Porcelánová panenka - 3. díl

20. března 2012 v 6:15 | Luli(na) |  SuJu povídky

Ha-há! Konečně jsem se dokopala k tomu, abych napsala další díl povídky. No... říkala jsem, že by to mělo být tak na tři díly? *padla* Znáte mě? Unáte. Takže... to bude na čtyři díly (takže asi na pět, děti). Dnes jsem trošku rozepsala Kyovu a Wookovu minulost, jako, když už jsem to v předchozím díle začala, tak... He. Miluju vás. To víte. A taky víte, že neumím psát krátke povídky. ŽE? No, tak příjemné čtení, děti moje.



Zoufale zalomcuje klikou ve snaze otevřít dveře, o kterých stejně ví, že jsou zamčené. Slyšel přece Ryeowooka, když odcházel… Předtím, než ztratil vědomí. Vůbec neví, jak dlouho tady je, ani kdy přesně vlastně je. Neví, kde Ryeowook bydlí. Vypadá to tady jako v nějakém zámku. Nebo možná nějaké sídlo? Jeden z těch velkých domů za městem? Snad, kdo ví. Ale to je jedno. Ať je kde chce, musí se odsud dostat. Ryeowook je šílený! Vždyť… vždyť… Do očí se mu tisknou další slzy a jeho tělo se sveze na podlahu.

Pořád na něj ještě působí ta droga, kterou mu Ryeowook dal… bůhví kdy. Jen hádá, kolik času už uběhlo. Tuší, že minimálně dva dny. Ani neví, jak dlouho byl mimo. Netuší ani jen, zda je den, nebo noc. Okna tady nejsou. Pouze světlo, které nechal Ryeowook rozsvícené. Podívá se nahoru, přímo do jedné z pěti žárovek na bohatě zdobeném lustru. Opravdu jako v nějakém paláci. Na chvilku ho napadne, že je jako ptáček v zlaté kleci. Jindy by mohl oči nechat na všech těch krásných starožitných kusech nábytku, které vypadají jako z nějakého starého filmu. Teď je to spíš děsivé. Ne… Ryeowook je děsivý. Šílený.

Prsty se dotkne krku a sykne bolestí. Pořád cítí horkou krev, která nestihla zaschnout. Nebo možná jo a nahradila ji nová krev… Bolí to a pálí. Ryeowook má vážně sílu. Až překvapivě velkou. Tiše vzlykne. Jak se může někdo tak skvěle přetvařovat? Ve škole byl tak milý a hodný a tady? Musí zmizet. Musí se odsud dostat. Nejlíp hned. Dřív, než se vrátí Ryeowook. Kdy se vrátí? Bože! Chytne se za hlavu. Tohle je marné. Nedostane se odsud. Vždyť ani neví, kde přesně se vlastně nachází. Dlaněmi si vpluje do vlasů a nehty si div nezaryje do pokožky hlavy. Úzkost a bezmoc, která se jej najednou zmocní, způsobí, že se opět rozpláče.

"Kyuhyune. Přijď pro mě. Prosím… Prosím…"

Tělem mu projde mráz a zmocní se ho nepříjemný pocit. Myslí mu okamžitě probleskne Sungminova tvář. Pustí křídu a ta spadne na podlahu a zůstane hledět na nedořešený příklad. Sungmin. Stalo se mu snad něco? Ryeowook… ne… nemohl mu nic udělat. Je přeci ve škole. Nebo… není?

"Kyuhyune, jste v pořádku?"

Trhne sebou a koukne se na profesora matematiky, který po něm vrhá starostlivé pohledy. Pokroutí hlavou, jako, že to nic není a sehne se pro křídu.

"Jste nějak bledý, raději si běžte sednout. Yoochune, pojďte to dořešit."

Kyuhyun se na něj vděčně koukne a vystřídá se s Yoochunem, který na něj jen se šklebem mrkne a když se míjejí, poplácá ho po rameni. Kyu si sedne do své lavice a zadívá se z okna. Má takový divný pocit.

"Minnie…" zašeptá si tichounce pro sebe.

Má o něj strach. Ví, že je u Ryeowooka. Ví to. Ryeowook… Jeho myšlenky jej samovolně zanesou do minulosti. Vzpomíná si, jaké to bylo kdysi. Před třemi lety, kdy tady nastoupil. Kdy poprvé Ryeowooka viděl… Zamiloval se na první pohled. Wookie, jak ho tehdy v mysli oslovoval, jej naprosto okouzlil. Ten jeho milý úsměv, tak šťastný a tak krásný a tak… upřímný.

Žádná šílenost, která by se za ním skrývala. Nic… jen upřímná radost ze života. Jenže… tehdy patřil Yesungovi. Jen mlhavě si vzpomíná na toho muže, kterého vídával každý den před školou a na kterého tak moc žárlil, že může být v blízkosti jeho učitele, zatímco on se na něj může dívat jen z povzdálí. Ach ano, jak moc do něj byl tehdy zamilovaný. A pak… se mu konečně naskytla příležitost. Mohl být s Wookiem. Ale za jakých podmínek… Nic není takové, jak by si člověk představoval…


"Och, Kyu, ty už jsi tady? Dneska nějak brzo." Usměje se na něj světlovlasá žena v doktorském plášti a vstane ze židle, aby mohla černovláskovy odemknout šatnu, kde si může nechat své věci.

"Uhn…" odpoví jen, přičemž se rychle svléká z bundy a věší ji na ouško vedle té matčiny.

"Tys zase přišel za panem Kimem, viď?"

Kyuhyunovi se na tváři objeví smutný úsměv a pouze přikývne. Doktorka se lehce zamračí a v očích se jí mihne smutek.
"Je to smutné, co se mu stalo." Promluví tiše.

"Já vím." Kyuhyun se zamračí, je mu z toho všeho smutno.

Je mu Wookieho líto, opravdu moc. Bolí ho, když vidí smutek v jindy tak veselé tváři. Ještě teď si vzpomíná na to, jak jim ve třídě oznámili, že je jejich třídní učitel v nemocnici. Jaký strach se jej tehdy zmocnil. Málem umřel hrůzou…

"Tak běž, bude mít radost, když tam s ním budeš. Má tě rád." Popostrčí jej jeho matka ke dveřím a Kyuhyun se musí zasmát.

"Chceš se mě zbavit, že?"

"Jaks na to přišel?" zatváří se jeho mamka překvapeně.

Kyu jen pokroutí hlavou a vyběhne z matčiny kanceláře. Pozdraví několik sestřiček, které zná a zamíří rovnou k Wookieho pokoji. Byl za ním již několikrát a do nemocnice chodí pravidelně, takže se nemůže ztratit. Už ani neklepe, ví, že by se vyzvání nedočkal a tak jen tiše otevře dveře a vejde dovnitř. Jako vždycky, tak i dnes se mu naskytne pohled na Wookieho nepřítomný pohled a bolest vypsanou v jeho tváři. Bodne jej u srdce a má chuť najít toho bastarda, který za tohle vše může. Ani jen netuší, že viník je blíž, než by jej kdy napadlo…


Tehdy ani jen netušil, že se v Ryeowookovy mysli rodí semínko šílenství. Ne… ono už se zrodilo dávno před tím. Jen si toho přes svou zamilovanost nevšiml. Láska je slepá, říká se. Ale že by byla až tak moc slepá? Teď už si ani není jistý, zda to, co k němu cítil, byla opravdová láska, nebo jen takové to studentské pobláznění. Jeho rty se na malou chvíli zkroutí v úsměvu, když si vzpomene, jak moc toužil dostat se Wookiemu blíž. Tehdy. Byl tak pošetilý, tak mladý a tak zaláskovaný.


"Proč se o mě tolik staráš? Měl bys být venku, mezi přáteli. Bavit se. A ne sedět zavřený mezi čtyřmi stěnami a koukat na takovou trosku." Promluví Ryeowook do ticha.

"Tohle neříkejte! Vy nejste troska! Já nechci být venku, nevadí mi být tady s vámi. Chci tady být." Vyhrkne Kyu rychle. Až moc rychle a jeho tváře mírně zrudnou. Ryeowook nezabrání úsměvu, aby se mu zjevil na rtech. A Kyu na něj zůstane okouzleně koukat. Tolik toužil po tom, aby se na něj jeho učitel takhle usmál. Aby jeho úsměv patřil jemu a teď… ho má. Srdce mu poskočí radostí. A pak úsměv z Ryeowookovy tváře zmizí.

"Kyuhyune." Promluví a vážně se na chlapce koukne. "Jsi mladý, je ti jen patnáct, máš život před sebou. Nemyslím si, že je vhodné, abys…"

"Miluju vás!" vyhrkne Kyu dřív, než si to stihne rozmyslet. Ryeowook se zamračí ještě víc, v jeho očích se mihne něco, co Kyu nechápe, nemůže chápat.

"Kyu…" začne, ale Kyuhyun mu nedá možnost něco mu rozmlouvat.

"Miluju vás." Zopakuje tišeji, uhne pohledem stranou, jeho tváře jsou rudé. Cítí na sobě Ryeowookův upřený pohled a má chuť utéct. Nebo se přepadnout pod zem. Nebo oboje.

"Neříkej takové věci, Kyuhyune. Raději… bys měl jít."

Kyuhyun se na něj vyděšeně podívá a přiskočí k posteli. Sedne si na její okraj a chytne Ryeowooka za ramena. Dřív, než stihne profesor něco říct, nakloní se k němu a dlouze jej políbí. Tělem mu projde mráz a v břiše cítí příjemné šimrání.

"Neodhánějte mě od sebe. Prosím." Zašeptá, když se od něj odtáhne.

Oře své čelo o to Wookieho a tiše vydechne.

"Prosím." Zopakuje téměř neslyšeně.

V jeho hlase je náznak zoufalství. Bojí se, že právě zničil i tu poslední naději, kterou u Wookieho měl. Zesílí stisk, kterým svírá Wookieho ramena přitiskne ho k sobě. Zaboří tvář do jeho ramene a vdechne jeho krásnou vůni, která ani přes pach desinfekce nevymizela.

"Prosím…" zopakuje potřetí. Ryeowook cítí jeho horký dech na svém krku i jeho chvějící se tělo.

Jen hádá, že chlapec, který jej objímá, nemá daleko k pláči. Povzdechne si a položí své ruce na Kyuova záda.

"Myslím, že bys už mohl nechat toho vykání…Kyu."


Hlasité zvonění oznamující konec hodiny, ukončí i tok Kyuhyunových vzpomínek. Párkrát zamrká, aby se vrátil do přítomnosti, a podívá se ke dveřím. A krev v žilách mu ztuhne, když uvidí Ryeowooka, který se na něj upřeně kouká, v očích šílený lesk a na rtech úsměv, který nevěští nic dobrého.
 


Komentáře

1 Annie Annie | Web | 20. března 2012 v 7:15 | Reagovat

Uff.. Tak to bylo... hustý! Takové psycho O.O Už se těším na pokračování. A doufám, že Kyu Sungmina zachrání. :D

2 Elisha Siwonnie-chan Elisha Siwonnie-chan | Web | 20. března 2012 v 10:44 | Reagovat

Ksakrůůůůůůůůůůůůůůů!
Muhahahaha.. dokonalý díl! Ale jako... takhle to ukončit! Tseeee :D :D MNo.. nic.. já jdu dělat pastelky... A Zachraň už ksakru Sungmina!

3 Kaoru Kaoru | 20. března 2012 v 12:02 | Reagovat

Yah! To to...bylo tak krásné!! Kyu Wookieho miloval?;) Tak to ej moc co se to dozvídám. To jako bude Bad end?.. To snad ne to si nezaslouží jak Kyu tak Minnie:(( To přece nemůže!!:( Ach jo:( proč jsou takové krásné povídky tak smutné a tak i končí:(( Já se zblázním- Potřebuju další skvělí dílek:) Prosíím!!:) :* BEAUTIFUL<3

4 Terry Terry | Web | 20. března 2012 v 17:28 | Reagovat

To bylo také úžasné! Konečně jsi nám poodhalila část jejich minulosti :D Ale stejně by mě zajímalo, co se stalo, že z Wookieho stalo tohle... A ten Sungmin, teď normálně doufám, že ho Kyu zachrání (spíš doufám, že se Wook změní XD) Každopádně budu netrpělivě vyhlížet další díl :D Vážně skvělý díl a hrozně se těším na další X)

5 Hatachi Hatachi | 20. března 2012 v 17:44 | Reagovat

Pěkný díl. Chudáček Minnie...doufam že ho Kyu zachrání. Nechci aby se mu něco stalo,takže žádný bad end... Taky se mi zdá že Wookiemu ze smrti Sungieho docela hráblo...a ne málo. A co se vlastně stalo že ho Kyu přestal milovat...přišel snad na to že Sungieho zabil on... No těšim se na další díl...

6 syrinox syrinox | 1. května 2012 v 17:44 | Reagovat

Aaaaa, krásný dílek, ale já se vážně začínám bát... Luli, ty seš stejny psychouš jako Wook... Bueeew, bojím... ale, jdu dál *rozhodně pokyvuje hlavou a statečně vypíná hruď* Jdu vstříct dalšímu dílu! Muheheh... XD

7 K.R. K.R. | 12. ledna 2015 v 0:12 | Reagovat

děsí mě co s nima zamýšlíš, už ted mám oči jak tenisáky a čekám, kdy na mě ten psychouš skočí z obrazovky, takový mazílek a on je to psychouš!!! aaaaaaa!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama