Prokletý - 8. díl

24. března 2012 v 11:00 | Luli(na) |  Prokletý

Uf, tak jsem to nakonec stihla napsat. Jen taktak, ale stihla. To víte, moje máti už spí a pořád se budí a mumlá ať už nechám toho ťukání do klávesů a otravuje mě a nedá pokoj... myslela jsem, že po ni něcohodím, ale nakonec jsem to zvládla bez úrazu, sice jsem to musela zkrátit, jelikož kdybych tady měla psát vše, co tu mělo být původně, mělo by to přes 2500 slov. Takhle to má o tisícovku míň, ale alespoň se dočkáte dílu, no. Tak já padám, máti se budí, tak ať mě nezabije. Popřála bych vám dobrou noc, ale jelikož povídka bude zveřejněna až zítra ráno... myslím, žeby to bylo zbytečné :D


Přitáhne si šátek až ke rtům a zachumlá se do svého kabátu, když se mu studený vítr ostře zařízne do těla. Je až udivující, jak rychle se dokáže měnit počasí. Ze dne na den. Ještě včera oblohu hřály příjemné sluneční louče, ne tak teplé, jako v létě, ale i tak. Dnes je obloha zatažená černými mraky a ledový vítr ohýbá koruny stromů, div je nezlomí vejpůl.

Siwon se zamračí a v duchu si nadává do všech blbců. Nechápe, co jej to napadlo, jít vez zrovna teď. V takovém počasí by ven nevyhnal ani psa, a on tady je dobrovolně. Jenže pořád je to lepší, než sedět doma a nic nedělat. Protože pak pořád musím myslet na Mickyho, který jakoby se odmítal pohnout z jeho hlavy. Je pořád uvnitř, šklebí se na něj a propaluje ho smyslným pohledem… Po zádech mu přejde mráz, který nemá nic společného s tím chladem venku. Zatracený démon. K čertu s ním!

Hlasité vrznutí brány jej přinutí vrátit se zpátky na zem. Zmateně se rozhlédne kolem sebe a jen překvapeně zamrká, když si uvědomí, kde se nachází. Jak se sem dostal? Jeho podvědomí jej tady muselo přivést samo. Povzdechne si a pomalým krokem kráčí kamenným chodníčkem, přičemž se pořád rozhlíží. Stovky světýlek se mihotá a zběsile těká ze strany na stranu, jak se je chladný vítr snaží uhasit. Přes skleněné nádoby se ho ale dovnitř nedostane tolik, aby nad světlem ohně vyhrál.

Všimne si, že není jediný, kdo se v tak šíleném počasí vypravil ven. Mezi hroby sem tam zahlídne nějakého člověka, avšak hřbitov je převážně prázdný. Zastaví se u jedné řady téměř úplně vzadu a vykročí mezi ně. Jde pomalu, a čím blíž je cíly, tím pomalejší jeho chůze je. Cítí, jak se do jeho srdce vkrádá bolest, pomalu postupuje celým jeho tělem jako mor, otevírá staré rány a ty pak bolí snad ještě víc, než když tady byl naposled. Nerad tady chodí, nenávidí za to sám sebe, ale nemůže jinak. Tohle místo přináší vzpomínky. A ty vzpomínky bolí. Když zastaví před jedním z hrobů, dech se mu na chvíli zastaví a v jeho očích se mihne smutek. Obličej, který se na něj z fotky usmívá, tak šťastně a tak krásně, mu krutě připomíná, co bylo… a co už nikdy nebude moct vrátit.

"Musíš být rád, že mě po takové době opět vidíš," mírně se pousměje, pak se ale zamračí.

"Je mi líto, že za tebou nechodím častěji. Musíš se zlobit…"

Vždy jej trápilo, když se na něj zlobil. Zvláště, když za to většinou mohl právě on. Vždy řekl něco, nebo něco udělal, a pak toho vždy litoval. A vždy se musel snažit, tak moc, aby mu odpustil. Ale teď… co by jen dal za to, kdyby na něj řval, kdyby se vztekal, kdyby ho třeba i hodil, cokoli… Ví, že je to nemožné. Ví to a fotka, ze které se na něj hnědovlasý chlapec usmívá, mu to jen potvrzuje. Fotka, vedle které je zlatým písmem napsáno jeho jméno i datum. Den, kdy jej ztratil navždy… Kdy mu ho vzali ty zrůdy, které tolik nenávidí. A nenávidí i sebe, protože je stejný, jako oni. Stejný a přesto o tolik jiný, že dokáže litovat… toho, že se kdy vůbec narodil.

"Chybíš mi. Pořád stejně," skloní se a bříšky prstů přejde po chladném skle, které chrání fotku před deštěm, který pomalu dopadá na zem.

Ani si nevšiml, kdy začalo pršet. Usměje se a koukne se na oblohu. Přeci jen s ním mluví.

"Děkuju."

Otočí se k odchodu, nikdy tady nevydrží dlouho, nedokáže se dívat na ten černý kámen, když ví, že pod ním leží ten, jehož miloval ze všeho nejvíc.

"Zase jednou přijdu, Heechule," zašeptá.

Sám neví, za jak dlouho, ale ví, že to tak brzo nebude. Déšť ztéká po jeho tváři a vytváří tak dojem, že pláče. I když pláč není něco, co by u něj bylo k vidění často. Ani nepamatuje, kdy naposled plakal. Bylo to hodně dávno. Snad naposled, když zemřel Heechul. Jo, to bylo asi ono. Pak už neměl sílu plakat, ať už měl sebevětší důvod.

"Vida, ono to opravdu žije. Já myslel, že už hniješ v pekle," uslyší za sebou povědomí hlas a krev mu ztuhne v žilách.

To není možné…! Jak to? Pomalu se otočí, ve tváří ledově klidný výraz, ani jej nenapadne ukázat tomu hajzlovi, jak moc jej jeho přítomnost překvapila.

"Tak to jsme na tom stejně," Promluví chladně, když se jejich pohledy střetnou.

V jednom se odráží opovržení a nadřazenost, v tom druhém chlad a špatně skrývaný vztek. Siwon instinktivně sáhne po pouzdře s nožem, který má u sebe a přitom obezřetně sleduje démona, který se na něj pobaveně šklebí. Doufal, že jeho tvář už nikdy neuvidí, vlastně nechápe, jak to, že je pořád naživu. Měl za to, že jej tehdy zabil. Očividně se spletl.

"Co tak nepřátelsky, co?" zazubí se na něj úsměvem, jaký může vídat v nejprestižnějších módních časopisech, avšak zlo, které se za ním skrývá, Siwon nemůže přehlédnout.

"Přišel sis pro smrt?" zeptá se a vytáhne nůž, jehož černé ostří se leskne v šeru, které je zde díky temným mrakům a hustým stromům.

Jaejoong po něm střelí pohledem, dobře si pamatuje, jak nebezpečné je to ostří pro něj, jakožto démona. Doteď se nedokázal zbavit hluboké jizvy na svém boku, která hyzdí jeho dokonalé tělo. Tiše zavrčí a nenávistně se koukne na Siwona. Tohle mu zaplatí. Zničil jeho dokonalou krásu. Myslel, že je už dávno mrtvý a on si tady vesele běhá po světě. Tse…

"Přišel, uhodl si. Pro tvoji smrt," zašklebí se a rozhlédne se kolem.

"Jak příhodné místo, co říkáš? Pokud budeš mít štěstí, stihneš si vykopat hrob," zasměje se svému vtipu, který očividně pobavil jenom jeho.

"Jediný, kdo si bude kopat hrob, jsi ty," ujistí jej Siwon před tím, než se jedním rychlým pohybem dostane k němu.

Ostrá čepel nože protne vzduch a těsně mine Jaejoongův krk. Démon ale včas uhne, zvrátí hlavu dozadu, odrazí se od chladného kamene, udělá salto vzad a dopadne několik metrů od Siwona. Ten nečeká, rozběhne se k němu a opět zaútočí. Je rychlý, rychlejší než ledajaký člověk, téměř stejně rychlý jako Jaejoong. Démon úspěšně uhýbá před jeho útoky, i když má co dělat, pořád je démon a Siwon… nějaký divný druh člověka. Nebo co.

"Baví tě pořád jen utíkat?" zašklebí se Siwon. "Vypadá to, že máš ze mě strach."

Jaejoong zavyje vzteky. Nikdo. Opravdu NIKDO nebude říkat, že má z něčeho strach. A už vůbec ne z tohohle… Je tak bezcenný, že nestojí za námahu nějak ho nazvat. Jediné, k čemu se hodí, je posloužit červům jako potrava.

"Věříš si, chlapečku," zavrčí a uskočí do strany.

Siwona náhlá změna směru překvapí, otočí se rychle tam, kde Jaejoong zmizel a ucítí ránu přímo do hrudníku. Zalapá po dechu, když jej síla odmrští zpět a přirazí ho k nejbližšímu stromu. Páteří mu vystřelí bodavá bolest a musí se kousnout do rtu, aby nevykřikl. Sveze se na zem a zůstane uvězněný pod náhrobním kamenem, jak si uvědomí, když zjistí, co to po něm Jaejoong vlastně hodil. V duchu si zanadává, že nedával větší pozor. Vypadá to, že za ty měsíce v nemocnici vyšel z cviku.

"Tak co, pořád si myslíš, že mě můžeš zabít?" uslyší Jaejoongův hlas a kámen z jeho těla zmizí a před jeho obličejem se objeví ten Jaejoongův.

Šáhne po noži, který mu vypadl z ruky a teď leží kousek od něj, ale Jaejoong je rychlejší, odkopne nůž stranou a chytne Siwona pod krkem. Zvedne ho do výšky svých očí a přirazí ho ke stromu. Siwon zalapá po dechu, snaží se do plic dostat kyslík, avšak jen naprázdno otevře ústa.

"Dnes už dohlídnu na to, abys konečně chcípnul. Řekni, není to skvělé? Potkáš se se svým chlapcem. Jakže se to jmenoval? Changmin?"

V Siwonových očích se zaleskne vztek, když Jaejoong vysloví jeho jméno.

"Hajzle…" zasýpá tiše a do jednoho slova vloží tolik nenávisti, kolik je jen v dané situaci schopen.

"Ale no ták, přeci by ses nezlobil. Vždyť ti dělám laskavost. Půjdeš za ním. Netěšíš se? Changmin bude jistě rád. Když umíral, křičel tvé jméno…"

Siwon sebou škubne, zazmítá se a z jeho úst unikne bolestné zaskučení. Chytne Jaeho za zápěstí a snaží se povolit stisk, kterým jej démon drží, ale je to marné. Drží jej moc pevně a Siwon je v nevýhodě, nemůže dýchat, doslova visí v Jaejoongovém sevření, jeho nohy se nedotýkají země, jelikož je démon o něco vyšší, než on.

"Poslední přání?" nakloní se těsně k jeho tváři, na jeho rtech nelidský škleb.

Siwonovi se v očích mihne vzdor, jeho rty se taktéž zkroutí v úšklebku.

"Chcípni," řekne namáhavě.

Jaejoong zesílí sevření kolem jeho krku a Siwon cítí, jak se mu ostré nehty zarývají do krku. Jaeho volná ruka se zvedne do výšky a jeho prsty se změní v dlouhé drápy ostré jako břitva. Siwon už měl tu čest okusit, jak moc ostré jsou. Přesto se v jeho tváři nenajde ani špetka strachu. Pouze nenávist, odpor a vztek.

"Sbohem," zavrní a chystá se zabodnout drápy přímo do Siwonova srdce. Avšak jeho ruka nikdy nedojde cíle.

"To by stačilo."

Jaejoong se překvapeně koukne na toho, jenž drží jeho zápěstí v pevném stisku a propaluje ho vražedným pohledem. Jeho rty se zkroutí v nenávistném úsměvu.

"Co ty tady, bratříčku?"

 


Komentáře

1 Majka :3 | Web | 24. března 2012 v 11:22 | Reagovat

omooo.. :O no tak to bolo bohovské! :3 eheee myslela som si, že sa tam nakoniec Micky objaví :D Lulí, nesklamala si :D dokonalý dielik a teším sa na pokračovanie! :3

2 Jiki G | 24. března 2012 v 12:29 | Reagovat

OOO tak dokonalé...ta část s Chulliem mě rozbrečela x(( jsem citlivka xD Doufala jsem že Micky přijde xDD tešímse na pokráčko..jsem hrozne zvedavá jak to bude pokračovat :D

3 Kami | E-mail | Web | 24. března 2012 v 12:53 | Reagovat

Ne. NE! Jak to můžeš takhle useknout?!! Chápu, že tě máma vyhodila...ale nechtěla bys to co mělo být v tomhle díle dopsat ještě jako zítřejší povídku? :D Já vím, nechtěla :D
No, byl to naprosto BOŽÍÍÍ dílek, už se vážně nemůžu dočkat pokračování!

4 Hatachi | 24. března 2012 v 13:01 | Reagovat

Krásný díl. Moc se mi líbí. Škoda že Chulí a Minnie zemřeli. Jae je tak zlý,ještě že Micky dorazil včas a Siwona zachránil... Moc se těšim na další díl...

5 eSmy | Web | 24. března 2012 v 14:07 | Reagovat

To nemohol dojsť skôr? .... ááách!... ty potvora jedna!... Zase si to tak úžasne usekla XD......ááááách!... *nádych, výdych, nádych, výdych*

6 Katy-chan | Web | 24. března 2012 v 16:51 | Reagovat

Opět dokonalé!!! Jako obvykle jsi nezklamala!!! Takže...šup sem s dalším dílkem!!! ;)

7 Terry | Web | 24. března 2012 v 17:25 | Reagovat

Omo, to bylo dokonalé! Ještě, že tam Micky dorazil... Teď se má myslím Jae na co těšit, že? :D Hrozně se těším na pokračování X)

8 Mai | 24. března 2012 v 23:46 | Reagovat

Ja túto kapitolovku milujem..:-) a vôbec nedokážem odhadnúť čo sa bude diať ďalej, takže to znamená jedine to, že sakra dobre píšeš..:D K poviedke: Jaeeee ty mrcha jedna, ako si mi mohol zabiť Changmina?  Dúfam, že si to poriadne odskáče, takto zabiť to najrozkošnejšie stvorenie na svete, grrr....

9 syrinox | 4. dubna 2012 v 21:42 | Reagovat

Muhahah, dobrej dílek, hned jdu na další :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|

Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Využíváme youtube | google | tumblr | instagram | facebook | ask.fmlayout by: purple-line.blog.cz

Výsledek obrázku pro lr whisper gifVýsledek obrázku pro lr whisper gifVýsledek obrázku pro lr whisper gifVýsledek obrázku pro lr whisper gif

~icons by iconarchive.com~