Porcelánová panenka - 1. díl

19. února 2012 v 11:00 | Luli(na) |  SuJu povídky

Hehe, děti, je tady další povídka na přání :D Uhn, tak nějak se mi stalo, že se ta povídka zvrtla v něco šíleného :D He... a pěkně dlouhého, proto to bude na dva díly. Můžná i na víc, nevím :D Uhn, Terry, prosím tě, nezlob se na mě, tahle povídka se mi vážně trochu zvrtla a asi to nebude přesně to, co sis přála. Mělo to být MinWook... ale... jaksik... mi tam naběhnul jiný pár, ale neboj, dočkáš se toho, co chceš, i když ne tak docela. Doufám, že mě za to nezabiješ :D Tak jo, užijte si povídku, děti, já se pokusím napsat druhý díl co nejdřív.

Název: Porcelánová panenka
Fandom: Super unior
Pár: KyuMin, WookMin
Autor: Luli(na)
Žánr: Slash, psycho, drama
Věnování: Na přání pro Terry :D


Tvář tak dokonalá, tak krásná a přesto tak chladná, bez kousku citu. Proč… proč něco takového existuje? Něco, co ani nežije, jen okouzluje svou krásou… je to jen bezcenný kus ničeho. Bezcenný kus porcelánu a pro něj přesto znamená tolik. S pocitem méněcennosti sleduje, jak s něžným pohledem pohladí dlouhé vlásky spadající v prstencích na její záda. Jak moc by si přál, aby takhle pohladil jeho… Pamatuje si ten dotek tak živě. Jak dlouho už jej takhle nepohladil? Jak dlouho už se na něj takhle nepodíval? Jak dlouho…?! Šílí z toho… Proč se mu vyhýbá? Proč s ním nemluví? To už jej… nemiluje? Ne… to nemůže být pravda! Jak by mohl…?! Jak?!

"Porcelánová panenka," jeho rty se téměř nepohybují, ty slova pronese téměř neslyšně, přesto je slyšet ta nenávist, se kterou ony slova vyslovuje.

"Hnn?" pohled hnědých očí se konečně odpoutá od té neživé věci a koukne se na něj.

"Co se asi stane, když spadne na zem?" zeptá se, v očích zvláštní lesk.

Jeho ruka se zvedne k polici, na které je uloženo několik těch krásných stvoření. Pohladí nejbližší z nich po vlasech a pak…

Ta dokonalost, kterou tolik miluje, se změní v několik kousků střepů. Stačilo tak málo a všechna ta dokonalost je pryč.

"Co to děláš? Zbláznil ses?!"

Neposlouchá, jako by byl v transu, natáhne ruku k další… Ostrý, do uší se zařezávající zvuk protne ticho v místnosti. Tiše se zasměje, tiše a děsivě. Šíleně.

"Nech toho! Slyšíš!"

Jak by mohl neslyšet? Slyší, ale nechce slyšet. Chce… zničit všechnu tu nádheru. Chce se ji zbavit. Chce zpět svou lásku. Chce zpět vše, co mu tenhle porcelánový skvost vzal.


Koukne na své krví potřísněné ruce, z jeho hrdla se ozve tichý smích. Zděšený a zoufalý. Trhavě se nadechne a do nosu jej udeří nechutně kovový zápach. Cítí, jak krev na jeho rukou zasychá. Krev. Čí je to krev? Podívá se pod sebe. Tvář krásnější než všechny ostatní… tvář, která je stejně jako jeho ruce, celá od krve. A ty oči… tak krásně hnědé. Jsou mrtvé. On je mrtvý. Mrtvý. Zděsí se. Co to udělal? Ne… tohle nechtěl! Tohle ne! Proč?! Co se stalo?! Ticho, které doteď panovalo, přehluší srdcervoucí výkřik, tak bolestný a zděšený… zařezávající se hluboko do kostí…


"Drž ten štětec pevněji a zkus použít víc té červené barvy, bude to pak vypadat líp. Hlavně nespěchej, pamatuj, že umění chce hlavně klid a čas," zachvěje se, když na zádech ucítí jeho horký dech a po zádech mu proběhne mráz.

Z tohoto učitele má zvláštní pocit, který se mu ani při nejmenším nelíbí. Za ten měsíc, co přestoupil na tuhle školu, mohl poznat většinu učitelů i studentů, ale tenhle člověk… byl něčím jiný a zvláštní. Děsí ho to, ale zároveň fascinuje. Touží se o něm dozvědět víc. Jenže nikdo, koho se zeptá, mu neodpoví. Neuniklo mu, jak se ostatní k tomuhle učiteli chovají. Odtažitě a nedůvěřivě. Avšak on nevypadá, že by si toho všiml. Možná jo, v každém případě to ale nedává najevo.

"A taky, když maluješ, musíš být myšlenkami přítomen," ucítí, jak jen něco praští do čela. Pár krát zamrká a podívá se do tváře svého učitele, na které pohrává mírný úsměv.

"A-ano," zakoktá se a odvrátí pohled ke svému obrazu.

Roztřesenou rukou se dotkne štětcem plátna a povede se mu udělat přímo ukázkovou chybu. Slyší nad sebou povzdech a následně na to se kolem něj mihne hubená ruka jeho učitele.

"Ty mě vůbec neposloucháš, Sungmine," vezme štětec z jeho ruky a šikovně zakryje chybu svého studenta.

Poté jej opět nechá samotného a jeho pozornost se zaměří na dalšího studenta sedícího opodál. Sungmin v dlani svírá štětec, který mu jeho učitel vrátil a nedokáže odtrhnout pohled od jeho zad. Ten učitel… je něčím zvláštní. Děsivý a přesto tak… fascinující. Tak moc by toužil zjistit o něm víc. Proč mu ale nikdo nechce nic říct? Všichni se tváří, jako by jej snad ani neznali a když se zeptá… neodpovědí mu anebo je jejich odpověď vyhýbavá. Nikdo o něm nechce mluvit. A to jej láká poznat ho ještě víc.

Kim Ryeowook.

Učitel, který v něm vyvolává pocity, které nedokáže pochopit. Připomíná mu zakázané ovoce. Něco, co nesmí a přesto to tak moc chce.

Přistiženě sklopí pohled, když se na něj učitel umění podívá a raději se začne věnovat svému dílu. Nemůže si tak všimnout zvláštního záblesku, který se zjeví v jeho očích. Ryeowookovy rty se zkroutí v mírném úsměvu, takovém, ze kterého běhá mráz po zádech. Pozoruje toho chlapce už delší dobu, je si jistý, že kdyby chtěl, dokázal by jeho tvář namalovat zpaměti bez jediné chybičky.

"Je krásný, viď, Sungie?" zašeptá si pro sebe tichounce tak, že jej nemůže slyšet nikdo z přítomných.


Heechul. Taemin. Jaejoong. Všichni tak krásní, tak neskutečně krásní. Když se dívá na Sungmina, vidí stejnou krásu. Možná ještě větší. Zamračí se. Nelíbí se mu pohled, kterým se jeho učitel na toho chlapce kouká. Je to stejný pohled… Semkne rty a tiše zavrčí. Ten zájem z Ryeowookovy strany je nebezpečný. Nechápe ale, proč se o něj Sungmin tolik zajímá? I přes to, že o jejich učitelovi nikdo nemluví, všichni se vyhýbají odpovědím…

Všichni si od Ryeowooka drží odstup a všichni se jej podvědomě bojí. Nikdo to neřekne, ale ten strach v jejich očích, v každém pohybu… Prozrází je. Avšak nikdo s tím nic neudělá. Učitelé, stejně jako žáci, se mu straní. Byli by raději, kdyby odešel ze školy a už se nevrátil. Ale ředitel jej nemůže vyhodit jen proto, že se ostatním nelíbí. I kdyby to nejraději udělal. Jenže Ryeowook je jeden z nejlepších učitelů. Jeho chování, přístup k učení... Nikdy nechyboval, nikdy neměl jediný problém. Nikdy…?

Kyuhyuna z přemýšlení vyruší zamávaní něčí ruce před obličejem. Zamrká a podívá se na osobu, již ta ruka patří. S nelibostí zjistí, že se dívá do tváře svého učitele, který se na něj mile usmívá.

"Kyuhyune, tohle je hodina kreslení, ne hodina snění," pronese líbezným hláskem a jeho úsměv se ještě rozšíří.

Oba vědí, že je ten úsměv hraný. Stejně jako Kyuhyun nemá rád tohohle učitele, ani on nemá v lásce Kyuhyuna. Už jen proto, že Kyuhyun je jeden z mála těch, kteří se toho chlapa nebojí. A taky jako jeden z mála dává svou nepřízeň najevo.

"Omlouvám se," řekne odměřeně a vrátí se ke své činnosti.

"Máte na to posledních patnáct minut," promluví Ryeowook a skloní se k němu. Kyuhyun se okamžitě o něco odtáhne.

"Bojíš se mě?" tiché zašeptání do jeho ouška způsobí, že jej zamrazí v zádech… odporem.

"Měl bych?" natočí k němu Kyuhyun hlavu a jeho pohled jasně říká, co si myslí. Ryeowook to z nich čte jako z otevřené knihy.

"Jistěže ne," usměje se na něj přátelsky a v jeho očích se objeví záblesk něčeho, co by v očích rozhodně normální člověk mít neměl.

Chlapec neuhne pohledem, nezalekne se jej tak, jako všichni tady. Jeho pohled dává učiteli jasně najevo, že on ví… že si je jistý tím, co ostatní jen tuší. Co se bojí přiznat. Jistě, nejsou žádné důkazy. Nikdy žádné nebyli…

"Sungmina ti nenechám…"


"Proč jej nemáte rádi? Vždyť je tak hodný a milý. Nevypadá jako někdo, koho by člověk nenáviděl," zeptá se Sungmin Kyuhyuna u oběda a černovlásek po něm střelí pohledem.

"Nezačínej s tím zas, Minnie," zaskučí tiše.

"Ale… já jen chci…" zmlkne, on ani neví, co vlastně chce.

Jeho myšlenky se pořád kroutí kolem jeho učitele, nechápe, co se to s ním děje. Vždyť… sám cítí tu podivnou auru, kterou kolem sebe Ryeowook vypouští. Cítí, že by se mu měl vyhýbat, stejně jako všichni ostatní, jenže… jenže.

"Sungmine, prosím tě. Slib mi, že se tím přestaneš trápit. Věř mi, není to dobrý člověk," Kyuhyun k němu přistoupí a pohladí ho hřbetem ruky po tváři.

Jeho úsměv zněžní a zamračený pohled změkne. Už delší dobu ví, že k tomuhle chlapci cítí víc, než jen přátelství. Když je s ním, jeho srdce tluče o něco rychleji, když se na něj usměje, cítí se šťastně, ať už byla jeho nálada předtím jakákoli… A když pohlédne do těch krásných oček…

"Proč se na mě takhle díváš?" zeptá se nejistě Sungmin, Kyuhyunův pohled jej lehce znervózňuje.

Kyu se pousměje a přistoupí k staršímu chlapci blíž.

"Líbíš se mi, Minnie," ašeptá, dlaní sevře jeho tvář a přitáhne si ji blíž k sobě.

Sungmin vytřeští oči a tichounce vyjekne.

"Cože?"

Kyuhyun zvedne k jeho tváři i druhou ruku, uchopí jeho tvář pevněji a přitáhne si ji tak, že se málem svými rty dotýká těch Minnieho. Sungmin chce ucuknout, ale jeho tělo zkamení. Němě civí do Kyuovy tváře, která se k němu sklání každou vteřinou víc a víc.

"K-kyu…?" knikne ještě, načež se Kyuovy rty dotknou těch jeho.

Zachvěje se a dech mu uvízne na cestě mezi plícemi a nosem. Jakoby mozek zapomněl, jak vyslat příkaz k dýchání. Polibek trvá jen několik málo vteřin, přesto v něm… v nich obou zanechá příjemný pocit, brnění rtů a zrychleně bušící srdce. Kyuhyun se od něj malinko odtáhne a opře své čelo o to jeho. Dlaněmi pořád svírá jeho tvář, má strach, že kdyby jej pustil, chlapec by mu utekl. Jenže Sungmin má pocit, že se nedokáže ani jen hnout. Oči má pořád zavřené, rty mírně pootevřené a tváře zrůžovělé. Černovlásek přejde palcem po jeho spodním rtu a pousměje se.

"Chtěl bys se mnou chodit, Minnie?"


Ryeowook tiše zavrčí, když uvidí, jak do jeho třídy vchází Sungmin ruku v ruce s Kyuhyunem, tím malým drzým frackem, co si myslí, že pobral všechnu moudrost světa. Jak je to možné? Jak to, že jej dostal? Kruci!

Kyuhyun, snad jakoby vycítil jeho pohled, otočí se ke katedře a hned jak si všimne špatně skrývaného vzteku v jeho očích, ušklíbne se na něj. V jeho tváři je znát výsměch. Pro větší efekt si přitáhne Sungmina za pas a něžně jej políbí. Chlapec zčervená a něco mu tiše zašeptá, přičemž se rozhlédne po třídě. Nevypadá to však, že by si jich někdo všiml.

Jen Ryeowook je propaluje pohledem, nemůže uvěřit, že jej ten malý ďábel dostal. Zvonění na hodinu jej přijme věnovat se vyučování. Po celou dvouhodinovku ale nedokáže zabránit občasným letmým pohledům směřujícím k těm dvěma. Když se zadívá na Sungminovou andělskou tvář, která se usmívá na chlapce sedícího vedle něj, v jeho očích se mihne výčitka. Sungmin vždycky seděl vepředu, co nejblíže katedře, občas po něm pokukoval a rozkošně rudnul pokaždé, když byl přistižen. A teď? Ani se na něj nepodívá, sedí vzadu u Kyuhyuna a věnuje mu veškerou svoji pozornost.

Sungminnie. Tak krásný. Tak dokonalý. Jeho tvář… je tak přenádherná. Vypadá jako panenka. Porcelánová panenka. Tolik touží dotknout se té krásy… Jenže teď, když je s ním… Nepůjde to… Musí to jít. Nemůže to nechat jen takhle. Kyuhyun je… je to blázen. Šílenec. Pronásleduje ho, pořád… od doby, co začali mizet ti kluci… Jako by za to snad Ryeowook mohl. Nemůže za to… Nemůže. Nikdy za to nemohl… To všechno on.

"Nemůžeme dovolit, aby jej ten malý ďábel získal. Že ne, Sungie?"

Jen co skončí druhá hodina umění, žáci si sbalí své pomůcky, nechají své díla na místě a pomalu se odeberou do své třídy. Kyuhyun se Sungminem jsou mezi posledními.

"Minnie, trvá ti to," zasměje se Kyuhyun a pomůže Sungminovi uklidit jeho pomůcky.

"Promiň," zašeptá tiše starší chlapec a nervózně se kousne do rtů.

Je to teprve týden, co spolu chodí a on je z toho pořád nesvůj. Ne žeby se mu Kyuhyun nelíbil. Líbí se mu, opravdu hodně. Jen… není si jistý. Má pocit, že se Kyuhyun chová zvláštně. Tráví se Sungminem téměř veškerý svůj čas, vyprovází jej až domů, ráno jej pak čeká… nehne se od něj. Mělo by mu to dělat radost, že se o něj tolik zajímá, ale spíš… jej to trošku děsí. Je to, jako by jím byl Kyuhyun posedlý, nebo co.

"Neomlouvej se, to je v pořádku. Jen pojď, jinak nás tady zamknou. I když… to by mohlo být zajímavé," laškovně na něj mrkne.

"Kyu!" vykřikne zděšeně Sungmin. Mladší chlapec se jeho reakci musí smát.

"No tak, vypadám snad jako nějaký úchyl?" zeptá se a káže na sebe prstem. Sungmin jej sjede pohledem od hlavy až k patě a pak zpět…

"Nebo raději neodpovídej, pojď." Zašklebí se, vezme Sungmina za ruku a táhne ho ze třídy, která už je prázdná.

"Sungmine?" zastaví je u dveří povědomý hlas. Oba se otočí a spatří svého učitele umění. Kyuhyun automaticky majetnicky obejme Sungmina kolem pasu a střelí nebezpečný pohled po Ryeowookovi.

"Pane profesore?" zeptá se Sungmin zmateně, nechápe, co po něm může jeho učitel chtít. Ryeowookův pohled na chvilku sklouzne na Kyuhyuna, jen stěží skryje odpor k tomu chlapci, pak se rychle podívá zpět na Sungmina.

"Potřeboval bych s tebou něco probrat. Mohl bys se mnou ke mně do kabinetu?"
 


Komentáře

1 takehochan takehochan | Web | 19. února 2012 v 11:16 | Reagovat

děláš si srandu ?? O.O to chce pokračování

2 Majka :3 Majka :3 | Web | 19. února 2012 v 11:22 | Reagovat

no tak toto sa fakt zaujímavo vyvíja :D som zvedavá ako to všetko dopadne :3 teším sa na pokračovanie :3

3 Hatachi Hatachi | 19. února 2012 v 11:42 | Reagovat

Teda to bylo něco... Je to napínavé a děsivé zárovenˇ. Vůbec si nedovedu Wookieho představit jako nějakého masového vraha... jak mohl zabít Sungieho...Doufam že Kyu Minnieho ochrání... Těšim se na další díl...

4 Kaoru Kaoru | 19. února 2012 v 12:06 | Reagovat

Aww!! jak to? Wookie je nějaký blázen ne? Prej že Sungie?:D No jako jsem zvědavá jak se to vyvine.Ach jo miluji KyuMin ,ale musím se přiznat MinWook se mi také dost líbí. No doufám že to dopadne dobře!:D Ikdyž pochybuji!:D Hehe? No radši jdu jinak se zblázním!..A lulí Skvělá povídka! Jako vždy! ;)

5 Mai Mai | 19. února 2012 v 12:10 | Reagovat

To je teda psycho.... Ryewook ako schyzofrenický psychopat (teda ak som dobre pochopila to s tým Sungiem v jeho hlave)...ehmm..dúfam, že Minieho Kyu ochráni a nedá ho tomu psychicky labilnému schizofrénnemu Wokiemu, inak ma šľahne o zem....

6 syrinox syrinox | 19. února 2012 v 15:33 | Reagovat

Muheheheheh, aaaaa... to je tak strašně ultimátně božííí XD Já z toho nemůžu holka, jsi skvělá XD Schizofrenní Wookie XD Kawaiii :D Už se moc těším na pokráčko XD

7 Terry Terry | Web | 19. února 2012 v 15:57 | Reagovat

No teda, já ani nevím co říct :D Ryeowookie se chová jak nějaký psychopat... Teda, pokud jím není... Ale líbí se mi to ^^ Ten začátek je jak z nějakýho psychohororu, nebo jak to nazvat... Líbí se mi to, Opravdu skvělé! Sice jsem čekala něco jiného, ale tohle mě vážně HODNĚ zaujalo... Jsem hrozně zvědavá, jak to bude dál ;) Snad tu bude pokračování co nejdřív ^^

8 Lee Hyumi Lee Hyumi | E-mail | Web | 19. února 2012 v 16:43 | Reagovat

poslouchej ty ses jak raketa!!! :D ty pises tak rychle a toho tolik kezbych taky tak stihala jak ty:D

9 Saia Saia | 19. února 2012 v 16:47 | Reagovat

Teda!..Brada až na podlahe...a zvyšok tela tiež. To je tak,tak...ked nájdem správne slovo tak ho dopíšem. Behá mi mráz po chrbte...mmmm Wookie ako schizopsychouš...cos to tomu díteti udelala?....mne se to tak líííbíí...buehé...a chce ukradnúť Kyuovi Minieho...ňáách...todleto je luksusní.

10 Karin Karin | 6. března 2014 v 22:20 | Reagovat

Docela mně mrazy při té povídce.

11 K.R. K.R. | 11. ledna 2015 v 23:53 | Reagovat

to je tak děsivé, tady všude je tma, začínám se bát, fakt

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|

Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Využíváme youtube | google | tumblr | instagram | facebook | ask.fmlayout by lula | purple-line.blog.cz