S příchutí lásky - 1. díl

31. března 2012 v 11:00 | Luli(na) |  S příchutí lásky

Hehe, no děti, máte tady novou povídku. Neděste se, není rto cyklus, jen jednorázovka. No... taková moje standardní, čili bude mít tak 3, maximálně 4 díly. Dle toho, jak to natáhnu. Jako, ale když vezmu v úvahu, že tenhle první díl má přes 2600 slov (tywe, nějaký dlouhý... na mě...) tak nevím, no :D Doufám, že se vám bude povídka líbit, hlavně teda tobě, Hatachi, jelikož je to povídka pro tebe :D



Název: S příchutí lásky
Fandom: DBSK
Pár: YunJae, YooSu
Autor: Luli(na)
Varování: Bude 18+ (později :D)
Věnování: Hatachi


"Jaejoongu, tak co je s tebou?! Hni kostrou, bo tě tu nechám!" černovlasý mladík si uváže kolem pasu kostkovanou košili, ještě jednou si prohrábne své polodlouhé vlasy, mrkne na sebe do zrcadla, a když se ujistí o své dokonalosti, popadne klíčky ze stolku, vezme přilbu a vyhupne se na okenní parapet.

Ušklíbne se na zrzavého chlapce, volnou rukou mu zamává a poté prostě skočí dolů. Otočí se, aby zabouchnul okno, proběhne úzkou uličkou mezi trávníkem a přeskočí nízký bílý plot.

"To ti to zas trvalo, kámo. Nechápu, proč se zdržuješ takovými blbostmi, jakou je úprava vlasů. Vždyť se ti to pod tou přilbou stejně zničí a do večera je budeš mít mastné od oleje." Kroutí hlavou zrzavý mladík a Jaejoong se jen směje.

"No to víš, Su, jsem prostě ma-góóór!" nakloní hlavu na stranu a vystrčí kousek jazýčku pomezi řadu zoubku.

Tohle gesto dělá už od malička, sám neví proč. Snad od doby, co si vybil dva přední zuby a pak pořád strkal jazyk do dírky, co po nich zbyla. Zuby mu sice narostli nové, ale zvyk zůstal dodnes.

"No jo, to je pravda. Tak pojď, jinak přijdeme pozdě." Junsu si nainstaluje na hlavu přilbu, nastartuje svou motorku a vyjede do ulice, aniž by na Jaejoonga čekal.

Ví, že mu bude černovlásek hned v patách. Jae následuje jeho příkladu, narazí si přilbu a nasedne na svou černou nablýskanou lásku, něžně se na ni usměje a pohladí ji, tolik tuhle mašinku miluje. Konečně i on nastartuje a vyjede za Junsuem, který dávno zmizel za rohem ulice. Brzo jej však dožene a zařadí se vedle něj. Junsu letmo pootočí hlavu, zkontroluje Jaeho, zda je opravdu tam a pak se rozjede rychleji, Jaejoong se nenechá zahanbit, přidá taky a po chvilce už Junsua předjíždí. Pak zase předjede Junsu Jaeho a takhle to jde až do chvíle, než oba zastaví před servisem, kde oba pracují.

Jae zajede motorkou za budovu a zaparkuje ji u zdi. Po chvilce vedle něj zastaví i Junsu.

"No dost, že jdete, hele, Junsu, máš problém, pan Park už je netrpělivý. Co to jeho auto? Meškáš už druhý den, pokud to takhle půjde dál, tak tě pošlu ke všem čertům! A to jsem si říkal, jak skvělý jsi mechanik. Co se to s tebou děje v poslední době?" Oba dva se otočí na postaršího muže s vysportovanou postavou, kterou obepíná olejem zamaštěné tílko, jak tam před nimi stojí s rukama založenýma na prsou a mračí se na chudáčka zrzavého chlapce, který se tváří zklamaně.

"On už tady byl?" zeptá se a vypadá to, že se snad rozpláče, nebo co. Jaejoong se uchechtne, když se podívá na ten Junsuův zmučený pohled a pak se koukne zpět na šéfa.

"To víš, Jongmine, tady Suovi se pan Park líbí, tak ho chce zdržet co nejdéle."

Po těch slovech se na něj Junsu vyčítavě koukne a jeho obličej nabere rudého nádechu.

"Nelíbí se mi!" okřikne ho pisklavým hláskem a uraženě špulí rty.

"Hmm, ale ta rudá barva, co máš v obličeji, říká něco jiného." Dobírá si jej dál Jaejoong.

"Přestaň! Protože ty jsi teplej, nemusí být teplej každý!" zavrčí Junsu, načež se Jaejoong hlasitě rozesměje, přiskočí k Junsuovi a lípne mu vlhký polibek na rty.

"Neříkej, kotě." Mrkne na něj poté, co se po chvilce odtáhne.

"Blbče!" křikne Junsu a chce Jaeho plesknout přilbou přes držku, ale Jae je rychlejší, hbitě uskočí, přičemž se nepřestává culit jako pitomec. Jongmin jenom protočí očima, doteď nechápe, jak mohl zaměstnat dva takové pitomce, jako jsou tihle dva. Avšak pravdou je, že lepších nikde nesežene. Tihle magoři jsou prostě špičkou ve svém oboru. Kdyby neměl ty dva blázny, tak by byl ztracený.

"A kdo včera říkal, jak moc je pan Park sexy a úžasný a totálně tvůj typ?" Jaejoong se na Junsua významně podívá, ruce založí na prsou stejně jako Jongmin. Junsu zrudne až po kořínky vlasů a našpulí rty.

"Víš, že když si vypiju, plácám nesmysly!" osopí se na něj uraženě.

"Vážně? Spíš pak říkáš pravdu…" nedá si Jaejoong pokoj.

Junsu vydá svůj typický delfíní pískot a vrhne se na Jaejoonga. Ještě v běhu vyskočí do vzduchu a předvede ukázkový let vzduchem, za který by se nestyděl ani zkušený pilot stíhačky A-12. Jaejoong vyjekne, skočí ukázkovou šipku stranou, hodí se o zem a zakryje si rukama hlavu. Junsu zašilhá na místo, kde ještě před chvíli stál jeho kamarád a kde se místo něj objeví někdo jiný, koho za letu nedokáže identifikovat.

Nestihne ani vykřiknou slova varování, pouze jeho šílený jekot doprovází jeho útok jako z amerického fotbalu, kterým více než přesně sejme onu osobu a bez milosti ji pošle k zemi. A ona osoba sebou nezapomene vzít i jeho a tak by jej nemělo vůbec překvapit, že dopadl přímo do něčí pevné náruče. Přesto se zmůže jen na zmatené mrkání, když se jeho rty dotknou rtů cizích. Okamžitě se od muže odtáhne a zůstane jen překvapeně civět do tváře ještě překvapenější, než je ta jeho.

"Pa-pa-pane P-p-p-parku?" vypískne a okamžitě vyskočí na nohy.

Tváře má rudější, než rajské jablíčko, pohledem těká všude možně, jen aby se nemusel dívat na svého zákazníka. Jaejoong, který se doteď kryl, čím se dalo - když slyšel Junsua tak ječet, schoval se pod starou kapotu nějakého auta, co tady měli opřenou o zeď - vykoukne zpod toho kusu kovu a sám nechápavě otevře pusu, když uvidí scénku před sebou. Junsu, který se tváři vyděšeněji než Nemo na talíři, Jongmin, kterému cukají koutka, jak se snaží nesmát a nakonec pan Park, který leží na zemi a čumí na Junsua jak tele na nové vrata.

"Eh?" udělá Jae nechápavě, postaví se na nohy, opráší si oblečení a jakoby se nic nedělo, přejde k panu Parkovi a zvedne jej na nohy.

"Jste v pořádku?" zeptá se jej a mile se usměje.

"Eh… jo, jistě." Muž se konečně vzpamatuje z prvotního šoku, jeho pohled se stočí k tomu roztomile rudnoucímu chlapečkovi a mile se na něj usměje.

"Teda, tady pan Kwang mi řekl, že vás přinutí omluvit se, ale… Abych pravdu řekl, jsi první, kdo se mi omluvil sejmutím k zemi a polibkem."

Junsu má pocit, že víc rudý už být nemůže, má chuť propadnout se do země. Vždyť on právě políbil muže, který se mu líbí! Bože…!

"O-o-omlouvám se!" vyjekne a ukloní se téměř až k zemi.

Uslyší tichý smích, o kterém je si jistý, že nepatří ani Jaemu, ani Jongminovi. Jediný, kdo se tedy může smát, je on… Junsu se zachvěje, ještě nikdy neslyšel tak krásný smích. Pevně semkne oční víčka, pořád stojí nehybně v úklonu, bojí se byť jen pohnout. Bože, takový trapas! Co si teď o něm musí pan Park myslet?

"Jsi roztomilý, takže ti odpouštím, ale to auto už bych vážně potřeboval." Promluví tiše černovlasý muž a Junsu pouze vytřeští oči. R-roztomilý?

"No slyšel jsi to?! Tak fofrem fofrem! Už ať jsi v dílně!" popožene jej Jongmin. Junsu jen něco zamumlá, věnuje Parkovi ještě několik rychlých úklonů a pak rychle vezme nohy na ramena. V hlavě mu pořád zní jeho slova. Roztomilý. Roztomilý… Roztomilý…

Yoochun zůstane hledět na dveře, za kterými Junsu zmizel a pak se tázavě koukne na dva muže, kteří s ním zůstali.

"To vždycky takhle chutně koktá?" ukáže prstem někam za sebe. Jaejoong se pobaveně ušklíbne.

"Ne, jen když vidí vás. No, nedivím se mu. Jste vážně kus." Laškovně na něj mrkne, načež mu přilítne pěkně silný pohlavek.

"Nebyl zákazníky, ty Casanova a padej taky makat. Musíš ještě dodělat tu mašinu od starého Hankwona. Co mi připomíná… pojď se kouknout, co nám dnes ráno přišlo." Rozzáří se Jongmin a zamíří stejným směrem, kde před chvíli zmizel Junsu.

"Uh- Pane Parku, málem bych na vás zapomněl, pojďte, zaplatím vám odškodné za dlouhé čekání." Černovlasý muž se na něj mile usměje a jde s ním do dílny.

Jeho pohled okamžitě sklouzne k Junsuovi, i když vlastně vidí jen spodní část jeho těla. Vrchní část je skrytá pod konstrukcí jeho auta. I když, nemůže si stěžovat, i tak se je na co dívat. Pevné nohy se v jeho úzkých roztrhaných džínech vyjímají stejně tak, jako jeho rozkrok.

"Zavřete tu pusu, než vám ukápne slina." Polekaně sebou trhne, když za sebou uslyší Jaejoongův tichý hlas.

Rychle odvrátí pohled od Junsua a pokračuje dál v cestě ke kase, kde již Jongmin vybírá několik bankovek.

"Nedělejte si s tím dělat hlavu, jeden den to ještě bez auta zvládnu. Tak ty peníze zase pěkně schovejte." Zastaví jej dřív, než mu Jongmin peníze podá.

"Ale-…"

"Opravdu, nic nechci." Pokroutí Yoochun hlavou a pořád se přátelsky usmívá. Navíc, odškodné bude požadovat později.

Avšak ne formou peněz. Jeho pohled se ještě na chvilku stočí k Suovi, poté se rozloučí a s tím, že zítra si přijde vyzvednout své již opravené auto - ty dvě slova pronese obzvlášť důrazně a hlasitě, aby to slyšel i Su - opustí servis.

Jaejoong se za ním ještě několik vteřin kouká, pak se ale otočí na svého šéfa.

"Tak cos mi to chtěl ukázat?"

Jongmin se tajemně zazubí a na chvilku zmizne za pultem od kasy. Když jeho tělo opět vykoukne, Jae si všimne plakátu, který drží v ruce. Jeho čokoládové oči se rozzáří štěstím a nadšeně vypískne, když si přečte obsah plakátu. Motocyklové závody tady ve městě již za dva týdny! Vítěz bere 500 000 wonů na ruku. Na tohle se těšil celý rok! Posledního závodu se zúčastnit nemohl, jelikož ležel v nemocnici se dvěma zlomeninami. Nu co, motorky mají taky své riziko, ať už je miluje sebevíc.

"Věděl jsem, že budeš nadšený. Tak to choď pověsit, já ti zatím připravím formulář k vyplnění." Podá mu kus papíru a Jae jej od něj převezme přímo zbožně.

Jongmin se musí smát. Jae mu v tuhle chvíli připomíná malé dítě, které dostalo vysněnou hračku.


Srovná několik štosů dokumentů a vloží je do příslušných složek. Ještě jednou zkontroluje čísla a data, pak je konečně s čistým svědomím předá vysokému hnědovláskovi. V jeho očích se ale pořád odráží pochyby. Changmin si jich všimne a vřele se na svého zaměstnavatele usměje.

"Já to zady zvládnu, Yunho, nemusíte mít obavy."

Hnědovlasý muž se kousne do rtu a poupraví si brýle. Pořád má takový pocit, že by měl přeci jen zůstat. Nechápe, proč se vlastně takhle rozhodl. Snad proto, že mu matka pořád volá nebo možná i proto, že si uvědomil, že jej ta práce opravu ničí a on potřebuje odpočinek. Jenže…

"Ať vás to ani nenapadne. Teď si pěkně sbalíte těch pět švestek, nasednete do auta a vrátíte se nejdříve za dva měsíce." Řekne nekompromisně Changmin, pevněji sevře desky složek, které mu Yunho předal a ve kterých se nacházejí veškeré jeho plány na pár měsíců dopředu.

"Když já nevím. Opravdu to tady zvládneš?" pochybovačně se na něj podívá, čím si vyslouží jeden ublížený pohled.

"To mi snad nevěříte? Jsem vaší pravou rukou již několik let a dobře víte, že vaši práci zvládnu levou zadní. Je taky čas odpočinout si od toho každodenního stresu. Jinak vám za pár let budu nosit kafe leda tak do nemocnice."

Poprvé za dnešek se Yunho upřímně rozesměje. Changmin byl vždycky číslo. Ale má pravdu, Není důvod, aby mu nevěřil. Za ty léta spolupráce si mohl ověřit jeho schopnosti a opravdu musí říct, že lepšího asistenta by si přát nemohl.

"Tak dobrá. Jdu, než si to rozmyslím. Uvidíme se za dva měsíce." Rezignuje nakonec.

Přeci už necouvne, když má vše přichystáno, kufry sbalené, plány předány do Changminových rukou, telefonáty vybavené, všechny důležité schůzky zrušené anebo přesunuté. Jo, vše je perfektní, ostatně jako vždycky. Může si dovolit být chvíli nepřítomen. Navíc, je pravda, že nebyl doma už… vlastně ani neví kolik. Snad i pět let. No jo, matka ho sežere.

"Skutečně ti to tady můžu svěřit s čistým svědomím? Nevrátím se a nenajdu tady jen hromádku popela?" otočí se na něj ještě naposled, ale Changminův varovný pohled mu je jedinou odpovědí.

V jednu chvíli si je jistý, že kdyby si to rozmyslel, Changmin jej domů odveze sám a přikáže jeho matce, aby mu dala dvouměsíční zaracha.

"Už jdu." Zasměje se a již opravdu opustí svou - teď vlastně Changminovu - pracovnu.

Výtahem se sveze do podzemní garáže, kde najde své černé BMV x7, podívá se na něj jako na vlastní dítě. Tohle auto miluje ze všeho nejvíc. Dostal ho minulý rok k dvacátým pátým narozeninám od zaměstnanců. Ještě teď si pamatuje, jak byl překvapený, když pro něj připravili večírek a pak ho zavedli do garáží, kde tohle autíčko našel. No jo, personál tady jej vždycky miloval. Za co je taky vděčný i když je mu jasné, že kdyby k nim nebyl takový, jaký je, nezasloužil by si to.

Vyjede z garáží a zamíří městem rovnou na dálnici vedoucí ze Soulu. Zkontroluje čas, je něco po desáté, takže pokud bude mít štěstí, do Gunsanu dorazí kolem druhé, možná třetí. Ideální čas. Kufry si bral sebou už ráno, takže se nemusí vracet do bytu, což je perfektní. Při té zácpě by se domů dostal tak za hodinu, pak by se musel vracet zpět, přes hlavní třídu, kde bývají ty nejdelší kolony, zvláště v tuhle dobu a to by mu zabralo několik hodin navíc a do cíle by došel až večer, což se mu opravdu nejeví jako moc dobrý nápad. Nechce přijít a v tu ránu padnout mrtvý do postele.

Nasadí si sluneční brýle a konečně vyjede na dálnici a může si oddechnout, že se vyhnul největším zácpám. Ještěže není jeho firma úplně v centru Soulu, ale spíš na kraji, takže neměl moc problém vyjet z města. Nakonec usoudí, že to byl dobrý nápad. Uvědomí si, že se opravdu těší. Doma nebyl už tolik let. Práce jej úplně pohltila a ve firmě trávil celé dny. Na nic jiného neměl čas, ale nelituje toho. Díky jeho snaze je jeho počítačová firma nejúspěšnější v celém Soulu. Může si gratulovat. Bude mu teprve sedm a dvacet a už má takový úspěch. Když se stěhoval do Soulu, ani jen nedoufal, že něco takového dokáže. Nebo aspoň ne až tak velkého. Jistě, stálo jej to hodně úsilí, ale výsledek je více než perfektní.

Cesta se mu trošku protáhne, když musí jet přes vesnici, jelikož dálnice je momentálně na několika kilometrovém úseku neprojezdná, ale zas tolik času neztratí. Do Gunsanu přijede pár minut po třetí hodině. Sjede z dálnice na hlavní, ještě nezapomněl cestu k rodnému domu, musí objet park, pak jít kolem nákupního centra a… Ozve se rána a Yunho jen tak-tak udrží auto ve stabilní poloze. Šlápne na brzdu a o několik vteřin auto stojí natočené mírně bokem uprostřed silnice. Yunho vyděšeně kouká před sebe, srdce mu splašeně tluče, nechápe, co se stalo.

Trvá asi minutu, než se vzpamatuje, odepne si pas a vystoupí z auta, aby zjistil, co tu ránu vyvolalo. Netrvá dlouho a zjistí, v čem je problém. Přední levá pneumatika auta je píchlá. Yunho tiše zakleje, pak jej ale napadne, že měl vlastně štěstí, taky mohl píchnout kdesi na dálnici, což by bylo horší. Takhle je už téměř doma. Ale bude potřebovat pomoc. Nemůže přeci nechat auto uprostřed ulice. Rozhlédne se kolem, aby zjistil, zda je kolem někdo, koho by mohl poprosit o pomoc. Mírně mu zacuká obočím, když asi sto metrů před sebou uvidí autoservis. Pokroutí hlavou nad humorem toho týpka tam nahoře, zamkne auto a zamíří k vyhlídnutému objektu.

Na první pohled to vypadá, že je servis prázdný, všude je totiž ticho. Až pak Yunho zaslechne tiché bouchání. Vejde dovnitř a rozhlédne se. U kasy nikdo není, a kdyby pořád neslyšel ty podivné zvuky, opravdu by uvěřil, že tady všichni zmizeli.

"Přejete si?" uslyší po pravé straně přátelský hlas a otočí se.

Zarazí se, když před sebou uvidí stát černovlasého muže s milým úsměvem a téměř holčičím obličejem. Kdyby měl na sobě tričko… ne, ani kdyby ho měl, nemohl by si ho Yunho splést s holkou. Na to bylo jeho tělo až příliš mužné. Všimne si, že kluk se na něj kouká poněkud divně a nechápe proč. Pak jej ale černovlásek překvapí.

"Yunho?"

Yunho překvapeně zamrká. Znají se? No… jistě, možné to je, přeci tady vyrůstal, ale… tohohle by si určitě pamatoval… Pořádně se zadívá do jeho tváře, chlapec přistoupí o něco blíž a dostane se tak víc do světla. Yunho si jej zkoumavě prohlíží, chvíli mu trvá, než zařadí obličej, úsměv, pohled… Vytřeští oči v poznání.

"Jaejoongu?"

 


Komentáře

1 Terry Terry | Web | 31. března 2012 v 12:37 | Reagovat

To je úžasné! Už je to teda nějaká doba, co jsem četla něco o DBSK... Strašně se těším na pokračování, vypadá to zajímavě X)

2 Hatachi Hatachi | 31. března 2012 v 13:40 | Reagovat

Lulinko strašně moc ti děkuju. Moc se mi líbí název i cover a hlavně to žes tam zapojila celou skupinu. Je to ůžasné...miluju YunJae. Tenhle dílek sem si fakt užila...totálně mě dostal Su...tím svým gepardím skokem. Ještě že tam stál Chunnie. A to jak si dali nevině pusu...to bylo tak sladký. Yunnie měl velké štěstí že se mu milované autíčko porouchalo kousek od servisu...ten nahoře ho má opravdu rád...kde pracuje Jae. Jae se asi hodně změnil když ho Yunnie nepoznal...... Ještě jednou ti moc děkuju za povídku na můj milovaný pár,na ně nikdo povídky nepíše...DĚKUJU... A jako moc se těšim na další díl...

3 Luczaida Luczaida | Web | 31. března 2012 v 20:17 | Reagovat

yipeee! :) to vypadá hééézky a motorkáři k tomu, no mňam! :D

4 Andy Andy | E-mail | Web | 1. dubna 2012 v 10:49 | Reagovat

Ahoj chtěla jsem tě o něco požádat :)). CHtěla bych pomoct grafikou blogu s dess . :( Nevim si vůbec rady ..  Jestli by si byla hodna a pomohla mi s tim .. :) Diky předem :)

Přeji hezký den :)

5 Verča Veselá Verča Veselá | E-mail | 4. dubna 2012 v 9:08 | Reagovat

Krásná povídka! Už se těším na pokračování! Líbí se mi JaeJoongovo chování, miluju, kddyž je to takový ten rošťák a YunHo je mezitím trošku ušplápnutější. Tohle bude opravdu zajímavé!
A ta YooSu pusa. To bylo romantické. :D a ještě ke všemu ty hlášky - umíš psát naprosto vtipné povídky.
Tuhle jsem si četla včera mobilu a řehtala jsem se jako kůň a to bylo jedenáct v noci! :D
Těším se na pokráčko~ Přímo se nemůžu dočkat! :)

PS: Motorky... motokros... KYAAA!! >///< Kdo nikdy neviděl naživo nepochopí, je to bomba :)

6 Syrinox Syrinox | 22. května 2012 v 16:12 | Reagovat

Muiiiiiiiiiiiiiiiii!!!!!!!! Muheheh, to bylo super, jako u některých hlášek jsem vážně padla... a umřela a znovu padla... a prostě.. waaaaa boží, moc se těším na další díl Muhahah

7 Karin Karin | 7. března 2014 v 21:22 | Reagovat

Ty dva jsou blázinci jsem zvědava jak to pokračuje.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama