Křik do ticha || 1. díl

18. března 2012 v 11:00 | Kami |  Křik do ticha

Název: Křik do ticha
Fandom: Super Junior
Pár: YeWook
Autor: Kami
Žánr: Fantasy, slash, drama, morbidní, násilí, romantika (?!)
Varování: 18+



...všichni cítili, že se blíží konec. Vítr utichl, země se rozechvěla. Stovky očí se upřely k temnému obzoru, kde stál jediný nemrtvý. Ztělesnění zla. Pozvedl pohled a po tváři se mu rozlil krutý úsměv, při pohledu na vyděšené město. Měl hodně jmen. Někde mu říkali Sungmin. Někde prostě Stín. Ale co na tom záleželo? Stejně nikdo, kdo jeho jméno znal, dlouho nežil.

Donghae ještě jednou přejel očima poslední stránku, než se vrátil pohledem ke svému nejlepšímu kamarádovi, co nervózně poťukával prsty o lavici.

"Tak co myslíš?" zeptal se konečně Ryeowook a napjatě muchlal roh sešitu.

Haemu se na obličeji objevil lehký úsměv. Co mu na to měl říct? Bylo to amatérské sepisování z nudných a dlouhých hodin fyziky - idealizované místo s naprosto nesedícím názvem "Říše nemrtvých", kde dobro vždy vítězilo nad zlem a vše bylo dokonalé...přesně takové místo, co Wookiemu chybělo v realitě. I to ztělesněné zlo, které tam na poslední stránce nakráčelo bude určitě brzy zničeno.

"Nemusíš se tvářit tak soucitně." zamumlal Wookie a rychle hmátl po bloku, co ještě pořád ležel u Haeho na lavici.

"Netvářím se soucitně." namítl Donghae. "Je to dost dobrý a rozhodně pak budu chtít pokračování." zazubil se. "Ale mě by si spíš zpívat."

Wookie řekl tiše něco, spíš sám pro sebe, protože Hae ho v hlučné třídě plné lidí nemohl slyšet. Donghae si povzdychl - od té nehody se Wook vážně změnil.

Chtěl něco dodat, ale v tu chvíli přišel do třídy profesor. A Hae jen smutně sledoval, jak Ryeowook s lehkým melancholickým výrazem otevřel blok, aby sepsal, jak se dokonalé město vypořádalo se Stínem.


Ozvala se hlasitá rána, jak kdosi bouchl dveřmi. Ryeowook jen na pár vteřin zkameněl s propiskou v ruce, pak se ale vrátil k matematice. Třeba si ho ani nevšimne. Zoufale zahodil propisku a zacpal si uši, když se z kuchyně ozvaly dávivé zvuky - určitě zas poblil parkety.

Hlasité kroky. Ne! Ať k němu nechodí! Dveře se ale rozletěly.

"Hej, kluku." ozvalo se opilým hlasem a do pokoje pronikl štiplavý pach alkoholu, cigaret a zvratků. "Proč neděláš něco pořádného? Není tu nic k večeři!"

"Dělám si úkoly." procedil skrze zatnuté zuby - jak moc ten pach nenáviděl!

"Já říkám, co budeš dělat!" ozvalo se nebezpečným hlasem.

Wookie si povzdychl. "Dobře, udělám večeři. Ty si dej pivo a jdi se koukat na televizi, ano?" zkusil to mile.

"Už bylo na čase." zavrčel starší muž a zmizel ze dveří - čehož přesně chtěl Ryeowook dosáhnout.

Vytáhl ze skříně batoh, rychle do něj hodil pyžamo, věci na zítřek do školy, zaběhl do koupelny, přihodil ještě kartáček na zuby a tiše se plížil do chodby.

"Hej, kam jdeš?!" ozval se křik z druhé strany chodby, zrovna když si zavázal boty.

Do žil mu vstříkl adrenalin, do jedné ruky chytil batoh, do druhé mikinu a vyrazil ze dveří bytu.

"Vrať se ty spratku!" ozvalo se ještě za ním, až příliš hlasitě, jak to ozvěna na chodbě ještě znásobila.

Wookie bral schody po dvou, vzduchu se mu nedostávalo, ale bylo mu to jedno, ještě zrychlil, když slyšel další křik z chodby, až konečně vyběhl před vchod starého činžáku. Do těla se mu mrazivými čelistmi zakousla zima. Rychle na sebe hodil mikinu, batoh na záda a pak se rozeběhl. Chtěl být co nejdřív pryč.

O dvě ulice dál musel zastavit, píchalo ho v boku a zoufale lapal po ledovém vzduchu, co mu bolestně drásal hrdlo. Ulice byla osvětlená jen chabým světlem pouliční lampy...nesnášel tuhle část města.

V tu chvíli zaslechl rychlý klapavý zvuk...nemohl to být jeho otec, ve svém současném stavu by rozhodně nebyl schopen běhat...takže by nebyl jediný, kdo si dnes vyběhl při měsíčku? Ryeowook se instinktivně natiskl na stěnu, nebylo bezpečné tady v noci někoho potkat.

Do kužele špinavého světla přiběhla jiná osoba, rozhodně v lepší formě, než Wook - ani nevypadala moc zadýchaně. Osoba shodila kápi a odhalila poměrně pohlednou dívčí tvář. Žena se ustaraně ohlédla a běžela dál.

Ryeowook nad tím jen zakroutil hlavou, ale pak mu došlo co vlastně viděl. Kápi?! Ta divná holka na sobě měla kožené oblečení a hnědý plášť. Měla našedlou kůži a v očích stříbrný odlesk...

Fajn, asi už byl fakt unavený. Už volnějším krokem pokračoval v cestě.


Ryeowook krátce stiskl zvonek, nechtěl probudit celý dům. Chvíli to trvalo, než se rozhrnul závěs a za oknem se objevil ospalý obličej, po kterém se ihned rozlil záblesk pochopení. O pár vteřin později se už otevíraly domovní dveře.

"Promiň, že tě budím, Hae." povzdychl si Ryeowook.

"V pohodě, pojď dál, Wooku." kývl na něj s rozespalým úsměvem a téměř ho vtáhl dovnitř do domu. "Zase otec?"

"Kdo jiný..." zamumlal Wookie.

Nastala chvíle ticha.

"Pojď se trochu prospat, máš u mě rozestláno ještě od minule." navrhl Donghae, aby změnil téma.

Wookie se omluvně usmál a vydal se za Haem k němu do pokoje... vlastně u něj na gauči byl víc než doma - tam se totiž vydržet nedalo.

"Hae?" zašeptal Ryeowook, když už skoro spali.

"Hnn?"

"Myslíš, že začínám bláznit?" zeptal se nejistě.

"Ne. Proč se ptáš?" zeptal se Donghae překvapeně.

"Když jsem šel k tobě...asi jsem potkal nemrtvou holku..." zašeptal ještě tišeji Wookie.

"Nemyslím, že blázníš, jen že moc píšeš a málo spíš." zasmál se Hae.

Ryeowook se otočil na bok a zadíval se do tmy. Hae má pravdu. Asi...


Ten otravný budík nepřestával zvonit. Ráno přišlo zatraceně brzy. Dveře se rozrazily a dovnitř vtrhla energetická a poměrně mladá žena.

"Vstávat, vy lenoši! Udělala jsem vám snídani! Tak honem!" zasmála se a roztáhla závěsy, takže do pokoje vniklo až příliš mnoho světla.

"Mami..." zaskučel ospalý Hae.

"Nemámuj mě a vstávej. A ráda tě zase vidím, Wookie, viděla jsem dole tvoje boty, tak jsem ti rovnou snídani nachystala taky. Tak fofrem, ať jste hned v kuchyni!" zasmála se ještě jednou a zase zmizela ve dveřích.

"Ještě jedno takovýhle probuzení a balím kufry." zavrčel Hae.

Ryeowook se jen zasmál. "To říkáš už sedmnáct let."


Wookie tiše zavřel dveře, hned ho do nosu uhodil známý pach alkoholu. Celý den ve škole byl nervózní z příchodu domů...ale vrátit se musel. Ne, že by ho tam něco drželo, ale nemohl pořád otravovat Donghaeho...ještě že otec většinou nebyl doma. Dnes ale takové štěstí neměl. I když se snažil o co nejtišší kroky, hned se ozval dusot z obýváku a ve dveřích se objevil otec ve špinavém tričku, s kruhy pod očima a plechovkou v ruce.

"Kdes zase byl celou noc?!" zeptal se zostra místo pozdravu.

Ryeowook mlčel a jen se na něj vzpurně koukal. Z toho smradu se mu zvedal žaludek a pohled na tu trosku, co kdysi bývala jeho tátou...

"Já s tebou mluvím!" zavrčel otec nebezpečně. "Kdes byl?!"

"Do toho ti nic není." promluvil tiše Wookie.

"Jsem tvůj otec!"

"A kdy ses naposledy tak choval?" vykřikl zoufale chlapec.

Otec ho sjížděl opovržlivým pohledem. "Máma by z tvého chování nebyla zrovna nadšená."

Ryeowook nesnášel, když o ní mluvil. Nesnášel ty zrádné slzy, co se hned vedraly do jeho očí. "Máma je mrtvá! A to kvůli tobě!" křičel.

"Já za to nemohl!" zařval otec a mrštil plechovkou, která narazila do stěny jen kousek od Wookovy hlavy a s rachotem zapadla za botník.

"To ty jsi řídil!" vyplivl mu Wookie do tváře to, o čem sám věděl, že není pravda… byla to nehoda, táta za to vážně nemohl… ale on mu chtěl ublížit. Musel. Potřeboval to.

No, účinek byl okamžitý. Otec se na něj vrhnul. Ryeowook měl ale tři výhody. Byl mrštný. Otec asi nebyl tak střízlivý, jak vypadal. A co nejvíc - byl zvyklý… nebylo to poprvé. Dlouho od té doby, co máma zemřela, a otec začal pít, chodil do školy samý šrám a modřina a vymlouval se na to, že začal pěstovat bojové sporty, než se naučil vyhýbat, číst v otcově tváři a předvídat pohyby.

Neváhal, prosmýkl se mu pod rukou a rozeběhl se do svého pokoje, kde bouchl dveřmi a zamkl je. O pár vteřin později už se na ně ozvalo bouřlivé bouchání.

"Otevři ty spratku nevděčnej!" ozýval se zpoza dveří řev.

Už toho měl dost. Takhle už nemohl. Tentokrát nevytáhl batoh, ale rovnou cestovní tašku, kterou měl taky pro všechny případy nachystanou pod postelí. Teď do ní házel věci jednu přes druhou, muchlal oblečení, učebnice se mu míchaly s ponožkami, věci z nočního stolku prostě shrábl paží. Během dvou minut měl sbaleno. Ještě s taškou zatřásl, aby se věci trochu rozložily a taška šla zapnout.

Zhluboka se nadechl. Co teď? Dveřmi to nepůjde. Okno? Nehodlá skákat ze třetího patra. Ale...požární žebřík? Nejistě se podíval dolů a otřásl se. Nenáviděl výšky. Vrhnul pohled zpět ke dveřím, kde pomalu, ale jistě začínal selhávat zámek. No, ta výška vlastně není tak hrozná. Rozrazil okno, zkontroloval, jestli venku někdo nejde a tašku jednoduše hodil, nemělo se tam co rozbít a byla moc těžká, než aby ji dolů vláčel přes rameno. Nejistě se vyhoupl na římsu a natáhl se rukou k žebříku a ze všech sil se snažil nekoukat dolů. Konečně se pevně držel. Pravá noha. Levá ruka. Levá noha...šlo to pomalu a chladný kov ho štípal do dlaní. Krok po kroku. Seshora slyšel, jak dveře povolily. Slyšel křik. Neposlouchal ho.

Konečně stál na pevné zemi a úlevně vydechl. Kolena se mu třásla a chvíli mu trvalo, než se donutil k chůzi. Sebral ze země černou cestovní tašku a hodil si ji přes rameno. Naposledy se ohlédl. Přes hlavu si hodil kapuci černé mikiny, aby aspoň trochu potlačil zimu. A tak se vydal na cestu. Někde v ulicích kdosi zakřičel...ale tady to bylo běžné. Nejhorší čtvrť v nejhorším městě.

Nevěděl kam půjde. Za Haem nemohl...to už by po něm chtěl moc. Kráčel pomalu ulicí a ironií osudu se ještě rozpršelo. A on šel dál. Chlapec v dešti. Tak trochu blázen a sám.

 


Komentáře

1 Majka :3 Majka :3 | Web | 18. března 2012 v 11:21 | Reagovat

no to bolo... DOKONALÉ! :3 čo viac ti k tomu mám dodať? :D asi len tolko, že Lulí má totálnu pravdu.. si skvelá spisovatelka! :3 hihi :D teším sa na pokračovanie :3

2 Elisha Siwonnie-chan Elisha Siwonnie-chan | 18. března 2012 v 11:24 | Reagovat

No ksakru! Tohle je PERFEKTNÍ ZAČÁTEK! Vážně! Muhahahahahahaha.. Kami, ty vážně máš zlatou mysl! MUhahaha... johohoh! *hrabe jí, protže s ena tuhe povídku teda hodně těšila, že Lulo? :D* Já prej.. cože? Sungmin a Stín? Co to bude fantasmagory? Muhehehehe.. ale nakonec je to to normál... ksakru.. já už se nemůžu dočkat dalšího dílku.,... Konečně tu teď bude pořádné drama! Ne to smutňoučké, co má Lula.. ale tvrdé.. teda.. doufám.. muhahahaha.. mno nic.. já jdu pokračovat v učení :D

3 Katy-chan Katy-chan | Web | 18. března 2012 v 11:51 | Reagovat

Noooo...asi tak...zní to zajímavě, takže chci pokračování!!!

4 eSmy eSmy | Web | 18. března 2012 v 11:55 | Reagovat

ako, ja viem, že píšeš dokonale!... Ale to nemení nič na tom, že sa bojíím! čo z tohto bude! XD..... Ale dobre dobre.... :D... Už nech je tu pokračovanieee! :)

5 Terry Terry | Web | 18. března 2012 v 13:00 | Reagovat

Wow tak tohle vypadá na skvělou povídku :D Je to vážně luxusní! Strašně jsem zvědavá, jak to bude pokračovat X)

6 Kyu Kyu | E-mail | Web | 18. března 2012 v 14:05 | Reagovat

Jejda to bylo úžasné! Chudáček Wookkie, ale snad to bude dobré..Nu moc se těším na pokračování! ;)

7 takehochan takehochan | Web | 18. března 2012 v 14:16 | Reagovat

tohle miluju "w" takové napínání a pak dramatické ukončení... už aby byl další díl

8 Hatachi Hatachi | 18. března 2012 v 15:43 | Reagovat

To bylo krásné...napínavé a zajímavé. Chudáček Wookie...takový život... Už se těšim až se setká se Sungiem...takže rozhodně chci další pokráčko. A jako souhlasim s Lulí...Kami jsi třída... Tak honem další pokráčko...

9 Kaoru (Yumi) Kaoru (Yumi) | 18. března 2012 v 19:31 | Reagovat

WoW! Krásné!:) To není možné! Je to vážně hezké! Chudák Wookie. Takovýho tátu bych nechtěla:( No jako to chce hned druhý díl! Už se na něj vážně těším:) MOC! NÁDHERNÉ!! <3 :)))

10 syrinox syrinox | 16. dubna 2012 v 21:18 | Reagovat

Awwwww.. dokonalý <3

11 Christine Christine | Web | 19. srpna 2012 v 12:39 | Reagovat

Páni, hned musím jít číst další díl! Jsem vážně zvědavá! ^^

12 Nicol Nicol | E-mail | 7. března 2013 v 10:30 | Reagovat

super

13 nicol nicol | 7. března 2013 v 10:32 | Reagovat

zajima me jak to dopadne. du zase cist[12]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|

Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Využíváme youtube | google | tumblr | instagram | facebook | ask.fmlayout by lula | purple-line.blog.cz