Prokletý - 5. díl

2. března 2012 v 11:00 | Luli(na) |  Prokletý

Hehehe, děti, máte tady další dílek povídky. Doufám, že se vám bude líbit. Uh... jelikož na to jdu nějak fofrem :D No... a taky jsem se nějak moc rozepsala. Plánovala jsem napsat tak 1700 slov... ale nějak to nevyšlo a povedlo se mi takové krásné číslo... Tenhle díl má přesně 2222 slov :D To je, co? No, tak doufám, že budete spokojeni, jak s délkou, tak s obsahem :D



Vytřeštěně hledí na bezvládné tělo, které se sesune k zemi. Není si jistý, zda se mu jen nezdálo, když slyšel, jak se jej ten démon ptá, jestli jsou v pořádku. Pořád tomu nevěří… On se prostě vrhnul pod kola kamionu, aby je zachránil? A přitom on sám jej chtěl ještě před chvíli zabít. Co je to za démona?! Vzlykající tělíčko v jeho náručí a křik jej vyruší z myšlenek. Podívá se na chlapce. Vypadá, že je v pořádku. Než ho stihne zkontrolovat víc, přiběhne k nim jeho maminka, v očích naprostá hrůza a děs. Vytrhne mu dítě z náruče a pevně ho k sobě tiskne. Vypadá, že nic, kromě jejího syna ji nezajímá. Jako by ji bylo jedno, že se kamion zastavil pod neznámou sílou démona, kterého ona nevidí. Zdá se, že je jí to jedno. Hlavně, že její dítě je v pořádku.

Nehodlá se tím víc zabývat, je tady ještě někdo jiný, kdo potřebuje pomoct. Podívá se do kamionu, kde sedí muž. Už na první pohled je v bezvědomí. Na nic nečeká a přiběhne ke dveřím, které bez větších problému vytrhne. Vytáhne muže ven a zkontroluje ho. Je v pořádku, jen očividně v bezvědomí. Spěšně zavolá záchranku a rozhodne se zmizet. Opravdu nemá nejmenší chuť vysvětlovat, jak je možné, že je kamion posmykaný, jako by se srazil se zdí. Jeho pohled se naposled stočí k nehybně ležícímu tělu na zemi. Všimne si temně rudé krve vytékající z démonovy hlavy. Jeho tělo je zvláštně zkroucené a nehýbe se. Pokrčí rameny.

Nakonec se ten démon zabil sám a ušetřil mu tím práci. Otočí se k odchodu, pak se ale zarazí, když jej něco napadne. Rychle přiběhne k démonovu tělu a klekne si vedle něj. V dálce už slyší sirénu sanitky, musí si pospíšit. Musí tady bít, jen ať tady je, no tak! JO! Vítězně se usměje, když najde to, co hledá. Vytáhne černý nůž z pouzdra a spokojeně pohladí jeho čepel i přes to, že jej ten dotek na kůži pálí. Sanitka je pořád blíž, je čas zdekovat se. Už chce vstát, když se tělo pod ním pohne. Slyší tiché bolestné zasténání a ze rtů démona vyteče pramínek krve. Takže není mrtvý? Kruci, no nic, tak ho hold bude muset zabít. Tentokrát už doopravdy. Tentokrát už se na něj nedívá těma očima, které jej naposled upoutaly natolik, že nedával pozor. Byl tak hloupý. Stejnou chybu neudělá. Už jen proto, že oči démona jsou zavřené. Přiloží chladné ostří nože k jeho krku a naposled se podívá na jeho nehybnou tvář…


Sleduje jeho nehybnou tvář a pořád nemůže uvěřit tomu, co udělal. Zbláznil se snad? Ne… on načisto zešílel. Zřejmě mu v té nemocnici píchli něco, co mu nějak poškodilo mozek. Tohle by přece nikdy neudělal. Vážně ne? Tak proč ten démon leží v jeho posteli?! A proč mu sakra pomáhá?! Přitiskne tampon s desinfekcí k jeho kůži víc, než plánoval a několik svalů v mužově tváři se pohne. Mírně nakrčí nos a svraští obočí. Musí ho to bolet. No… ani se nediví. Krvavá rána se táhne přes celá jeho záda, jak se do něj zabodnul ostrý plech z předku kamionu. I přes to, jak rychle se rána hojí, nenechává nic náhodě.

Sam ví, jak šíleně bolestivé je, když se infekce dostane do těla. Když je hotový, ováže ránu, spíš ze zvyku, než z nutnosti. Je mu jasné, že za pár hodin nebude po nějakém zranění ani stopy. Desinfekci, zakrácené kousky vaty i rudě zbarvený ručník odnese do koupelny, použité věci hodí rovnou do koše, ručník směřuje přímo do pračky. Umyje si ruce, které má taktéž od krve a podívá se na svůj odraz v zrcadle. Opravdu se zbláznil. Měl ho zabít, dokud byla šance. Měl by ho zabít, dokud má šanci. A co on místo toho dělá? Jistě, ještě mu ošetří rány, ováže je, a aby toho nebylo málo, nechá ho ležet ve své posteli místo, aby vzal nůž a probodl mu srdce. Proč to vlastně neudělal?! Měl takovou příležitost. Stačilo tak málo. Neudělal to. Nemohl. Něco mu v tom brání… něco. Snad touha ještě jednou spatřit ty jeho nádherné oči? Tak zvláštně měděné se zářivě rudými okraji… Vlastní myšlenky ho zděsí. Proboha, na co to myslí?! Vždyť ten chlap v jeho posteli je démon. DÉMON! A on o něm přemýšlí, jako by ho snad chtěl…?! Kruci, ne… on skutečně není normální! Siwone, tak sakra…! Vzpamatuj se. Není to ani měsíc, co jsi přišel o přítele! A zabil ti ho démon! Stejný, jakého máš právě v posteli! Musíš ho zabít! Hned!

Dveře do ložnice otevře tak prudce, že je málem vyrazí a neudělá ani pár kroků, když si všimne, že je něco jinak. Démon nespí, nevypadá, že by byl zraněný a už vůbec neleží v jeho posteli! Chvíli mu trvá, než pochopí, že jeho postel je opravdu prázdná. Kam zmizel?! Rozhlédne se po pokoji a nakonec zjistí, že černovlasý muž sedí na okenním parapetu a probodává jej svým pohledem. Myslí mu prolítne hned několik myšlenek. Že propásl šanci zabít jej, aniž by se mohl démon bránit. Že to musí být opravdu šíleně mocný démon, když je schopen pohybu už po takové chvilce. Že se opět nedokáže odtrhnout od těch jeho zvláštních očí, které v něm vzbuzují přímo magický dojem. Ani nepostřehne, kdy se démon pohne… dokud jej najednou nemá přímo před sebou.


Pomalu procitá z bezvědomí, v zádech cítí pálivou bolest a v nose jej štípe nepříjemný zápach desinfekce. Cítí, jak po jeho zádech přejíždí něco chladivého a uvědomí si, že to je právě to, co to pálení způsobuje. Jeho mysl je zastřená a otupělá, snaží se pohnout víčky a otevřít oči, avšak nejde to. Pálivá bolest v jeho zádech se v jednu chvíli zdvojnásobí. Tichounce sykne a nakrčí obočí. Vyčkává, dokud chladivý dotek na jeho zádech nezmizí úplně. Slyší cinkaní skla a poté jej ovane příval vzduchu značící, že osoba, která seděla u něj, odchází. Oči se mu povede otevřít až několik minut poté, co slyší bouchnutí dveří. Pokusí se posadit, ze zad mu ale vystřelí nepříjemná bolest. Kruci, co zase provedl, že je tak potlučený? Snad se zase nepobil s nějakým démonem…?

Nějak si nemůže vzpomenout. Nicméně nemůže tady jen tak bezradně ležet. Soustředí veškerou svou energii do míst, kde je poranění nejvážnější a cítí, jak se rána pomalu zaceluje. Trvá to jen několik vteřin, než bolest vymizí úplně a on se může konečně posadit a rozhlídnout se kolem. Nachází se v útulně zařízené ložnici s velkými okny, vybavené převážně ve světlých barvách. Líbí se mu. Vstane z postele a pomalu se přesune k oknu. Možná se mu podaří zjistit, kde se to nachází. I když o tom pochybuje. Je na první pohled přesvědčený, že se nachází v lidském světě. To věděl, už když cítil desinfekci. Něco takového v jeho světě není. A taky, v jeho světě by mu žádný démon rány neošetřoval… spíš by mu dopomohl k dalším…

Polekaně sebou trhne, když se za ním ozve rána a okamžitě se otočí k jejímu zdroji. Má co dělat, aby překvapením nevytřeštil oči, když před sebou uvidí stát toho kluka… Co tady dělá? Vzápětí musí sám nad sebou pokroutit hlavou. Co by tady tak mohl dělat?! Jedině bydlet… ale. To znamená, že to on mu pomohl…? Nebyl to snad on sám, kdo ho chtěl zabít? Pomalu se mu začnou vybavovat veškeré vzpomínky. Jak jej opět potkal v té bohaté čtvrti, jak se vrhnul pod kamion na křižovatce, když chtěl zachránit toho chlapce, co se na něj teď nevěřícně kouká. Seskočí z parapetu okna a pomalým krokem se k němu začne přibližovat. Chlapec nevypadá, že by byl myšlenkami přítomen, takže se ani nepodiví jeho zděšenému vyjeknutí, když zastaví těsně před ním.

"Proč jsi mi pomohl?" promluví tím svým sametovým hlasem a chlapec před ním se zachvěje.

Démon stojí bez pohybu a vyčkává. Odpoví mu, nebo ne?

"Proč jsi skočil pod ten kamion?" odpoví mu otázkou a černovlasý muž se musí tiše zasmát.

"Ptal jsem se první."

Siwon neví, co si myslet. Pocity, které se v něm mísí, jej děsí. Proč se najednou cítí tak zranitelně? Tak bezmocně? Má pocit, že kdyby jej chtěl ten démon zabít, vůbec by se nebránil. Nedokáže se přinutit k pohybu. Doteď mu nikdy nedělalo problém zabít démona. Nikdy. Ať už byl démon muž, žena nebo dítě… A najednou tady stojí tenhle muž s neodolatelným pohledem, navíc polonahý a jeho rty se na něj usmívají… Začíná pochybovat o tom, že on se zbláznil. Protože teď to vypadá spíš tak, že se zbláznil celý svět.

"Nerad zůstávám dlužný…" promluví nakonec tiše.

Nelže. Opravdu nenávidí, když někomu zůstává cokoli dlužný. Má pak pocit, že je k dané osobě připoután jakousi povinností… a neodpoutá se, dokud nesplatí dluh nebo neoplatí laskavost.

"To je správné," usměje se démon a otočí se Siwonovi zády.

Rozhlídne se po místnosti, snaží se najít své oblečení, avšak nikde ho nevidí.

"Oblečení bylo celé od krve… kabát zničil ten kamion…" řekne Siwon, když mu dojde, co ten démon vlastně chce.

Pořád se nemůže zbavit nervozity, která se jej tak náhle zmocnila. Proboha, co se to s ním děje. Vždycky byl tak sebevědomý, tak nezranitelný, nic ho nevylekalo… a teď najednou… Pohledem zavadí o noční stolek, ve kterém má svůj nůž. Přemýšlí, za jak dlouho by se k němu dostal, zda by stihl vytáhnout zbraň a vrhnout se na démona, než by si toho všiml.

"To tě opravdu moje přítomnost tolik znervózňuje?" slyší pobavený hlas, který je opět tak šíleně blízko něj.

Uvědomí si, že se nad ním černovlasý muž sklání až moc blízko a vypadá, že se jeho rozpoložením pěkně baví.

"Měl bys odejít z mého bytu," snaží se, aby zněl jeho hlas klidně, avšak má pocit, že to chvění démon slyší až moc dobře. A taky že slyší.

Černovlásek si je až moc vědomý toho, co jeho přítomnost s tím chlapcem dělá a líbí se mu to mnohem víc, než to, jak se k němu choval, když se viděli poprvé. Tenhle nejistý a možná dokonce vyděšený pohled se mu zamlouvá mnohem, mnohem víc, než ten nenávistný lesk v jeho očích, kterým jej časoval prvně. Už předtím ho zaujal. Svou zvláštní sílou… svou nelidskostí a přitom… musí to být člověk. Jeho chování je až příliš lidské. Je zvláštní… svým způsobem tajemný. A on miluje tajemství. Nikdy se nevzdá, dokud nevyřeší záhadu, která se před něj postaví. A tuhle záhadu bude řešit opravdu hodně rád.

"Odejdi," zopakuje o něco naléhavěji Siwon.

Pohled, kterým ho démon časuje, se mu ani v nejmenším nelíbí. Je v něm něco, co ho děsí. A přesto se pořád nemůže odtrhnout od jeho očí. Místo, aby jej démon poslechl, přiblíží se k němu ještě víc.

"Jak se jmenuješ?" zeptá se a nakloní přitom hlavu na bok, přičemž mu do tváře spadne pár pramínků vlasů.

"Proč tě to zajímá? A navíc… sám by ses měl představit, než požaduješ něčí jméno, ne snad?!" vyjede po něm.

Nelíbí se mu, jak na něj ten démon působí. Nelíbí se mu, že se v jeho společnosti cítí tak zmateně, tak slabě. Jakoby snad nikdy nikoho nezabil, jakoby si nikdy neprožil všechny ty hrůzy… Cítí se, jako by byl dítě. A uvědomí si, že jím opravdu ještě je. Doteď to tak nikdy nebral. Doteď byl vždy silný, dělal to, co musel… Doteď…

"Omlouvám se, bylo to ode mě tak netaktní," ušklíbne se démon a předvede poklonu, jakou skláněli muži ženám pár století zpět.

"Mé jméno je Yoochun, ale můžeš mi říkat Micky," usměje se na něj tak okouzlujícím úsměvem, až má Siwon pocit, že se mu podlomí kolena.

"Mě tvé jméno nezajímá… zmiz," zavrčí na něj nepřátelsky.

Micky se však jen ještě víc usměje a dřív, než mu v tom stihne Siwon zabránit, ovine své paže kolem jeho pasu a přitiskne ho k sobě. Siwon zalapá po dechu a jeho tělo ztuhne, když cítí tu náhlou blízkost mezi nimi. Tělo démona je tak horké, pálí ho i přes oblečení. A způsobuje chvění celého jeho těla.

"Odejdu… ale až, když mi řekneš své jméno," nevzdá se.

Siwon se pokusí vymanit z jeho sevření, avšak nedaří se mu to.

"Pusť mě, démone!" zaječí na něj už mírně zděšeně.

Děsí se toho, co s ním to objetí dělá, děsí se pocitů, které mu způsobuje Mickyho pohled, jeho dotek…

"Řekni mi své jméno, pak o tom budu uvažovat," naléhá dál Micky.

Líbí se mu, jak se tělo chlapce zmítá v jeho náručí, líbí se mu jeho křehkost a nevinnost, která z něj v tuhle chvíli sálá. Je mnohem přitažlivější, než když se ho pokouší zabít.

"Jsem Siwon. A teď mě pusť," trhne sebou, ale sevření kolem jeho pasu nepovolí. Právě naopak - ještě zesílí.

"Dobře, pustím tě… ale nejdřív… bych ti měl poděkovat za pomoc… Siwone," jeho jméno zašeptá tak smyslně, zopakuje ho ještě jednou, líně ho převaluje na jazyku. Líbí se mu. Celý se mu líbí.

"Říkal jsem ti, že - "

Mickyho rty zabrání dalším slovům, když se spojí s těmi Siwonovými. Chlapec nestačí kulit oči, nějak nepobírá, co se to právě teď děje. Ten démon… Yoochun… nebo Micky… Právě jej líbá. Srdce se mu roztluče jako o závod, po zádech mu běhá mráz, cítí, jak se mu ježí vlasy na zátylku… Ten pocit, který ovládá jeho tělo, je silnější, než cokoli, co kdy cítil. Nedokáže zabránit tichému vzdychnutí, které se vydere z jeho hrdla a zanikne v těch měkkých a smyslných rtech démona, který jej právě líbá na ústa.

 


Komentáře

1 eSmy | Web | 2. března 2012 v 13:11 | Reagovat

Oficiálne ti zakazujem myslieť! ... a kradnem ti rozum! :D... Pretože to, čo v posledných dňoch píšeš... No wohoooou! V tom musíš pokračovať! :D... ňahááá! skveléé! :*

2 Kami | E-mail | Web | 2. března 2012 v 14:48 | Reagovat

to je naprosto dokonalý! *srdíčka v očích* a nejvíc mě rozsekala věta "Je mnohem přitažlivější, než když se ho pokouší zabít." jako to bylo moc... :D A VŮŮŮBEC nevadí, když se takhle rozepíšeš častěji, byl to naprosto skvělý dílek a ten konec... ňahááá xD už se nemůžu dočkat pokračování!!

3 EvilNika | Web | 2. března 2012 v 15:00 | Reagovat

Dokonalost, hehehe fakt suprové.

P.S. Je další díl Životní šance a jedna část z té povídky by se ti mohla líbit.

4 Katy-chan | Web | 2. března 2012 v 15:45 | Reagovat

Ňáchhhh!!!
Dokonalý! Celá kapitola byla skvělá a já se fakt nemůžu dočkat pokračování!!!

5 Majka :3 | Web | 2. března 2012 v 20:15 | Reagovat

no :D eheee :D dokonalé?! xD ja fakt nemám slov :D :D tento diel bol dokonalý! xD teším sa na pokračovanie :D

6 Terry | Web | 2. března 2012 v 21:12 | Reagovat

Muííí to bylo úžasné!  Ten konec *srdíčka v očích* dokonalý! Celý díl byl dokonalý! ^^ Mohla by ses takhle rozepsat častěji XD Teď jsem hrozně zvědavá na pokračování :D

7 Hatachi | 2. března 2012 v 21:22 | Reagovat

No to byla nádhera. Krásný díl toto. Konečně se kluci pohnuli dál... Moc se těšim na další díl.

8 syrinox | 8. března 2012 v 0:30 | Reagovat

Auuuuu... krásnýýýý... opravdu povedený dílek, jsi skvělá XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|

Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Využíváme youtube | google | tumblr | instagram | facebook | ask.fmlayout by: purple-line.blog.cz

Výsledek obrázku pro lr whisper gifVýsledek obrázku pro lr whisper gifVýsledek obrázku pro lr whisper gifVýsledek obrázku pro lr whisper gif

~icons by iconarchive.com~