Křik do ticha || 3. díl

28. března 2012 v 11:00 | Kami |  Křik do ticha



Zapomněl, jak se dýchá. Ne, že by dýchat nechtěl...ale on prostě nemohl. Byl ve tmě, a jako by v tu chvíli vůbec neexistoval - splynul s hmotou, tělo přestalo mít tvar. Mysl chtěla dýchat, už prostě ze zvyku, ovšem nenašla žádné plíce, do kterých by nabrala vzduch. Vzduch, který neexistoval, vzduch který nepotřebovala. Ale zvyk je železná košile. Začal se dusit.

A pak ho to vyhodilo na tvrdou dlažbu. Dopadl na kolena a začal zoufale lapat po dechu, zatímco se jednou rukou opíral o chladnou zem a druhou přejížděl po svém těle, aby se ujistil, že nepřišel o žádnou končetinu.

Trvalo to asi dvě minuty, než se uklidnil. A pak teprve zkameněl, když mu došlo, co se stalo. Ryeowook opatrně zvedl hlavu a znovu zapomněl dýchat - tentokrát ne vinou hmoty.

Kolem něj se rozkládaly domy z bílého mramoru, věže se tyčily k nebesům, která se skrývala pod šedavou vrstvou mraků, vzduch provoněla vůně jarního lesa...byl tam. Ve Stříbrném městě.

Fajn, zbláznil se. A vlastně proč ne? Nebylo tak špatné být bláznem. Omámeně udělal pár kroků po bílé dlažbě, kolena se mu třásla snad ještě víc, než když lezl po tom požárním žebříku.

"Hej, ty!" ozvalo se najednou za ním.

Ryeowook se instinktivně otočil a spatřil dva Zákonodárce, kteří vyšli zpoza kostelní zdi asi dvacet metrů od něj.

"Sem je vstup zakázán!" zahřměl vyšší z nich a pozvedl kuši.

Utíkej - to bylo jediné slovo, co byla jeho mysl schopna zformulovat. Věděl, jak moc se tady musejí dodržovat zákony...sám je psal - v zoufalosti z toho, že v jeho realitě je nikdo nedodržuje...že nikdo nezakáže jeho otci pít, že mu nikdo nezakáže, aby Ryeowooka bil, že nikdo nedohlídl, aby si ten řidič, co způsobil smrt jeho mámy, nasadil zimní pneumatiky...

Kolena se mu třásla, věděl, že by nezvládl utéct...ale kousek od něj byl zeď. Několika rozklepanými kroky k ní přiskočil, rychle si vybavil v hlavě strom a nechal se hmotou opět rozložit na molekuly.

Neuvěřitelná úleva ho zaplavila až ve chvíli, kdy dopadl do zarostlého trávníku a do nosu ho udeřil pach města. Tělo ho neuvěřitelně bolelo, hlava třeštila. Tohle teda nebyl zrovna dobrý nápad.

V tu chvíli zkameněl a ohlédl se na strom. Co když po něm půjdou jako po tom Heechulovi? Musel pryč. S obtížemi se zvedl na rozbolavělá kolena a dal se do mírného klusu, protože běhu vážně nebyl schopný.


"Kdes proboha byl?" vyhrkl Donghae, když se Wook vpotácel do obýváku a složil se v botách na pohovku.

"Tvůj strejda je psychiatr, že jo?" zahučel Ryeowook s obličejem vtisknutým v polštáře.

"Jo, proč?" nechápal Hae.

"Nechtěl bys ho pozvat na návštěvu?"

"Tak co?" zeptal se Donghae a pozvedl hrnek k ústům.

Leeteuk si sundal brýle. "Poslal jsem ho hledat Heechula."

Hae vyprskl čaj přes půl místnosti. "Cože jsi udělal?"

"Najít Heechula, mohl by mu poradit, jak se zbavit Zákonodárců." pokrčil Leeteuk rameny.

"Promiň, strejdo, že se tak ptám, ale jak chceš někomu pomoct, když jsi větší cvok než ti, které léčíš?!" třeštil Donghae oči a nemohl věřit tomu, co slyší.

Leeteuk se jen zasmál. "Abych byl upřímný, něco takového vidím poprvé...rozhodně není vyloučeno, že má po tom co zažil doma nějaké trauma, ale to, co vyprávěl...bylo to až moc skutečné, než aby to byla jen představa."

"Vždyť je to celé úplně absurdní!"

"To je, ale sám si dosvědčil, že měl pohmožděniny, jak ho jeden z těch absurdních výplodů jeho fantazie škrtil." namítl Teuk.

Donghae mlčel - na tohle neměl co říct.

"V každém případě, by se měl nejdřív uklidnit." pokračoval Leeteuk profesionálním tónem, které za roky praxe získal. "Pokud toho Heechula nenajde, bude ho moct uklidnit představa, že nic z toho neexistovalo a my budeme alespoň trochu vědět, na čem jsme."

"A pokud ho najde?" hlesl Donghae.

