Nezapomeň na mě - 26. díl

20. února 2012 v 11:00 | Luli(na) |  Nezapomeň na mě | přerušeno
Uhn, jako, já už vážně nevím, co bych řekla. Snad jen... já už musím být minimálně 1 000 000 krát prokleta za to, co vyvádím a jako, dnes budu prokleta opět. A možná i upálená na hranici... jo, to by se klidně mohlo stát. Eh... jako, já opravdu, ale opravdu miluju Wookieho a opravdu nerada mu tohle dělám, vážně. Jenže... ono to nejde jinak. ahle povídka vznikla na základě konce, který se vám líbit určitě nebude, a tohle všechno k tomu prostě patří. Pokud se nemýlím, tak jsem vás na začátku varovala, no ne? No to je fuk, raději padám a vy... směle do čtení :D


Následující dny Ryeowook vidí Yesunga jen pár krát. Starší muž je totiž pořád v práci, odchází ráno a vrací se až pozdě večer, málokdy se mu podaří vydržet vzhůru až do jeho příchodu. A když ano, stejně je to k ničemu. Yesung si jej málem nevšímá, neusměje se na něj tím svým něžným způsobem, nepohladí jej ve vlasech ani jej nepolíbí na čelo, jak to měl ve zvyku. A Wookie pořád nechápe, co se pokazilo? Proč se mu tak straní? Dřív… dělal vše pro to, aby mohl být s ním, aby mohli být spolu. A teď? Téměř jej nevidí. Začíná si připadat nechtěně. Ztraceně a opět… sám. Bez nikoho, kdo by jej utěšil, kdo by mu dal pocit, že je vše v pořádku. Tak moc mu chybí Sungieho objetí, jeho úsměv, jeho hlas, který mu šeptá něžná uklidňující slůvka…
Opře hlavu o okno a zadívá se na zčernalou oblohu. Přes hustý déšť a mlhu téměř nic nevidí. Otřese se už jen představou, jaká zima venku musí být. Povzdechne si a prsty mapuje cestičku vody na skle, kterou tam zanechávají kapky deště. V televizi vypadá podzim vždycky tak krásně barevně. Červené, žluté, fialové… tolik barev se vždy vystřídá. Ve skutečnosti je to jinak. V televizi vypadá vše vždy tak krásně. Kdyby taková byla i realita. Není, to zjistil už dávno, dřív, než kterékoli jiné dítě. Přesto… poslední měsíce doufal, že by to mohlo být jinak. Když se jej Sungie ujal, staral se o něj, byl s ním… vše na chvilku vypadalo jako filmy v televizi. Krásně, jednoduše a bezstarostně.
Kdesi v dálce se tlumeně ozve hrom a Wookie sebou polekaně trhne. Hřmení se ozve opět, tiše, z velké dálky, i přes to je tak děsivé, že mu z toho běhá mráz po zádech. Bouře. Nechce, aby se donesla až sem, nechce, aby vůbec nějaká byla. Zmocňuje se ho strach. Dům je prázdný a tak hrůzostrašně tichý, nebezpečné hřmení se tím tichem rozléhá omnoho hlasitěji. Wookie se zachvěje, v tuhle chvíli se cítí osamělejší, než kdykoli jindy. A tak zranitelně… Schoulí se do klubíčka a přetáhne přes sebe deku, v náručí svírá svého medvídka, který je teď jeho jedinou útěchou. Skryje svou tvář do jeho modrého kožíšku, přičemž z jeho úst vychází tichounké broukání jeho… jejich ukolébavky a snaží se nevnímat hřmení, které je pořád hlasitější… pořád blíž. Sungie…

***

Hnědovlásek odtrhne pohled od štosu dokumentů, když uslyší mohutnou ránu. Podívá se z okna, liják, který zuří venku, si všimnul už dřív, avšak bouře přišla až teď. Zamračí se a jeho nitro ovládne nepříjemný pocit, cítí se, jako by jeho vnitřnosti sevřely žhavé kleště, polije jej horko a špatně se mu dýchá. Jen představa, že je teď Wookie sám… má chuť zvednout se a běžet domů, obejmout jeho chvějící se tělíčko a zklidnit jeho pláč. Ví, že pláče, ví, že se bojí, ví, že by měl být s ním, ví to. Ale… nemůže. Doma se míjí jako dva cizinci, má pocit, že je mezi nimi jakási bariéra, která je k sobě nepustí… která JEJ nepustí k Wookiemu. Má strach, že kdyby se k němu přiblížil, neodolal by pokušení obejmout ho, tisknout ho k sobě, líbat jej ve vlasech… Nemůže to udělat. Ublížil by mu a to nechce. Už nikdy mu nechce ublížit. Nikdy víc. I kdyby to znamenalo, že by se k němu už nikdy nesměl přiblížit.
"Yesungu?" vzhlédne ke dveřím, ve kterých stojí Siwon se dvěma šálky, ze kterých se line kouř. Černovlásek beze slova vejde dovnitř a položí jeden z šálků před Yesunga. Ten mu věnuje jeden vděčný pohled a vezme si čerstvě udělané kafe. Přesně tohle teď potřebuje.
"Jsi v pořádku?" zeptá se tiše Siwon. Má pocit, že je dnes Yesung ještě ztrápenější, než poslední dny. Je mu jasné, že se pořád drží dál od Wookieho, nechápe to. Nechápe, proč to Sung dělá. Stačí, když se na něj koukne, a vidí, jak tím trpí. Nechce si ani jen představit, jak musí trpět ten chlapec. Z toho, co stihl vypozorovat za ten čas, který strávil v jejich společnosti, poznal, jak moc ten chlapec Yesunga potřebuje.
"Nic mi není." Řekne tiše Yesung, jeho pohled pořád těká k oknu, v duchu prosí, ať ta bouře skončí. A to co nejdřív. Nesnese představu, že je teď Wookie sám…
"Měl bys jít domů, Sungu." Promluví tiše Siwon a sám se koukne na tu spoušť, která řádí venku. Doufá, že se počasí uklidní dřív, než půjde domů, opravdu jej nevábí představa, že by měl vylézt ven za takového počasí. I kdyby to mělo být jen pár kroků k jeho autu.
"Ne, musím to dodělat. Nechci si pořád tahat práci domů." Zamítne to Yesung, i když nejraději by udělal přesný opak.
"Neměl bys tolik pracovat. V poslední době se nezastavíš. A co Wookie? Je pořád sám. Vážně si myslíš, že je to takhle správné? Ten chlapec tě potřebuje. Zvláště teď." Siwon se na něj naléhavě podívá, ale Yesung zabodne svůj pohled do dokumentů, které drží v rukou.
"Je to složité, Siwone."
"Co může být na tomhle složité?" černovlásek na něj hledí s nepochopením. Avšak Yesung si jen povzdechne, nedokáže to vysvětlit. Ten pocit, který ovládá jeho nitro. Ta beznaděj, ta úzkost, ten strach, že kdyby se Wookieho jen dotknul, způsobil by mu tím jenom další bolest. A to nechce. Už nikdy víc…

***

Tiskne si dlaně k uším, jak jen to jde a tiše prosí, ať už to peklo zmizí. Snaží se tu bouři nevnímat, opravdu se snaží… nedaří se mu to. Oči jej pálí od slzy, které dopadají na jeho polštář, strachy se celý třese. I přes všechny jeho prosby nakonec bouře přišla až tady. Má pocit, jakoby ty blesky šlehaly přímo za oknem, jakoby měly každou chvíli přerazit díru do zdi a spálit jej na popel. Kapky deště se změnily v kroupy, které zuřivě narážejí do okenního parapetu, silný vítr ohýbá stromy téměř k zemi a hlasitě piští, zní to jako zoufalý nářek…
"Prosím… prosím, dost." Vzlyká tiše Wookie, strachy se mu svírá hrdlo, cítí, jako by se dusil. Srdce se mu svírá úzkostí, tlak na hrudi je nesnesitelný. Je mu špatně, cítí, jak celý hoří, jak se jeho tělo nekontrolovatelně třese. Zalapá po dechu, avšak marně, nemůže dýchat, v hrudi jej bodne ostrá bolest. Vzlykne, pak opět, celé jeho tělo se otřásá nekontrolovatelnými vzlyky, v hlavě mu tepe stejná bolest jako na hrudi, nedokáže se hnout…

Malé dítě, neboj se,
když déšť krutě buší proti sklu
jako nevítaný cizinec.
Není tu žádné nebezpečí.
Dnes večer jsem tu s tebou.

Yesungův tichý hlas zazní v jeho hlavě jako hřejivé pohlazení. Slyší jej tak zřetelně a jasně, jako by mu ty slova šeptal do ouška. Cítí jeho ruce, jak jej objímají kolem pasu, jak jej vtahují do své hřejivé náruče, cítí, jak jeho ruce přejíždějí po jeho zádech, jemně, téměř nepatrně… Je to jen sen? Nezdá se mu to? Opravdu je Yesung s ním? Slova ukolébavky znějící tiše v jeho hlavě přehlušují bouři, jsou tak tichá a přesto přes ně neslyší ohlušující rány hromů.
Neví, zda je to jen jeho představa, pouhý výplod fantazie, nebo je Yesung skutečný, avšak stačí to na to, aby se jeho dech uklidnil. Bolest pomalu odeznívá, přestává ji vnímat, přestává vnímat vše. Bušení deště do skla, světlo blesků, dunění větru… nic z toho nevnímá. Jediné, co v tu chvíli existuje, je Yesungova náruč, kterou kolem sebe cítí, jeho rty na jeho čele a jeho tichý hlas zpívající mu do ouška uklidňující slova ukolébavky…

***

Yesung si promne unavené oči a konečně odloží dokumenty do složky, kterou následně uloží do jednoho z šuplíků. Je čas jít domů. Podívá se z okna, bouře se již dávno uklidnila. Jen doufá, že je Wookie v pořádku. Po celý ten čas na něj nemohl přestat myslet. I proto se zdržel tak dlouho. Zkontroluje, zda nic nezapomněl, vezme ze stolu klíčky, zamkne za sebou svou kancelář a opustí téměř vylidněnou budovu…
 


Komentáře

1 Majka :3 Majka :3 | Web | 20. února 2012 v 11:11 | Reagovat

č-čo to??... kto je u Wookieho? je to naozaj Sungie? O_O bože môj ja chcem pokračovanie >.< Lulí ja viem že si nás varovala ale tak čo už s tým narobíme, keď my by sme radšej happy end? :D mne to ale nevadí :3 tá poviedka je dokonalá taká aká je aj cez to všetko, že je taká smutná :3 nom.. a teraz som zvedavá, čo sa tam ešte udeje! :3 už sa fakt teším na pokračovanie! :3

2 Kami Kami | E-mail | Web | 20. února 2012 v 13:56 | Reagovat

EAAH?!! To si děláš srandu?! Když už si to konečně vyříkají, mám z nich nervy na pochodu! Jinak to byl fakt skvělý dílek a moc se těším na další ^^ ...snad bude o něco optimističtější :D

3 eSmy eSmy | Web | 20. února 2012 v 14:03 | Reagovat

TYYYYYYYY!!!!... Čo to robíš našemu dieťatku?!.... Ako si.... kurva!... Ale ma neser Lulí!... ty počkaj, až bude po mojich narodeninách, ja ti zlomím väz!.... Tak nie no.... ale chcieť môžem, nie?... AAAAA!!!... Dopraj nám aspoň chvíľku kľudu. My vieme, čo ccheš urobiť. A ak nie, taks a to dozvieme... Ale! Aspoň dovtedy nám dopraj čosi dobré! Aspoň iskričku nádeje! Nádej umiera posledná! To nevieš! neber nám juuuuuuu!!

4 syrinox syrinox | 20. února 2012 v 15:33 | Reagovat

Já se bojím dalšího dílu... Lulino!!! Já tě uškrtím... A oběsím na pastelkách, to si teda piš... Rychle sem dej další díl (prosím) XD

5 takehochan takehochan | Web | 20. února 2012 v 15:48 | Reagovat

jestli to skončí špatně tak pros Jashina aby si to přežila ^.^

6 Terry Terry | Web | 20. února 2012 v 16:36 | Reagovat

Lulino! Proč jim to děláš? Jak můžeš?! Chudáček Wookie, vlastně chudáci oba... Sakra Yesungu! Ty hňupe! Proč si za ním nešel?! On tě potřebuje! Grrrr... Doufám, že další díl bude co nejdřív, protože jinak doufám, že už máš ten hrob vykopaný! Prosím, přidej co nejdřív další díl! Jinak se z toho zblázním! XD

7 Hatachi Hatachi | 20. února 2012 v 18:25 | Reagovat

Teda Lulino já tě snad přerazim...zase to takhle usekneš !!! Yesung je totální blbec,copak nechápe jak svou nevšímavostí ubližuje Wookiemu víc než kdyby ho líbal? A kdo to vlastně objímal Wookieho a zpíval mu tu ukolebavku? Jen doufam že to nebyl ten hajzl co mu ubližoval už dřív. A nepomátl se z toho Wookie? No vidíš co děláš...moc otázek a žádná odpověd´...protože to vždycky takhle utneš. A k tomu konci...happyendem to určitě končit nebude,že. No nic,i tak se hodně těšim na další díl...

8 Kaoru Kaoru | 20. února 2012 v 19:51 | Reagovat

Lulí? Uklidní se to??? Doufám že jo. Jinak si půjdu hodit mašli. Jinak máš to krásně napsaný. Miluju tuhle povídku. Ale období co teď zařívají Wookie a Sungie se mi nelíbí a zanechává to ve mě hnusný a nechtěný pocit. Jako by s emi sevřel žaludek. Prosím až není smutný konec!!...:( Těším se na další dílek! :)

9 Jenny Jenny | Web | 21. února 2012 v 6:52 | Reagovat

* fňuk * -_-" T,T to neudělááááááááááááááááš! Neuděláš to co si myslím že ne??? xDDDDDDDDdd T,T

10 Elisha Siwonnie-chan Elisha Siwonnie-chan | Web | 23. února 2012 v 14:09 | Reagovat

Lulinoooooooooooo! Já tě skopu do kulaté krychle!!!!!!!!!!!! Proč to Wookiemu děláš? Mě teď ten Sung tak seréééééééééééééééé.. Blbec,idiot, kretééén.. To nevidí, že ho ten Wookie potřebuje? Vrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr... mazej napsat další díl! Jinak si mě nepřej! A už nebude SnP... "mrtvá"

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama