Křik do ticha || 2. díl

21. března 2012 v 11:00 | Kami |  Křik do ticha



Byl večer. A Ryeowook se poprvé zastavil. Do teď šel, jinak by zmrznul...ale teď se pohnout nemohl. Zkameněle sledoval dva muže v šedozelených uniformách Zákonodárců - policie Říše nemrtvých. Šedavý nádech kůže mužů mluvil za vše... Něco říkali, neslyšel je, ale zdálo se, že někoho hledají. Tu holku ze včerejška? Prohodili ještě pár slov a pak zmizeli mezi domy.

Wookie udělal pár kroků vzad, dokud nenarazil na lavičku a těžce na ni dopadl. Zíral před sebe. Tohle nebylo možný, to prostě...

Wookie nahmatal mobil. Nechtěl mu volat. Udělal pro něj už tolik...ale tohle bylo moc. Tohle sám zvládnout nemohl. Vy byste nebyli vyděšeni, kdyby vám postavy z vašeho příběhu běhaly po městě?!

"Ahoj Wooku?" ozvalo se vesele z mobilu po několika zazvoněních.

"Donghae..." řekl jen Ryeowook a hlas se mu zlomil.

Hae na druhé straně zmlkl, Wookieho tón se mu vůbec nelíbil.

"Co se stalo? Kde jsi?" zeptal se starostlivě po chvíli ticha.

Ryeowook se rozhlédl. Kde vlastně byl? Trochu strnule nadiktoval ulici, kterou si přečetl na špinavé tabulce na ještě špinavějšího domu.

"Jak ses tak daleko proboha dostal?" nechápal Hae. Na odpověď ale nečekal. "Půjčím si od táty auto, hned jsem u tebe." řekl a položil to.

"Neměl bys řídit bez řidičáku, když tu jsou Zákonodárci." zašeptal Ryeowook dutě do němého telefonu. "Jsou přísní...tak jak jsem je napsal..."

Netušil, kolik času uběhlo. Prostě se jen díval před sebe a nechal myšlenky rozeběhnout do všech směrů. Jedna část mysli se pořád snažila pochopit, co že se to vlastně děje, ta druhá si promítala, jak ještě před pěti lety pouštěli s tátou draky a máma čekala s večeří, další prosila v duchu Haeho, aby už hlavně přišel. A on přišel, ulicí se prohnalo auto a smykem zabrzdilo vedle Wookieho.

"Ryeowooku!" vykřikl přidušeně Hae, když svého kamaráda viděl - v mrazu na lavičce s cestovní taškou, zlomený pohled zabodnutý kamsi do prázdna.

Wook při jeho hlasu zvedl hlavu a zaostřil na auto. "Hae..."

"Pojď proboha do auta, nebo zmrzneš!" řekl nekompromisně Donghae, nečekal na nějakou reakci, vzal Wookieho tašku a hodil ji do kufru, zatímco se chlapec prkenně posadil na sedadlo spolujezdce. Hae se taky posadil, ale nenastartoval.

"Co se stalo?" zeptal se s pohledem zabodnutým do svého kamaráda.

"Utekl jsem." řekl Wookie a konečně se začínaly dostavovat všechny emoce, které vší silou potlačil, aby mohl předtím jít dál - bolest, zmatení, bezmoc, zlost, frustrace, zoufalost, strach...tak příšerný strach... Do očí se mu opět začínaly drát slzy.

"Proč jsi nepřišel k nám?" zeptal se zamračeně Donghae.

"Nemohl jsem tě do toho tahat ještě víc..."

Haemu se po tváři rozlil laskavý úsměv. "Vždyť víš, že můžeš přijít kdykoliv."

"Já vím." šeptl Ryeowook.

"Ale proto jsi nevolal, že?" zvážněl Donghae. "Co tě k tomu donutilo?"

Poprvé za celou dobu pohlédl Wook Haemu do očí. "Já vážně blázním, Hae."

"Pořád vidíš nemrtvou holku?" zeptal se s lehkým úsměvem.

"Ne, tentokrát dva chlapy...myslím, že přišli tu holku hledat." řekl Wookie a skryl hlavu do dlaní.

Haemu zmizel z tváře úsměv - on to myslí vážně? Tak to je...síla. A čas změnit téma. "Pojedeme domů. Ano?"

A Ryeowook jen přikývl. Jeli mlčky. Wookie hleděl z okýnka na ubíhající město, tuhle část ani neznal, a to se toho venku za poslední dva roky natoulal... A v tu chvíli to uviděl. Osoba zrovna mizela v jedné z uliček, ale Wookie si jasně všiml našedlé kůže, dlouhých zrzavých vlasů, hnědého pláště a té podivné aury, co vyzařovala z každého...nemrtvého.

"Zastav!" vykřikl do ticha tak energeticky, až Hae s leknutím dupl na brzdu a auto za nimi se jim se značným zaskřípěním kol jen taktak vyhnulo.

"Wooku!" zakřičel Hae, ale to už jeho kamarád vyběhl z auta a zmizel v uličce. Hae zavrčel a hledal místo na zaparkování, aby se mohl vydat za ním.

Ryeowook se jako blázen vrhl za osobou, kterou spatřil z auta. Tak teď se ukáže, jestli se mu to jenom zdá nebo ne. O tom, že se mu to nezdá se přesvědčil hned o pár sekund později, když zahnul za roh a spatřil před sebou povědomá záda.

"Ty jsi ta holka ze včerejška!" vykřikl dřív, než mohl získat zpět vládu nad svým adrenalinem ovládaným mozkem.

Osoba před ním se zastavila a na zádech bylo poznat jak se tělo napjalo. "Holka?!" ozvalo se hlasem proceděným skrze zaťaté zuby.

Dřív než se Ryeowook nadál, se osoba před ním mrštně otočila, několika plavnými kroky byla u něj, chytla ho pod krkem a přirazila ho ke zdi domu.

"Ty jsi chlap?!!" zachrčel zmateně Wookie při pohledu do těch ohnivých očí se stříbrným odleskem nemrtvých.

"Jo a mám plný zuby lidí, jako jsi ty, co ze mě dělaj ženskou!" zavrčel mu do obličeje ten...muž a ještě ho víc stiskl.

"Co jsi zač?" podařila se Wookovi ze sebe dostat.

"Jmenuju se Heechul. Víc tě zajímat nemusí." řekl chladně zrzek.

"Utíkáš před Zákonodárci?" zeptal se těžce Wookie.

Stisk na krku povolil. "Jak to víš?"

"Viděl jsem je..."

Ještě chvíli si hleděli do očí. A Ryeowook měl strach. Ne kvůli tomu, že ho právě škrtil výplod jeho fantazie...zcela nesmyslně z toho, že jestli po tomhle...chlapovi jdou Zákonodárci, tak patří k těm "špatným".

V tu chvíli se ulicí rozezněly kroky. "Wooku!" ozýval se z dáli Haeho hlas.

"Přestaň mě sledovat." zavrčel ještě Heechul, než se rozeběhl pryč.

A Ryeowook se sesunul k zemi.


"Pořád chceš tvrdit, že se mi to jen zdá?" prolomil Ryeowook ticho, zatímco mu Hae u něj v kuchyni ošetřoval pohmožděniny na krku.

"Já...nevím." řekl Donghae a potřásl hlavou.

A Wookie mu to neměl za zlé. Kdo by taky věděl?


Digitální hodiny už ukazovaly něco málo po půl jedné, Ryeowook ale stále seděl na posteli a prohledával své poznámky. Do sešitu psal jen hlavní příběh, který právě sepisoval z těch poznámek - a v nich bylo mnohem víc informací, než co je v hlavním příběhu. Musel zjistit, jestli se někdy nezmínil o propojení Říše nemrtvých s naším světem. Bylo mu jedno, že celá situace je naprosto iracionální...to byl rozdíl mezi dítětem a dospělým. Kdyby se někomu uprostřed večera zjevil v obýváku krvelačný upír, přežije právě dítě. Protože zatímco dospělý bude sedět, zírat a opakovat, že upíři neexistují a že tohle prostě není možné, dítě začne shánět česnek. A Ryeowook byl ve svých sedmnácti letech něco mezi - uznával, že to existovat nemůže, z čehož tedy vyplývá, že se zbláznil a dál tuhle otázku neřešil.

"No tak, něco tu být musí..." šeptal rozčileně.

"Wookie...zhasni už." zamumlal v polospánku Hae.

"Já nemůžu, Donghae. Musím přijít na to, jak se sem dostali..." zamumlal Wook.

"Jak asi? Psal si, že na určitých místech se dá cestovat hmotou ne?" vrčel Hae rozespale do polštáře. "Že vejdou do stěny a objeví se někde jinde...tohle je to samý. A teď už můžeš zhasnout."

Ryeowook zbledl. Jakto že ho to nenapadlo? Je fakt, že Hae měl jako čtenář větší cit pro detaily než Wook jako spisovatel, ale i tak...

"Ale to nejde." namítl Ryeowook. Odmlčel se. "Hae?"

Donghae už ale zase spal. Musel uznat, že na Haeho rozespalém nápadu něco bylo. Nalistoval stránku, kde o tomhle cestování psal a začetl se.

"Pane, vašeho bratra zajali!" vykřikl voják, jen co vběhl do místnosti.

Kyuhyun vyskočil z křesla. "Kdo?!"

"Vzbouřenci! Snažili jsme se je zastavit, ale-" už nedořekl, protože Kyuhyun přešel několika dlouhými kroky místnost, v duchu určil cíl průchodu, prsty pročísl zeď, aby se ujistil, že je brána otevřená (jako jeden ze Sedmi pánů by asi nezískal na pověsti, kdyby se rozplácl na zeď) a vstoupil do kdysi pevné stěny.


Ryeowook se snažil vzpomenout, jak to vymyslel. Cestování hmotou...musejí na to být dva body. Dostatečně velké, aby jimi mohlo projít lidské tělo. A musely být spojeny. Nejčastěji zemí - což vylučovalo cestování do vzduchu nebo...do jiného světa. Co by ale mohlo spojovat Říši nemrtvých a jeho město?

Byla sobota, takže si mohli přispat - což je dobře, protože Wookovi trvalo fakt dlouho, než se mu povedlo usnout. Vstávali rovnou na oběd a i tak si připadal nevyspalý.

"Ty si vážně nic nepamatuješ?" zeptal se nechápavě Ryeowook.

Hae pokrčil neurčitě rameny. "Jen že jsme spolu mluvili. Pak mám okno. To asi každý, koho probudí ve tři ráno." zašklebil se.

"Promiň." povzdychl si Ryeowook.

"Dělám si srandu." zasmál se Hae. "Jen tě škádlím, ty spisovateli."

Spisovatel. Wookiemu ztuhla krev v žilách. Samozřejmě! Jaké jiné by měla Říše nemrtvých spojení než toho, kdo ji stvořil? Jenže co mohlo být použito jako průchozí bod? Nikdy nic nepostavil, nestvořil nic dostatečně velkého. Až na...

Hae si musel všimnout změny v jeho výrazu. "Co se děje?"

"Musím si něco zařídit." řekl zamyšleně Wook. "Nečekej na mě." dodal a vstal od stolu.

"Wooku, počkej!" volal ještě Hae, ale to už bouchly domovní dveře.

Donghae si jen povzdychl. "Ale počkám, Wookie...já vždycky počkám."


Ryeowook v předklonu lapal po dechu. Poslední dobou běhal nějak víc, než je zdraví prospěšné. Pohled mu padl na rozpadající se dům se zarostlou zahradou a bodlo ho u srdce...místo, kde žil, když otec byl ještě tátou a máma ještě žila.
Prošel rozvrzanou brankou a obešel chátrající dům. A tam na zahradě stál. Strom, který s ním dědeček zasadil asi před čtrnácti lety. Nepamatoval jsi to, ale kdykoliv byli na zahradě, máma říkala: "Vidíš, jak krásně roste? To proto, žes ho sázel ty..."

Ještě na chvíli ho napadlo, jak iracionálně se chová. Možná byl vážně blázen. Ano, určitě. Ale proč ne? Pohladil strom po kmeni. Zavřel oči. Zvolit druhý bod... Zamyšleně procházel v hlavě svůj návrh Stříbrného města, až si nakonec vybral kostelní stěnu. Soustředil se na ni, vykreslil si ji v mysli do nejtenčích detailů...a v tu chvíli mu ruka kmenem proklouzla, jako by byl kouře. A bez nějakého dalšího varování ho to vtáhlo celého. A všude byla jen tma.

 


Komentáře

1 Katy-chan Katy-chan | Web | 21. března 2012 v 13:25 | Reagovat

Páni!!! Dokonalý!!!
Ani nevíš jak jsem se nasmála, hlavně v části s HeeChulem... "nesnáším lidi, co ze dělaj ženskou!"...*umřela pod stolem*....a potom ta část s tím, když dospělí uvidí, bude se přesvědčovat, že neexistuje, zatím co dítě už bude chystat česnek...prostě dokonalost a těším se na pokráčko!!!
A Lullinko, na tvoji povídku se taky už moc těším!!!

2 Terry Terry | Web | 21. března 2012 v 16:54 | Reagovat

Bože, to je úžasné! Několikrát jsem u toho chytla záchvat smíchu :D Třeba ta část, kdy bude dospělý říkat, že to neexistuje a dítě hledat časnek, ta nemá chybu :D A Wookieho povídka se stala skutečností? Tak to bude ještě hodně zajímavé... Hrozně se těším na pokračování :D

3 eSmy eSmy | Web | 21. března 2012 v 17:46 | Reagovat

heee?.... *mimo*.... kde... kde zmizol?.... eh.eh.e.h.e..... *sorry dnes nemá svoju náladu, bolí ju hlava XD*... akože.... super a... perfektné... a... čo dodávať?... aha, už viem... DOKONALÉ!

4 Hatachi Hatachi | 21. března 2012 v 17:50 | Reagovat

Ůžasné...vážně dokonalá povídka. Tenhle díl je neskutečný...Wookieho příběh ožívá. Je to hodně napínavé a zajímavé. Moc by mě zajímalo kde se Wookie setká se Sungiem. Bude to ve světě neživých nebo živých lidí... Dostala mě slečna Heechul...není náhodou on ten chycený Kyuovo bratr... Už se moc těšim na další zajímavý díl...

5 Kaoru Kaoru | 23. března 2012 v 8:40 | Reagovat

To se mi moc líbí!:) Jako Kami? Ty to píšeš? Já jen vím že to nepíše Lulina:) Ale jako moc dobrá práce!! Líbí se mi to;) Jako už se těším na další díl:))

6 syrinox syrinox | 16. dubna 2012 v 21:41 | Reagovat

Woah... Luxusní, máš úžasnou fantazii holka :)

7 BriggsBertha21 BriggsBertha21 | E-mail | Web | 4. srpna 2012 v 5:28 | Reagovat

People deserve good life and <a href="http://goodfinance-blog.com/topics/personal-loans">personal loans</a> or just student loan will make it much better. Because people's freedom is grounded on money.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama