, se konečně ukázala. A stojí těsně za ním. Prudce se otočí a vzápětí zalapá po dechu. Tak nádhernou bytost snad jakživ neviděl. Bělostná kůže, bělejší než sníh, stříbrné vlasy a oči stejné barvy. Připomínají mu tekuté stříbro, hladinu vody… jakoby se pořád hýbala. Uchvátí jej na první pohled. Je tak krásný… žádný člověk nemůže být tak nádherný. Přesto je na něm něco,… takový zvláštní pocit… nedokáže setrvat v jeho blízkosti dlouho. Couvne pár kroků, vzdálí se od něj tak, aby se jej nemohl dotknout i kdyby natáhnul ruce… Může si jej tak prohlídnout víc. Je o něco vyšší, než on sám… ale nemůže to říct s jistotou, muž před ním vypadá, jako by se vznášel. Jeho tělo kolem sebe vysílá hřejivé světlo, Hangeng má přesto pocit, že mrzne.
"Kolik?" zeptá se přiškrceným hlasem. Proč se na to ptá? Nechce znát odpověď! Nebo… chce? Ne… nechce. Muž, nebo přízrak… ať je to cokoli, mlčí. Jen se na něj kouká. Propaluje ho svým pohledem. Chvíli to vypadá, jako by byl v transu. I když jeho pohled vypadá být prázdný, Hangeng jej na sobě cítí. Cítí ho na sobě tak moc, až je mu to nepříjemné.
"To ti nemůžu říct." Promluví nakonec tichým hlasem, v jeho tváři se neodráží žádna emoce. Je stejně krásný, jako je i chladný. Ne, není zlý, cítí to, jenže… je tak nějak… až moc nelidský. Kdyby byl člověk… jeho krása je tak nadpozemská. Avšak aura, která z něj jde, se mu nelíbí. Nepatří do jejich světa. Patří do světa, kam on jít nechce. Nechce být tím, čím je tenhle muž. Nechce být andělem. Alespoň prozatím. Teď chce být s ním. Se Siwonem. Tak dlouho, jak jen to bude možné.
"Uvidím ho pak ještě?" zeptá se s nadějí v hlase. Tohle jediné vědět musí. Potřebuje to vědět. Ale… co když bude odpověď záporná? Co když mu řekne, že už Siwona neuvidí? Ne, něco takového se nemůže stát. Nikdy… Anděl opět mlčí, snad ještě delší dobu, než u předchozí otázky. Zvažuje snad pokaždé tvou odpověď? Kouká na něj téměř prosebně, čeká… čeká dlouho, než se mu odpovědi dostane.
"To záleží na tobě…" Anděl se koukne stranou, zahledí se na muže ležícího v bílé místnosti. Pípaní přístrojů je nepřetržité, deptající… Hangeng se taky koukne na své pomlácené tělo. Umírající tělo. Stačí pohled a ví, že času je opravdu málo. Pokud se brzo nevrátí, zemře. A ztratí Siwona navždy. Nechce jej opouštět… ale. Takhle je alespoň naděje. Že když tohle vše skončí, budou moct být spolu.
"Měl by ses vrátit, musí být vyděšený…" Hangeng se nechápavě podívá na anděla, který pořád kouká na jeho lidské tělo. Jak vyděšený?! Kdo? Myslí Siwona? Proč by měl být…?!
"Co je se Siwonem?!" vykřikne zděšeně a anděl se na něj konečně koukne. A opět mlčí. Hangeng už začíná být mírně frustrovaný z tohohle chování. Nemůže mu odpovědět rovnou? To čekání je pro něj v tuhle chvíli nekonečné. Stalo se něco Siwonovi? Proč by měl být vyděšený?!
"Tady čas plyne jinak, než v lidském světě…" řekne tiše anděl a jeho stříbrný pohled se zabodne do Hangenga. V hnědovláskovi zatne. Jak to myslí?! Snad nechce říct, že…?
"Jak… jinak?" zeptá se jej opatrně. Tuší, jaká bude odpověď, tuší, ale doufá, že se plete. Andělovi zase trvá věčnost, než odpoví.
"Pomaleji."
Hangenga polije horko a má pocit, že se mu zamotala hlava. Chvíli má pocit, že padá, jenže to je tady nemožné. Tady není žádná hmota. Nestojí, takže… nemůže spadnout.
"Kolik času uběhlo tam dolů?" položí otázku, když si je jistý, že jej hlas nezradí. Přesto se chvěje. Neví ani, jak dlouho je tady. Přijde mu to jako věčnost a zároveň taky, jako by tady byl jen chvilku. Nedokáže posoudit, jak plyne čas někde, kde má pocit, že žádný čas neexistuje.
"Dva týdny…"
Hangeng chvíli doufá, že se přeslechl, avšak andělův pohled mluví za vše. Dva týdny?! To nemůže myslet vážně! Siwon…. Bože! Musí se vrátit! Hned!
"Pošli mě zpět." Není to prosba. Je to příkaz. Pevně hledí do stříbrovláskových očí, ten mu jeho pohled opětuje.
"Zajisté. Tady už nemáš co dělat. Vše, co jsem měl, jsem ti řekl. Ještě se uvidíme. Prozatím… Na viděnou."
Anděl zmizí stejně rychle, jako se i objevil a Hangenga opět obklopí temnota. Avšak ne na dlouho. Stejně, jako předtím, tak i teď do něj narazí silný příval větru a jeho mysl obklopí stejná temnota, jaká obklopuje i jeho tělo.
 


Komentáře

1 Majka :3 Majka :3 | Web | 3. března 2012 v 11:08 | Reagovat

eheee :D Lulí to bolo skvelé ako vždy :D no to som zvedavá, čo ty s nimi ešte porobíš :D teším sa na pokračovanie :D

2 eSmy eSmy | Web | 3. března 2012 v 12:17 | Reagovat

Ehee...e.e..... To. malo. byť. ČO? .... Padaj k Siwonovi! Vieš ty, ako sa bude báť!... AAAch XD... ty zase rozmýšľaš, čo?... Neeee!!!... Ja ti idem švohnúť rozum, konfiškujem! Prišiel exekútor! :D...

3 Terry Terry | Web | 3. března 2012 v 15:36 | Reagovat

Dva týdny? Chudák Wonnie! Ten musel mít hrozný strach! Ihned ho vrať zpět! Snad Hannie nezemře a všechno dopadne dobře... Hrozně se těším na pokračování ;)

4 Lee Hyumi Lee Hyumi | E-mail | Web | 3. března 2012 v 20:40 | Reagovat

woooow tak to bylo krasne napsany sem strasne zvedava na dalsi dil :P
mimochodem....ne ze zemre!! to nesmis udelat! :(

5 Kami Kami | E-mail | Web | 4. března 2012 v 14:31 | Reagovat

DVA TÝDNY?! Sakra, chudák Siwon :// No, už se moc těším na pokračování, byl to skvělý dílek a...já vim jak to dopadne! :P :D:D:D

6 Hatachi Hatachi | 4. března 2012 v 16:09 | Reagovat

Krásný díl jako vždycky u téhle milované povídky. Snad to Hannie stihne aby nezemřel,chci aby byli s Wonniem spolu. Doufam že se Wonniemu za těch 14 dní nic nestalo. Moc se těšim na další díl.

7 syrinox syrinox | 8. března 2012 v 1:14 | Reagovat

Aaaaaa.... Lulinooo... LU-LI-NO!!! Proč? Za co? Proč jsi tak strašně zlá a proč furt ubližuješ chudince Wonniemu?!! A Hanniemu taky!! Argh XD Však počkej, dostaneš cihlou po hlavě XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|

Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Využíváme youtube | google | tumblr | instagram | facebook | ask.fmlayout by lula | purple-line.blog.cz