Nezapomeň na mě - 27. díl

25. února 2012 v 11:00 | Luli(na) |  Nezapomeň na mě | přerušeno
Hehe, další dílek je na světě. Hej, jak se na to tak koukám... tahle povídka je opravdu dlouhá... a vypadá to, že bude delší, než jsem myslela. Eh... že hups? No... jako, vím, že už vám z toho musí pěkně tikat v oku, jak pořád ubližuju tomu malému bobíškovi, ale nebojte, už brzo tomu bude konec :D Vlastně... trápení skončí už v přístím díle... na chvíli :D Hehehehe, jsem mrcha, já vím :D




Tiše otevře dveře, které dělí jeho pokoj od Ryeowookova a opatrně přejde k jeho posteli. V pokoji je tma. Jen měsíc chvílemi ozáří pokoj světlem, když se mu povede vykouknout zpoza mraků. Jen stěží rozezná Wookieho drobné tělíčko schoulené do klubíčka, které se pod přikrývkou téměř ztrácí. Přistoupí blíž a klekne si k posteli tak, že může vidět rovnou do chlapcovy spící tváře. Bodne jej u srdce, když si v slabém světle všimne dvou zaschlých cestiček na jeho tvářích. Jen stěží odolá nutkání vztáhnout ruku a pohladit jej tak, jak to dělával pokaždé, když takhle hlídal jeho spánek. Wookieho tvář je i ve spánku zamračená, poznačená bolestí a strachem. A Yesung pocítí výčitky. Že jej tady nechal samotného, opuštěného a vyděšeného. Že se nevrátil ve chvíli, kdy první kapky deště dopadly na zem. Že jej nevzal do své náruče a nezpíval mu ukolébavku, nehladil jej ve vlasech, nelíbal do vlasů a nešeptal něžná uklidňující slůvka… Tolik touží být s ním. Tolik touží po jeho blízkosti. Potřebuje jej u sebe. Bez něj se cítí tak… prázdně. Jakoby z něj kus chyběl. Ani si neuvědomí, kdy, ale najednou jeho dlaň přejíždí po Wookieho tvářičce, jemně hladí jeho kůži, opatrně vpluje do hnědých vlásků a odhrne je z čela. Cítí, jak se chlapec zachvěje, ale neprobudí se. Avšak jeho tvář se uvolní. Strach zmizí a zůstane jen klid. Chlapec spokojeně zamručí a svou tváří se podvědomě přitiskne k teplé dlani. Na jeho rtech se zjeví drobný náznak úsměvu a i Yesung se musí usmát. Najednou je mu tak hezky… má pocit, jakoby z něj spadla tuna kamení. Jakoby pouhý dotek dokázal zahnat všechnu tu starost a beznaděj, která se v něm za poslední dny nakupila. Jsou to dny… tak dlouhé dny, během kterých e tomu chlapci vyhýbal. Tolik mu chybí…
Sleduje spícího kluka hodně dlouho. A hodně dlouho přemýšlí, proč to všechno? Proč právě Wookie musel takhle trpět? Jaké by to bylo, kdyby jej potkal jindy a za jiných okolností? Kdyby Wookieho nikdy neunesli a kdyby byl teď jen obyčejný střeštěný puberťák… Našli by si k sobě vůbec někdy cestu? Potkali by se někdy? A hlavně… zamiloval by se do něj stejně tak, jak jej miluje teď? Možná… Možná ne. No jisté je jedno… bylo by to jednodužší. Vše by bylo jednodušší. Snad… Vstane, když usoudí, že je čas odejít. Nemůže tady prosedět celou noc pozorováním Ryeowooka i když by byl schopen koukat se na něj nepřetržitě celé věky a nikdy by jej to neomrzelo.
"Sungie…" tiché zašeptání jeho jména jej přimrazí na místě. Vzbudil jej snad? Hodnou chvíli se ani nehne, snaží se zachytit každičký pohyb nebo slovo, které by se mohlo z postele ozvat. Když se následujících pár vteřin, nebo snad i minut nic neděje, odhodlá se otočit. Oddechne si, když zjistí, že chlapec pořád spí, aniž by se byť jen o milimetr pohnul. Takže musel mluvit ze spánku. Copak se mu asi zdá? Zdá se mu snad o něm? Když… volal jeho jméno. Opět nedokáže od chlapce odtrhnout pohled, jeho nohy se pohnou bez jeho zvolení, táhnou jej k Wookieho posteli, samy si klekají na zem a on s tím nedokáže nic udělat. Jeho srdce je silnější, než on. Jeho srdce potřebuje cítit blízkost chlapce, který pro něj znamená víc, než vlastní život. Celé jeho tělo jej přestává poslouchat. Tvář se sama sklání k té Wookieho, jeho rty samy vyhledají rty mladšího chlapce. Jemně, jemňounce se k nim přitisknou, snad ani dotek motýlích křídel není tak jemný jako tenhle polibek. Neměl by to dělat, ví, že ne, jenže… nedokáže opustit ty lákavé rtíky. Měkce je líbá, cítí na tváři Wookieho klidný dech, na rtech sladkou chuť Wookieho jemných a plných rtů. V jeho mysli se zjeví obraz Wookieho vyděšeného obličeje, oči, které se na něj koukají s hrůzou, vzlyky, které otřásají jeho tělem. Prudce se od něj odtáhne. Co to probůh dělá?! Tohle přeci nemůže! Zvedne se a v rychlosti opustí Wookieho pokoj. Až když je ve svém pokoji, dovolí si z hrdla vypustit zoufalé zasténání. Opře se o dveře a sesune se po nich na zem. Na svých rtech pořád cítí Wookieho chuť… tak lákavou. Nejraději by se tam vrátil. Popadl jej do náruče a líbal by ty rty, dokud by nebyli napuchlé a krásně růžovoučké… Kruci! Vjede si rukama do vlasů a snaží se zahnat všechny tyhle myšlenky. Nesmí takhle o Wookiem přemýšlet. Nesmí…

***

Wookie přešlápne na místě, nejistě se koukne na Yesunga, který si jej zatím nevšiml. Je až moc zahloubený do práce. V hlavě si probírá pondělní soudní pojednávání. Přemýšlí, co říct na obranu paní Kimové, kolik si toho může dovolit vytáhnout z jejího soukromí, co vše může použít proti jejímu manželovi… Přemýšlí, kolik porotců bude podplaceno, zda bude podplacený i soudce Park. Nechápe, jak je možné, že mu pořád dovolí soudit lidi. Ale vlastně se ani nediví. Dnešní svět je tak zkorumpovaný. Tak zkažený. Tiše si povzdechne a poupraví si brýle na nose. Wookieho, který jej tiše pozoruje od dveří, úplně přehlédne. Ostatně jako vždy za poslední dny. Chlapec jen tiše stojí, přemýšlí, zda na sebe upozornit nebo zda mlčet… Neví, co si počít. Yesungův nezájem jej bolí, nechápe to. Opravdu jej už nemá rád? Provedl mu snad něco, proč se na něj zlobí? Nechce jej už u sebe? Vždyť… říkal… usmíval se… Co je špatně? Proč? Proč už jej nechce? Jeho nitro křičí, řve, chce, aby Yesung slyšel, jak moc to bolí. Cožpak to neslyšíš, Yesungu? Jak moc to bolí? Nevidíš to? Yesungu! Yesungie…
"Sungie…"
Neuvědomí si, že jeho jméno vyslovil nahlas, dokud se nestřetne s pohledem dvou hnědých očí. A opět pocítí ten příval slz, co se tlačí do jeho vlastních očí, když opět nenajde ten záblesk něhy, se kterým se na něj Yesung vždy díval. Proč je jeho pohled takový?
Yesunga překvapí, když uslyší hlas mladšího chlapce, vůbec si nevšiml, kdy přišel. Avšak když zahlédne strach v jeho očích, opět jej ovládne nenávist. Nenávist k sobě. Nenávidí se za to, že mu ublížil.
"Co se děje, Wookie?" zeptá se až moc stroze a okamžitě lituje toho tůnu, který použil. Pokusí se o úsměv, ale ten si Wookie nevšimne, jelikož sklopí pohled k zemi. Kousne se do rtu, co by měl říct? Co vlastně chtěl říct? Proč vlastně vycházel z pokoje? Není to tak, že jej Yesung nechce vidět? Proč by se mu jinak tolik vyhýbal?
"Můžu tady s tebou zůstat?" slyší sám sebe říkat, má chuť kousnout se do jazyka. Vždyť… tady vlastně ani nechce být. Nesnese tu Yesungovu odtažitost. Ten chlad, ten nezájem… Chybí mu ten Yesung, který tady byl před tím. Ten, který se na něj usmíval, který na něj koukal s něhou a snad i láskou, který jej pohladil, když byl nešťastný, který jej v noci uklidnil, když jej děsila bouře… Kam se jen poděl ten Yesung, který mu sliboval, že bude pořád s ním?!
Yesung má pocit, že se snad přeslechl. Opravdu chce Wookie zůstat tady? S ním? Neměl by tady být. Měl by se od něj držet dál. Nechce mu víc ublížit. Ví, že pokud bude Wookie blízko něj, neodolá. Nedokáže odolat touze dotknout se jej, pohladit ho… políbit ho… Přesto nedokáže tomuhle stvoření říci ne.
"Můžeš." Odpoví jednoduše a raději se skloní zpět ke svému notebooku. Ryeowook tiše polkne a zaváhá. Nemá přeci jen odejít? Dokáže být v jedné místnosti s TÍMHLE Yesungem? Než se stihne rozhodnout, jeho tělo jedná samo. Pomalu přejde ke gauči a sedne si kousek od Yesunga. Vytáhne nohy na gauč a přitáhne si kolena k hrudi. Opře si o ně bradu a zůstane se dívat před sebe. Do očí se mu derou slzy. Když si takhle sednul kdykoli před tím… ať už Yesung dělal cokoli, přitáhnul si jej do náruče, hladil ho ve vlasech a mluvil s ním… ale teď. Ani se na něj nepodívá… Jeho tělíčko se začne mírně chvět, jak se snaží potlačit vzlyky. Nechce Yesunga rušit, nechce, aby jej poslal pryč… Chce být s ním. Ačkoli to bolí…
Yesung se najednou nedokáže soustředit na práci. Jen zaraženě hledí na obrazovku notebooku a snaží se nemyslet na to, že Wookie sedí jen kousíček od něj. Tak rád by si jej vtáhnul do náruče, tak rád… Ne! Nesmí na něj myslet. Ne takhle. Zhluboka se nadechne a přinutí se zaměřit svou pozornost na práci. Chvíli se mu to opravdu daří. Ale jen do doby, než vedle sebe uslyší tichounký vzlyk. Ten jej přijme zvednout hlavu od stroje a podívat se na Ryeowooka. Pohled na jeho uslzenou tvář a chvějící se tělo jej zabolí víc, než cokoli jiného.
"Wookie?" zašeptá tichounce. Co se stalo? Proč pláče? Co se mu stalo? Wookie!
"Wookie, co se stalo?" Všechno jeho ovládání, které se pokoušel udržet si, je v tu ránu pryč. Nechá notebook sklouznout z jeho kolen na koberec a natáhne se k chlapci sedícímu vedle něj. Chytne jej za ramena a přinutí jej otočit se čelem k němu. Ryeowookovy oči jsou plné slz a jeho tvář je pokřivená bolestnou grimasou. Yesung nechápe, co se děje, neví, co dělat, netuší, co se stalo… A pak se Wookieho oči zabodnou do těch jeho a jeho rty se pohnou.
"Proč?"
 


Komentáře

1 Majka :3 Majka :3 | Web | 25. února 2012 v 11:12 | Reagovat

wuhiiiiiii :3 no konečne! :3 Lulí, tak týmto si si to u mňa polepšila :D hihi :D aspoň spolu už prehodili nejaké to slovo :3 úžasný diel! :D teším sa na ďalší :3

2 Shio Elisha Siwonnie-chan Shio Elisha Siwonnie-chan | Web | 25. února 2012 v 11:50 | Reagovat

Lulino!!!!
Ty chceš hodně bolestivou smrt co?
Já ti říkala!
Že!

Nemáš chudáčka Wookieho trápit!
A ty nic!
Zbiju tě!
Tseeeee...
Muéééééééééééééé!!
Wookieeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee! TT

3 syrinox syrinox | 25. února 2012 v 12:25 | Reagovat

Mueeeee.... Lulííí... ty jsi zlááá... Buuu jaa ci dalšíí dííl... Beeee. Zlá zlá... XD

4 eSmy eSmy | Web | 25. února 2012 v 16:21 | Reagovat

vieš o tom, že už ťa môžem zabiť?.. fajn... tak dúfam, že v Ďalšom diele sa to vylepší!!... aspoň trochu sakra! Ono proste musííí!!!! :D

5 Hatachi Hatachi | 25. února 2012 v 16:52 | Reagovat

I když to byl smutný díl tak byl přeci jen nádherný... Přeci jenom není Sungiemu Wookie lhostejný... Lulinko už  je prosim tě netrap,ano... Moc se těšim na další díl...

6 Kami Kami | E-mail | Web | 25. února 2012 v 18:28 | Reagovat

tak doufám, že už v příštím díle dostane konečně odpověď, už to začíná být moc dlouhý :D jinak skvělý dílek, i když mě fakt štve, jak ho chudáčka trápíš :D
Už se moooc těším na pokračování, asi si tu povídku přečtu znovu od začátku (ZASE)...je to ještě větší závislost než předtím :D

7 Terry Terry | Web | 25. února 2012 v 19:04 | Reagovat

Lulíí! Už je netrap... oni si to nezaslouží... Doufám, že to v dalším díle už KONEČNĚ napravíš... Bude netrpělivě vyhlížet další díl X) Nádherný a zároveň smutný díl...

8 takehochan takehochan | Web | 25. února 2012 v 20:25 | Reagovat

prosíííím netrap je a netrap hlavně nás ať už jsou šťastný... přísahám že jestli nebudou šťastní tak na tebe zavolám policii ^.^ notááák ať jsou šťastní!!!

9 Kaoru (Yumi) Kaoru (Yumi) | 25. února 2012 v 23:28 | Reagovat

Lulino! Takhle to ukousnout" PCHE a to jsem si slíbila že jí číst nebudu! Jelikož je na mě až moc smutná!:( Ale no táák přece by mohly být šťastní!!..PROSÍÍÍÍÍM!!!!!!!!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama