Prokletý - 1. díl

4. února 2012 v 11:00 | Luli(na) |  Prokletý

Uhn, no jo, já vím, nestíhám, ale jako vůbec nestíhám! Mám rozepsané tři cykly... vlastně teď už čtyři... He... hehe...hehehe...uhn... No prostě, jo, napadl mě další. Nečekaně. Jako, měla to být povídka na přání... Hups. Tak nebude, no. Bude z toho cyklus. Ještě nevím, na kolik dílů, ale asi něco kolem deseti (takže 100) :D No, tak snad se vám zalíbí,. děti moje a pokud jo, byla bych ráda za komentáře, jako, ale smysluplné komentáře, abych věděla, co si o tomhle myslíte.

fandom: super junior; dbsk | couple: yoochun/siwon | fantasy; drama; násilí; smrt; slash 18+


Nikdy nechápal lidi. Jejich chování, jejich potřeby, touhy… Je to pro něj nepochopitelné, nemožné, nepodstatné. Pro něj jsou jejich vlastnosti něco neznámého, něco, co považuje za obyčejnou hloupost, pošetilost. Udivují ho, znechucují a unavují. Přesto se nedokáže vzdát té možnosti denně je sledovat. Pozorovat každý jejich pohyb, vnímat jejich úsměvy i slzy… Slzy, další z věcí, které nechápe. Neplakal, nikdy. Nedokáže si představit, že by z jeho očí někdy vytékala voda. Přijde mu to nemožné. Přesto je vidí. Lidé pláčou pořád. Když jsou šťastní i když jsou nešťastní. Když přežívají bolest nebo radost. Když nenávidí i když milují. Láska. Cit, o kterém často slyší. To slovo pro lidi znamená tolik. Stačí zmínit slovo láska a všichni se můžou zbláznit. A přitom… pro něj neznamená nic. Nezná ten cit. Je to pro něj pouhé slovo skládající se z pěti písmen, nic víc, nic míň.

"Láska," převalí to slovo na jazyku, jako by mu snad mohlo napovědět, jako by mu mohlo pomoct pochopit.

Marně. Láska není nic, co by kdy mělo význam v jeho životě… posmrtném, nesmrtelném, nadpozemském… lidé takové jako on nazývají různě, aniž by jen tušili, že někdo takový, opravdu existuje. Lidé o nich mluví, bojí se jich, nenávidí je… a přesto nevěří v jejich existenci. Jsou tak zvláštní. Tak složití. Pozoruje je tak dlouho, troufnul by si odhadovat to na celé věky. Možná víc než to. Byl tady od počátku. Oni všichni. Je jich na světě tolik a přesto se nestává často, aby někoho ze svých potkal. Ušklíbne se. Jistě. Nikdo není tak pošetilý, aby tady pobyl delší dobu. Ano, čas od času se někdo takový najde. Klid a pustota v podsvětí je unaví, zavítají do tohohle světa, najdou si oběť, kterou posednou, udělají paniku, užijí si zábavu a poté se vrátí tam, odkud přišli.

To jen on je takový blázen, aby tady zůstával. Prochází se lidským světem, nikým neviděn a tiše pozoruje. Nic jiného nedělá. Jen se dívá. I když si to odmítá připustit, v hlouby duše - pokud on nějakou má - touží pochopit. Jakkoli jejich chování považuje za únavné a pro něj, jakožto pro démona by mělo být naprosto nepodstatné. Přesto je tady něco… A právě to něco jej nutí zdržovat se zde déle, než jakýkoli jiný démon. Nemá potřebu ovládat, zabíjet, ubližovat, jako ostatní démoni. Nechce nic, jen je pozorovat. A pochopit. Musí se zasmát sám sobě. Jeho myšlenky samy sobě protiřečí.

Seskočí ze stromu, který mu doteď sloužil k nerušenému pozorování, ne žeby ho lidé mohli spatřit, ale přesto. Cítí se tak lépe. Pomalým a na člověka až moc ladným krokem zamíří do nejbližší temné uličky, o které si je jistý, že tam ani prašivý pes nezavítá, aby našel kus shnilé kosti, ujistí se, že v ní opravdu nikdo není a nikdo jej nemůže vidět. Poté mávnutím ruky vytvoří bránu, zadívá se na její druhou stranu, která jako by byla odrazem v zrcadle. Avšak přesto je svět na druhé straně o tolik jiný. Zdi i budovy na druhé straně jsou temně černé barvy, obloha je šedivá, ponurá a bez života. Dívá se do tváře temnější polovině světa. Té polovině, která je určena jim, démonům. Země tak stejná, jako ta lidská a přesto se tolik liší. Barvami, vůněmi, obyvateli…

Zamračí se, tak nerad se vrací do tohohle světa. Nejraději by zůstal navěky v tomhle světě, který hraje barvami a životem. Ne temnotou a pachem krve. No musí se vrátit. Aspoň na pár hodin, aby obnovil energii, která z něj dělá démona. Bez ní… byl by obyčejným člověkem. Proto se musí vracet, ať už je mu to jakkoli nepříjemné, pokud jen nechce přijít o svou moc, musí. A nebylo by lepší být člověkem? Přemýšlel nad tím už tolikrát. Pokaždé však dospěl ke stejnému názoru. Vyhovuje mu to tak, jak to je. Vyhovuje mu být tím neviditelným pozorovatelem, kterého vlastní počínaní nudí k smrti, a přesto si nedokáže pomoct. Bloudí světem a pozoruje všechny ty smrtelné dušičky. Skoro jako by snad něco očekával. Něco hledal… někoho hledal. Kdo ví. Ani jen netuší, že už brzo ho najde. Toho, jenž změní jeho život. Toho, o kom nemá ponětí, že by někdy hledal…

***

Nadechne se čerstvého vzduchu a ohlédne se za rameno. Podívá se na vysokou budovu obklopenou zelení, ve které strávil poslední měsíce svého života. U lékařů byl považovaný za zázrak, něco, co si nedokážou vysvětlit. Kdo by se jim divil, když zranění, které by jej mělo zabít, se zahojilo téměř samo bez cizího přičinění, bez toho aniž by zanechalo na jeho těle znatelnou stopu. Jen jizva, téměř neviditelná, táhnoucí se přes celou jeho hruď, ta jediná zůstala jako důkaz, že jeho zranění nebyla pouhá halucinace, nebo představa.

"Vy snad ani nejste člověk," to mu řekl doktor, když se po týdnu probral z komatu a jeho životní funkce byli v naprostém pořádku.

Žádné následky, žádné poškození, jen rychle - až neskutečně rychle- hojící se rána. Kdyby pan doktor byť jen tušil… Hořce se ušklíbne a nechá budovu za sebou, když se pomalým krokem vydá ke svému bytu. Nenamáhá se dát někomu vědět, že je v pořádku. Jeho nadřízený to již jistě ví, tím si je jistý a nikdo jiný, kdo by se staral, není. Už ne. Do očí se mu vkrade bolest, když se mu myslí mihne vzpomínka na Maxe. Myslel si, že po tolika ztrátách by mohl být konečně šťastný. Že s Maxem už mu to vyjde. Věřil, tak moc, že ho jeho smrt zasáhla víc, než kohokoli jiného. Možná by bylo lepší, kdyby tuhle nemocnici neopustil po svých, nýbrž v chladné dřevěné rakvi. Stejně mu osud nepřeje, tak proč se namáhat s něčím, jako je život.

Mimoděčně kopne do kamínku povalujícím se na zaprášeném chodníku, v hlavě se mu míhají vzpomínky, obrazy všech, které si ve svém životě dovolil milovat. Někdo je však názoru, že si dovolil víc, než by měl. Všechny, ať už se snažil sebevíc, všechny, které měl rád, postihl ten samý osud. Smrt. Je to snad prokletí? Nebo nějaký druh zkoušky, kterým jej bůh testuje. Zkouší, kolik toho vydrží? Vítr sfoukne ze stromu pár oranžově zbarvených lístků, které se líně snesou na zem, šustí pod jeho nohama, připomínají, že léto už je dávno pryč. Svět kolem se zbarvuje do příjemných podzimních barev, které působí snad až kouzelným dojmem. On však nic z toho nevnímá, je až moc ponořen do vlastních myšlenek.

Tak moc, že si ani neuvědomí, kdy, a najednou se ocitá před cihlovým činžákem, zastrčeným mezi stromy mimo městského ruchu a přesto dost blízko na to, aby ho mohl nazvat prdelí světa. Vyjde kamenné schůdky k černým proskleným dveřím, natáhne ruku k tabulce s čísly a naťuká šestimístní kód svého bytu. Výtahem se vyveze do čtvrtého patra, přičemž jej doprovází typický skřípavý zvuk, který ten starý vynález vydává. Přesto tenhle činžák vypadá nově a moderně. Z kapsy vyloví klíče a za doprovodu chřestotu si odemkne dveře svého bytu. Ještě ani nestihne otevřít a k jeho nohám přiběhne malé zrzavé stvoření.

"Nyu," na jeho tváři se přeci jen rozlije úsměv, snad poprvé od doby, co opustil nemocnici.

Vezme chlupaté klubíčko do náruče a přivine si jej k sobě. Tiché vrnění a drápky pronikající pod tenký černý kabátek spolu s pronikavým zeleným pohledem velikých očí jej ujišťuje, že je na světě alespoň někdo, komu by chyběl. Jediné stvoření, které s ním zůstalo, jediné z těch, které miluje a přesto pořád žije. Ano, tahle maličká, to bylo jediné stvoření, které nepostihl stejný osud, jako všechny ostatní. Podrbe kotě za ušima a něžně jej položí na komodu. Kotě, nebo spíš kočička o velikosti kotěte, se svalí na záda a zamává drobnými pacičkami ve vzduchu.

"Chtěla by ses hrát, viď?" svlékne si kabát a pověsí jej na věšák nad komodou, boty hodí do botníku a mrkne na tu zrzavou krásku.

Nyu nečeká, blesku rychle opět stojí na packách a v další vteřince už se obratně škrábe po jeho džínech nahoru k jeho rameni. Zasměje se tomu kaskadérskému kousku, vezme kočku do náruče a jde s ní rovnou do kuchyně. Ani jej nepřekvapí, že její miska jak s jídlem, tak i s vodou jsou naplněny. Ví, že je to práce jeho sousedky. Poprosil ji o to už dávněji. Kvůli práci někdy opouští byt i na několik dní, nebo i týdnů. Kdyby mohl, bral by si jí sebou, avšak pro tak malé stvořeníčko by to znamenalo jistou smrt, tak nebezpečná jeho práce je.

 


Komentáře

1 Mai | 4. února 2012 v 11:16 | Reagovat

To je tak tajomne napínavé..a ten pár Siwon a Micky...ooo to sľubuje krásne čítanie.. Sem s ďalším dielom inak máš na svedomí moju smrť...som totiž nedočkavá...:)

2 Majka :-) | Web | 4. února 2012 v 11:57 | Reagovat

wau :O no poviem ti, ten začiatok je totálne fajnový :D však čo iné som mala očakávať od takej dobrej spisovateľky ako si ty, že?? :D inak vážne :D začiatok dokonalý ako všetky tvoje poviedky :D teším sa na ďalší diel :3

3 Elisha Siwonnie-chan | Web | 4. února 2012 v 12:11 | Reagovat

Ňahííííííííííííííííí... to bylo dokonaléééééééééééé.. Muhehehe... Z toho bude rozhodně taky kniha.. jako z Nezapomeň na mě.. Ňahí.. že už tu bude další díl? Doufám, že brzo... :) Děkuju za věnovááánííí... :)

4 Katy-chan | Web | 4. února 2012 v 12:30 | Reagovat

No zatím se nám to rozjíždí, ale i tak je to zajímavé a určo budu čekat na pokračování!!!

5 Take Ho | Web | 4. února 2012 v 12:33 | Reagovat

je to hodně procítěné a do detailu popsané... si skvělá spisovatelka, takový víkon se dal od tebe čekat... určitě z toho bude dobrý ciklus ale... já nevím mám pocit že tam něco chybí

6 eSmy | Web | 4. února 2012 v 13:00 | Reagovat

Ty blázne!... AKože.... Ja som rada, že píšeš niečo ďalšia.. A neskutočne sa na to teším lebo to vyzerá zaujímavo... aLe dievča! Ako to chceš zvládať?... Ale čo, bláznom patrí svet :D

7 Lee Hyumi | E-mail | Web | 4. února 2012 v 14:36 | Reagovat

uz si jak ja:d taky zacnes psat tolik povidek a pritom sama vis ze moc nestihas:D

8 Kami | E-mail | Web | 4. února 2012 v 16:13 | Reagovat

tak to je hodně dobré!! koukám, že se poslední dobou hodně vyžíváš v andělech, démonech a podobných stvoření, když se kouknu na tvé povídky... :D Ale to vůbec nevadí, naopak, je to hrozně zajímavý a už se moc těším na pokračování! ^^ *vůbec není závislá na všech tvých povídkách*

9 Hatachi | 4. února 2012 v 16:51 | Reagovat

Začíná to velice zajímavě... Ten démon je Siwon a anděl je Micky? Zvláštní pár Wonnie a Micky...ale líbí se mi protože to není ta stará klasika. I celá ta kapitolovka může být zajímavá tak rozhodně pokračuj ve psaní.Protože povídky od tebe jsou vysoce vysoce návykové (alesponˇ u mě)... Těšim se na další díl...tak nenech na něj dlouho čekat...

10 Terry | Web | 4. února 2012 v 17:42 | Reagovat

Hehe, vypadá to na další úžasnou povídku ^^ MickyxSiwon... zajímavý pár. Zajímavý a neobvyklý. Ale líbí se mi ;) Ke všemu je to fantasy, které začínám mít až nezdravě moc ráda, takže budu netrpělivě čekat na další díl X)

11 ElenEstel | 5. února 2012 v 15:16 | Reagovat

páni začíná to zajímavě

12 syrinox | 13. února 2012 v 19:20 | Reagovat

Woah... začíná to... více než zajímavě... Muheh... ten konec byl sladký. Koťátko... kočička... ňáááá XD Moc hezky napsáno ;) :)

13 Neko | Web | 23. června 2013 v 20:53 | Reagovat

Velmi tě obdivuji... a to z vícero důvodů, ale ten hlavní je tvůj talent na psaní...

Tvé povídky čtu vždy jedním dechem a když mne náhodou od některé někdo vyruší jsem schopná vraždit...

Jsi velmi oblíbená autorka FF a všichni víme proč...

Jsem ráda, že jsem (již před takovou dobou) na tvůj blog narazila... ^.^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|

Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Využíváme youtube | google | tumblr | instagram | facebook | ask.fmlayout by: purple-line.blog.cz

Výsledek obrázku pro lr whisper gifVýsledek obrázku pro lr whisper gifVýsledek obrázku pro lr whisper gifVýsledek obrázku pro lr whisper gif

~icons by iconarchive.com~