"Tak mu aspoň poradí, jak se ukrýt před Zákonodárci, což by ho taky mělo zklidnit."

"Myslíš, že se to zlepší?" zeptal se po chvíli ticha Hae.

"Upřímně?" zjistil se Leeteuk.

"Jo."

"Nemám nejmenší tušení."


Ryeowook se díval z okna autobusu. Pořád byl lehce vykolejený. Čekal všechno - že ho prohlásí za blázna, že ho zavřou do ústavu...ale rozhodně nečekal takovouhle radu. I když byla logická - Heechul by mu fakt mohl poradit. Nebo mu aspoň říct, jestli kvůli pitomé procházce po kostelní zahrádce ho budou pronásledovat až sem.

Živě si představil sebe v polstrované cele ve svěrací kazajce, jak se kýve ze strany na stranu a křičí "Jdou po mě!" ...život je fakt skvělý.

Z přemýšlení ho vytrhne starší paní, co se kolem něj souká ven, když autobus zastaví na zastávce. Zrovna včas, aby spatřil zrzavého kluka, co si to nenápadně kráčí po hlavní třídě.

Vystřelil z autobusu jako blesk, až se po něm několik lidí ohlédlo.

"Heechule!" zařval přes celé město.

Zrzek strnul a pak se naštvaně ohlédl na kluka, co se k němu zadýchaně řítil. "Zase ty?! Neříkal jsem ti, ať dáš pokoj?!" zasyčel Heechul a obezřetně se rozhlédl.

"Potřebuju radu." vydechl Ryeowook, jen co k němu doběhl.

"A proč bych ti měl pomáhat?" zeptal se nemrtvý s hořkým úsměvem.

Ryeowook se na něj zašklebil a řekl, co si celou tu cestu v autobuse chystal. "Protože bych mohl Zákonodárcům krásně poradit, kde tě hledat."

Wookie sledoval, jak Heechulovi mizí úsměv z tváře. "A co po mě chceš?" zavrčel nakonec naštvaně.


Ryeowook si mnul bolavé tělo. Nenáviděl cestování hmotou. Neubránil se ale úsměvu, když si vzpomněl na zaujaté pohledy několika Zákonodárců, když vystoupil ze stěny. Udělal, co řekl Heechul - prošel na jedno z nejzalidněnějších míst Stříbrného města. Viděli ho se vracet, takže ho nebudou hledat v jeho světě. Teď měl šanci. Stačilo se jen nepozorovaně dostat zpět...mysl soustředil na strom a s adrenalinem, co mu koloval v žilách, se rozeběhl proti nejbližší zdi.

Bum. Pomalu se rozpomínal, proč nikdy v životě neběhal proti zdem. Bolelo to jak čert. Co se stalo? Žádná brána. S bolestným zaskučením po zdi sklouzl na zem a mnul si čelo. Jestli nemá nic zlomeného, tak z toho bude aspoň otřes mozku.

"Proč?!" zaúpěl a bouchl do pevné zdi. "Proč?!"

Nikdo neodpovídal.

Ryeowook se vyčerpaně složil na lavičku. Před ním se tyčilo Stříbrné město, kdesi za ním určitě už běželi Zákonodárci a on netoužil po ničem jiném, než spálit ten svůj zatracený blok, pokácet strom a ten pak taky spálit. Jenže nemohl. Nemohl zpět. Nebo se aspoň prospat. Nebo najíst...

Složil hlavu do dlaní. Proč nic kolem něj nemohlo být normální?!

"Co jsi zač?" ozvalo se najednou nad ním.

Ryeowook vyděšeně zvedl hlavu. Nad ním stál černovlasý kluk s podivným divokým výrazem v očích. Nepůsobil jako typický spořádaný obyvatel Stříbrného města...

"Máš divnou barvu." zasmál se a pobaveně si vyděšeného Ryeowooka prohlížel.

"Jsem cizinec." dostal ze sebe Wook přiškrceně.

"Jdou po tobě, co?" ušklíbl se kluk.

Ryeowook po něm střelil dalším vyděšeným pohledem. Kluk ale nevypadal, že by se ho chystal udat...naopak, velice důvěrně se k němu naklonil.

"Zdá se, že jsi tady vážně nový, když se pohybuješ na horké stezce." zašeptal pobaveně.

"Horká stezka?" nechápal Wookie - nic takového přece nenapsal.

Kluk ho hrubě chytil za paži, obezřetně se rozhlédl a pak ho táhl mezi domy. "Zákony nedokážou změnit lidi. Jen prostě rozdělí město na horkou oblast a slepou zónu."

"Co je to slepá zóna?" nechápal Ryeowook.

"Ty seš fakt marnej." zasmál se jen jeho kolega. Konečně se zastavil, naposledy se rozhlédl a pak vtáhl Ryeowooka do jednoho z bílých domů s nápisem "zavřeno". První dvě místnosti vážně vypadaly opuštěně. Ve třetí už slyšel podivný hlahol. A čtvrtou místností se dostali do místnosti plné lidí. První Wookieho vjem byl nepopiratelný pach alkoholu, potu a špinavých ponožek. Zvedl se mu z toho žaludek...smrdělo to stejně jako doma. A kluk ho táhl dál, mezi lidmi, kteří na sebe pokřikovali, hlasitě se smáli, v rohu se dokonce prali... Kluk ho dotáhl až k baru a Ryeowookovi konečně došlo, že jsou v nějaké hospodě.

"Kdo je to, Kibume?" zeptal se nebezpečně vyhlížející barman, co před kluka, co Wooka dotáhl, automaticky postavil velkou sklenici čehosi.

"Cizinec." křičel kluk, aby ho bylo přes hlahol slyšet.

Barman si ho podezřele prohlížel...Ryeowook jim vážně musel připadat jako cizinec, když jako jediný neměl našedlou pleť a stříbrný odlesk v očích. Kluk, kterému barman říkal Kibum, do sebe na jeden nádech kopl celou sklenici a lehce se zapotácel.

"Nemám cizince rád." zavrčel barman a i když nijak nekřičel, jeho nebezpečný hlas byl jasně i v davu slyšet. "Ať vypadne."

"Hele, Shindongu-" zkusil to Kibum smířlivě.

Než ale vůbec něco řekl, už se díval do hlavně brokovnice. Ryeowook tiše vyjekl, ale nebylo to přes hluk slyšet - vždyť takhle to tady vůbec být nemá!

"Řekl jsem, ať vypadnete." řekl nekompromisně Shindong.

"Fajn, fajn!" zvedl Kibum ruce ve smířlivém gestu. "Jdeme, mladej." kývl na vyděšeného Ryeowooka a už ho táhl skrze dav, ovšem na druhou stranu, než odkud přišli.

Dostali se na ulici, ale Ryeowook si připadal jako ve zlém snu. Tohle nebylo jeho vysněné bílé město. Zdi byly špinavé, smrdělo to tam alkoholem a močí, po zemi se jako střely míhaly krysy.

"Pořád na nás mává těmi hračičkami, co mu Heechul tahá z druhý strany." vrčel si spíš sám pro sebe Kibum. "Co se tak tváříš?" nechápal při pohledu na vyděšeného Wooka.

Wookie upíral pohled na skupinu několika chlapů v uniformách Zákonodárců, co se potáceli ulicí a zpívali nějakou opileckou písničku.

Kibum se jen zašklebil. "Tady se jich bát nemusíš...jsi ve slepý zóně. Tady neexistují zákony a ani nikdo, kdo by jejich dodržování hlídal. Pojď. Najdeme ti nějakej flek na spaní."

Ryeowook se nepřítomně vydal za svým společníkem. Ve špíně podél zdí spalo několik lidí, někteří vypadali víc mrtví, než živí - a asi to nebylo daleko od pravdy. Slepá zóna...to bylo přesné. Zóna, kterou ani on nemohl z pohledu spisovatele vidět...zóna, kterou stvořil, protože se pokusil páchat dobro.

Wookieho v očích začaly pálit slzy. "To jsem nechtěl..." zašeptal do ticha a slzy se mísily s prachem. "To jsem nechtěl..."

 


Komentáře

1 Katy-chan Katy-chan | Web | 28. března 2012 v 13:34 | Reagovat

Nyuuu...chudášek Wookie, ale snad to bude dobrý!!!
Skvělej dílek a těším se na další!!!

2 Terry Terry | Web | 28. března 2012 v 16:18 | Reagovat

Chudáček Wookie! Doufám, že bude v pořádku a že se mu nic nestane... Jinak, úžasný díl! ^^ Hrozně se těším na další :D A Lulíí, kdy bude pokračování k Panence? :D

3 Hatachi Hatachi | 28. března 2012 v 20:08 | Reagovat

Skvělý díl,vážně zajímavá povídka. Chudáček Wookie...jakto že se nemůže dostat zpátky do reálného života? Co se pokazilo? A kdy konečně potká Sungieho? A když Teukiemu přivede Heechula...bude HeeeTeuk? Hmm,zase mam moc otázek,takže se těšim na další díl...

4 Kaoru (Yumi) Kaoru (Yumi) | 28. března 2012 v 21:11 | Reagovat

AWWWWWW!!!! Kdo byl ten kdo Wookieho oslovil?? Yesungie? Co? Hm? Já to chci vědět! prosíím!! BYL TO TAK UŽASNĚ UDĚLANÝ DÍL!! smekám;) Další dílek prosíím!!:) KRÁSNÉ!:)

5 syrinox syrinox | 16. dubna 2012 v 21:51 | Reagovat

Nawwwww luxusní.... JSi skvělá

6 besmile besmile | Web | 9. září 2016 v 7:04 | Reagovat

pujcky ihned ostrava :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|

Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Využíváme youtube | google | tumblr | instagram | facebook | ask.fmlayout by lula | purple-line.blog.cz